Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31277/bmid_betonova-zahrada-1ZR-31277.jpg
4
1874
315
Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlouho se dětem podaří svou nezávislost před okolím uhájit? A jakou roli sehraje v jejich mrazivém dobrodružství incest? Vydavatel: Euromedia Group - Praha... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Randál!!! Nepamatuju se, že bych kdy něco takového četla! Geniální psycho sonda, geniální styl. S postavami natolik splynete, že se vše zdá naprosto přirozené - jedna situace navazuje na druhou plynule a nějak nevyhnutelně. Když ale dočtete a rozhlídnete se po svém životě, dojde vám, že to je ve skutečnosti mrazivé peklo! Magie - magický realismus!
Ach jo, starý dobrý McEwan. Pán spisovateľ dokáže neuveriteľne zvláštne ponímať sexualitu. Je to také zvláštne, až si myslíte, že to nemôže byť reálne. A v tom tkvie tá strašidelnosť, to postupné približovanie katastrofy, po prečítaní si uvedomíte reálnosť knihy. Knihu odporúčam, ale myslím, že nesadne každému...
Skvěle napsaná kniha, kterou jen tak neodložíte. Hltala jsem každičké slovo, větu, stránku. Po celou dobu jsem cítila napětí, současně mě mrazilo v zádech. Jinak samotný obsah udivuje, zaráží, šokuje svou morbiditou, úchylností, přemrštěnou sourozeneckou láskou, ,,šíleným dětským humorem,, a špinavostí. Kniha je vylíčena opravdu barvitě a myslím, že některé nejen betonové scény mi utkví na dlouhou dobu v paměti. Bude stačit pohled na mouchu nebo prostěradlo...
"Budeme potřebovat víc betonu." Děj se mě vůbec nedotknul, proplul okolo jako mýdlová bublina. Šokující v dnešní době? Ale kdeže...
Na tuhle knihu sedí nálepka pesimistická, nepochopitelná, přeceňovaná..., jenže mě jednu chvíli trklo, jak dokonalý magický realismus z těch několika málo stránek vane, spíš fučí do všech stran a pro magický realismus neplatí pravidla normálního světa. Pesimismus se stává nadsázkou a varováním, nepochopitelné se stává nepodstatným a co může vypadat lacině je vlastně geniální. Autor prokouknul nejzatemněnější koutky člověčích pocitů, protože se tam zkrátka nebál podívat. A asi se hodně díval i na ty svoje. A pak napsal to, co se málokdo kdy odvážil. To se cení :). Moc doporučuju.
Ponurý příběh bez optimismu, který mi zpětně nějak připadal jako My děti ze stanice ZOO či Kdo chytá v žitě. Tento druh literatury mi nějak extra nesedí. Je kvalitní, ale tím co z knihy číší, to mě nenadchne. Neřadil bych tuto knihu ve světové literatuře tak vysoko.
Na mě z celé knížky nejvíce dýchl ten nepořádek, dekadence, patos, když se dětem rozpadla rodina a nikdo nad nimi nedokázal držet ochranou ruku.
Rodina by měla být základní hodnotou každé společnosti. Na to by se nemělo nikdy zapomínat, ale bohužel se to děje čím dál častěji.
Velmi zvláštní kniha, která vás neustále drží v napětí.... přirom ale nevíte proč... je to kniha, u které jsme měla pocit, že TAM jsem... Kniha, na kterou budu ještě dlouho myslet a přitom mám pocit, že tam něco chybí...
Ta kniha je tak úchylná a perverzní, drsná, divná,...........že na to jen tak nezapomenete :-))
Krátký příběh plný mrazivé, téměř hororové atmosféry, incestu a dětské snahy udržet si normální život i po smrti rodičů.
Barvitě vylíčené, děsivé, děsně čtivé, nenásilné, nezapomenutelné.
Velmi zajímavé téma, které by se dalo ještě rozpracovat. Nemyslím o dalších x stránek, ale zkrátka mi v knize něco chybělo, to hlavní z čeho bych si sedl na zadek.
Drsná kniha a na to, že byla napsána v roce 1978 klobouk dolů...tehdy musela vyvolat pořádný poprask!
Silný příběh v útlé knize, nic více asi již není potřeba říci, jelikož vše bylo vyřčeno v komentářích předchozích. Po přečtení se ve mě usadil takový zvláštní pocit, což beru jako McEwanův záměr a rozhodně na tuto knihu hned tak nezapomenu. Jen k dokonalosti mi tam něco chybělo. Co, to bohužel netuším. Třeba to naleznu v jeho dalších knihách. Tudíž za 4* a doporučuji :)
Vynikající.....četl jsem knihu potom jsem viděl film. Film byl naprostou kopijí mých představ , které ve mně vyvolalo čtení
tohoto díla. Nevím kdo byl tak vynikající zda spisovatel, nebo režisér , ale smekám před oběma......
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 823x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 554x |
| Chystám se číst | 830x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Poněkud pochmurně tragický „prázdninový příběh“ čtyř trochu svérázných sourozenců, z valné části odehrávající se aktuálně po jejich osiření, resp. matčině smrti, jež z obavy ze ztráty společného domova „řeší“ po svém… Story je prodchnuta dusivou atmosférou jejich následné, chaoticky malátné snahy o udržení běžného životního provozu, kdy věci zjevně "fungují" pouze provizorně… To ve čtenáři vyvolává pocit určité nervozity a potřeby nabídnout pomoc či řešení. Po celou dobu se ale hlavně „čeká“, jak to vše kolem matčiny smrti včetně nutných následků pro sirotky dopadne, neboť je nasnadě, že se situace stává neudržitelnou a „něco“ se musí stát… Na pozadí této hlavní zápletky zpod povrchu čpějící neutěšenost nálady podtrhuje proměna chování protagonistů (zvláště nejmladšího ze sourozenců), která je určitým „obranným mechanizmem“ před ochromujícím přijetím reality. Děj má jakýsi zvláštně vleklý, přesto neoddiskutovatelný spád a nekomplikovaný jazyk mu dodává na syrovosti. Čtivé, avšak já osobně jsem očekávala "něco více" dramatického, drásavého, šokujícího...