Cesta
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/416769/bmid_cesta-z3f-416769.png
4
2837
591
McCarthy v románu Cesta stroze a lapidárně líčí svět po globální katastrofě - přesně domýšlí jeho podobu i jednání přeživších ve světě, kde z někdejší civlilizace nezůstalo téměř nic. Děj Cesty tvoří putování otce a syna pustou, bezútěšnou krajinou, trvale zakrytou příkrovem mraků. Poutníci směřují k moři, vedeni neurčitou nadějí, jejíž chatrnost si dobře uvědomují. Většinu času hladoví, přespávají v lesích a pod mosty, vyhýbají se lidem, protože od těch, co přežili, se nedá čekat nic dobrého. Otec vynakládá veškeré úsilí na to, aby syna před světem uchránil a dovedl k cíli, protože tento úkol je to jediné, co má ještě smysl. A možná nejen pro něj samotného. Anotace 2: Svět po globální katastrofě. Bezútěšnou krajinou, šedou a studenou prochází otec s malým synem. Většinou hladoví, nocují v lesích, ostatním přeživším lidem se vyhýbají, protože od nich nemůžou čekat nic dobrého. Jejich nadějí je dojít k moři, otec však ví, že se jeho čas se krátí. Cesta je román temný, ale ne bezútěšný: apokalypsu líčí v mistrovské zkratce, ale čtenáři neodpírá naději. Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
"Cesta" je cesta dvou přeživších po katastrofě, otce a syna, kteří se snaží dostat na Jih do tepla a ve zpustošené krajině přežít. Všechno je tak dokonale popsané, že si tu hrůzu dokážete okamžitě představit. Smutné, depresivní čtení, ale skvěle napsané. Ještě jsem nikdy nic podobného nečetla a tento román jsem přečetla téměř se zatajeným dechem. Nemám vůbec v oblibě depresivní knihy - čtení, ale tato kniha si mě získala. Vím jistě, že na tuto "Cestu" rozhodně nezapomenu. Shrnuto, útlá knížka, román, který se mi "dostal pod kůži" a může se snadno "dostat pod kůži" i někomu dalšímu z Vás.
Postapo normálně nečtu, ale toto mě dostalo. Živě popsáno přežívání ze dne na den, tolik beznaděje, ale stejně to nevzdali - nesou přece světlo.
Hodně depresivní záležitost. Putování krajinou po zániku civilizace, bez cíle a špetky naděje. Autor nás nějak nezasvětí do kontextu událostí, dokonce se ani nedozvíme jména postav. Kniha se přes to čte dobře, doporučuji.
Co na to říct?! Trochu jsem se pral se stylem psaní, ale pak mě kniha pohltila. Hodně drsné a ponuré postapo, svět co vám nedá absolutně nic zadarmo. Svět, kde i na pokraji vlastních sil nesmíte polevit v ostražitosti a k tomu se ještě starat o syna. Závěr byl nevyhnutelný, popravdě jsem ho čekal už mnohem dříve.
Svět po katastrofě, zbytky lidí, kteří přežívají v umírajícím světě, muž a chlapec, kteří jdou na jih, k moři, ve víře, že tam už bude lépe. Je potřeba si zachovat lidskost, neklesnout na úroveň zvířat, zachovat si slušnost a zbytky víry v dobro člověka. Ovšem bezútěšnost světa a jeho hroutící se zbytky jsou velkou zkouškou, aby člověk obstál a stále byl tím člověkem jako ve světě před katastrofou. Na tento román jsem narazil čirou náhodou překvapivě ne na zdejších stránkách, ale na foru na stránkách fanoušků fotbalové Sparty, kdy po úmrtí Cormaca McCarthyho zde byl hodně doporučován. S trochou skepse, jsem otevřel tuto knihu a vydal se na Cestu. Fantastický román, který je v kategorii postapo, které jsem doposud četl, u mě na jednom z předních příček. Úžasně pojatý příběh, který je pouhou cestou dvou lidí a přesto tak depresivně působící, kdy popis opuštěné krajiny a měst je tak sugestivně popsán. Už se těším v budoucnu na další román toho spisovatele, kterého jsem bohužel do této doby vůbec neznal.
Relativně útlá kniha, která zachycuje nelítostný svět, ve kterém jsou ústřední postavy otec a syn ... Autor měl jiný styl psaní (bez vyznačení přímých řečí a v er-formě vyprávění) na který jsem si musela chvíli přivyknout ... Ale jinak děj byl i tak dost strhující ...
Velmi silný příběh, který se odehrává ve fiktivním světě po globální katastrofě, mě zaujal od první stránky. Na zplundrované a nehostinné zemi už nic neroste a zbytky zbědovaných lidí umírají. Přesto se jako zázrakem daří přežívat dvojici, kterou tvoří otec a syn. Jejich cesta k moři je vlastně určitým podobenstvím o naději, která přežívá i za nelidských podmínek. Tito dva trosečníci se snaží nepromoknout, nezmrznout, sehnat jídlo a přespat v bezpečí. Bojují zkrátka o holý život.
Kniha, která získala Pulitzerovu cenu, má existenciální i společenský přesah, a tak se vedle tohoto drsného příběhu o přežití, zdají romány o manželských nevěrách, rodinných válkách a honbě za postavením doslova malicherné. Jak se říká, pokud nejde o život, jde... Takže doporučuji spíše náročnějším čtenářům, kteří ocení autorův úsporný styl a velkou fantazii.
Ke knížce jsem se dostal tak nějak náhodou. Plánovitě bych si ji asi nevybral, protože jsem kdysi viděl nějaký postkatastrofický film, který ve mě vyvolal trvalou nechuť k tomu žánru. Nicméně tato knížka byla neobyčejně silná. Kromě toho, že tě autor neustále udržuje v napětí (a nutí tě nepolevovat ve čtení přes pokročilou noční hodinu :), tak to je převážně knížka o lidské duši. A přestože velmi temná, tak optimistická - "neseš světlo".
Esence deprese, zmaru a zoufalství. Nevadí mi knihy, které jsou smutné, ani takové, které končí špatně, ale u téhle knihy opravdu nebyla kapička naděje. Čtení jsem si musela dávkovat, protože tolik zoufalství nešlo unést. Jestli to byl autorův záměr, pak se povedl brilantně.
V doslovu se píše, že jde o McCarthyho nejpozitivnější knihu, což mě teda upřímně děsí.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Syrový krutý svět, kde lidé klesnou tak hluboko, že jsou ochotni stát se kanibaly v kontrastu s chlapcem, který nedostal šanci poznat starý svět (jen v podobě vyprávění svého otce a doušku Coca-Coly), ale přesto má v sobě tolik něhy a empatie, že je opravdu malým plamínkem ve světě mrtvých stromů, rozteklého asfaltu a toxického popela.
Tak jo. Tak krátká a i dnes často používaná věta. Přesto si ji budu už navždy spojovat právě s touto knihou. Ta malá čistá duše, která se snaží věřit svému otci, a přesto má téměř pořád strach, ji v knize vyslovila snad "tisíckrát". Totální deprese, beznaděj, putování za něčím, co možná ani není, a smíření s tím, co je. Dvě čisté duše v nečistém světě, který zbyl. Je to rozhodně kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene.
Uffff, tak to bylo něco. Člověk je celou knihu napnutý jak struna.
Velmi velmi syrový příběh.
Tohle nebylo vůbec hezký.
Už dlouho ve mě žádná kniha nezanechala tak silný dojem. Skvěle napsáno.
"Během těch nocí strávených v černočerné tmě jen párkrát nezáviděl mrtvým."
Tak toto mi doslova vyrazilo dych...
Čakal som naozaj depresívne zobrazenie sveta po apokalypse, no okrem toho som dostal aj nesmierne nervydrásajúci psychologický román, ktorý vlastne ani nie je o apokalypse ako takej, ale je hlavne o preživších a o tom, ako si poradia v nemilosrdných podmienkach...
Vďaka Cormacovmu neobyčajnému štýlu písania (rozprávanie bez úvodzoviek je veľmi zaujímavé) som sa do príbehu dokázal naplno ponoriť a prežíval som ho spolu s otcom a synom. Okrem toho sa mi každá jedna stránka odohrávala priamo pred očami (raz som sa do toho začítal až tak, že som skoro zabudol vystúpiť z autobusu ;-) ) a veľakrát sa mi stalo, že som sa od knihy nedokázal ani na chvíľu odtrhnúť.
Najzaujímavejšie na Ceste je však to, že aj napriek tomu, že nemá veľa strán dokáže zaujať a byť mimoriadne úderná (z niektorých rozhovorov a myšlienok ma úplne mrazilo "Na vzdálených hřebenech už nebylo vidět vatry. Říkal si, že už se nejspíš krvavé kulty navzájem zlikvidovali.")...
No, a záverečné vyvrcholenie tejto knihy ma úplne dostalo, dalo sa čakať, že to tak skončí, ale pre mňa to aj tak bola silná podpásovka...
Cestu som si prečítal vďaka odporúčaniu (daná osoba už bude vedieť, že myslím ju ;-) ) a ja sám ju tiež musím odporučiť, nemôžem dať menej ako 95 % (na film s Viggom Mortensenom sa tiež niekedy pozriem).
"Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout."
Nádherná kniha o síle osobnosti a tom, co dokáže rodičovská láska. Asi bych ji nenazval sci-fi. Ten základní prvek světa po katastrofě tam samozřejmě patří. Ale to je jen rámec, dál už to autor nerozpitvává. Vůbec netušíte k čemu došlo a je to zcela nepodstatné. Pro mě spíš psychologický román. Při některých pasážích (např. diskuze s manželkou o přijatelnosti vraždy a sebevraždy) mně až mrazilo v zádech.
Jedna z těch knih, která je důkazem nepřímé úměrnosti počtu stran s hloubkou sdělení.
Nebylo to jednoduché, ani příjemné, naopak, cítila jsem hluboký zásah v místě mé dobře ukrývané existenciální úzkosti. Nemám ráda konce (kterékoli, třeba poslední díl seriálu Mash 4077 jsem "přežila" jen jednou), neumím je zvládat, vzbuzují ve mě všeprostupující smutek a paniku. Takže si dovedete představit, jak se mnou cloumala kniha popisující konec světa, civilizace a zároveň naznačovala to, čeho jsme my lidé ve vyhrocených, katastrofálních etapách "života" schopni.
Mám pocit, že tohle bych po druhé už nedala...
Asi mi došla slova. Co taky říct? Snad jen, doufám, že bych byla ta hodná, že bych si byla schopna uchovat lidskost i na konci světa. Vždycky si tuhle otázku kladu u podobných knih, tady možná víc než jindy.
,,Den šťastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se ze žalu a popela.
,,Konečně byla jasná křehkost úplně všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a noc. V posledních chvílích už jde všechno stranou. Světla zhasnou a všechno zmizí. Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je hodně dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není doba vůbec žádná.
,,Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout
Vítr v korunách.Den další.Šedivý.Nerozeznatelný od jiných šedivých dnů.
Sněží ? Těžko říci.Padá popílek.Většinou z oblohy něco padá.Ted je to zrovna sníh.
Budu vyprávět.Protože,ty za to stojíš.
Ahoj tati.
Jsme na cestě se synem.Putujeme.Spíše protloukáme.Někam.Co jiného.
Jsme stíny.Minulost jsou jen stíny.Přestaly existovat.
Autor to o nás podal opravdu sugestivně.Oproštěný minimalistický styl.Úsporné dialogy.Popis zpustošené krajiny ap.
Vyprávění má o to blíže ke Cormacovým ranným románům.Myslíš,tati ? Tak jo.
Představivost.Obrazotvornost.Stále se vkrádají myšlenky: co by jsme dělali my na jejich místě ? Dost to samé.Úkryt.Jídlo.Zima.Přežít.Jedinné důležité.Oproštěné od všeho.
Jestli máte nějakou tu ratolest.Samozřejmě čtenářský zážitek pro každého.Dost dobře o to větší prožitek,pokud ty děti jsou.A Vy to přeci znáte.Opečovávat.V dobrém rozmazlovat.Piplat.To nejcenější z celého srdce.Je v tom nejčistší možná dobrota.
Mám já Tebe a ty máš Mě.
Možná,že právě pro tuhle chvíli,jsme přišli na svět.Hlavně však krédo,živ.motto,které někdy rád cituju pro něho: Protože jsme hodný.
Ano.A neseme ohen.
A neseme ohen.Přesně tak.Tak jo.
To dilema.I když budeš mít zlý sen.
Když bude mezi námi hráz.Nebudeme si mít co říct.Není o čem.Jen ten ohen.Ten ohen.
A žádná plechovka coca-coly,už nebude chutnat stejně,jako tenkrát ta na cestě.
Nikdy se žádná jiná chut nevyrovná té jedné plechovce a ten požitek z toho momentu.Dokud neumřeme vid tati.Neumřeme.
Nic není a nic nebude.Na jih k moři.Až strom poslední padne.Jen ten vítr dohání nás k šílenství.
Pokud už nic nebude,tak aspon tohle má smysl.Jsme sami.Planeta.Vítr.Ten vítr bez korun stromů.Bude někdo jiný.
... poslední co by o tom mohl vyprávět.
Bůh není a my jsme jeho proroci.Přinejmenším literární tvůrce McCarthy.
Existencionální.Bezútěšné.Jednoduché.Prosté.Minulost neexistuje.
Muž.Chlapec.Krajina.Takový jsme byli.
Všichni jdeme spolu.Tlačíme vozík jako symbol.Z oblohy zvolna padá.
Odněkud.
Svět ztrácí barvy.
Jsme na CESTĚ.
Někam ? ... ? do neznáma.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Kniha Cesta je v
| Právě čtených | 35x |
| Přečtených | 3 738x |
| Čtenářské výzvě | 435x |
| Doporučených | 385x |
| Knihotéce | 784x |
| Chystám se číst | 1 134x |
| Chci si koupit | 283x |
| dalších seznamech | 40x |
Objektivně je dílo skvěle napsáno, nicméně pokud jste citlivější povahy, radím se knize vyhnout obloukem. Po dočtení jsem několik týdnů měla děsivé noční můry.