Cesta

17.09.2022

tak tohle opravdu nebylo poteseni ze cteni...
Koneckoncu jsem to poslouchal jako audio (dobre nactene!). Ale je to hodne depresivni a hodne rozvlacne a hodne monotonni... Jeden by rekl, ze tomu chybel dej, ale prave absence deje byla tou hlavni dominantou, ktera urcovala prozitek. Neboli - umelecky zamer. Vydareny.
Pomerne standartni postapo, kde ale hrdinove nemaji zadny cil ("jit na jih"), kde se proste veci deji bez jejich pricineni, kde se snazi neovlivnovat deni kolem sebe a kde spousta veci zustane nakousnuta a nevysvetlena/nepochopena, coz jeste vice zvysuje autenticitu. Bylo to silne, ale znovu to cist urcite neplanuji.
Urcite to je odlisne od vetsiny jinych postapo (treba Malevil), ve kterych autori smeruji k "happyendu". (Dle moznosti. Ten McCarthyho je sice take slibny, ale zasadni posun to teda neni.)
Nejcastejsi veta v knize je bezesporu "Tak jo."

28.08.2022

"Až budeme konečně všichni v tahu, pak tu zůstane jedině smrt, a i její dny už budou sečteny. Vyrazí támhle po silnici a nebude mít nic na práci a nikoho, komu by to mohla udělat. A řekne si: Kam se všichni poděli? A pak to bude. To není špatný, ne?"
Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy při čtení knihy chytal depky. Tato kniha je ... strašně silná. Depresivní. Temná. Děsivá. A za tu atmosféru a za to, co se mi běhalo hlavou při čtení střílím z fleku 5 hvězdiček. Jinak by to ani nešlo.
Příběh otce a syna po globální (?) katastrofě, která nejspíše vyhubila všechno živé. Poté, co vše padlo ohni a oni mají jedinou vidinu - dojít k moři. Ale co potom?
Tohle nebyla klasická post-apovka. Tahle budoucnost se líbit nebude. Tahle kniha se líbit nebude. Tohle se líbit nebude.
"Kdybys byl pták, mohl bys vyletět tak vysoko, že bys viděl slunce? - Ano. To bych mohl. - Myslel jsem si to. To by bylo fakt pěkný. - To by bylo. - Ptáci nejsou. Nebo jo? - Ne. - Jenom v knížkách. - Ano. Jenom v knížkách. - To mě nenapadlo. - Můžeme jít? - Ano."

23.08.2022

Hodně depresivní kniha, což bylo záměrem autora. Celou destrukci ještě více podporuje styl psaní, který mi připadal hodně zajímavý - bez jmen hlavních postav, využívání pouze krátkých vět popisujících totální zkázu. Kniha zajímavá, přečetla jsem ji za dva dny, ale už se k ní nebudu vracet.

23.08.2022

Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu, kterou namluvil Jiří Ornest. Ponurost mrtvého světa vystihl obstojně a bez emocí, které celkově v této knize tak nějak (záměrně) chybí. Vše podtrhují temné hudební podkresy. Na zpracování si nemůžu stěžovat, ale také zrovna nejásám. Ale jásot asi není to, co by se zde dalo čekat.

Cormac McCarthy asi chtěl napsat nejdepresivnější knihu všech dob a má to k tomu hooodně blízko. Garantuji vám, že se nezasmějete. Jen doufáte, že se stane něco pozitivního a že otec se synem konečně zažijí i nějaké to štěstí... ale to je tady relativní pojem.

Ponuré je zde úplně všechno a jde jen o přežití/přežívání mezi podobně postiženými chudáky. K dobru nepřispívá ani všudypřítomný strach - ať už z kanibalů, zlodějů nebo nástrah zdevastované přírody. Neustálý hlad, zima, déšť, popílek a o slunci si můžete nechat leda tak zdát. Žádné dobré vyhlídky, žádná naděje. Vše zničené, mrtvé, vyrabované. Opravdu bezútěšný svět.

Postav je zde velice málo. Dvojice hlavních protagonistů se setká jen s několika málo zoufalými či pochybnými jedinci, kteří se na chvíli objeví a pak zas zmizí, aby cesta mohla pokračovat dál. Co je však čeká, neví ani oni samotní.

Mluví se zde málo a když už se mluví, je to hodně strohé. Syn často pokládá naivní dětské otázky, takže se nedivím, že otec už se kolikrát nezmůže na nic jiného, než na opakované "nevím", "tak jo" nebo jen prohodí nějakou jednoduchou větu. Tyto dialogy se časem stanou dost stereotypními. Soustředíme se spíš na samotné hledání jídla, přístřeší a užitečných věcí - vždy paranoidně ostražití, vždy připravení na nejhorší. To se může zdát jako nuda, ale pořád se tam děje něco, kvůli čemu nemůžete přestat.

Je zde hodně neznámých - nevíme, co za katastrofu se vlastně stalo a ani si nedokážu domyslet, co mohlo mít za následek takhle extrémní vyhubení všeho živého během pár let... Také u postav samotných neznáme ani jejich věk, ani jména - ne že by to bylo zapotřebí, ale bylo mi divné, že by za celou dobu otec svého syna ani jednou neoslovil jménem. Ano, sice to má za následek, že děj je o to temnější, nicméně myslím, že to je už trochu prvoplánové.

Cormac McCarthy vytvořil svět, kterého by se nikdo z nás nechtěl dožít a z kterého nebudete mít dobrý pocit. Možná vás taky přepadne strach, že by se jednou něco podobného mohlo stát - opravdu je to tak přehnané a nemyslitelné? Kdo si chce trochu zadepkařit, tato kniha je přesně pro něj. Jednorožce, lásku, kytičky, to běžte hledat někam jinam. A raději si běžte někam k supermarketu ukradnout nákupní vozík, třeba se bude jednou hodit (i když dvoukolák bude lepší - víme, jak se u nákupních vozíků dokážou zasekávat kolečka a to jezdíte po rovném povrchu).

Když to srovnám s filmem Cesta s Viggo Mortensenem z roku 2009, musím uznat, že se opravdu ve velké míře držel předlohy, což chválím. Na ČSFD jsem mu dal 4 hvězdičky, u knihy jsem chvíli váhal nad stejným hodnocením, ale po zvážení mě film nadchl přeci jen o trochu více.

16.08.2022

Super, ale po tom humbuku jsem asi čekal víc... Svědectví od Kinga bylo mnohotvárnější.

05.08.2022

Kniha velmi atmosférická ale pro mne až příliš ponurá. Četla jsem jí dlouho a po malých kouskách.

31.07.2022

Po blíže neurčené globální katastrofě, vše je spálené a pokryté popílkem. Nějakým zázrakem se tu a tam zachránilo pár lidí, spousta z nich pak ještě odešla dobrovolně, zvířata ani hmyz nejsou. Otec s malým synkem putují. Na jih, k moři, kde snad bude menší zima. Vzduch a voda plné popílku, slunce není za šedou clonou ani vidět, nic nového neroste, všechny domy a obchody dávno vyrabované. Oba poutníci žijí ze dne na den, doufají, že někde seženou nějaké jídlo a oblečení a hlavně nepotkají nikoho zlého.
Je to monotónní, tíživé, beznadějné - přesně jako jejich dny. Zítřek s nimi nepočítá.
Čtenář si může podumat nad otázkami v knize vyřčenými i těmi mezi řádky - nad tím, co a proč si kupujeme, do čeho investujeme svůj čas, nad smyslem života a hlavně nad nesmyslností celé té katastrofy. A třeba nad tím, jestli (a kde) má lidství hranice - třeba jak byste naložili s člověkem, který vám ukradl veškeré jídlo, deky, oblečení, prostě to, bez čeho nemáte šanci přežít. Zabít? Nechat ho jít? Nebo se s ním dokonce rozdělit? Vzít ho do party? Otec a „neposkvrněný“ chlapec jako dvě verze humanismu. Geniální.
Tou beznadějnou tíživou monotónností, marností a holými větami mi to trochu připomnělo Čekání na Godota. Přečtete si. Možná obojí.
---
„Konečně byla jasná křehkost všeho. Dávné problémy vyřešily nicota a tma. (...) Rozhlédni se kolem sebe. Věčnost je dlouhá doba. Jenže chlapec věděl svoje: že věčnost není vůbec žádná doba.“
---
„Když nedodržíš malé sliby, nedodržíš ani velké.“
---
[poté, co jako zázrakem v jednom místě našli spoustu potravin] „Říkal si totéž, co už řekl nejednou. Že mít štěstí možná vůbec není štěstí. Během těch nocí strávených v černočerné tmě jen párkrát nezáviděl mrtvým.“
---
„Bolelo to, viď?
Ano. Bolelo.
Jseš hodně statečnej?
Tak průměrně.
A co bylo vůbec nejstatečnější, co jsi kdy udělal?
Že jsem dneska ráno vstal, řekl.“
---
„Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole.“

22.07.2022

Problémem Cesty je popisnost a soustředění se primárně na budování bezútěšné, depresivní atmosféry. Navzdory tomu, v jak zajímavém a extrémním prostředí se příběh odehrává, stane se toho opravdu jen minimum. Ano, máme zde příběh syna a milujícího otce, asi bychom ho měli vnímat symbolicky, ale vzhledem k použitým kulisám to jde těžko.

Kniha je sice označovaná jako sci-fi, můj skromný laický názor je ale takový, že se o žádné sci-fi nejedná. Nedočkáme se zde absolutně žádného ozřejmění situaci, nedozvíme se, proč svět vypadá tak, jak vypadá, co konkrétně se stalo, chybí racionalizace. To v kombinaci kombinaci s naprosto předvídatelným a tudíž neuspokojujícím závěrem vytváří silně frustrační mix. Tohle mi nesedlo.

22.07.2022

Jedná se o silně znepokojivou knihu, plnou deprese a zmaru. Velmi mě mrzí, že se ani nedozvíme o jakou katastrofu vlastně šlo. Příběh i dialogy jsou realistické, a proto je to tak temné. Z lidí se postupně stávají monstra nebo emocionální roboti.

05.07.2022

Filmové zpracování je silné, emotivní a dostane se tzv pod kůži, knižní zpracování pro mne toto ztratilo boť děj je tak nějak zvláštně utahaný jako celá ta cesta ..... velmi zvláštní dialogy, neexistence jmen a tak často použitý výraz "tak jo či nevím" jsem ještě neviděla ani neslyšela. Ani v jednom zpracování se nedozvíme to podstatné zato je tam vykresleno tolik hrůz a nechutností, že na člověka padá beznaděj, strach a deprese..... Napadá mne otázka, k čemu je dobré stále tvořit taková díla?

10.06.2022

Příběh je poutavý a napínavý, ale svou podstatou únavný a trochu repetitivní. Oproti sledování filmu dle knižní předlohy lze při čtení knihy daleko lépe pochopit vztah syna a otce, který je ale i tak celkem plochý a mdlý - možná to bylo záměrem autora, který tak chtěl vyjádřit únavu obou postav. Postavy jsou ale popsány celkem realisticky. Atmosféra knihy (ještě více audioverze) je dobrá, místy napínavá. Z knihy je cítit ta úmorná délka cesty na jih, kterou film nikdy nebude schopen věrně ztvárnit. Kniha ve finále bohužel nemá nějakou hlubší myšlenku, snad jen kromě toho, že dobří a zlí lidé mohou být k nerozeznání podobní. Ale asi ani myšlenku mít nemusí. Dobrý příběh stačí. Cíl není to nejdůležitější, hlavní je přece samotná cesta (pun intended).

01.05.2022

Knihu jsem málem v polovině odložil, ale nakonec mi to nedalo a přeskakováním jsem jí dokončil. Hlavní vztah otce se synem mi přišel nerealistický, jejich komunikace nereálně nefunkční. Místy je to alespoň proložené realistickými událostmi, když například otec zakáže synovi něco kvůli jeho bezpečí a je to docela dojemné. Vesměs je to ale taková spíše temná divná kniha. Sice s dobrým koncem, ale to mě nějak neuchvátilo, je to spíš takový americký dobrý konec, chybí mu hloubka, ostatně jako celé knize. Nejvíc mě vadily nechutné zrůdnosti vložené z ničeho nic do textu. Běží nějaká scénka a najednou malý kluk zničehonic vidí uříznutou hnijící hlavu ležící u nákupního vozíku a podobně. Těchto věcí je tam hodně. Autor je umí podat tak, že jsou opravdu nechutné, šokující a vetřou se čtenáři do jeho představivosti a už nechtějí zmizet. V tom je autorovo hlavní umění. Pokud ale po takových nechutnostech netoužíte, nevidím důvod knihu číst.

16.04.2022

Well nebylo to špatný, ale něco mi tam chybělo, přišlo mi to nedotažený. Ale třeba k maturitě bych doporučila, čte se to dobře a je to poměrně krátké. Mám pocit, že je i filmové zpracování

12.04.2022

Za mě trochu zklamání, sice jsem knížku přečetla rychle, protože jsem chtěla vědět, co bude dál, ale spíše z důvodu, co se vlastně stalo. Rozumím, že je to hlavně o přežití, lidské dobrotě, ale nějak ty emoce tady nefungovaly a prostě mi chybělo proč.

10.04.2022

Knížku jsem četla jako bonusovku s knižním klubem na ČBDB a že bych z ní byla nějak nadšená se vážně nedá říct…
Ale představa takového světa je pěkně hnusná…

27.03.2022

Ta kniha mě zníčila. Myslela jsem, že ji přečtu za dva dny, ale musela jsem si ji dávkovat po malých kouskách, protože ta beznaděj a nekonečná cesta bez jediného střípku štěstí, mě pohlcovala. Je až neuvěřitelné, jak bolestný příběh se dá napsat jednoduchým jazykem z pohledu dvou bezejmených lidí, kteří se plahočí světem obaleným popelem. Skvěle napsané.

"Chci být s tebou. - Nejde to. - Prosím. - Nemůžeš. Musíš dál nýst oheň. - Neumím to. - Ale umíš. - Je opravdickej? Ten oheň? - Je. - A kde je? Nevím, kde je. - Ale víš. Máš ho v sobě. Vždycky jsi měl. Já ho tam vidím."

26.03.2022

Jsi tam ? Spatřím tě v poslední chvíli ? Máš vůbec krk, aby tě šlo uškrtit ? Máš srdce ? Buď na věky proklet.. Spílání "bohu" a těžká cesta někam na jih... Jsem rád, že jako první jsem viděl film, celou cestu v knize jsem měl před očima ty dva vyhublé a špinavé herce.. Přečteno velmi rychle, depresivní,napínavé,smutné.. Přesto na konci naděje... Úchvatná knížka..

24.03.2022

Depresivní a svíravé.

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.

Musíme jít. Je mi zima. Mně taky. Jdeme. Tak jo. Pořád je mi zima. Tak jo. Umřeme? Ne. Opravdu? Jo. Tak jo. Tak jdeme.

Spolu s dvojicí otce a syna (jména se za celou knihu nedozvíme) putujeme krajinou Severní Ameriky, která je zdevastovaná blíže nespecifikovaným kataklyzmatem. Ovzduší vládne prach, popel a blížící se zima, před kterou ústřední dvojice prchá. Kromě zimy musí ústřední dvojice řešit problémy, které s sebou nese rozpad civilizace - hlad, absenci morálky, stihomam aj. Na necelých dvou stovkách stran dokázal McCarthy představit několik charakterů, které skvěle vystihly možný osobní vývoj hodnot a způsobu života osob zasažených apokalypsou - kanibalismus nehrubšího zrna, otroctví, sektářství, samota, ztráta smyslu života a především strach ze všude číhající smrti.

Samotná smrt je nosným pilířem celého díla. Náhled na smrt sledujeme především prostřednictvím malého chlapce, jenž stále neztratil své dětské ideály a nemůže pochopit chování svého otce. Když chlapec odhodí otcem vyřezanou píšťalu, je jasné, že dochází k jeho přerodu v dospěle smýšlejícího člověka; pro děti není v takovém světě místo.

Knížce na tempu trochu ubírá repetetivnost děje, kterou jsem se snažil nastínit úvodem komentáře. Ovšem oproti Kerouacovo nudným vsuvkám nudných příběhů nudných postav jsem měl pocit, že zde skutečně vidím možnou realitu a postavy na ni reagují živě, uvěřitelně a bez apatie.