Čaroborci

22.01.2017

Klasický Mrakoplaš na útěku. Lord Vetinari narozdíl od jakékoli další knihy v dost nelichotivé roli. Nevím jestli je to náhoda, ale zrovna v tomhle díle je nejvíc přirovnání aka Červený trpaslík, který začal také v roce 1988.

Zrovna tahle Zeměplocha by si jako nejvíc ze všech původních zasloužila mít "stopáž" na minimálně 500 stran (mágové, kteří ničí postupně svět, chtějí zotročit bohy, psychologický profil Peníze...).

20.01.2017

Tolik mě nevtáhla do děje jako předchozí knihy od Pratchetta, na druhou stranu mi přišla vtipnější. Nepamatuju, kdy naposledy jsem se u knihy zasmála nahlas.
--------
“Nastala chvíle, kdy magie přestane prchat,” podíval se významně na Mrakoplaše, “a začne bojovat. Magie oplácí úder. Budete si to pamatovat až do konce svých dní.”
“Cože, až do večeře?” zeptal se zmámený Mrakoplaš.
--------
“ Já jsem vlastně nikdy moc neutrácel. Vždycky mě zajímalo, jaké to je být chudý.”
“No tak to už v životě nebudete mít lepší příležitost, abyste to zjistil.”

13.10.2016

Letní den ve stínu rozvoněných stromů,
láhev vína, krajíc chleba,
trochu jehněčího kuskusu,
mísa zadělávaného kuržetu,
pečené páví jazýčky, kebaby,
ledový šerbet, silná káva,
výběr sladkostí na servírovacím stolku
a zvol, co zvol, to tvé je lásky právo,
zpíváš a ten zpěv mne táhne domů,
jsme spolu v Divočině, ty má sladká…

Zarazil se a zamyšleně pozvedl pero.
„Možná že kráva není ten nejlepší rým,“ začal, „když se tak na to teď dívám –“

11.10.2016

I u tohodle dílu jsem se skvěle bavila, pravdou ovšem je, že prokousat se jí bylo trochu těžké, což se mi často nestává.

05.09.2016

Mrakoplašovi jsem nikdy tak docela nepřišla na chuť. I tak ale - stejně jako ostatní díly - tohle patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Jen škoda, že Conina s Nijelem nedostali větší prostor. Třeba i v pozdějších pokračováních.

12.08.2016

Úplně fantastická globální apokalypsa. Tak trochu třetí světová na Zeměploše. Děj, humor, nápady.. nevím, co vyzdvihnout dřív.
A protože se tu hodně cituje, taky si dva kousky neodpustím:

"Několikanásobný vítěz celopouštní soutěže o Nehybnou tvář se poměrně přirozeně usmál, ale pak ho něco zatahalo za šaty. Úsměv zůstal na svém místě, ale jak se zdálo, zbytek obličeje se k němu odmítal znát."

"Kebab Zovce, vykladač tradic, již podruhé v poměrně krátké době zjistil, že se mágové kolem něj rozestupují jako ranní mlha. Vzápětí zjistil, že ačkoliv se ani nepohnul, stojí o hezký kus před ostatními mágy. Jeho oči přeběhly sem a tam jako pár veverek zahnaných do pasti."

01.07.2016

Jakokalypsa. Trochu mě ten katastrofický scénář po předchozích dílech zaskočil. Uvidíme co bude dál.

24.05.2016

Tak další díl za mnou a nelituji času stráveného nad touto knihou. Kniha se mi moc líbila,ale závěr byl prostě nejlepší. Pasáž kdy Válce, Hladu a Moru byly odcizeny koně byla fakt dokonalá a ještě lepší bylo,to co následovalo poté v hostinci :) Dávám 4 hvězdičky a to jen z toho důvodu, co kdyby se objevil ještě lepší díl.

15.05.2016

Další úžasný výlet na Zeměplochu, tentokrát v dobách mimořádně těžkých - zuří totiž válka mágů a to není jen tak. Na svět se řítí Jakokalypsa a konec je témeř nevyhnutelný - pokud by ovšem neexistovala záchrana v podobě dokonale nedokonalé trojice:
- našeho známého neschopného mága Mrakoplaše - "Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých místech a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Já jsem člověk stvořen k tomu, aby se v klidu unudil"
- rek(t)a Nijela, který se rozhodl stát se podle příručky hrdinou - "Nijel vytáhl meč a s rukama rozechvělýma tou námahou ho pozvedl před sebe. Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do srmti nezapomene: Hm, prohlásil totiž, kdybyste dovolili...."
- lupičky a bojovnice Coniny, dcery barbara Cohena - "Poslyš, začala za chvilku, je takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice....teď si na něj nemůžu vzpomenout.....Mrakoplaš si v duchu probral douhá slova, která znal. Marmeláda? pokusil se. Zavrtěla netrpělivě hlavou. Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích...Mrakoplaš se zamračil..Kleptománie? Recidivita? Začíná to na dé....Debilismus? prohlásil už napůl zoufalý Mrakoplaš. Dědičnost! prohlásila vítězně Conina."

A scénka, která mne dostala do kolen a donutila se smát v pravidelně nepravidelných intervalech nahlas a kdekoliv dalších čtrnáct dní. Aneb jak to vypadá, když se Válka, Hlad a Mor zapomenou v baru a místo svých povinností pijí první ligu:
"Of-ce, zabrumlal Válka. Byla to of-ce.Jeho hlava v těžké helmě se zařinčením narazila na horní desku baru. Podařilo se mu ji znovu zvednout. Of-ce.
Nenene, zaprotestoval Hlad a pozvedl nejistě vyhublý ukazovák. To mylo jiné domastik....domestir....chrotký zvíře. Jako prase. Nemo jako jalovise. Koťásko? Něso tachovýho menčího. Ovse ne.
Včeliška! řekl Mor a pomalu se svezl ze své židle na zem.
Tak d-obře. řekl Válka, aniž mu věnoval nějakou pozornost. Tak teda ješ-tě jed-nou. My jsme ub-ohá.....blíže ne-ur-čená domácí zvíř-átka.....my jsme se z-trat-ila....zakrákoral.
Béébééébééé brumlal Mor na podlaze."

Příběh je nabitý akcí, typickým pratchettovským humorem a zároveň lehce zdviženým prstem - bojím se totiž toho, že kdyby se jednou taková celosvětová válka rozpoutala na Zemi, žádný Mrakoplaš by pro ruce nebyl....

Opět skvělé čtení a asi bych zavazadlo chtěla k vánocům :).

17.04.2016

Tenhle díl s Mrakoplašem mě nějak neoslovil, ale Pratchettovina to je :-)

04.04.2016

Teprve při čtení tohoto dílu jsem si uvědomila, že vtip je vlastně pouze přívěškem knih Zeměplochy. Ve skutečnosti se jedná o zpodobnění různých negativních vlastností a událostí.
Z tohoto dílu mi bylo chvilku smutno. Ukazuje, co se stane, pokud se někomu dostane do rukou neomezená moc.

21.03.2016

Paráda. Nejvíce mně potěšila čtveřice ( tedy trojice ) násosek, která si není ani schopna vzpomenout proč vyjela. Prostě Pratchett je králem fantasy

14.03.2016

Poctivě čtu též chronologicky a tento díl mne velice pobavil. Úžasný humor p. Pratchetta. Obdivuju jeho fantazii a schopnost s jakou odráží současnost v jeho pohádkovém světě. Výstižná satira vůči postavám Hladu, Moru a Války. Úchvatné obraty. Ráda se nechávám vtáhnout do jeho fantastična. (I když mi chvíli trvalo, než si mě autor našel/ nebo já jeho:-)

12.02.2016

Pratchett byl bezpochyby génius. V jeho podání je slovotvorba a obecně hraní se slovy úplný festival náhodnosti, který při tom dává perfektní smysl. Čtu chronologicky, avšak u tohoto titulu, přestože příběh byl i přes svou "jednoduchou" zápletku zajímavý, mi trochu scházela poutavost. Neměl jsem problém kdykoliv přestat číst a začít znovu jindy. Chyběly mi zde ty stavy, kdy se nemůžete od knihy odtrhnout, i když je za pár minut půl třetí ráno a vy vstáváte v šest do práce/školy. Kniha je přesto velice kvalitní, a jako (pro mě) zatím každá epizoda ze Zeměplochy určitě stojí za přečtení.

02.02.2016

další vhodná knížka do mého seznamu Knihovny a knihovníci:

Magický prazdroj! Někteří z těch romantičtějších zkusili prastará létací kouzla a teď se trochu nejistě potulovali pod stropy chodeb a hal. Magický prazdroj!
Jediný knihovník se nepřipojil k té bláznivé magické hostině. Nějakou chvíli celé to šílenství pozoroval s ohrnutými rty a pak se znechuceně vydal nazpět do své knihovny. Cestou nesouhlasně klepal klouby rukou o zem, a kdyby mu někdo věnoval pozornost, zjistil by, že knihovník vešel dovnitř a nejenže zamkl,ale zastrčil dokonce i závoru.
V knihovně bylo hrobové ticho. Knihy už se uklidnily. Už propluly strachem a ocitly se v tichých vodách nekonečné hrůzy. Krčily se eď ve svých policích jako stáda hypnotizovaných králíků.
Dlouhá chlupatá paže se natáhla a sevřela Křesadlův souhrnný lexikon mažije s předpisy pro zasvěcené dřív, než stačil zalézt hluboko do regálu. Knihovník svazek několikrát pohladil, aby ho uklidnil, a pak ho otevřel pod písmenem "S". Uhladil roztřesený list a rohovitým nehtem se rozjel po sloupci hesel, až se zastavil u:
supermažik, m.(mytologické). Proto-mažik, člověk - otvor vchodový, jehož prostřednictvím nová mažije do světa vstupovati může......
....
Knihovník si pozorně přečetl ještě odkazy, vrátil se k prvnímu heslu a dlouhou dobu na ně hlubokýma temnýma očima zíral. Pak opatrně zasunul knihu na její místo, vplížil se pod svůj stůl a přetáhl si přes hlavu pokrývku.

02.02.2016

Jak už bylo dříve řečeno (viz můj koment k Čaroprávnosti), osmý syn osmého syna má ve hvězdách předurčeno stát se mocným mágem. Co se ale stane, když se osmý syn osmého syna zamiluje a se svou ženou má sám dalších osm synů? Zrodí se mág², supermág, magický prazdroj, se kterým na Plochu přichází síla tak obrovská, že z ní nemůže vzejít nic než konec světa. Jedinou šancí na jeho záchranu je mák Mrakoplaš. Plocho, třes se.

Pratchett v již páté zeměplošské (a třetí Mrakoplašově) patálii hlavním příběhem do jisté míry kopíruje příběhy předchozí (Lehké fantastično především), vzhledem k absenci truhlíka (neplést s Truhlíkem) Dvoukvítka (byť ne jeho truhly - Zavazadla!) ale dává mnohem více vyniknout charakteru Mrakoplaše, který sice možná patří mezi nejhorší mágy, které svět spatřil, zároveň ale je taky jedním z nejvtipnějších a nejsympatičtějších.

Prazdroj je dalším nahláškovaným přírůstkem do tohohle ujetého světa, plný svérázných postav, které dobře pobaví, ať už se zrovna chystají předejít Jakokalypse, nebo se jen tak toulají krajem, a člověk je zkrátka tak nějak prostě musí mít rád.

03.01.2016

Moje první setkání s Pratchettem. Humor a hra se slovy byly geniální a nesmírně mě bavily. Zdá se mi, že zápletka jako taková nebyla nic, co by mi vyrazilo dech, ale jazyk pana Pratchetta i tak z knihy udělal kouzelný kousek. Myslím, že jako občasná oddechovka se v mé knihovně objeví i nějaké další knihy.

07.12.2015

Kniha má obvyklý spád a nepředvídatelnost typickou pro Zeměplochu. Zklamali mě však některé očividné nesrovnalosti.