Bratři Karamazovi

20.09.2015

A všechno bude dovoleno ... Když jsem knihu dočetl, nemohl jsem se zbavit dojmu, že musí pokračovat, že není možné aby kniha skončila. Byl jsem ohromen vlastní symbolikou postav, když každá z nich přináší do příběhu vlastní pohled na svět. Rozháranost Dimitrije, cynismus Ivana, pokornost Aljošy. Myslím, že vždy když budu potřebovat dílo k zamyšlení, sáhnu po Bratrech Karamazových.

06.08.2015

Poslechnuto jako rozhlasová hra. Zajímavé, pěkně zpracované, ale přeci jen kniha je kniha. U Dostojevského to bude platit obzváště.

03.07.2015

První dojem: dnes by to panáčkovi každý nakladatel zkrátil tak na cca 550 - 600 stran. A dobře by udělal! Dokážu si živě představit takového Hemingwaye, jak si nad těmi milostnými dialogy na 10 stran, které by šly proškrtat tak na 3, rve vlasy. Formálně je kniha, jako vždy u Dostojevského, dost chaos. Obsahově, jako vždy, kolos. Druhý dojem: pro člověka 19. století to musela být úplná Bible; nic víc podstatného se tehdy o světě dozvědět nešlo a navíc se tu řeší otázka nejdůležitější: lze (a jak) žít bez Boha? Mnohem více mě zasáhl příběh a především krásná životní filosofie otce Zosimy, než tolik propíraná a oslavovaná Legenda o velkém inkvizitorovi. Třetí dojem: nemám rád, není mi blízká ona "široká ruská duše". Ve skutečnosti je to totiž jen krycí název pro nedostatek racionálního myšlení a duchovní nevyzrálost. Potom to dopadne tak, že vás ti rusáčci sice přijdou spasit se slzami v očích - ale na tancích!

21.06.2015

Ťažko zhrnúť 750 strán do pár viet....karamazovština ako obraz "ruskej" povahy, kopec filozofických diskusií, ešte viacej náboženstva, podrobné osudy pomerne veľkého množstva postáv a spád deja až na posledných 200 stranách. Pre mňa to nebola najlepšia Dostojevksého kniha ale 4 hviezdičky má u mňa zaslúžene, no najmä pre koniec, ktorý vlastne ani nebol koncom....

13.05.2015

Dostojevskij je mistrem charakterů. Těším se na jeho další knihy.

20.04.2015

Vskutku neuvěřitelná kniha. Výborná literatura a zároveň zásadní filosofická práce.

17.04.2015

... a já mlčím v tichém úžasu.

To se nedá. Věřím, že je to zajímavé dílo, ale prokousal jsem se do 30 % a vzdal jsem to.
Bondyho parafráze Bratři Ramazovi je pro mě mnohem stravitelnější.

31.01.2015

Nejlepší (největší, nejúžasnější, nejdůležitější) kniha mého života. Četla jsem ji několikrát a přečtu ji zas. Tohohle příběhu se nikdy nenabažím a nikdy nepřestanu litovat (přímo mlátit hlavou do stěny), že Dostojevskij nestihl sepsat celou zamýšlenou serii. Všechny postavy naprosto živé a skutečné. Ani nedokážu uvěřit, že se to všechno vážně nestalo, že všechny postavy skutečně nežily. Každý, kdo se románem jen mihne je nemilosrdně rozpitván do nejmenších podrobností. Miluju tu dokonalou psychologii, miluju to poselství, miluju všechno to zoufalství, lásku, bolest i nízkost. Miluju každou stránku téhle knihy a jedinou z nich bych neodstranila. Ani jediné slovo nesmí být vyškrtnuto.

01.12.2014

Naprosto úžasný a nepřekonatelný román/ detektivka/ filozofické a náboženské pojednání/ a psychologický thriller.

17.11.2014

Monumentální freska o životě v tehdejším Rusku, psychologický rozbor různých charakterů, detektivka o otcovraždě a kritika víry v jednom. Chvílemi je tohle dílo šíleně rozvláčné, jindy naopak dokáže strhnout a baví neskutečně propracovanými dialogy. Mě osobně nejvíc uchvátily pasáže kde Ivan kritizuje náboženství a víru obecně. Ty mají opravdu hodně do sebe a donutí k zamyšlení. Rozhodně jde o knihu na kterou musí čtenář tak říkajíc dospět. Nejnáročnější kterou jsem kdy četl a jsem za to rád. Všechno je totiž dovoleno!

02.09.2014

Geniální a velkolepé nadčasové dílo. V Bratrech Karamazových vidím obraz naší společnosti. Lidskou psychiku umí tak dobře popsat jen Dostojevskij. Rozhodně doporučuji všem.

30.08.2014

Čtení tohoto díla je jako jízda na temné horské dráze - děsivé a vzrušující a zábavné zároveň! Dostojevskij ani na chvilku nezastaví, hrne na vás jednu otázku za druhou a dává tisíc různých odpovědí. Působí ale neskutečně terapeuticky, jak ty nejpalčivější otázky o smyslu lidské existence pokládá vedle příkladů upřímného, zaníceného žití.

Přijde mi, že Karamazovy především spojuje to, že jsou všichni v úzkém kontaktu se svou nízkostí - s takovým svým stínem - a každý z nich se s tím vyrovnává po svém. Otec Karamazov se v té nízkosti rochní. Míťa s ní bojuje (někdy vyhrává on, někdy ona, ale je pořád v napětí). Ivan s ní vede dialog. Jedině Smerďakov a Aljoška dokážou využít znalosti temné stránky duše. Smerďakov k manipulaci druhých, Aljoša k pochopení a i pomoci. Proto je možná Aljoša opravdovým hrdinou celé knížky.

14.08.2014

Začátek nebyl špatný, uprostřed jsem se docela nudila, některé věci mi nejdou do hlavy, proč o nich Dostojevský psal (jako s Aljošou a s těma rukama, to mi prostě hlava nebere, mi to přijde zbytečný). Strašně mě naštval s Ivanem, můj nejoblíbenější bratr, a oni z něj udělají pomalu psychopata (jako myslím, že má vidiny) a navíc nevím, jestli má umřít a nebo se uzdraví. Smerďakovskýho jsem nepochopila, nerozuměla jsem jeho povaze. Dmitriho jsem ze začátku neměla ráda, ale nakonec jsem si ho docela oblíbila. Kaťu nechápu vůbec, ke konci to tak zamotal, že nevím, jestli měla toho Ivana fakt ráda (on ji měl stoprocentně, a myslím si, že kdyby se věnoval jenom těma dvěma, bylo by to o dost lepší). Mělo to být asi o psychologii postav, ale nevím nevím… ten soud byl dobrý, hlavně ten konec, navzdory velmi dobré obhajobě, ho odsoudili. Taky se mi líbilo jak se Kaťa zastala Ivana a byla schopná všechno hodit na Dmitriho (že by ho přece jen měla raději?), ale není to dokončené dílo. Poslední kapitola je o pohřbu toho malého kluka a Aljoša tam má jako nějaký proslov, ale to vůbec nebylo silné jako ten soud, u toho rozsudku to měl ukončit. Btw, ta praštěná, co nejdřív nemohla chodit a pak chodila, to vůbec nevím, co to bylo za psychopatku a ta její máma taky!

Myslela jsem, že to bude lepší… ale ten konec byl celkem fajn.

15.07.2014

Velká škoda, že autor nestihl napsat všechny knihy týkající se Karamazovců. Velkolepé dílo, které mě po celou dobu drželo v depresi a po jeho dočtení se deprese jenom zhoršila. Odměnou za to bylo ukázání cesty k otázkám, které je opravdu třeba řešit. Které stojí za to řešit. Ať už bůh je či není... člověk by se měl chovat především tak, aby se mohl sám na sebe podívat do zrcadla. Ano... u některých lidí to bude znamenat strašné činy, ale přesto věřím, že většina z nás ví, co je správné a co správné není a povedeme-li k tomu i svoje děti, pak můžeme boha stvořit nebo oživit.

29.06.2014

(Uwaga spoilery!) "Jestli udělám zkoušku z klasický literatury, přečtu Karamazovce, na férovku."
Tak zněl slib učiněný před kabinetem. 29. června je splněno.

Bratry Karamazovy jsem se před tímto slibem pokoušela číst několikrát a pokaždé marně, předcházející pokus skočil mrštěním prvního dílu proti stěně a následným záchvatem, že nikdy neprozřu. Možná existují fajnšmekři, kteří zvládnou tento kousek coby první knihu od FMD, ale já to nejsem. Doporučuji naprostý opak. Pročíst se. Přes Idiota, Zločin a trest, pár povídek, a jestli projdou Běsi, je člověk zralý sáhnout po posledním románu, nejtěžším, nejtemnějším a nejhutnějším, který psychicky vyčerpá a zaseje do všech kousek pochybnosti.

Zásadní ponaučení o všech postavách:
"Chlípnost byla dána hmyzu.
Já jsem právě ten hmyz, bratře, a je to řečeno zvlášť o mně. A my všichni Karamazovi jsme takový hmyz, i v tobě, ačkoliv jsi anděl, žije ten hmyz a rozpoutává v tvé krvi bouře. Jsou to bouře, protože chlípnost je bouře a ještě víc."
I čistý Aljoša je až v první řadě Karamazov.

Literární a především duševní sadomaso. Některé části nejen utkvějí v paměti, ale přímo se vpálí do masa, aby tam zůstaly navždy jako memento. Bratři Karamazovi jsou dílo, jehož velikost nelze popsat slovy. Ty stovky otázek, co na každé straně vyvstávají odněkud zevnitř duše, znepokojují, trápí a děsí. Kam až se vyvinula Dostojevského vzpomínka na vraždu otce, lékaře Michaila Andrejeviče roku 1839. Ten démonický přízrak otcovraždy.. Je mi nějaká zima.

"Pistole však všechno srovná, pistole je jediné východisko, jiné nezbývá – a potom – nevím, zda Karamazov v tu chvíli přemýšlel, co bude tam, a může-li Karamazov vůbec hamletovsky uvažovat, co tam bude. Ne, páni porotci, jinde mají Hamlety, ale my zatím máme jen Karamazovy."

Závěrečná otázka: "Je v Sodomě krása?"

Jdu si dát panáka a cigáro. (5/5)

07.04.2014

Slovo přečíst je pro tuto knihu až smutné slovo,mě po prvním přečtení doslova zamotala hlavu a věděla jsem že bych o ní nikdy neřekla že jsem ji přečetla. Nevrátit se k této knize je doslova necitlivé. Výslovnost toho hlubokého pádu, pod hladinu kde přes utonutí člověk zůstává naživu, se nedá vmáčknout do jednoho pobytí s touto knihou. Je to šifra samotného Dostojevského a je v ní dost co utržit. Bratrům Karamazovým možná stojí v cestě osudu ledaccos, ale dlouhé, nudné popisné celky to nejsou.
Ale ať tak či onak, kniha stojí za přečtení, pro všechny kdo o ni uvažují mohu jedině doporučit.

06.12.2013

Skvělá kniha. Některé pasáže byly, pravda, delší, než by mohly být, ale to nic nemění na výsledku.
Nicméně se přiklánám k panu Liboru Dvořákovi a dalším překladatelům, že správný překlad je "Bratři Karamazovovi".

06.11.2013

Pro mě byla tato kniha utrpením. Ze čtyř dílů jsem stěží přečetla jeden. Ty sáhodlouhé pasáže o ničem.. Nebo popis postavy na 40 stran mi přišlo přehnaný. Nebyla jsem spokojená, kdybych tuto knihu nepotřebovala na referát, tak bych ji nikdy v životě nečetla. Hodně se tam mluvilo o náboženství - křesťanství, ale to by mi tolik nevadilo, kdyby to bylo o něčem zajímavým. Ale abych tady nemluvila jen o záporech, které podle mě tato kniha má, tak povím i nějaké pozitivum. Pozitivní pro mě byla postava Aljoši, která byla opravdu skvělá. Fjodara jsem neměla ráda už od začátku a Dmitrije mi bylo líto.