Bratři Lví srdce

Tuhle knížku je nejlepší číst v dětském věku, protože jinak snadno budete příliš mudrovat nad tím, jestli nemůže těmi temnými tématy dítěti ublížit. Lindgrenová své dva hlavní hrdiny totiž hned na začátku zabije, aby je mohla poslat do fantasy světa „ohníčků a pohádek“ na neuvěřitelně napínavé dobrodružství. Dětem v knížce srozumitelně ukáže, jak funguje totalitní režim a odboj proti tyranii, že svoboda není samozřejmost a je třeba za ni bojovat, obětovat se a v případě nutnosti i zemřít. Knihu jsem četla v dětství mnohokrát a považuji ji dodnes za jednu z nejlepších. Měla hloubku jako málokterá a já jsem u ní měla snad poprvé pocit, že mě konečně někdo bere vážně. Konec knihy s každým dospělým zamává, ale pro děti končí dobře. I můj šestiletý syn mi to znova potvrdil. Vždyť Suchárek konečně překonal svůj strach a v Nangilimě začíná nové dobrodružství!

Ku knihe som sa dostala po druhýkrát ako dospelá. Prvýkrát som ju počula čítať od pani učiteľky v materskej škôlke. Dlho som sa tejto knihe vyhýbala aj doma, keďže som ju dostala k narodeninám asi v siedmich rokoch. Prešla dlhá doba a ja som si povedala, že to skúsim a prečítam si ju, aby som si na ňu utvorila názor ako dospelý človek.

Musím povedať, že pre mňa je to veľmi smutný a ťažký príbeh. Koniec je pre mňa depresívny a zanecháva vo mne pocit sklamania a smútku. Hodnotím túto knihu 3 hviezdičkami, pretože, hoci má svoju silnú emóciu a hlboké posolstvo, pre mňa osobne je príliš smutná a depresívna. Považujem ju za príbeh, ktorý nás núti zamyslieť sa nad odvahou, spravodlivosťou a obetavosťou, no zároveň je veľmi náročný na emócie.

(SPOILER) Nádherná pohádka o tom, co nás čeká po smrti. Dokážu si ji představit jako vhodnou knížku pro někoho velmi vážně nemocného, teda... až na ten KONEC. Jak tady někteří psali, dokázala bych si představit pohádku bez zbytečného násilí. Konec knihy, ve kterém je barvitě popsáno válčení a zabíjení bych opravdu vynechala. Úplný konec je jako návod na sebevraždu.

Není to tak dlouho, co jsem se tu vyznávala z lásky k Astrid Lindgrenové a jak hltám My z ostrova Saltkråkan. Myslela jsem, že více se dojmout už snad nemůžu... Jak jsem se mýlila! Bratři Lví srdce ukázali, že mohu. Naprosto strhující dílo, které se nebojí děti vystavit tématu smrti, zrady, nenávisti, života po životě... Opravdu neobyčejný příběh odvahy, cti a síly sourozenecké lásky. Kniha napínavá jak kšandy! Spousta podnětů k přemýšlení a k vnitřním polemikám... Kapesníky pro rodiče nutné. Já jsem první tři kapitoly durch probrečela.

(SPOILER) Velmi neobvyklý příběh, četla jsem jako dospělá a poměrně dost mě zasáhla. Pobrečela jsem si hlavně v úvodu, ale dobrodružný příběh v Nangijale mě moc bavil. Jen s tím koncem si teda nejsem moc jistá. Tam už mi té smrti připadalo na dětskou knihu zbytečně moc. Líbilo by se mi víc, kdyby příběh končil poražením Tengila bez tolika ztrát mezi kladnými hrdiny a hlavně bez sebevraždy obou hochů, být s vidinou lepšího světa. Napadá mě otázka, zda se tam náhodou neocitne také poražený Tengil a spol... Pak by to byl opravdu jen další level.
Shrnuto, za mě spíš pohádka pro dospělé nebo starší děti, ale za přečtení určitě stojí.

Je to celkem zajímavé. Vůbec se mi nelíbil konec, připadalo mi to jako návod na sebevraždu.

Nejlepší kniha v mém životě. Pokud milujete svého bratra tak jako já bude se vám líbit.

Byl jsem s nima v ději doporučuju

Velmi silný příběh,člověk to prožívá s nimi.

(SPOILER) Knihu jsem poprvé četla na prvním stupni základní školy, od té doby uplynulo už hodně času. Vzpomínám si, že se mi příběh o dvou bratrech, Jonatánovi a Karlovi Lví srdce, líbil, ale už jsem si ho moc nepamatovala. Na knížku jsem několikrát narazila v knihovně, a proto jsem se pustila do čtení znovu.
Příběh je dobře vyprávěn a lehce se čte. Je to pohádka s dobrým koncem, zlo je poraženo (za oběť padnou i kladní hrdinové - např. Matyáš a Hubert), ale má to velký přesah – je to o životě po životě, o vztazích a o odvaze. Moc se mi líbil bratrský vztah, byla z něj cítit láska, pevnost a blízkost. Mladší Suchárek vzhlížel ke staršímu Jonatánovi, a ten ho ochraňoval. „A seděl jsem vedle něj, držel jsem ho za ruku a cítil jsem, jak je silný a hodný a že nic není vlastně tak nebezpečné, když je se mnou.“ (str.159) A taky bylo ukázáno, že i kluci pláčou, a je to dobře! I já měla u některých scén na krajíčku. „Neplač, maminko! Uvidíme se v Nangijale!“ (str.15) Tohle mě jako maminku dvou malých dětí zasáhlo. „A pode mnou byla taková hloubka, že se mi zatajil dech. Jestli skočíme, bude jisté, že se do Nangilimy dostaneme oba. Žádný z nás nebude muset být sám, trápit se, brečet a mít strach.“ (str.158) Oblíbila jsem si i postavu dědečka Matyáše, a Pírka s Hromem.
Zajímavé byly černobílé ilustrace Františka Skály ml., které někdy působily ne jen tajemně, ale i trochu děsivě.
Četla jsem vydání z roku 1992 bez autorského komentáře, po přečtení jeho části v komentáři zde na databázi dostal konec příběhu hlubší význam (vyvolal ve mě ještě hlubší pocit), než jsem z něj měla po dočtení.
Rozhodně doporučuji k přečtení, nejen malým, ale i velkým.

Četla jsem jako malá a teď se k tomu díky nálezu v knihovně rodičů vrátila. Je to opravdové a silné. Napsané chytře, ale zároveň tak, aby to děti chápaly. Žádný snobismus, čirá krása. A navíc je to opravdu dojemné.

Knihu Bratři Lví srdce jsem četl až v dospělém věku. Tehdy byly mé děti ještě malé a zrovna jsme po večerech dočítali Děti z Bullerbynu. Hledal jsem knihu podobnou, hravou, plnou lásky a všedních dětských starostí. Myslel jsem, že tak nějak plynule navážu dílem od stejné autorky Astrid Lindgrenové.

Ach bohové, jak šeredně jsem se zmýlil. Nechápejte mě špatně, kniha o sourozencích Jonatánovi a Karlovi byla svým způsobem naprosto úžasná, ale pochybuji, že by mi ještě někdy běhal tolikrát mráz po zádech.

Dětem jsem nakonec knihu nečetl, asi jsem se bál, aby se i ony nechtěly podívat na "druhou" stranu.

Tahle kniha mě absolutně emočně odstřelila, zvlášť když jsem ji jedním dechem přečetla v dospělosti. Můžu jedině doporučit.

"Z pravěku"
Asi nejlepší kniha od autorky !! Příběh o tom, co může následovat po životě. Dva kluci, jeden život, jeden fantastický příběh a nekonečné možnosti v jiném světě . Jinými slovy každý máme svou Nangijálu :)
K filmu: pěkné zpracování povah hlavních postav, Nangijála byla něco jako "svatyně" , ráj na zemi, to, co ostatním celý život chybělo, co neměli tehdy teď najednou to měli, ale hlavně se setkali s těmi, které by v normálním svetě niķdy neviděli.

Krásné, ale smutné. Knihu jsem četla dětem a chvílemi jsem váhala, jestli číst dál. Děti jí ale vnímaly jinak, pro ně to bylo dobrodružství a vyprávění o tom, že smrtí nic nekončí.

(SPOILER) Knihu jsem četl až jako dospělý, kdy možná unaven životem střídám dětské knihy s knihami pro mládež.
Od samého začátku jsem váhal, má-li se příběh brát doslova, nebo je-li to jen závěrečné snění Karla před smrtí, představa toho, co by rád prožil, kdyby to bylo možné. A závěr mě přesvědčil, že to bylo opravdu jen snění, protože kdyby ne, oba bratři by "nezemřeli podruhé". Jonatán zemřel a Karel také, jen si před svojí smrtí vybájil příběh, ve kterém je zdravý a se svým bratrem. Děsně smutné.
Pak jsem si o knize četl na internetu a zjistil, že ji doprovázely kontroverse, nebyla vydávána. Nepřekvapuje mě to, i když si myslím, že vydávána být měla.
Následně jsem si přečetl všechny komentáře zde. Hodně mě překvapil jeden, ve kterém se píše o autorském komentáři AL (který v mé knize nebyl) - přesně tak jsem to vnímal! A i proto nemohu souhlasit se všemi, kdo se podivují "závěrečné sebevraždě" - jinak to prostě skončit nemohlo, než že se Karel zbavil strachu ze smrti.
A trochu se podivuji těm, kteří nadhazují, že v jejich dětství możná kniha nevyšla - není těžké zjistit si datum prvního vydání.
*****
Velice, velice hezké.

Příběh je strhující a zajímavě prostý, čistý, bez odboček, zajímavostí a postranních zápletek, které mě ve fantasy literatuře ruší a odvádějí od středu sdělení. Tento příběh se spoléhá jen sám na sebe. Zároveň zanechává otázky po svém významu. V hlavě se mi stále častěji ozývalo slovo mýtus. Černo bílá polarizace (dobro a zlo), strohost a čistota vyprávění jako vysoustruhovaného z jednoho kusu, děj sahající mimo oblast života. A ústřední dvojice, kdy jeden chlapec je dokonalý jako Ježíš (a také se obětuje) a druhý je jeho kopie, pouze s přidaným lidským rysem: s nedokonalostí. Mimo to pokládám knihu za dobrý prostředek, jak ukázat dětem, co je to politická tyranie a policejní stát. Jsou zobrazeny velmi názorně: policie může kdykoliv vtrhnout do domácnosti a její násilí není ničím omezeno; vůdce pořádá velká shromáždění s povinnou účastí, na kterých zastrašuje posluchače, vyžaduje od nich projevy souhlasu a kritika je trestána na místě a bez soudu; rozhodnutí vůdce jsou vykonána bez diskuze; volby neexistují atd. Kdybych chtěla osmiletému dítěti ukázat, co je teror, zkusila bych na to jít přes tenhle čtenářský zážitek.

Doporučuji vydání z roku 2013, kniha je proti vydání z roku 1992 větší a krásné černobílé ilustrace více vyniknou, protože v novějším vydání jsou na celou stránku.

(SPOILER) Jak dítě jsem ten příběh neznala, až jako dospělá jsem jeho úryvek slyšela jako rozhlasovou hru v rádiu. Tehdy mě moc zaujal, bylo to napínavé a pěkně psané... když o hodně později kniha vyšla, pořídila jsem si ji. Co k ní říct - rozhodně ji dětem číst nebudu, je opravdu až pro mládež (ponechám stranou, jestli si k ní mládež najde cestu) nebo pro dospělé. Malí by to nechápali nebo neprožili tak, jako ti, co si už dokážou ztrátu a odchod ze života jinam představit. Ilustrace jsou krásné, samotný příběh je drsná pohádka se špatným koncem (jak se to vezme, dobro zvítězilo za cenu mnohých ztrát, umírá se tu hodně a neustále - zvířata i lidi). Protože mi šel vypravěč na nervy, jak pořád dokola omílal své nedostatky, ubrala jsem jednu hvězdu.