Chlapec v pruhovaném pyžamu
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7852/bmid_chlapec-v-pruhovanem-pyzamu-6546848571946.jpg
4
1891
1891
Devítiletý německý chlapec Bruno neví nic o konečném řešení židovské otázky, ani o koncentrácích. Neví nic o strašlivém utrpení, které jeho národ uvalil na miliony Evropanů. Ví jenom to, že byl odtržen od svého šťastného domova v Berlíně a převezen do odporného domu uprostřed oplocené pustiny, kde se nemůže ani zabavit, ani si najít přátele. Až se jednoho dne setká se stejně starým chlapcem Šmuelem, který žije podobně vykořeněný život, jenže na druhé straně vysokého plotu. I on, jako ostatní, nosí pruhované pyžamo. Bruno je zvídavý a přátelství se Šmuelem mu dá příležitost zjistit, co se to za tím plotem vlastně děje. Proto si i on oblékne pruhované pyžamo a protáhne se dovnitř, netuše, že jeho nevinná zvědavost ho dovede k odhalení strašlivé pravdy. Mladistvý čtenář prožívá s Brunem krok za krokem zmatek dítěte náhle přesazeného z pohodlného života ve městě do pusté krajiny utrpení a neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Boy in the Striped Pyjamas , 2006
více info...
Přidat komentář
Netradiční pohled na koncentrační (či vyhlazovací?) tábory očima devítiletého kluka. Kniha, ze které mě ještě dlouho bude mrazit - když se dovedou kamarádit dva naprosto odlišní kluci, proč to společně nedokážou dospělí?
"Mně ještě nikdo žádnou pásku nedal," postěžoval si Bruno.
"Ale já jsem nikdy žádnou nechtěl," opáčil Šmuel.
Smutné, hluboké, dojemné a dlouho to ve vás zůstane.
Jediné, co mi fakt nejde dohromady s realitou je, že si nějak nedovedu představit, že by spolu ti dva mluvili často a dlouze (dle knihy přes rok) a ani jednou (!) je tam nevyhmátl jediný hlídač? A plot volný dost na to, aby se dovnitř dostal kluk a přesto nikoho nenapadlo tudy pláchnout? Místo u plotu, o které jako zázrakem žádný hlídač okem ani nezavadil a směrem, jakým ani jednou nikdo nepohlédl? Ale jděte!
Zbytočne preceňované, ba miestami až gýčové dielo. Námet síce pomerne originálny, no dej absolútne nevierohodný. Autor v snahe dosiahnuť ilúziu pohľadu na svet očami 9-ročného chlapca svoje rozprávanie až príliš poetizuje a príbeh je naivnejší ako eskimácka panna.
Z hlavného hrdinu (inteligentný školák z privilegovanej vrstvy) robí autor slaboduchého chlapčeka, ktorý akoby žil v izolácii. To sa s ním v škole, v rodine či na dvore o situácii okolo neho i vo svete nik nerozpráva? Vôbec netuší, že za dverami zúri vojna? Wtf?! Ani popis situácie a fungovania vyhladzovacieho tábora nepridáva na realite, ale naopak: Boyne podáva prostredie čisto schematicky a skreslene, čo robí z tejto novely iba kvázi podobenstvo. Ale aj to zostalo na polceste, najmä z dôvodu vysvetľovacej poslednej kapitoly.
-- v ďalšom texte náznak spoilerov a iných zlepšovačov prúdenia vzduchu
Maximálne jednostranné boli narážky na charakter a sedliacke spôsoby Führera v porovnaní s láskavosťou jeho milenky Evy B.
Príliš samoúčelné a vytrhnuté z kontextu.
Za úplný bullshit považujem nápad s uvoľneným plotom koncentráku a myšlienkou, že by tak malý fagan mohol po celý rok nepozorovane a skoro dennodenne miznúť na 2-3h z domu. Následne sa vykecávať s malým židáčkom, nosiť mu pamlsky a to priamo cez spomínaný plot. Mimochodom: Celý priestor tábora Auschwitz-Birkenau bol obohnaný dvojitým ostnatým drôtom, ktorého jeden okruh bol nabitý elektrickým napätím.
Naopak, jedna z mála silných scén bol popis názorov starých rodičov, resp. ich pohľad na nemeckú politiku, obzvlášť protivojnový postoj hrdinovej starej mamy - kultivovanej umelkyne. Čiže na jednej strane snaha o historickú výpoveď na mocnú tému a na druhej strane bájka a metaforizovaná esej? Dosť protichodné žánre. Pre mňa osobne ťažko stráviteľný mix, z ktorého trčí kalkul na každej strane.
-- koniec spoilerovacích myšlienok
V súvislosti s tou protirečivosťou si kladiem otázky: Pre koho bola vlastne kniha určená? Pre debilov, ktorí by tematiku holokaustu inak nepochopili? Alebo pre deti? Ako YA literatúra pre mládež je to možno ok, ale tak dôležitá téma si pýta viac oduševnenia a hlavne serióznosti.
ODPORÚČAM: iba ako úplný úvod do antivojnovej literatúry, pre decká na 1. stupni ZŠ ako povinnú literatúru (?), no a všetkým veľmi zhovievavým ľuďom, skoro až slniečkárom, by to tiež mohlo zahrať na citlivé strunky. Mne sa to rozhodne do naladenia netrafilo, skôr ma to rozladilo, schladilo a znudilo. Írovi dávam za tento sloh dve päťky, čiže 55%
K této tématice se často nepřikláním při svém čtením, ale musím říct, že tato kniha je někdy až moc realisticky popsána. Občas mi úplně běhal mráz po zádech.
Ten konec udělal z knihy opravdu kvalitní dílo. Doufám, že se dostane do povinné četby. Jediné, co mě na konci zaráží je ta doba, než to tatínkovi došlo... Kromě toho, že to je příběh velmi neobvyklého přátelství, je to také příběh, jak politika dokáže zničit rodinu. Líbila se mi autenticita díla - malý Bruno netušil, co se děje za plotem, Šmuel mu nic neřekl a Bruno nic podobného ze svého dosavadního života neviděl, nezažil. Bylo úsměvné slyšet Bruna si stěžovat a do toho poslouchat Šmuela. Je pravdou, že Brunovi Šmuelova slova docházela až pozdjěji, ale můžeme mu to mít za zlé? Byl vychováván v přepychu, nic mu nechybělo a najednou byl vhozen do tak odlišného světa, který mu byl pouze zprostředkováván novým kamarádem...
Poslední věta knihy mě lehce pobavila, pak ale zamrazila... Opravdu se toto v dnešním světě stát nemůže?
Strašně smutný příběh. Ale to jsou válečné příběhy vždy. Celou dobu jsem přemýšlela nad jedním - jak moc nevšímavé k okolnímu dění může být devítileté dítě a zda neměl Bruno nejakou formu dyslexie (dysgrafie?), protože jeho komolení jmen by tomu napovídalo.
Až do poslední chvíle jsem naivně věřila že to dopadne dobře, že se vše v dobré obrátí. Nestalo se tak a já přemýšlím jestli to co stalo otevřelo Brunovu otci oči natolik aby viděl na jakých zvěrstvech se podílel.
Dlouho jsem se na tuto knihu chystala. A teď ani nevím jestli jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla. Ke konci, když mi začalo docházet jak to dopadne, už se mi ani nechtělo číst dál. Byl to hrozný pocit. Co teprve museli cítit lidé co to prožívali osobně. Pro nás nepředstavitelná hrůza. Už mám tohle téma docela načteno, ale tohle byla síla a určitě mi tato kniha v mysli zůstane velice velice dlouho. Už ani nemám odvahu zhlédnout film.
Jak sladká byla Brunova nevědomost, asi bych taky nic o tom, co se za plotem děje , nechtěla vědět.
Slyšela jsem jako audioknihu.
Neuvěřitelně silný příběh, který má bohužel tragický konec. Příběh Bruna a Šmuela jsem viděla již před lety ve filmové podobě, a jelikož mě film velice zasáhl, neodvažovala jsem se pustit se do knihy. Věděla jsem, že kniha bude ještě silnější.
Ačkoliv je příběh lehce dětsky naivní, vůbec to nevadí, protože o to je ten příběh napínavější a živější, než kdyby to vyprávěl dospělý člověk. O to je příběh o něco snesitelnější. Ne tak drastický. Ač krátká kniha, tak je plná hrůzy, strachu, ale i dětské nevinnosti. Určitě to nebyl jediný příběh od autora, který jsem četla/slyšela.
Nejdříve jsem příběh viděl ve filmové verzi a nakonec mi to nedalo a přečetl jsem si i knižní předlohu. Zatím asi nejsmutnější a jedna z nejzajímavějších knížek, co jsem kdy četl. Určitě doporučuji.
Zajímavá, ale i smutná kniha o Brunovi, který se musel odstěhovat na místo, které nenáviděl. Kniha me bavila, bylo zvláštní vidět jak přemýšlí maly kluk. Konec dojemný.
Tak já nevím... Příběh je samozřejmě dobrý, moc dobrý, ale prostě mi nějak nedokázal nabídnout víc, od začátku mi bylo jasné, kam to spěje a přesně tam to také dospělo. Zřejmě jsem čekala něco, něco... a ono to nepřišlo. Možná kdybych předtím nečetla Zlodějku knih nebo Hanu, nebo Vypravěčku, byl by mě příběh dvou chlapců, kteří byli v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, rozsekal jako mnohé z vás. Takhle... Jsem sice smutná a vše, co se událo, bylo mrazivé, ale stalo se jen to, co jsem čekala, nic nového mi kniha nedala. Jen příběh, který jsem už prožívala někde jinde, tak stejný a přitom vždycky jiný. Přesto tato kniha rozhodně stojí za přečtení. Už proto, že Boží mlýny jsou někdy nevyzpytatelné a když se to tak vezme, udeří vždycky tam, kde to nečekáte - v případě komandanta. A někdy se bohužel i spletou (stejný případ, jen jiný úhel pohledu - vy, co jste četli, chápete...). Každopádně nelituji, že jsem si tuhle knihu přečetla. Duše dítěte je čistá, dokud ji nepošpiníme. A ta Brunova byla nejčistší...
Velmi silný a závěrem i mrazivý příběh chlapců, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Měli ale jeden druhého.
Příběh o přátelství dvou chlapců... Velmi čtivá knížka, stálo by za to si ji určitě přečíst kdo nečetl.
Velmi dojemný příběh o přátelství dvou chlapců z prostředí koncentračního tábora.
Další originálně zpracovaný příběh z dob druhé světové války. Byla to první kniha, jež jsem četla, odehrávající se z pohledu malého, nicnetušícího chlapce. Ale to mi právě v knize vůbec nesedělo. 3/4 knihy byly víceméně o Brunově životě, který mě moc nezaujal.
Konec... ten byl opravdu smutný a asi jej ještě dlouho nedostanu z podvědomí. Závěrem bych tedy ráda řekla, že už jsem přečetla jiné knihy s válečnou tematikou, které byly daleko lepší. Tato kniha však na ně neztrácí mnoho.
Hodně smutná knížka, na konci jsem si pobrečela, ale ukazuje, jak to dřív fakt vypadalo, takže určitě k zamyšlení. Doporučuji si tuto knížku určitě přečíst!! :-)
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
Z filmu jsem byla “nadšená”, z knihy tolik ne. Pohled devítiletého byl až přespříliš naivní, až to chvílemi působilo, že rozumu moc nepobral. A když vám nesedí hlavní hrdina, tak to celkově pokulhává.