Čas ztracených holubic
Sofi Oksanen
Sofi Oksanen již potřetí nemilosrdně sleduje pohnuté osudy své země i malé, lidské osudy svých hrdinů. Co vede člověka k tomu, aby udával své sousedy? Co doopravdy znamená spolupráce se Státní bezpečností? Ne všichni se brodí špínou za peníze… Ne všichni mají na rukou krev kvůli pocitu moci. Někteří z nás to dělali nebo dělají dobrovolně…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Kun kyyhkyset katosivat , 2012
více info...
Přidat komentář
Dvacáté století ženoucí se přes Estonsko, v němž krvavé stopy zanechala jedna totalita za druhou. Depresivní moralitka ze země, kterou se prohnali nejprve bolševici, pak nacisti a poté opět komunisti. Co takový trojitý veletoč udělá s lidmi ukazuje Sofi Osanen na trojúhelníku spřízněných postav Rolanda, jeho bratrance Edgara a jeho manželky Juudit. Zatímco první figura zarytě odporuje všem vpádům (aby se na závěr ukryla do zapomnění a rezignace), druhá je studií vrcholného pragmatika, jemuž jsou mravní kategorie a etické problémy zcela cizí, nic mu tudíž nebrání chameleónsky přizpůsobit kterémukoli uchvatili nejen sebe sama, ale i historii, jejíž poslední verzi přece odjakživa formulují vítězové. Portrét Juudit pak zachycuje slabocha a zbabělce – obraz ženy, která se zuby nehty drží alespoň emocí a „lásky“, aby mohla v bezcitném světě, v němž bojuje téměř výhradně za vlastní existenci, ještě v něco věřit. Patos velkých dějin a zrůdných činů knihu trochu strhává do průměru, naopak obyčejné každodenní detaily ze života „hmyzu“ v několika dikaturách celé drama křísí. Závěrečná odhalení už jsou poněkud banální (a celkem evidentní), text ale naštěstí nestojí jen na nich.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) finská literatura Estonsko
Kniha Čas ztracených holubic je v
Právě čtených | 2x |
Přečtených | 133x |
Čtenářské výzvě | 12x |
Doporučených | 5x |
Knihotéce | 104x |
Chystám se číst | 90x |
Chci si koupit | 22x |
dalších seznamech | 2x |
Na knihy Sofi Oksanen jsem četla samé nadšené recenze, a protože mě obyčejně baví romány s historicko-politickou tematikou, začala jsem právě s Časem ztracených holubic. A byla jsem docela zklamaná. Rozhodně jsem nečekala nějakou oddechovou literaturu, ale pokud se musím do každé nové stránky nutit, tak to prostě není ono. Místy jsem měla pocit, že čtu a nevím o čem, že chápu slova, ale uniká mi smysl. I to přeskakování v čase a z osoby na osobu mi vadilo, ale to je asi můj problém. Ještě se chystám na přečtení Očisty, ale před ní rozhodně sáhnu po něčem zábavnějším..