Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
858
256
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
BALETKY jako takové jsou sondou do života jedné dospívající dívky, která se z důvodu studia baletu velmi brzy dostala mimo domov a byla nucena se de facto starat sama o sebe. A dle toho to tak také vypadalo. Hlavní hrdinka již od deseti let vyrůstá bez každodenní blízkosti rodiny, studuje balet v Praze a díky tomu dospívá rychleji než je zdrávo. Jsou zde drogy, divoký klubový velkoměstský život spjatý s užíváním drog, spousta sexu, to vše ji potká na cestě za jejím velkým snem. A teď je otázkou, jestli ten pomyslný velký sen za to stál...
Hlavní hrdinka mi i přes pohnutý osud k srdci nepřirostla. Jak se píše už v anotaci - Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu - to bylo šílené, učiněné neštěstí. Celkově je kniha velmi depresivní a džungle porevolučních 90.let tomu na světle vůbec nepřidala. Spíše naopak.
Kromě velké míry depresivnosti na mě kniha působila poněkud nekoncepčně díky chaotickému přeskakování v čase. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale teď si musím dát něco pozitivního.
To zásadní, co jsem vlastně nepochopila je, co se snažila autorka říct. Že nemáme chtít, aby dcery byly baletky? Že jsou baletky chudinky? Že to bylo super? Protože jinak to byla jen hromada slov naházená na papír a hozených do éteru.
Baletky mě fascinovaly od doby, kdy jsem někdy v 90.letech viděla německý seriál Baletka Anna. Ale za ladností pohybů je opravdu neskutečná dřína, krev, pot a slzy. A tato kniha to opravdu velmi reálně ukazuje. Du forma mi nevadila, spíš trochu to přeskakování z jedné dějové linky na druhou. Ale byl to fascinující pohled do zákulisí.
Tak tahle kniha se mi vůbec nelíbila. Du forma a nespisovná čeština mě iritovaly celou dobu čtení. Ještě k tomu to neustálé chaotické přeskakování časové linky. Ani to nebylo pořádně o baletu, ale o dospívání jedné konkrétní dívky, autorka by mohla něco takového napsat, kdyby studovala jakoukoli blbou školu. Knihu jsem dočetla jenom proto, že nemůžu nechat knihu nedočtenou a nemohla jsem se dočkat, až to budu mít konečně za sebou. Jednu hvězdu dávám za to, že to přeci jenom nějaký náhled do pozadí baletu dává.
Autorčiny vlastní zkušenosti a deníkové zápisky, kdy v devadesátých letech studovala na baletku. Sama v Praze od deseti let, ve škole, kde byl tvrdý dril jako v armádě. Od čtrnácti let byla odborníkem na zvracení a užívání projímadel, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Také objevuje drogy, sex a nevlastního bratra.
Šokující příběh, umocněn tím, že je to dle skutečných událostí. Pohled do duše malé holky, která musí velice brzy dospět a musí mít v hlavě srovnáno, co vlastně chce, aby to všechno zvládla. Při představě, že tohle prožívá Vaše dítě, Vám bude úzko.
Kniha Vás nechce dojímat, ale šokovat. K tomu přispívá i styl, jakým je napsána. Je vyprávěna stylem, že Vy jste hlavní hrdinkou (Du forma) a že máte vše „na háku“. Je to pohled pubertální holky, která si věří, že všechno prostě zvládne, i když je to někdy těžké.
Příběh je šokující, pravdivý, neskutečný, nepochopitelný.
Du forma psani mi uplne nesedela, ale zvykla jsem si. Balet je drina a tato kniha surove popisuje vse, co to obnasi, od ukradeneho detstvi az po drogy a alkohol. Misty mi to prislo az extremne prehane, dejova linka s bratrem tak nejak navic... Kniha zaujme ale neni to zase nejake wow, ke kteremu bych se chtela vratit
Dost zajímavá kniha o vyuce baletu v Praze, nebere si servítky. Iritovala mě du forma vyprávění, ale ke konci už si zvyknete. Drsný pohled na život bez rodičů pro dítě od 10let v Praze. Měla štěstí, že divoké 90tky prezila. Smutné, že drsnou výuku umělci kompenzuji drogami a chlastem. Téma nezdravého hubnutí a až mrzaceni těla. Doporucuji
Skvělé, slupla jsem ji jako malinu. Je v ní všechno - 8 let i celý život a přesto jsou to jen střípky, ze kterých se člověk či sám život poskládat nedá.
Takto psaná kniha pro mě není úplně top. Určitě se teď na balet budu dívat jinak. Budu vědět, že za tou krásou a ladností se skrývá ukradené dětství, bolest a disciplína, ale také odhodláni splnit si svůj sen.
Reálný svět, tedy přesně to, o čem je nutno psát (neodsuzuji fantazii). Když jsem jako devítiletá holka s jiskřičkami v očích pozorovala bílé dokonalé labutě, toužila jsem nahlédnout za oponu, díky této knize se mi to splnilo.
Z počátku mě překvapil styl psaní, nicméně po chvilce jsem nemohla přestat číst. Děkuji za tuto knihu.
Nedočteno, opravdu mě to nebavilo. Měla jsem pocit, že být baletkou je to nejhorší na světě, tak sakra jaký je důvod toho proč to ty holky dělají? Navíc jsem měla pocit, že se ve 12 letech chovají dost příšerně. Ne tohle není zpověď ze života baletek, je to sonda do života hloupých holek, který by si nechali snad líbit úplně všechno, jen aby si snad možná splnily svůj sen, teda pokud se jim bude chtít....
Číst tuhle knihu bylo jako facka od reality, ale je skvělá! ♥ Nemohla jsem se odtrhnout. Miluju ten nepřikrášlený a cynický styl, jakým autorka píše. Du forma vyznívá, jako by s nadhledem promlouvala ke svému mladšímu já, které bylo odhodlané obětovat vlastní identitu, zdraví a tělo pro umění a úspěch s nejistým výsledkem. Krása v utrpení, sebedestrukce, jde až na dřeň. Už nikdy se na balet nebudu dívat tak jako předtím.
Pro mě první kniha psaná v du formě a musím přiznat, že to není úplně můj šálek kávy. Velmi drsně popsané prostředí baletní školy, které mě celou dobu čtení vedlo k otázce "proč by tohle chtěl někdo dobrovolně podstupovat?"
Syrova a cynicka... to jsou pro me 2 slova spojena s touto knihou. Balet miluju (ale neumim), ze to je priserna drina a nejtezsi existujici sport, jsem davno vedela. Prikra a drsna vyuka tance je asi proste kolorit tohoto umeleckeho oboru, ale jakym zpusobem se zachazi s detmi... ano, zoceli je to, ale jak je od autorky patrne, take dokonale znici. Asi si knihu znovu neprectu, ale v hlave mi nechala hodne veci k hloubani a rozhodne me presvedcila, ze moje deti balet nikdy profesionalne delat nebudou ????
Toto je kniha, která mi vzala těch pár iluzí, které jsem měla o baletu. Mám ho moc ráda, ale myslím, že už se na něj nebudu přístě nebudu dívat se stejným okouzlením. Věděla jsem, že je to dřina, že v uměleckém prostředí vládne rivalita a aktivní kariéra baletek je krátká. Dokázala jsem se vcítit do toho, že baletka po skončení kariéry musí cítit prázdnotu a nenaplněnost. Ale že je taneční konzervatoř nejen plná dřiny, ale také ponižování, arogance moci a šikany profesorů a že jejich přístup ty mladé holky tak strašně fyzicky i psychicky poškozuje, to mě zasáhlo. Je to tak tvrdý svět, který má vychovávat "elitu", ale jehož vedlejším produktem je, že desetileté děti přestávají jíst a jen o trochu později objevují zvracení, projímadla, alkohol a drogy. Chtěla bych věřit, že to byly metody let devadesátých, ale možná jsou nutné k tomu, aby baletky vychovaly, aby z nich vytvořili "unifikovaný produkt". Jak v závěru Miřenka Čechová píše: "Vís, proč jsou baletky navenek tak milý, skromný, usměvavý a submisivní? Protože jsou zkrocený. Víš, jak se krotí medvíďata? To je prostě hodíš na rozpálenou plotnu a oni začnou bolestí poskakovat na zadních, což potom na povel opakujou i bez plotny. Ta zkušenost je zformovala."
Na druhou stranu ale je určitá útěcha v tom, že některé baletky to mají jako Natálie. Neměla ambici být sólovou tanečnicí a našla se v operním baletu: "Jsme jen jedno z koleček celý tý jevištní mašinérie, tam opravdu nejde o nějakej individuální výkon. A já miluju bejt na jevišti. Ne kvůli sobě, ale kvůli tý voni divadla a kvůli hudbě."
Zajímavé byly i další linky knihy - nalezení nepoznaného bratra, vyrovnávání se se změnou pohlaví blízkého člověka, ale hlavně role rodičů ve výchově dívky, která v deseti letech odchází na internát a na niž už nemají vliv. Soucítila jsem s matkou, která ač nerada a jistě i s vědomím rizik a nástrah pouští dceru na internát do vzdálené Prahy, kde na ni bude mít minimální vliv. Dočasné citové odcizení matky a dcery bylo asi logickým vyústěním toho, že každá žila v úplně jiném vesmíru. Přesto byla její máma člověkem, který poskytoval velikou podporu hlídáním toho, aby jedla alespoň o víkendech, tím, že byla pyšná na její úspěchy a že nakonec byla jediná, kdo hrdince nevyčítal rozhodnutí nevěnovat se po absolutoriu baletu.
Miřenka Čechová v rozhovorech říká, že knihu vydala i proto, aby uchazečky o studium na konzervatoři i jejich rodiče věděli, o čem to je. Nemyslím si, že by je tato kniha měla odrazovat, ale jen přivést k obezřetnosti. Nemůžeme dětem zakázat jít si svou cestou, jen je na ní bedlivě sledovat, fandit jim a věřit, že co jsme do nich vložili, bylo dost na to, aby svou cestu zvládli se ctí a aby je dovedla k nalezení štěstí, spokojenosti a sama sebe. A to se autorce nakonec podařilo.
Moc jsem se na tu knížku těšila. Balet mě fascinuje odmala. Důvod, proč dávám jen 3 hvězdy je, že jsem čekala něco jiného. Je to podle mého názoru víc osobní zpověď o dospívání a katarzi než vhled do baletního světa. Možná, že kdybych měla jiná (žádná) očekávání, hodnocení by bylo vyšší.
Cesta za snem, kdy ze sebe obětujete tolik, že ztrácíte sama sebe. Chvíle jistoty jen s těmi, které jsou podrobeny stejné řeholi, jako vy. Nová rodina s pravidly, o kterých se nediskutuje. I přesto hledáte únik, hledáte sama sebe. Nacházíte druhou tvář svého snu a s tím i nejistotu, jestli toto je cíl, za kterým jdete. Jedinou jistotou tanečního světa je, že ve třiceti budete stará a nepoužitelná .... pokud budete živá....
Přečteno jedním dechem.
Dál už jen 100% souhlas s komentářem jizi.
Baletky přináší pohled pod skořápku dokonalých piruet a špiček. Kniha je velmi krátká a její strany nejsou vždy popsané celé, takže ji budete mít opravdu rychle přečtenou. Baletky jsou sice prezentovány jako román, ale vzhledem ke svému rozsahu a stylu vyprávění bych spíše přistupovala k označení novela. Neobvyklé pozadí baletního světa a neotřelý styl vyprávění rozhodně knihu dělá ještě zajímavější. Příběh je vyprávěn méně užívanou du-formou. Celá kniha je postavena na jednoduchých stylizacích a odbornost ponechává stranou. Naopak si ráda odskočí pro nějaké to vulgární slovo a spisovností se také dvakrát nezabývá. Tímto faktem naprosto rozbíjí představu o baletkách, které jsou čisté, jemné a éterické na první pohled. A na pohled druhý jsou divoké. Příběh nejde příliš do hloubky, a my spolu s hrdinkou prožíváme její první krůčky na prknech až po ty dospělácké. Příběh plyne opravdu rychle a často se skáče z přítomnosti do minulosti a naopak. Dětské roky a starosti mě leckdy pobavily. Ovšem pokud se zpětně zamyslím nad vlastními starostmi z těch let, hlavní hrdinka této knihy rozhodně neměla dětství v pravém slova smyslu.
Sečteno, podtrženo, Baletky jsou opravdu zajímavým literárním počinem, který jsem měla rychle přečtený a ve výsledku nemůžu říct, že bych byla nějak zklamaná nebo nadšená. Baletky jsou prostě jiná kniha, kterou nemůže sednout každému.
nejedná se o román, jak tvrdí anotace, spíše útržkovité postřehy a deníkové zápisky, o baletu a 90. letech se čtenář moc nedozví, jde spíše o zpověď náctileté ublížené dívky, literatura to není
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
BaletkyKniha Baletky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 198x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 13x |
Kniha mne nijak neoslovila, bohužel. Téma jistě zajímavé, šílená buzerace malých holčiček to je masakr. Že to bylo psáno nespisovně mi absolutně nevadilo, s manželem si takhle píšem pořád takže jsem zvyklá. Ale neoslovilo mne to celkově. K většině knih se po pár letech vracím, ale k této se již vracet nebudu.