Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533/bmid_cas-zit-cas-umirat-iDt-533.png
5
1615
158
V tomto románu se autor jakoby vrací ke své prvotině Na západní frontě klid. Děj se však odehrává o dvacet let později, v době, kdy nacistické Německo rozpoutalo druhou světovou válku a po počátečních úspěších je tlačeno spojeneckými vojsky zpět. Stejně jako ve svém nejslavnějším díle autor líčí osud mladého německého vojáka na frontě, během dovolené doma a po opětovném návratu do bojové linie. Román je nabitý napětím, ale i zoufalstvím nad beznadějí lidských osudů a ničivým společenským fanatismem. Jen krátce - během hrdinova pobytu v rozbombardovaném rodném městě - vysvitne poslední naděje na nový život: láska.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben , 1954
více info...
Přidat komentář
Kniha, která krásně ukazuje, že jediní, kdo opravdu "vyžerou" všechen hnůj války, jsou ti, kteří se o ni zasloužili nejmíň. A je jedno, na které straně konfliktu ti lidé stojí. Toto by mělo být v povinné četbě přes možností kandidovat do vedení nějakého státu.
Schází mně od autorů knih popisující válečné hrůzy postup jak se občané před těmito hrůzami mají ochránit. Autoři píšou polovičatě.
Za poslední asi dva měsíce jsem přečetl tři knížky od E.M.R. ( Tři kamarádi, Jiskra života a Čas žít, čas umírat ) a opět a znovu se mi potvrdilo, že jeho díla patří mezi nejkrásnější a nejhodnotnější literární počiny 20. století.
Autor svým stylem vyprávění dokáže čtenáře dostat na ta nejstrašnější místa, strašná tím, že je člověk vystavěl a žil v nich a potom je zase člověk zničil a zabíjel v nich jiné lidi.
Zoufalé hledání naděje tam, kde naděje už není. Sňatek po pár dnech známosti, s vidinou alespoň nějaké jistoty v tom zcela rozbitém světě okolo. A ano, i uvěřitelná možnost, že ti dva k sobě opravdu patří, i s láskou..
Předvolání pro Alžbětu na Gestapo nikoliv z důvodů, jichž se Ernst tolik obával. Ale ten pravý důvod.... A jeho rozhodnutí zatím svou Alžbětu téhle pravdy ušetřit. Tahle knížka mi zase dala tolik námětů k přemýšlení.
A nakonec, přiznávám, že jsem i přes znalost reálií a autorova stylu, do poslední chvíle chtěl těm dvěma tu jejich naději, kterou si spolu vytvořili, či vysnili, přát a udržet. Smutné..
Vždycky když čtu příběhy z války, naplňuje mě to neskutečnou zlostí z toho, jak musely položit život miliony obyčejných lidí protože se pár lidí "nahoře" rozhodlo rozpoutat nesmyslnou válku o moc, území a postavení. Je to součást nás, je to historie, minulost a budoucnost. Vždycky lidé válčili a vždycky válčit budou, moje racionální uvažování to však stále nedokáže pochopit a je mi smutno za všechny, kterých se to dotklo a dotýká.
Je to silná kniha a já věřím, že podobný osud skutečně zažilo mnoho a mnoho zamilovaných dvojic...zbytečné promarnění toho nejcennějšího na světě - života.
Po dlouhé době jsem četla knihu od pana Remarqua. Začátek jsem přečetla spíše s vlažnými pocity, ale po Ernstově návratu domů jsem knihu nemohla odložit. Knihu doporučuji :)
Moje první setkání s autorem. Silný příběh z pohledu té druhé strany...Určitě se vrátím k jeho dalším knihám. Doporučuji
Remarquovi romány mám přečtené takřka všechny, ale stále je tenhle můj nejoblíbenějši . Nevím čím to je, ale do knihy jsem se vžila a nepřeháním, když řeknu, že mi bylo líto, že sem knihu dočetla tak rychle. Opravdu skvělá kniha. Doporučila bych ji snad všem.
Moje první setkání s Remarquem. Nejedná se o jeho nejslavnější román. Tohle je takový komorní příběh, až jsem si říkal, že by z toho šlo snadno udělat divadelní hru.
V době, kdy Německo pomalu začíná prohrávat 2. světovou válku, i když si to velení stále nechce přiznat, se německý voják Ernst Graeber vydává na dovolenou do rodného města. Pomalu zjišťuje, že i když je fronta ještě daleko, tak už i zde nálety způsobují velké škody. Ve městě potká svého spolužáka Alfonse, který má teď vysoké postavení, a krásnou Alžbětu.
Remarque skvěle zachycuje banalitu válečného šílenství, nebo třeba život ve městě ohrožovaném nálety. Velká část knihy se ale věnuje vztahu Ernsta s Alžbětou. I když Remarque píše skvěle, tak jsem přece jen měl pocit, že tahle knížka je trochu určená spíše pro ženy.
U Remarqua je působivé to, že i když víte jak to dopadne, nedokážete se od příběhu odtrhnout. Tuhle moc má málokterý spisovatel.. Čas žít, čas umírat je toho opětovným důkazem, líbil se mi ten spád konce.
Líbilo se mi ohraničení knihy s ruským vojákem. Jednomu prokázala Ernst milosrdenství, kterého se mu nedostalo. Zajímavý popis válečného života mezi civilisty v Německu.
Měla jsem období, kdy jsem Remarquea četla, jak na běžícím páse. Obvykle na střídačku s harleqinem, aby toho temného nebylo moc. Naturalismu by se u něj taková EL James mohla učit, že? Miluju knihy s vyváženým poměrem děje, myšlenek a pointy. A tohle dílo mezi ně patří.
Výborná dějově i myšlenkově, pointa drsná = autorská. Dvě a půl - ï když je to drsňárna a podle mne autorova dobrá kniha, já se nemohla nějak do téhle německé hlavy dostat.
Spíš moje chyba.
Remarque nezná happy end, tak jako happy end nezná Remarqua. Krutě realistický pohled do zákulisí druhé světové války z pohledu nacistického frontového vojáka. Ač někdo může kontrovat, že jde o přepis jiného R. románu Na západní frontě klid, není tomu tak. Jde o jiný příběh, který především v době Ernstovy dovolené nabízí odlišný pohled na úděsy války, ale i na drobné radosti života. Opět jsme svědky příběhu nejen vojáka, ale hlavně člověka, jenž je ztělesněným obrazem Remarquova pacifistického přístupu. Na samotném příběhu vás nejvíc šokuje ona nevyhnutelnost a krutost války, jako zbytečná smrt mnoha lidí přímo na frontě, ale i nevyhnutelná bolest obyčejných obyvatel měst zasažených válečným konfliktem. Kniha mi přinesla chmurné myšlenky, což však k Remarquovi prostě neodmyslitelně patří, konec konců o to víc se pak člověk může radovat ze svého svobodného života. Není pochyb o tom, že R. je jedním z velikánu literární prózy, a i Čas žít, čas umírat, rozhodně stojí za přečtení.
Od prvej stranky drsne,naturalisticke dielo o nezmyselnosti a bezcielnosti vojny....Aj napriek sentimentu je zachovana individualita a tym aj uveritelnost hlavnej postavy...ktora si nie je nicim ista...ani svojimi rozhodnutiami ci nerozhodnutiami..Aj dnes po 60 rokoch je odkaz stale jasny...je to nejasne!!
Četli jste Na západní frontě klid? Asi ano. Tohle je podobné, jen je děj situován na východní frontu 2. sv. války , kdy voják wehrmachtu dostane dovolenou, kterou jede strávit do Německa. A to tom je prakticky celá kniha. Pak vojáka čeká návrat na frontu, probuzení lidství a... a smrt. Nic nového pod sluncem - prostě jen změnil místa, jména, čas a způsob. Přečíst se to dá a citlivá dušička i zapláče. Ale to je tak všechno.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Čas žít, čas umírat je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 2 712x |
| Čtenářské výzvě | 186x |
| Doporučených | 171x |
| Knihotéce | 815x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 86x |
| dalších seznamech | 8x |
Úžasný román, čte se naprosto dokonale a sám, ale bylo mi z něj smutno. Což je asi dobře, v dnešní době akcí nabitých počítačových her a hollywoodských filmů není tak jednoduché najít četbu, která by se člověka skutečně nějak dotkla. Tato kniha byla hned od začátku plná mrtvol, ale člověka to začne emocionálně strašit hlavně ve chvíli, kdy zrovna nikde žádné mrtvoly nebyly, protože to zas musí přijít a hlavně aby to nebyli hlavní hrdinové.... No je to válečný román, takže se nedá říct, že by cokoliv z toho bylo překvapivé. Ale na měkko jsem byla každou chvíli a konec sice vím, ale teoreticky jsem ho nečetla. Včera mi ruply nervy a musela jsem se podívat na poslední větu románu. Teď mi chybí poslední kapitola, ale tu odkladám, nasucho to fakt nedám.
Myslím, že by se tyhle knihy neměly přestat číst, abychom nezapomněli, o čem je válka. Škoda, že to nečtou ti, co volají po ozbrojování a střílení na hranicích. Což by vedlo zase jen k válce. Velkým plusem navíc je, že Remarque nepíše černobíle. Hrdinové a nejlepší lidi tohoto románu jsou Němci. Největší parchanti jsou taky Němci. A u některých postav se to vlastně rozlišit nedá, jestli je to dobrák nebo záporák. To z amerických zfilmování asi neznáte, tam je každý Němec nácek a Brad Pitt nebo podobně dokonalý Amík je jde všechny spasit. Dokonalé je také umístění válečného románu mimo frontu. O to horší to vše je, ani sama nevím, odkud máme v sugerováno, že střílet vojáky je vlastně tak nějak v pořádku, ale smrt žen, dětí, rodičů je strašná. Ke všemu se ještě přidává šikana a blamáž režimu, pocit kolektivní viny a naprostá bezmoc cokoliv změnit.
[SPOILER!!!]
Závěr je pro mě o to větší tragédie. Dokud se člověk nenamáhal sám myslet, proti něčemu bojovat a jen poslouchal rozkazy, tak přežíval. A když konečně uchopí iniciativu tak musí zemřít. To mi ten Remarque dělá samozřejmě naschvál.
P.S. Mám tu knihu zadarmo z Německa z takového toho veřejného boxu, kam lidi odkládají staré knihy a jiní si je můžou vzít. Má vzadu v pevných deskách a posledních pár stránkách díru, vypadá to jako po vzduchovce. Tak mám pocit, že někdo ten román po dočtení odstřelil...