Betonová zahrada
Ian McEwan
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280376/bmid_betonova-zahrada-ors-280376.jpg
4
1874
315
Proslulý román Iana McEwana Betonová zahrada byl sice poprvé uveřejněn již roku 1978, od té doby však nic neztratil ze své zvláštní, řeklo by se "nemorální" naléhavosti. Svědčí o tom nejenom stejnojmenný film Andrewa Birkina natočený v roce 1993, ale především neutuchající čtenářská obliba, kterou si tento temný příběh získal. Tematizace sexu a násilí, záliba v překračování společenských tabu, současně však i precizní styl a rozumově chladný odstup - to vše autorovi vyneslo přídomek "básník perverze". Ovšem McEwanovým záměrem není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout - třeba i v ironické nadsázce, která se leckomu může zdát děsivá - některé z příznaků našeho moderního, složitého světa. Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra. Hra na dospělé. Jak dlo... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Cement Garden , 1978
více info...
Přidat komentář
Četla jsem už dvakrát.. pokaždé jsem byla po přečtení v šoku, v zaskočení a tak nějak neměla slov. Proč jsem se k této knize vůbec vracela? Čím mě tak učarovala? Řekla bych tím, jak dopodrobna je popsaný každý detail v životech této podivné rodiny, celou dobu máte pocit že tam jste s nimi a celý příběh se vás také týká.
Podle mě tato kniha právě má plnit tento účel. Šokovat. Za mě skvělá kniha
tak tohle bylo opravdu zvláštní a neobyčejné čtení... ještě teď mě při vyslovení "betonová zahrada" přejede maličko mráz po zádech...
Tak fajn, Betonové zahradě asi udělím cenu za nejpodivnější přečtenou knihu, minimálně letos. Máma mi říkala, že na tom byla s tátou v divadle a že neodešli jen proto, že to nemělo přestávku. Jako kdyby to bylo o sto stránek delší, asi bych taky měla problém pokračovat ve čtení, ale takhle to byl rychlý a vlastně docela zajímavý vhled. Myslela jsem na Freuda a snažila se nevnímat Jackovu odpornost. Bylo to tak perverzní, až mi to vlastně připadalo zajímavé. Na rozdíl od Lady Fuckingham tu nešlo jen o sex, to bylo vlastně to poslední. A přesto to bylo tak zvláštně surrealistické a živočišné. No, příště už snad budu číst zase nějakou normální knížku. :D
Fúha....!!!!
Kontroverzné, šokujúce, morbídne, nemorálne, bez akýchkoľvek predsudkov. Aj takto možno charakterizovať toto minidielko.
Príbeh jednej podivínskej rodiny prerozprávaný z pohľadu pubertálneho chalana, ktorý je zmätený nielen životom, ale aj svojou prebúdzajúcou sa sexualituou.
Pod hrubým "nánosom špiny a smradu" Betónová záhrada ukrýva jedno silné posolstvo o tom, čo všetko môže spôsobiť dlhoročná týrania a agresivita v rodine.
Cítila som sa ako ich piaty súrodenec. Bola som opustená a melanchólia bola všade. Po dočítaní som mala pocit že už viac neexistujú ani jeden z nich že proste zmyzli len ja som ostala tu.
Na této rodině by se psycholog vyřádil... Rodina žijící sama pro sebe, nemají další příbuzné, nechodí k nim žádné návštěvy, děti už za života rodičů jsou zvyklé bavit se a hrát si většinou jen mezi sebou... Navíc dům stojící o samotě a doba prázdnin... Děj po smrti rodičů je extrém ve všech směrech, včetně určité morbidnosti.
Kniha je kontroverzní a vyvolá spoustu pocitů - od lítosti přes údiv až po znechucení. Zanechá tak silný dojem, že na ni jen tak nezapomeneme.
Přečtení jedním dechem, zvláštní,ale zároveň čtivé...i když to není kniha pro každého
Ve vší své zvláštnosti se kniha dotýká několika tabuizovaných témat, které vás zahalí smradem a páteří vám projede pocit mravenčení. Možná budete i znechuceni. Mimo tyto krajně znepokojující věci se střetáváme i se zajímavou psychologií postav včetně jejich vývoje, který se rovněž může zdát lehce na hraně normálna.
Jde o setkání s umělcem v počátku jeho kariéry a na stylu psaní to lze poznat, čímž této knize rozhodně nechci ubírat na kvalitě. Jedná se o nádhernou ilustraci toho, jak moc se dokáže spisovatel ve svém řemesle zdokonalit. Když Betonovou zahradu porovnáte s Pokáním nebo Na Chesilské pláži, skoro byste podle způsobu psaní nepoznali, že se jedná o stejného autora.
Hrozně zajímavá kniha. Nic nebylo napsané nějak brutálně.. spíš dost znepokojivě, nebylo mi z ní kolikrát dobře od žaludku, je opravdu zvláštně psaná. Přitom si dovolím říct, že to vůbec neznamená, že by nebyla dobrá a určitě, URČITĚ stojí za přečtení.
Lepkavá a zneklidňující kniha, jejíž kvalita je o to výraznější, oč příšernější, primitivnější a rádoby (asi?) kousavo-ironický je doslov Darka Šmída ve vydání, které jsem četla. Těch pár stránek na konci knihy, jež v případě odeonek bývají obvykle velice zajímavé, osvětlující a autora i dílo přibližující pohledem odborníků na slovo vzatých, mě znechutilo natolik, že mám problém utřídit si myšlenky k McEwanově knize samotné.
Ale pokusím se.
O ději psát nebudu, protože ten není nijak podstatný.
Podstatné jsou v tomto případě emoce, které ve mně čtení dokázalo vzbudit. A že jich byla slušná škála: obavy, neklid, znechucení, zlost, lítost, ještě větší dávka lítosti, soucit, strach a navrch ještě marnost a bezvýchodnost.
Na první pohled je jasné, kdo je tu špatný a kdo dobrý, ten kdo se nemyje, je zákonitě špinavý a ten kdo spí se svou sestrou je úchyl. Jenže je? Je to opravdu tak?
Já v knize nenašla obrazy perverzí, já tam našla obrazy nesaturovaných zoufalství, potřebu vrátit se do raného dětství, kdy bylo všechno v pořádku, snahu přimknout se k těm, kteří si prošli stejným ohněm, snahu najít kotvu, když volně vlajete ve vesmíru, to vše v juxtapozici k primitivnímu, hloupému světu za hranicemi pevně vytyčenými zdmi domu a plotem zahrady.
Uvnitř je velký dům s děsivým tajemstvím, které ale vlastně není zdaleka tak děsivé, jako život, jenž přijde poté, co je vyzrazeno. Život, v němž zaniknou všechny jistoty, v němž budete vyvrženi do světa, kde si lidé mohou vydělat velké peníze absurdními činnostmi, za něž je další lidé absurdně obdivují, kde dospělí jedinci žijí s maminkami, které jim žehlí košile. A co je víc perverzní? Rezignovat na hygienu nebo v okamžiku, kdy vidím něčí dům, ho už v duchu parcelovat na podnájemní byty? A kdo to rozhodne?
Úsporný vypravěčský styl a atmosféra horkého léta jsou natolik sugestivní, že se od stránek jen velmi těžko odtrhává. Na konci nepřijde osvěžující katarze, na konci je praskající beton se vším hnijícím, co ukrývá v sobě.
Mrazivá nádhera. Tenoučká knížka, kterou už nikdy nedostanete z hlavy. Doporučuji po přečtení (ne opačně!) i zkouknout film. Ty vztahy jsou... hodně podivné, a přitom naprosto reálně vykreslené.
I přesto, že mě kniha zajímala, tak nejsem spokojená s koncem... Podle mě není dost propracovaná - škoda.
Pro mě se tu kloubila špetka bezohlednosti a hromada soucitu a ohleduplnosti. Touha sourozenců zůstat pohromadě a neprozradit světu nic mohla vést klidně k daleko horším koncům...závěr přišel v pravou chvíli. Už bych to napětí neunesla (v další, přesně odměřené, desetistránkové kapitole).
Byl to omyl, takové knihy nikdy nečtu.
Spoiler: není třeba s napětím a sliněním čekat sexuální orgie mezi příbuznými, moc tam toho není. Jsou tam horší věci. Ještě teď cítím mrtvolný puch ze sklepa. Vidím Jackovy zarudlé opuchlé uhry plné žlutozeleného hnisu... blééé! Jack ostatně celý páchne, jeho oblečení, postel, pokoj, zmaštěné vlasy, jeho ruce smrdí na jeho pubertální semeno, které každodenně a vícekrát denně pudí ze sebe ven. Kuchyň toho bezútěšného domu je obrostlá plísní, shnilé potraviny a oschlé nádobí se válejí všude. A pak ta zahrada! A ta ulice, celé okolí toho příšerného domu! A co hůř, malý kluk, který si hraje na miminko a obléká si dívčí šaty, podporován svými sestrami. V této knížce není vlastně skoro žádný děj, absurdní situace se vrší jedna na druhou, ale nic se tam nerozvíjí, nic tam neroste, všechno to jde někam do pryč, do kelu a do kopru. Není tam jediný světlý okamžik, snad kromě letmo zmíněného smutku mladší sestry, která píše deník v dopisech pro svou zemřelou matku. Strašné - a tak reálné! A tak smutné, řekla bych. Oni totiž, zdá se mi, z té své volnosti a svobody vůbec nemají radost. Musím dát nejvyšší hodnocení, protože jenom málokterá kniha pro mě byla pro tu dobu, co jsem ji četla, tak živá. Ale když to shrnu, v paměti, kromě pocitu ošklivosti, téměř nic nezůstalo. Snad jen opětovné potvrzení, že slupka civilizace a jakési výchovy a pravidel je velice tenoučká... a člověk je nejspíš nejohavnější tvor na planetě, od mala až do velika. Ovšem, pokud se to, co se děje v Betonové zahradě, dá nazvat ohavností - možná je to všechno úplně normální, copak na nepořádku a špíně, zápachu, přemýšlení o a provozování sexu, onanii, soužití se zesnulými příbuznými atd., atd., je něco neobvyklého? Autor se inspiroval realitou, to je jisté.
Tohle je velmi, velmi zvláštní kniha. Sáhla jsem po ní čistě náhodou, prostě jsem chtěla zkusit něco jiného. Nečetlo se mi to úplně samo, příběh mě nevtáhl tak moc, že bych nemohla přestat číst. Ale rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení, je to takové hezky podivné, místy malinko kontroverzní, ale proč ne. Fajn počteníčko.
Každý si někdy schovával své malé tajemstvíčko, které pomaloučku a polehoučku vyhnívalo. Pak se nemůžeš soustředit na nic jinýho. Máš zastřenou mysl. Staneš se smradlavou součástí života a jediné, co ti udělá dobře jsou pudy.
Iane, máš pravdu. Na beton!
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura sourozenci psychologické romány incest děti s výchovnými problémy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Pokání |
| 2007 |  Na Chesilské pláži |
| 2015 | Myslete na děti! |
| 2020 | Betonová zahrada |
| 2021 | Stroje jako já |
Kniha Betonová zahrada je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 2 823x |
| Čtenářské výzvě | 236x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 555x |
| Chystám se číst | 830x |
| Chci si koupit | 163x |
| dalších seznamech | 10x |
Za sebe nemohu doporučit. Chyběl mi nějaký rámec, kniha nebyla soudržná. Nebyly mi vůbec jasné pohnutky postav, nechápala jsem, proč dělají to, co dělají. Téma incestu, otevřená sexualita, pocit zkázy a rozkladu do sebe nějak nezapadaly a byly jen pohozené bez ladu a skladu.