Cizinec
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/5749/bmid_cizinec-q7r-5749.jpg
4
2283
228
Hlavním hrdinou existenciálního románu Alberta Camuse je úředník Mersault, Francouz žijící v Alžíru. Dozvídá se, že mu v několik kilometrů vzdáleném útulku zemřela matka, a jede jí na pohřeb. Protože ji dlouho neviděl a navzájem si už neměli co říct, nijak ho její smrt nezasáhla. Na pohřbu neplakal, dokonce ani neznal její věk a hned druhý den šel se svou milenkou Marií do kina na komedii, jako by se nic nestalo. Poté se setkává s Raymondem, kterého opustila milenka a on se jí chce pomstít... Ve druhé části knihy Mersault uvažuje o životě a jeho smyslu, potýká se s vnitřní prázdnotou. Odmítá se obrátit k Bohu, přestože jej k tomu neustále přesvědčuje kaplan.... celý text
Přidat komentář
Ich-forma..velmi čtivá. Takový příběh jsem vůbec nečekala...
"V podstatě bylo naprosto jasné, že je celkem jedno, zemřeme-li ve třiceti nebo v sedmdesáti, poněvadž samozřejmě tak jako tak budou žít ostatní muži a ostatní ženy dál, a celá tisíciletí se na tom nic nezmění. Tohle tedy bylo nad slunce jasnější. Pokaždé bych umíral zas jen já, teď jako za dvacet let."
Nejzajímavější částí a hlavním tématem této knihy je nepochybně charakter hlavního hrdiny, na kterém mě již od počátku překvapila jeho lhostejnost. Jevil sice zájem o konkrétní situace, neprojevoval ovšem žádné hlubší emoce a také jednoduše bral to, co přišlo. Necítil svědomí za věci, které vykonal. Nevěřil v Boha a smrt bral jako něco, co prostě jednou přijde. Za normálních okolností bychom jej mohli označit za psychopata, na druhou stranu byl ovšem natolik upřímný a mající dobré úmysly, že bych jej za chladnokrevného zabijáka jednoduše označit nemohl. Jedna z částí dokonce naznačuje, že dříve byl ambiciózním studujícím mužem, v knize nebyla jeho absurdní přeměna ovšem vůbec znázorněna. Byly zde i náznaky jeho citů a radosti, které se projevovaly například vztahem k Marii. V jedné pasáži měl dokonce chuť políbit muže. Ve výsledku se mi tedy jeví spíše jako nesmírně racionální jedinec, kterého společnost nedokázala pochopit a který je právě pro svou upřímnost odsouzen k smrti.
Dílko ve mně zanechalo celkem hluboký dojem, děj sice nebyl složitý a kniha byla napsána poměrně jednoduše, charakter hlavního hrdiny byl každopádně něčím, co mě nutilo přemýšlet. Vystihoval totiž ducha tehdejší doby. Byl pro mě osobností, která je pro mě velmi těžko uchopitelná, přesto však jakýmsi způsobem blízká.
Kniha není obsahově náročná, i když nevím, zda jsem ji úplně pochopila. Hlavní hrdina působí až příliš chladně a cize, což bylo asi záměrem vzhledem k názvu knihy. Jen konec na mě působí trochu otevřeně a neurčitě.
Z této knihy jsem velmi rozpačitá, protože nějak nechápu to šílenství kolem ní. První polovina knihy mě vůbec nebavila, hlavní hrdina mi byl nesympatický, nelíbil se mi jeho postoj k životu. Prakticky ho nic nezajímalo, nic pro něho nebylo důležité. Druhá polovina mě již bavila více. Jsem ráda, že jsem se seznámila s dalším literárním směrem, v tomto ohledu kniha skvěle posloužila, ale znovu už ji číst nebudu.
Knížka působí banálně, i když vůbec banální není. Postava Cizince je totiž hrozně zajímavá. Kromě toho, také se mi líbila atmosféra koloniálního Alžíru, která na mě dýchala především z první části, kdy vede Marsault ještě obyčejný život.
První dějová půlka je skvělá už jenom tím odosobněným pohledem vypravěče na běžné mezilidské aktivity (zdvořilost, reciprocita, milenecká očekávání apod.), druhá půlka je boží (haha), hlavně proto, že tam je! Bohužel (hahaha) se k ní budu muset vracet...
Ach jo, to bylo ale depresivní čtení. Není snadné číst knihu, když je vám hrdina tak nesympatický...
Krátká exkurze do člověka, který postrádá city ve společnosti, která jimi hýří.
Přesto dokáže fungovat, lépe řečeno proplouvat. Nechává se vodit ostatními, bez větších osobních zásahů a nedá se s jistotou říct, zda ho ten život baví, či ho žije jen proto že už tu jednou je.
Pak spáchá těžko pochopitelný čin a my máme možnost nahlédnout do jeho hlavy a je jen na nás, jak si přebereme to, co je v člověku, který je cizincem mezi svým druhem.
Camus dle mého názoru řízl do živého a přesně těm pocitům vytrženosti rozumím.
Kniha je napsána odtažitě, ale zasáhla hluboko.
Myslím, že mezi námi chodí spoustu cizinců.
Po dočtení je o čem přemýšlet a tak to mám rád.
Nějak mi celkově uniká kult této knihy... Přijde mi skvělé, že se odehrává v Alžírsku, takže člověk načichne k trošku jinému prostředí. Jo a to je tak všechno.
Zajímavý pohled autora na svět. Některé myšlenky z této knihy stojí za to hlouběji prozkoumat. "Hezký" existencionalismus.
Když se snažím vydolovat své pocity z četby této knihy, připadám si najednou jako její hrdina. Apatická. Ne teda k životu, ale pouze k této knize. Nevím, co bych k ní řekla, aby to bylo unikátní. Možná jsem četbou nasála Mersaultovu apatii, možná to je na knize to jedinečné....
Hlavní hrdina je bezcitný psychopat bez kapky EQ. Nerozumí společnosti a nedokáže se do ní úplně začlenit a nestojí o ni. Bez jakýchkoli výčitek svědomí ničí životy ostatních a "jen tak", protože mu do obličeje svítilo slunce zabije člověka. Hlavní hrdina mi neskutečně lezl na nervy, naštěstí v druhé části pro mě byla kniha stravitelnější. Camus nevytvořil člověka "cizince", ale jedince, který uvažuje jen na základě logiky, city, morálka, etika, zodpovědnost, svědomí, láska mu nic neříkají a nezajímají ho. Lidi ve svém okolí využívá jen ke svým potřebám a má je "rád", když se mu to hodí. Protože svou matku dal do starobince a neplakal na její pohřeb, je odsouzen k smrti. Ani ta pro něho nemá žádný význam, jen se jí bojí. Možná kdyby kniha byla napsána v er-formě, líbila by se mi víc. Spíše nedoporučuji.
Knihu jsem tak tak dočetl. Což o to, styl psaní není nijak náročný na přečtení, ale kniha značně načichlá netečností hlavního hrdiny je už z principu poměrně nezáživná. Rozhodně to není typ knihy, který by vás přinutil k závisloti na čtení knih. Pak ovšem příjde skvělý konec, který dá celému příběhu a jeho vyprávění galaktický rozměr.
Kniha se mi velmi líbila, její příběh a styl vyprávění mě velmi zaujal stejně jako myšlenky v ní. Pan Camus zde svým způsobem navázal na mého drahého Franze Kafku a ještě větší cyničností a odevzdaností ukázal život jednoho obyčejně neobyčejného člověka. Postava Meursalta se pro mě stala novou literární inspirací a i když to může znít sebe-více zvráceně, stal se pro mě i vzorem a hrdinou. Obdivuji ho, když neprojevil žádné emoce na matčině pohřbu, nevěda ani jejího věku. Obdivuji ho, když s takovým klidem a vyrovnaností zastřelil potencionální nebezpečí. Obdivuji ho, když u soudu řekl, že výčitky svědomí nemá, pouze je znechucen. Obdivuji ho, když projevil emocionální reakci na dotěrná knězova slova o Bohu. Meursalt je existencionální hrdina a doufám, že mu na popravu přišel ohromný horlivý dav, počastující ho svou nenávistí.
Krátká glosa na závěr, myslím, že jsem si tuto knihu užil daleko více, když jsem ji přečetl na jeden zátah za dvě hodiny, v tomto dni, kdy jsem naspal pouze 3 hodiny, vřele doporučuji!
Cizinec byla jedna z mých prvních povinně přečtených knih. A byl jsem mile překvapen. Ačkoliv jsem se toho bál, tak jsem ji přečetl jedním dechem.
Na tuto knihu jsem náhodou narazila v knihovně - a přečetla ji jedním dechem. Věděla jsem, že Camus byl existencialista, ale přesto bylo mé překvapení z knihy obrovské.
Meursaulta - stěžejní postavu románu - jsem zpočátku nedokázala pochopit. Jeho absence cítění a projevování názorů mě udivovala. Postupně jsem si však uvědomila, že bylo jeho právem nevyjádřit se. Věřím, že ho matčina smrt vnitřně zasáhla, ať už si to připouštěl, či ne.
Jeho vztah k ostatním lidem se vymykal všem společenským představám o člověku. V tom ale právě spočívá krása myšlenky tohoto díla. Meursault nebyl odsouzen ani tak za vraždu, jako za fakt, že se svým chováním nedal kategoricky zařadit a předvídat.
Nejvíce mě nadchly poslední dvě kapitoly knihy, kde jsem konečně pochopila jeho mysl.
Predom chcem napísať, že nie som nejaký znalec existencializmu, ani ho nevyhľadávam (vlastne je toto moja prvá kniha tohto smeru) a nie som ani ktovieaký čitateľ klasiky, takže knihu hodnotím dosť subjetívne, kde som určite veľa veci ani nepochopil alebo nemal preto cítenie.
Hlavná postava mi absolútne nesadla, nemám rád také, ktorých osud je akokeby už predom nalinkovaný a on iba apaticky putuje dejom, nič ho nezaujíma ani moc netrápi, neplánuje nič do budúcnosti a život len prežíva. Za najlepšiu časť knihy považujem súd, kde prokurátor veľmi pekne vykonštruoval všetko čo on spravil a presvedčil spoločnosť o svojej pravde, čo bola voči Mersaultovi dosť nespravodlivosť (v dnešnom svete nič nové), trest smrti si nezaslúžil, ale vinný bol.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura morálka trest smrti Alžírsko spravedlnost existencialismus rozhlasové zpracování
Cizinec
Jak absurdně ztvárněn pohled společnosti na individualitu a jedinečnost. Pokud se člověk nechová dle zavedených skrupulí a morálních zásad a vyčnívá z řady, není nic jednoduššího, než se tohoto „vadného“ článku zbavit. Motiv tak typicky lidský...
Člověk odsouzen za to, že je vlastně pro lidi nepochopeným cizincem, který smrt pouze vnímá jako určitou úlevu, jež je zaručená.