Baletky

Baletky https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png 4 857 256

Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text

Přidat komentář

Ridley
21.03.2020 4 z 5

Čtení na jeden večer. Velmi zajímavě napsaná kniha. Vrátila mě do doby, kdy jsem byla na středni a četla knihy tohoto ražení. Jediné co můžu napsat je, bláhově doufám, že už se tohle neděje...

Sablu
20.03.2020 3 z 5

Kniha má zajímavé téma a podle anotace jsem se na ni moc těšila. Ale chaotická forma jakou je psána, mě zklamala a nezvykla jsem si na ni za celou dobu čtení.


Kantynka
20.03.2020 5 z 5

přijde mi, že čím jsem starší, tím více vyhledávám i české autory a jejich tvorbu. musím říct, že knížka byla skvělá, zajímavě napsaná, jazyk je trochu jiný než v knížkách, které normálně čtu, ale i tak se mi knížka moc líbila. možná mě ke konci už jazyk knihy a psaní v du - formě trochu štvalo, ale i tak to na mém názoru nic nemění. ke knížce se to hodilo a moc se mi líbilo i členění kapitol a zařazení deníkových zápisků. prostředí baletní školy a téma život baletky mě bavilo hodně a celkově člověk, co má rád balet si určitě přijde na své. jedním slovem - doporučuji

Bramboračka007
19.03.2020 5 z 5

Kniha mě neuvěřitelně vtáhla a upoutala (možná tím, že jsem studovala příbuzný obor...) , vyjádřila přesně vnitřní zmatek někoho, koho vytáhli z davu jako elitu a teď se srovnává s tou elitní realitou, někoho, kdo odvozuje vnitřní sebehodnotu od výkonu na jevišti, devadesátky vnímám popsané dost dokonale. Díky. Divím se negativním reakcím. Vlastně ne, nedivím... kdo totiž čeká uslintaný román, pocukrovaný milostnými zápletkami o tvrdém životě a cestě za slávou s happy endem... bude určitě zklamán.:-D Tohohle jsem se já naopak trochu bála při pohledu na přebal a název. Naštěstí zbytečně.
Děkujuuu!!!

Majdalenka
15.03.2020 2 z 5

Asi jsem od knihy čekala více.. Od začátku sklamaní, ale postupně se mi kniha začala líbit.. Jak už bylo zmiňováno je třeba zvyknout si na styl psaní a pohled na svět..

rychlasar
11.03.2020 4 z 5

Silné vniknutí do života dětí a dívek, které mají jediný sen, stát se baletkou. Hořko ironické vyprávění, které, ale zaujalo. Přečteno jedním dechem.

simona5r
09.03.2020 4 z 5

Drsné odkrytí reality baletek. Vážně to tak funguje?! A pokud ano, jak tohle můžou rodiče svým dcerám dovolit? Syrové vyprávění v du formě jen zesiluje celkový dojem z knihy. Jen ta časová neposloupnost a chaotičnost mě trochu rozčilovala.

pixiepickpocket
08.03.2020 3 z 5

Tentokrát jsem se nechala tak trochu napálit tematikou, která mi přišla velice lákavá, a těšila jsem se, že se ponořím do vyprávění o drsné průpravě aspirujících baletek. Očekávala jsem tedy mnohem obsáhlejší smršť informací ze zákulisí baletního života, než jaké se mi dostalo. Vše zajímavé je v podstatě vyčteno již v anotaci. Zbytek knihy tvoří volně stylizované vzpomínky dospívající dívky doplněné sem tam o (zřejmě) reálné zápisky z autorčina deníčku. Autorčiny zážitky nejsou nijak unikátní, nijak zvlášť šokující a v konečném důsledku ani zajímavé. Neudělalo mi to díru do srdce a ač věřím, že balet je opravdu dřina a vyžaduje mnoho zbytečného odříkání, není to Miřenka Čechová, která by mne o tom přesvědčila.

Ywonek
05.03.2020 4 z 5

Maminky,nenechejte sve holcicky delat balet

Medovnice
28.02.2020 3 z 5

Baletky trpí. A čtenář postupně taky. Nadšení z prvních padesáti stran uhasíná po zjištění, že ještě dalších sto stran zbývá. Kdyby byla kniha o polovinu stran kratší, byla by to bomba. Takhle se jen do zemdlení opakuje Louskin - krev na prstech od nohou - chlast - drogy - buzerace ve škole - Louskin (nebo Labutí jezero). To všechno v proudu vědomí, rychlých reminescencích, občas originálních metaforách, které ale na udržení pozornosti a zájmu nestačí.

andrii24
24.02.2020

Umělecká elita. Básnivá meta. Balet = medový to poeta. Maestro marcipánový. Prozaicky jedový... to let lásek křehkých laskonek, premiantek - "/pra/linek," se stuhami a pentlemi. Labutí slečny, stvořeny z andělské pěny. Spanilé /s/plynutí těl "motýlích marionet," služebnic vášní, pod roztančenou choreografií v pocitovém rytmu životních jevišť. Váž/e/né Rusalky, Sněhurky... V sukýnkách lehounkých. Tiše a ochotně napínají své síly, vypínají se po/na špičkách, k výšinám, až do oblak. Žel kroky, vylučující jakýkoliv chybný pohyb. Virtuozita postavení, graciózně klenuté pózy. Krásné múzy v bílých lodičkách snění, mohou dopadnout na růže s trny.

bigben
24.02.2020 4 z 5

Obdivuji vůli a morál hlavní hrdinky, co vydržela na cestě za snem....psychická a fyzická bolest x láska k baletu...

Kykeka
17.02.2020 3 z 5

Do této knihy jsem vkládala velká očekávání, nicméně po dočtení jsem poněkud rozčarovaná.

Ve smyslu obsahu Baletky očekávání z mého pohledu splnily. Textem jsou holé a strohé kapitoly, syrově popsané baletní i nebaletní pražské prostředí devadesátek, prokládané deníkovými útržky.

Bohužel mi čtení dost komplikovala a i "otravovala" posloupnost textu a logická časová linka, které mi přišly velmi chaotické a neuspořádané, svým způsobem takové, jako když si autorka vezme papír a sepíše si myšlenky, které ji teď hned napadnou, ale zapomene je pak učesat (jednou je vypravěčce 12, pak 15, pak 16 a pak zas 15, pak 10). Nicméně i pres to, že neuspořádaná časová linka mohla být autorčiným záměrem, tak mně osobně to kazilo literární zážitek a proto dávám tři hvězdy.

Jana283
16.02.2020 1 z 5

Není to román, není to ani novela. Jsou to střípky, postřehy. O hledání sebe sama. O obviňování druhých. Nic víc, nic méně.
A nesnáším knihy graficky roztahané na 220 stran (třeba 10 řádků na stránce), i když by se vešly na 100. Tak trochu podraz a zlodějna.

Wakllaff
15.02.2020 1 z 5

Rozhodně to není román, jak se slibuje na obálce knihy

Jizi
14.02.2020 5 z 5

Některé knihy jsou jako vana plná horké vody. Nořit se do nich musíte opatrně a pomalu, chvíli to trvá, ale pak je to nesmírně příjemné. Jiné jsou jako vlažná sprcha v horkém dni - osvěžující, nicméně pocit z nich moc dlouho nevydrží, protože jste stejně za chvíli zase zpocení. Jsou samozřejmě i knihy, které připomínají kohoutky chrlící hnědou sračku, v níž byste neopláchli snad ani vašeho psa, který se právě vyválel v dobře uleželé chcíplotině. A pak jsou tu knihy, které jsou jako skotský střik - namíří na vás a mezi oči vám napálí pořádně prudký proud ledové vody; je to nepříjemné jako ďas, ale utéct nemůžete, proud míří níž a vy kuckáte a dusíte se, jen abyste o chvilku později schytali zásah na solar tak prudký, až vás to odhodí na vykachlíkovanou zeď za vámi. Sklouznete na zem, zůstanete ležet, nicméně proud vás na pokoji nechá teprve tehdy, kdy bude on chtít.
Tak přesně takové jsou Baletky.

Je to nesmírně intenzívní proud cynických obrazů, výjevů, fragmentů, vzpomínek, pocitů a poznámek holky, která se ocitla zkraje divokých devadesátých let v deseti letech sama na pražském intru. Protože chtěla dělat to, co nejvíc milovala. Nebo si to aspoň myslela. A protože ji vybrali. Kdo by nechtěl být elita? 
Ale pozor, není to žádný ubulený, ufňukaný příběh zhrzené ženy, která se nedokáže vypořádat s vlastními traumaty. Není to ani nakoukání klíčovou dírkou do světa špiček a Čajkovského. Jsou to rozražené dveře se zvednutým prostředníčkem. Bolelo to? Jasně. Chtěla jsem to? Jasně. Bylo toho na jednu malou holku příliš? O tom nepochybuj. 
Nečekejte dojemný příběh o éterických vílách, které dřou jako koně, ale nakonec uspějí. Tohle vás dojímat nebude. Tohle vás s rozběhem nakopne do žaludku (anebo prdele) a vy tomu ještě poděkujete.

Miřenko, jsi hustá, díky ti za ten kopanec, už dlouho se mi nestalo, abych knihu zhltla bez kousání na jeden zátah. Na dva, tři, jasně, ale na jeden?