Cesta
Cormac McCarthy
Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Road , 2006
více info...
Přidat komentář
Zajímavá kniha, kdy sice nevíte, co se stalo a v jaké době se odehrává, ale pro příběh to není vlastně podstatné. Líbilo se mi, že i v tak ponuré náladě se našly chvíle naděje a téměř jsem za hrdiny dýchala.
McCormackova Cesta je portrét světa, který přestal dávat smysl, a vekterém otec a syn podnikají nesmyslnou cestu bez cíle. Živoří na tom, co zbylo ze starého světa... a proč vlastně? Všechno, ci dělají, jejich zásady a morálka, vše ztratilo význam.
V jejich životě se neodehrává nic smysluplného, samotná kniha v podstatě nemá příběh, je pouze plejádou fragmentů světa, který zaniká a ztrácí barvy.
A přesto ve všem tom zmaru autor nechává čtenáři možnost vidět i zde naději, pokud sám chce...
Ponuré a depresivní. Pokud si berete současný stav naší planety k srdci, každá další ekologická katastrofa vás rozhodí a chování lidí k přírodě jako ke kusu ničeho důležitého, natož pro život potřebného vás štve … tak po přečtení této knihy nezbudou ani iluze, ne-li kapka optimismu nebo snad naděje. Až tak :o((
Čtení stále o tomtéž, snad jen jiný odstín šedi, takže metoda „pár odstavců ze strany“ se mění na „pár řádků“ až na rychločtení x-tá strana. Možná prvních a posledních 10 stran? I jen ty vystačí na týdenní či delší depku…. Klíčový vztah otce a syna tomu všemu dává citovou atmosféru, ale ani tahle jiskra v šedi nenabídne zář.... Až tak :o((
Přece něco pozitivního - čteno po nouzovém stavu, bez roušek :o))
Cesta je velmi čtivá.Na to jak je krátká má hodně silných myšlenek. Je potřeba číst i skrz stránky, abyste věděli, co všechno se v nich ukrývá. Když jsem pochopila, co chtěl autor říct,pak jsem měla na knihu jiný obrázek. S příběhem by se dalo určitě více pohrát,ale pak už by to nebyla novela,ale dlouhý román. A už by to také mohlo být něco jiného,než co ta kniha znamená teď.
Asi jsem rozmazlená dnešní dobou,co se týká tohoto post-apokalyptického tématu.Kniha mě nějak zvlášť příběhově nenadchla, ale dříve to musela být pecka, přečíst si něco takového jako je Cesta. Dneska spíše všichni doplňují a kopírují ty, kteří už něco takového vymysleli. Na trhu je hodně knih, co předčí příběhově tady tuto, bohužel nebo díky?
Já vám nevím, tématicky pro mě hodně zajímavé, vztah otec a syn na cestě postapokalyptickým světem je něco, co by mě mělo už ze své podstaty naprosto nadchnout. Svět je v tomto příběhu tou nejhorší možnou variantou, jakou může autor zvolit, kdy nepřežilo v podstatě nic a nikdo. A ti, co přežili, se stali tím nejhorším, co v sobě lidstvo má. Ale celkové podání, styl, atmosféra... a konec, v podstatě popírající to, co se buduje napříč příběhem, to mi prostě úplně nesedlo. Film jsem neviděla, asi si ho přidám na seznam, ale určitě ne kvůli knize. Ta pro mě zůstává tak nějak v průměru, kdy rozhodně neurazí, ale bohužel ani nenadchne.
Důrazné připomenutí, že človíček světu nevládne a jeho oblíbená hra na životní jistoty může mít obratem poněkud odlišná pravidla...
Pro mne snad nejsilnější knížka, jakou jsem četla. Tak málo prostředků, a tak silný příběh...
Miestami až kafkovsky bezútešná a bezcieľna Cesta predstavuje čitateľovi šedý svet zániku ľudstva, v ktorom každá, aj tá najmenšia strata ostražitosti môže znamenať rozdiel medzi životom a smrťou. McCarthy nato ide opäť svojim vlastným štýlom, ponurými opismi, vecnými dialógmi a hrôzostrašným defilé sveta, kde prežijú len tí silnejší a šikovnejší. A hoci sa v tomto strohom slohu môže zdať, že sa vzťah medzi otcom a synom vytráca, nič by nebolo vzdialenejšie pravde. Aj keď sa ich konverzácia zredukovala na životu potrebné minimum, McCarthy tieto praktické nedostatky vyvažuje v otcových vlastných vnútorných monológoch, ktoré objasňujú a kryštalizujú skutočný vzťah medzi hlavnými postavami aj bez slov. Záver knihy bol síce nevyhnutný, no predsa zabolel. Po Dieťati božom ďalšie skvelé autorovo dielo. Teším sa na ďalšie.
Zemi sežehl oheň a ti, kdo přežili, za sebou nechávají stopy v popelu a Slunce jen mírně prosvítá přes kouřovou clonu. V noci pak není vidět vůbec. V takovém světě se lidskost vytrácí a většina přeživších se vraždí a jí navzájem. Do této postapokalyptické vize McCarthyho je zasazen vychrtlý otec a syn, kteří před zimou utíkají na jih a snaží se vyjít s nedostatkem zásob. Pochodují světem, dívají se na hrůzné výjevy, strádají, před sebou pravděpodobně smrt (a to mohou být rádi za tu rychlou), ale stále to nehodlají vzdát, stále žijí, ačkoliv tenhle život za to ani nestojí. Respektive by za to nestál, kdyby neměli jeden druhého. Oni se zdají být tím jediným normálním, co se zachovalo ze světa minulého.
Baví mě různé vize budoucnosti. Tato ukazuje, jak na katastofální nedostatek, bdělou noční můru a beznaděj zareaguje lidská přirozenost.
Snad se tomu lidstvo vyvaruje, ačkoliv podle historie lze soudit, že jsme docela tupouni. Tak snad to nepoděláme až takhle.
Větší rozměr však Cesta nenabízí.
Čte se to docela lehce. Je to strohé, ale nikoli tak moc, jako třeba faktický Krvavý Poledník, do kterého jsem se nutit musel, ačkoliv obsahově je mi atraktivnější.
Snad bych jen dodal, že pro otce by to čtení mohlo být zajímavé ještě o něco víc.
A film se mi líbil o úroveň méně.
Zajímavé napsaná knížka, dalo by se říct, že jsem jí přečetl jedním dechem - ideální číst v aktuální situaci :-)
Psané nezvyklým stylem s úplnou absencí přímé řeči, což se z počátku může zdát rušivé, ale jakmile se začtete tak už vám to ani nepřijde. Silný příběh putování otce a syna v drsné postapokaliptické krajině.
Krátké, strohé, ale umí zasáhnout. V některých částech mi šel mráz po zádech, možná z představivosti autora, na konci slzy v očích. Číst to jako bezdětný, asi mě to tolik nebere.
Četla jsem dvakrát. Poprvé k maturitě, kdy jsem z knihy byla nadšená a nemohla jsem ji pustit z hlavy. Pak na vysoké, kdy jsem psala její rozbor. Teprve během druhého čtení jsem v ní viděla všechny ty spojitosti a narážky, které mi před lety unikly, a o to silnější jsem z ní měla dojmy. Dokonce mě rozbrečela, a to je co říct.
První jsem viděl film a zasáhl mě. Ale knížka je (jak bývá pravidlem) ještě lepší. Netradiční způsob vyprávění, prakticky bez přímých řečí, mě nutil číst dokud jsem nebyl na konci
Známá kniha (film jsem neviděl) a je to ten pravý kousek, nijak vyjímečný námět, ale ten příběh je tak sugestivní a reálný, platí, že tolik hnusu na jedno místě ale není pro každého
Existuje jen málo slov, které by mohly vyjádřit atmosféru a absolutní beznaděj plynoucí z knihy. Naprosto mě fascinoval sloh, který se přizpůsobil ději a snažil se působit stejně postapokalyptickým dojmem jako zbytek knihy. Text je stejně neosobní, jako svět ve kterém se děj odehrává. Nedozvídáme se zhola nic o postavách, o jejich směřování, ani o katastrofě, která z lidí udělala něco horšího než zvířata. Některé pasáže člověka zasáhnou opravdu tvrdě, nemohu zapomenout například na tu alarmující lhostejnost s jakou žena opustila svého syna a manžela. Děj a atmosféra se pohybují v úhledné sinusoidě. V jednu chvíli se objeví naděje, které hlavní protagonisté využijí, jak nejlépe dovedou, jen aby se v dalším okamžiku změnila v totální beznaděj. Jedno nebezpečí se objeví, samo se vyřeší, ale hned je zde další. Celou knihou ale prorůstá ústřední klíčový motiv, který paradoxně nejvíce vnímá chlapec: co nás dělí od nich, kde leží hranice, za kterou už nebudeme lidé.
Kniha mě pohltila svým napětím ve stále stejných podmínkách, paprsky naděje, které se někdy ukážou jako smrtící jindy ne. Vylíčení postapokalyptického světa McCarthy zvládl bravurně - tak, aby se čtenář do postav vžil. Není třeba ani popisovat, co za katastrofu se stalo, kdy se to stalo, jak se to stalo - z toho všeho víme jen nepatrné náznaky. Důležité jsou pociťované následky - spálený svět s lidmi, kteří přežívají (v lepším případě) ze zbytků slávy světa zašlého, strach, naprosté zničení pocitu lidské pospolitosti, na druhé straně ale i zachování rodinných pout - lásku uprostřed ničeho s přídechem barbarství.
Považuji knihu za mistrovskou v popisu hrdinů i světa nejen v tom, co je v ní napsané, ale spíše právě v tom, co tam chybí a čtenář si to musí domýšlet a hádat.
Cítím trochu zklamání ze závěru (více neprozrazuji...) a také z českého překladu, který obsahuje nějaké ty hrupki.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena rozhlasové zpracování otcové a synové cesta, roadtrip postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Na můj vkus trochu moc depresívní čtení.