Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40699/bmid_cas-zit-cas-umirat-AC7-40699.jpg
5
1613
158
Oproti románu Na západní frontě klid se tentokrát posouváme v čase do II Světové války, ovšem dějová linie je skoro totožná - voják na frontě, potom na dovolence a zase zpět na vojnu. Ernst Graber jako německý voják prošel Francii, octl se v Africe na tažení, potom na východní frontě v době ústupu vojsk před Rudou armádou, zpátky domů a když už se zdá, že spolu se svou ženou Alžbětou může začít nový život a budovat domov, je povolán zpět na frontu, aby ještě zachránil německou říši před finálním koncem. Vyšlo v Edici Klub Čtenářů svazek 463 jako druhé vydání, v překladu Evy Pátkové první.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1980 , OdeonOriginální název:
Zeit zu leben und Zeit zu sterben , 1954
více info...
Přidat komentář
Čas žít, čas umírat. Myslím, že příhodnější název mohl Remarque jen stěží vymyslet. Mezi životem a smrtí je totiž jen tenká hranice. A tu nám autor velice působivě stanovil. Nejdřív na frontě v Rusku, kde je situace vojáků deprimující, následně v Německu, kde to není o nic lepší. Šedivé kulisy plné strachu a smrti však dokáže oživit barvami. Barvami života. Kniha mě zasáhla jako zbloudilá kulka na frontové linii, přivodila pocity štěstí i naprostého zmaru, po jejím dočtení i husí kůži. To mluví za vše.
Tohle je přesně ten Remarque, kterýho mám ráda. Vytříbený styl a dokonalá, hutná atmosféra. Čtení mi utíkalo od začátku do konce, ale rozhodně bych ho nenazvala napínavým. Děj se odvíjel pomalu a já si stejně tak užívala některý pasáže, symboliku a vůbec všechny myšlenky, který tam pluly.
Zajímalo by mě jestli tyhle knihy čtou i neonacisté.Kdyby je totiž četli,úplně by obrátili ,,své´´ názory.
Perfektní.
Prostřední část knížky mně přišla trochu nudná. Ale ten zvláštní konec. Autor přece mohl nechat Graebra padnout v boji. To jsem předpokládala. Takhle ale ještě podtrhl nevypočitatelnost války a nevypočitatelnost lidského nitra.
Smutné, ťažké, velmi dobré - ako podla mňa všetky remarkovky. Východná fronta, pozvolné vytriezvenie z opojných táranín toho fúzkatého magora, absurdnosť hlúpej - a trpko, no spravodlivo prehratej - vojny. Nezmyselné násilie na fronte i doma, beznádej, žiadna láska so šancou na budúcnosť a žiadne kamarátstva. Len ponuré tolkienovské zlo, ničiace svet. Potom smrť chlapa, ktorého ste si nemohli oblúbiť, no nechceli ste, aby zomrel. Z rúk ruského partizána. Správne, lebo vojna. Ale zlé, zbytočné. Ako celá absurdná chorá vojna, ako chechtajúca sa Smrť. Mám rád Remarqa, lebo to videl a vedel to opísať. Dal svojimi románmi ludstvu velkú a vážnu vec. Ukazuje nekromantov. Sú i dnes. Může sa to zopakovať.
Jelikož se jedná o knihu s válečnou tématikou, donutila mě zamyslet se nad tím, že v dnešní době není samozřejmostí že žijeme v míru a je to věc, které bychom si měli vážit. Stejně jako Na západní frontě klid dílo končí smrtí hlavní postavy. To pouze dokresluje vážnost situace když je válka.
Obyčejný mladý muž vhozen do rozbouřeného moře druhé světové války. Hlavní hrdina se musí přizpůsobit době a prostředí své dovolené a díky tomu také prožívá romatické chvíle se svojí novou ženou. O to hůře se mu vrací zpět na frontu, kde příběh bohužel smutně končí.
Pan Remarque, jak ho znám a jak ho miluji a obdivuji. Kniha má vše, co jsem od autora očekávala a snad i něco málo navíc. Ano, je tam patrná jistá remarqueovská šablona při stavbě příběhu, ale osobně mi to vůbec nevadilo.
Tentokrát s hlavním hrdinou odjíždíme na dovolenou z válečné vřavy v Rusku do rodného Německa ke konci druhé světové války a jsme svědky jeho činů a myšlenkových pochodů poté, co se dostane "domů". Město je ale co pár dní bombardováno, rodný dům je už pouhá hromada sutin (stejně jako většina dmů ve městě) a rodiče jsou nezvěstní. Ernst ale mezi sutí, troskami a vybuchujícími bombami nachází něco nevidáného. Lásku k dívce Alžbětě.
Nejsem fanoušek romantických příběhů, spíš se romantice vyhýbám jako čert kříži, ale tato linka na pozadí totální zkázy rodného města byla skvěle zpracovaná. Hlavní hrdina byl velmi pragmatický a nemluvný mládenec, velmi často dumající nad smyslem (nebo spíše nesmyslem) války. Naopak Alžběta na mě působila dojmem křehké, jemné, svěží, ale silné květiny, která bojuje o své místo na slunci uprostřed rumiště. Co se závěru týče, ano, čekala jsem, že něco takové přijde. Nejsem z toho nadšená, ale nečetla jsem červenou knihovnu, takže za mě ano. Konec konců, je to mistr Remarque. Zasloužených 5*.
Kniha ma lákala svojim názvom už od školských čias. Akosi som už vtedy tušila, že pod ním sa ukrýva niečo obsahovo cenné, niečo, čo nebude nuda, ako som si myslela o iných dielach, ktoré nám v škole na hodinách literatúry prezentovali ako zaujímavé. Často mi na ňu padal zrak v otcovej knižnici, ale dočkala sa prečítania až teraz, keď ma ku nej doviedla čitateľská výzva. A som rada, že tento skvost vojnovej literatúry si radím medzi prečítané knihy. Na živote jedného vojaka autor vykreslil celú tragédiu vojny.
Tak si představte, že jsem tenhle poklad našla u popelnic, když jsem šla s odpadem..
Další Remarqova skvělá kniha s - jako vždy- velmi smutným koncem.
Další čtivá kniha od Remarqua. Hodně se mi líbila. Měla jsem pocit, že čtu dvě rozdílné knihy. Když byl Ernst na frontě a nebo měl dovolenou, bylo to jako úplně jiný příběh, a tak to i mělo být.
Remarque je jednička, miluji jeho psaní. Tato kniha je opět trefa do černého.
Na tento příběh jen tak nezapomenu.
Zajímavá exkurze do myšlení mladého německého vojáka. Po delší době jsem přečetla jednu z dalších knih od E.M.Remarque a musím říct, že opět nezklamal!
Oproti "západnej fronte" je v tomto veľdiele menej kamarátstva, menej chalanskej mladosti, menej frontového šialenstva.
Viac zádumčivosti, viac lásky, viac šialenstva v bombardovanom meste. Rovnako beznádeje, rovnako zúfalstva, rovnako márnosti, rovnako hrôz vojny.
Patrí do knižnice ako všetky Remarqueove knihy.
někdo se mě ptal jestli je to ta kniha o nacistickém vojákovi.. řekl jsem mu ne, je to o vojákovi co je náhodou němec za druhé světové války.. celou knihu jsem se cítil jako bych se procházel po zničeném Werdenu, schovával se s nimi v bunkru a přečkával nálety.. Remarque vdechl život (nebo spíš smrt) zimě i ohni a celý příběh je tak nějak opravdový.. nevyhnutelný konec mě dostal i přesto že jsem ho trochu tušil.. dobrá kniha
Moje první přečtená od Remarqua, zanechala ve mně hlubokou stopu. Celkově je to zatím nejsmutnější příběh, co jsem kdy četla, ale stál za to. Šlape jí na paty Všechny malé zázraky od J. Niven, ale ta byla částečně i zábavná. Myslím, že na takovou knihu se nezapomíná.
Jako mladá jsem knihy autora hltala a moc se mi líbil jeho styl. Je fakt, že jsem byla na počátku životní cesty, spoustu věcí jsem vnímala tím svým mladým a děsně chytrým rozumem. Když se chtěl můj otec se mnou bavit o přečtených knihách, byla jsem ten puberťák na zabití, který všechno zná a všemu rozumí a nepotřebuje žádné informace k té době. Když otvírám stránky knihy autora dnes, je mi u nich "hezkosmutno". Hezky proto, že moc krásně píše a dokáže se do duše člověka dostat až "do morku kosti" a smutno proto, že píše o životě takovém jakém asi fakt v době válek byl byl. Ale zároveň jakoby psal i o našich životech a našich citech - o bolavém a zároveň i krásném citu jménem láska, o životě na hraně s prázdným žaludkem i prohýřeném životě v zázemí jistoty a jakési nedotčenosti. Úžasné čtení. Nevím čím to je , ale čím jsem starší tím víc mě jeho knihy dojímají a nejen, že si u nich hezky pobrečím, ale zároveň si říkám, jak dobře se vlastně mám.
Ano, tohle je ta kniha, která mi utkvěla v paměti. Občas mi na ní problesknou myšlenky. Říkala jsem si, že jí musím vyhledat. Bohužel jsem zapoměla její název a tak jsem si musela pročíst několik anotací románů Remarque, abych našla tento příběh.
[Spoiler]
Na konci jsem brečela a vyčítala mu: "Proč jsi byl tak nesmírně zodpovědný a čistý a vracel ses do tý hnusný a nesmyslný války."
(Nejdříve jsem knihu četla ve slovenštině.)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) osudy lidí vojáci válečné romány
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Kniha Čas žít, čas umírat je v
| Právě čtených | 30x |
| Přečtených | 2 710x |
| Čtenářské výzvě | 186x |
| Doporučených | 171x |
| Knihotéce | 814x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 86x |
| dalších seznamech | 8x |
Ze západní fronty se přesouváme o pár let dopředu na frontu východní a především do Německa. Se Západní frontou by šlo najít mnoho podobenství, šablona zůstává stejná, přesto na mě tento příběh zapůsobil jinak. Možná i silněji...? Stejně jako u Na západní frontě klid a Cesta zpátky jsem se i do Čas žít, čas umírat začetla a nemohla (nechtěla) se odtrhnout. Čtenář se spolu s hlavním hrdinou pohybuje tím šedivým světem a raduje se spolu s ním z každé trošky štěstí, která se Ernstovi naskytla, přesto však člověk cítí jistou úzkost, protože v koutku duše ví, že tohle prostě nemůže dopadnout dobře...