Chaloupky
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503824/chaloupky2rnWyA-A0M-.jpg
4
812
812
František a Florián, dva chlapci z českého vnitrozemí, se shodou okolností dostávají krátce po vzniku Československé republiky do pohraniční oblasti Krušných hor. Jeden touží po dobrodružném životě, druhý i s rodinou přichází z donucení. Usadí se v malé obci Chaloupky a snaží se zvyknout si na nový život v horách a mezi místními obyvateli. V celé obci však žijí pouze dvě české rodiny, ostatní obyvatelstvo je německé. A přestože v meziválečné době spolu lidé vycházejí dobře a jsou zvyklí si pomáhat, se zdvihající se vlnou agresivního nacionalismu berou zavedené pořádky v pohraničí rychle za své. Z dosud rozumných lidí se stávají nepřátelé a v nově vzniklých Sudetech už nikdo z Čechů není v bezpečí…... celý text
Přidat komentář
Tato knížka si mě v knihovně sama vybrala a na prvních stránkách jsem poznala, proč: "Přebuz, Jelení... tam to přeci dobře znám!" Nicméně na začátku druhé kapitoly jsem ji málem odložila, protože mi ty věty připomínaly školní sloh. A charaktery postav nevyplývaly z jejich konání a mluvy, nýbrž nám je autor prostě popsal. V tu chvíli bych nedala víc jak dvě hvězdy, ale naštěstí jsem byla zvědavá na životní příběh Rity a na osud obce Chaloupky. Jsem ráda, že jsem to dočetla, i když ani závěrečný dějový sprint mi nevyhovoval. Za nejsilnější a nejčtivější považuji střed, líbilo se mi porovnání situace v Sudetech s vnitrozemím a USA. Jsem ráda, že autor neeskaloval agresi tak naturalisticky jako ve Vyhnání Gerty Schnirch a že se snažil ukázat různé nečernobílé postavy, z nichž mne zaujal např. osud Hany.
Ačkoli dávám tři hvězdy, knihu nezatracuji, jen prostě nečekejte bohatý román typu Šikmý kostel, ale přijměte skromnější vyprávění.
Doporučila bych ji jednak zájemcům o místní historii a určitě i tomu, kdo chce získat neučebnicový pohled na to, co se dělo mezi oběma světovými válkami.
Pro mě osobně byla nová myšlenka, že Hitler získal příznivce mj. kvůli zanedbání vyhrocené situace v Sudetech naší vládou po první válce.
P.S. 7.5.2023 děkuji martineden za doporučení knihy Cejch!
Lákalo mě téma, a proto jsem si knihu vybrala. Jak už píší ostatní, měla jsem ze začátku problém s množstvím postav. Nakonec jsem se však začetla a kniha se mi líbila.
Ke knize jsem se dostala jako slepý k houslím. Je to moje první kniha tohodle žánru a nemůžu ani uvěřit, jak moc mě ten příběh dostal. Tak ráda, bych se o vesničce Chaloupky dozvěděla více. Je mi z toho smutno.
Jednu hvězdu odebírám za tu hromadu postav. Měla jsem v tom dost chaos.
Do poloviny knihy jsem měla velký zmatek v postavách, je jich tam opravdu až moc, kdyby se to lehce proškrtalo, rozhodně by to nebylo na škodu. Ale když jsem se dostala do poloviny, knížku už jsem hltala. Příběhy jsou moc hezky vystavěny, zasazeny do historických souvislostí, nechybí mezilidské vztahy, romantika, láska, smrt, hořkost, pomsta. Poslední stránky jsem nakonec četla do dvou do rána, protože prostě nešlo přestat. I slza ukápla. A že Štěpán Javůrek píše text jako slohovku? No tak to pardon, sama se živím psaním a tenhle styl se mi četl moc pěkně. Ubírám hvězdičku za mnoho postav, jinak můžu knížku doporučit!
Zajímavé téma. Ubrat pár postav, ostatní lépe popsat, trvalo mě než jsem se začetla. Nechci tvrdit, že je kniha špatná,.Ale jiné knihy na podobné téma mě zaujaly více...
Knihu jsem dostala, zřejmě na základě mé předchozí četby. Jsem velmi zklamaná. Po všech stránkách velmi slabé, asi jsem to neměla číst po Šikmém kostelu. Nedoporučuji. Jazyk velmi kostrbatý, příběh nedbale vystavěný, zápletky málo propracované, dialogy spíš neexistují, reálie místy stěží uvěřitelné, nezapadají do místa a doby. Nevím, jestli nejsem moc kritická, ale od tohoto autora už nic číst nechci.
Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy. Líbilo se mi, že děj se odehrává v mých milovaných Krušných horách. Co se mi líbilo méně, byl styl a úroveň jazyka autora. Působilo to na mě, jako by to psal žák 9. třídy ZŠ. Škoda. Takhle se jedná z mého pohledu o průměrnou knihu, na kterou si za pár let ani nevzpomenu.
Přečteno jedním dechem. Sice ze začátku menší zmatky v tom kdo kdo je, ale rychle se do příběhu vpravíte a pak už jen sledujete osudy míst v Krušných horách. Všechno směřuje k 1 konci a myslím, že ten je pak celkem rychle a dost povrchně podán. Ale jít asi do detailu, tak kniha nemá 250 stran. To co chtěl autor říct to řekl. Je to chytrá a milá reklama na Krušné hory. Proč ne.
Kniha nebyla špatná, možná trochu moc popisná, ale přesto zajímavá, s citlivým popisem těžkých osudů lidí žijících v horách, jejich bojem s nepřízní osudu, s lidskou zlobou i bojem za lásku a lepší život.
Tak do půlky jsem knížku chtěla několikrát odložit, vadilo mi spousta postav, ve kterých jsem se trochu ztrácela, ale pak jsem se do knížky začetla a najednou byl konec. Příběh je pravdivý, smutný přesně takový jaká byla doba, nebylo to jednoduché. Určitě si ještě nějakou knížku od autora přečtu.
Při čtení jsem si uvědomila, že to, co je psané na přebalu knihy, je pravda. Není to román, je to spíš kronika jedné zaniklé obce. A tak mi nakonec ani nevadila ta spousta postav a mnohdy nepropracované charaktery. Je to přeci kronika. Myslím, že, co se autorovi moc povedlo, je vysvětlení, jak se během let změnily a pokřivily vztahy mezi sousedy. Co všechno dokáže jedna demagogie. A nakonec i to, že ti, kteří za to mohli, většinou unikli potrestání, zatímco ti nevinní museli odejít.
Autorova prvotina z prostředí krušnohorského příhraničí osídleného smíšeným česko-německým obyvatelstvem , jejich vzájemné vztahy v předválečné době, v období nástupu nacistické ideologie, její následky v době 2. světové války a i po ukončení . Styl psaní mi sice zplna nevyhovoval, místy až naivně podaný, ale pro výpovědní hodnotu mě příběh velmi zaujal, už proto, že mí předkové také z příhraniční oblasti , i když z jiné části země, pocházeli a měli obdobné zkušenosti. Navíc z tohoto regionu se nejvíce začala šířit zrůdná henlainovská ideologie. Ráda se počkám na pokračování příběhu , který by se měl odehrávat v poválečné době , jak se s ním autor vypořádá.
Slabší průměr, nesplnila očekávání. Jak hodně recenzí zmiňovalo, přijde mi povrchní, černobílé charaktery, přemíra postav, ve kterých se těžko orientuje - na úkor většího zaměření na jejich psychologii, také styl dosti školácký. Rozhodně bych nesrovnávala s Šikmým kostelem, kde je znát precizní několikaletá příprava. Je možné, že autorovi křivdím, že je to částečně jeho nezralostí, že prostě ještě jenom "nemá odžito".
Jako příběh jako takový by to byl pěkný, ale styl psaní a umění vyprávět by měl ještě autor dopilovat.
Přečteno! Ačkoli jsem měla v průběhu čtení řadu výhrad k jazyku, vypravěči, postavám a jejich charakteru, tak kniha se mi nějakým způsobem přece jen vryla do srdce a to z jednoho jediného důvodu - je to tam u nás. Tam, kde je to v zimě krásný na běžkách, tam u nás v Krušnejch. Představovat si příběh tam, kde dnes nestojí žádná chalupa a nebo kousek dál jen zlomek oproti tomu, co tam bylo dřív, je vlastně strašně krásný, ale i strašně smutný zároveň. Tuhle melancholii mám právě na těch našich horách ráda.
Mám ráda tyto knihy...ten styl...a taky dějiny Sudet,ať už česko-polské nebo česko-německé......cítím tam své kořeny
A chystám se na další knihy od p.Javůrka
Děkuji Vám p.Javůrku
Štítky knihy
venkovské romány Krušné hory, Krušnohoří Sudety historické romány český venkov zaniklé obce české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 |  Sudetský dům III: 1959 - 1963 |
Nádherný, veselý i smutný a dojemný příběh. Moc se mi kniha líbila.