Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
858
256
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Krutý, silný příběh. Klasický balet je obor velmi tvrdý. Nesmíte vyrůst, přibrat na váze, ženské tvary nejsou žádoucí. Bolest, namožené svaly, hlad, opuchlé nohy – to nikoho nezajímá. Baletka nesmí být nemocná, nemá právo být unavená. Která to dokáže a vydrží studium musí být na sebe velice krutá a musí balet milovat. Díky autorce za upřímnou zpověď.
Po přečtení této knihy se na Labutí jezero dívám jinýma očima.
Jedná se o zajímavý literární počin. Čechová ukazuje odvrácenou stranu pozlátka, pod kterým se skrývá tolik milovaný a nenáviděný balet a zároveň nás nechá nahlédnout do svého deníčku, ve kterém se čím dál častěji objevuje deziluze ze studia na pražské taneční konzervatoři.
Jedná se o dvanáctiletou slečnu, která toho tolik očekává a nic za to nedostává, kromě tvrdé dřiny v podobě lámání kostí, později se přidává trvalé sebepoškozování, anorexie a ztráta sebevědomí. „Sotva se narveš do špiček, jak máš nateklý zarudlý prsty, a v achilovkách ti začíná vrzat jako ve starým dřevěným kafemlejnku. Strkáš nohy do ledový vody a modlíš se, aby ještě aspoň tejden vydržely.“ Čechová si také nebere servítky a Prahu s jejími kluby, internáty a všemožnými lákadly pro nezkušenou mladou žábu nám ukazuje zcela neatraktivně a brutálně upřímně.
Po formální stránce nám autorka nabízí zcela jasně vyhraněný styl, krátké, de facto holé věty, kterými se obrací přímo ke čtenáři, prokládané občasnými zápisky z deníčku. Jako jednohubka to není špatné, neurazí, ale čtenáře neuchvátí natolik, aby mu v hlavě ještě chvíli rezonovala.
Velmi zajimava a osobni zpoved. Mozna trochu desiva pro ty, co jejich dcery uvazuji o baletu, ale nemuzete rict, ze jste to trochu necekali.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Nečekala jsem takovou syrovou zpověď bez příkras. Myslela jsem si, že mě bude při čtení rušit hovorová čeština, ale nestalo se tak. Jsem zvyklá číst knihu většinou v ich formě, tudíž číst knihu v formě, ve které byla napsaná, se stalo pro mě premiérou.
I když člověk tuší, že svět baletek není procházka růžovou zahradou, teprve po přečtení si uvědomí, jak drsný je svět baletek.
Smutné čtení a smutné osudy většiny. A přesto se najde spousta dalších dívenek, co by upsaly duši ďáblu, jen aby tohle trýznění těla i duše mohly podstoupit. Pro mě neskutečně nepochopitelné. A méně hvězdiček dávám výhradně kvůli příliš rychlému konci.
cítila jsem z prózy zatuchlý zápach sprch, bolavě krvavou únavu baletek... autentická výpověď, bezvadná práce!
Baletky jsou velmi přístupným textem o taneční dřině a dospívání.
Často v různých diskuzích narážím na názory, že “kdyby to napsala baletka, která ty hlavní role dostávala, kniha by vypadala jinak.” Tak přátelé, přesně tohle je dokonalý zástupný příklad toho, že hodnotíme věci, do kterých nevidíme a kterým nerozumíme. Když chci rozumovat, měl bych si nejdřív o diskutovaném tématu něco zjistit. Protože Miřenka Čechová je všechno, jen ne neúspěšná nebo nedoceněná tanečnice...
Text je velmi naléhavý a ačkoliv mi obecně vadí hovorová čeština, sem prostě sedne. A poznámka na závěr: Když jsem to dočetla, vzpomněla jsem si na Memento.
Málokdo si umí představit, kolik dřiny, bolesti a utrpení za sebou mají ty krásné, štíhlé a elegantní tanečnice s lehkostí poskakující po pódiu. Baletky na mě působí, jako by se autorka potřebovala vypovídat z traumat, která jí balet přinesl. Neustálý hlad, bolest, nohy rozedřené do krve, strach z konkurence, šikana od baletních mistrů. Na druhé straně 90.léta, přinášející svobodu a nové možnosti. Zajímavé čtení, sama jsem knihu přečetla za dva večery.
Kniha je velmi čtivá, vypravěčka jde až na dřeň. Je to rebelka, která by se možná bouřila i v jiném prostředí, napadá mě, jak by třeba popsala prostředí jiného sportu/umění. Trošku to vzdáleně připomíná knihu G. Koukalové. Účtuje s prostředím, které ji ničilo. Na druhou stranu, kdyby hlavní hrdinka ty hlavní role dostávala, možná by kniha vypadala úplně jinak...Každopádně zajímavý počin, podruhé bych ale knihu nečetla.
Netušila jsem, co od knihy mám čekat, ale nakonec mě obsah knihy překvapil. Velmi upřímná zpověď člověka, který si prošel pro veřejnost dost zkresleným světem. Při čtení jsem se docela děsila toho, že by za mnou jednou moje vlastní dítě přišlo s tím, že chce být baletka. Upřímně netuším, jak bych po přečtení Baletek reagovala.
Byl to zajímavý vhled do světa, který je běžnému smrtelníkovi takřka nepřístupný. Jsem ráda, že se autorka rozhodla takový příběh zveřejnit. Bylo to také mé první setkání s du formou a byť to není styl, který bych preferovala, pro takovou zpověď se hodil skvěle, čtenáře to zasáhne o to silněji.
Hodně by mě zajímalo, jaké by bylo pokračování.
... vnitřní boj, odhodlání, boj o život, utrpení, sny a touhy, odvaha, víra v lepší budoucnost
.
Baletku poznáte na první pohled. V tramvaji stojí zpříma, vypnutá hruď, nohy připravené se jen vyšvihnout na tyč a pohled, který by si každý z nás přál pochopit. Zdánlivý klid v jejích očích je o to větším vnitřním bojem, aby vytěsnila bolest, která jí provází v cestě za jejím jediným snem. Odhodlání, které bolí každý den. Smekám dámy před vámi a jen co to půjde, přijdu se na vás podívat, aby ta bolest měla aspoň trochu smysl.
Než jsem si sem Baletky stačila poznačit, měla jsem je přečtené. Knížka na dva večery (plus kus noci). Hodně zajímavé čtení. Za pár let ho doporučím mojí sedmileté dceři, která má o baletu přesně ty romantické představy čajového podšálku. :-)
Balet, stejně jako kterýkoli vrcholový sport (ano, záměrně píšu sport) je drsný. Ještě drsnější ale byl život malých, aspoň ze začátku nadšených a zapálených holčiček, které toužily být primabalerínou. Snad už je to dnes jinak, ale ta škola, to muselo být peklo. V nějakém rozhovoru Miřenka říkala, že dril musí být, ale vyučovat by se mělo jinak. To neustálé srážení sebevědomí, ponižování, ničení - i ničení se, ke kterému sklouzávaly holky samotné (a kdo by se jim divil, s takovým dětstvím). Hodně syrové a zajímavé, bavila mě i forma (s du formou jsem se setkala poprvé, kdy nepočítám V žabím pyžamu Tima Robbinse, kterou jsem ale viděla jako divadelní hru). Vlastně se divím, že to ta holka (ty holky) vůbec přežily. Zda ve zdraví, psychickém i fyzickém, to už je jiná otázka.
Miřenčina próza, kompilovaná z jejích deníkových záznamů a retrospektivně komentovaných zkušeností z baletních let strávených na pražské taneční konzervatoři, mě pohltila. Představuje velmi naturalistickou sondu do životů (výstižnější by asi byl výraz "přežívání") "vyvolených". Daní za nekončící dřinu, pseudo-dokonalost a pomíjivé jevištní pozlátko je tanečníkům jejich vlastní zdraví - nuceným lámáním klenb a narušenými stravovacími návyky počínaje, pokřiveným sebeobrazem a sebehodnotou z ustavičného ponižování konče. Bolavé tělo, bolavá duše. Navenek dokonalé kraslice, uvnitř ale duté. Beletristická linka je psána ve druhé osobě; autorka jako by v ní s laskavým nadhledem promlouvala k mladší verzi sebe samé. Na knize mne zvlášť oslovily motivy usilování o bezchybnost (do těchto pasáží pro mne nebylo obtížné, promítnout si mnohé spolužáky z Psychologie), o nalezení "zachránce" (a bezvýhradné přijetí z jeho strany), to všechno za neustálého sebe-odmítání; zarezonovaly se mnou (a souhlasím s Miřenčiným sdělením mezi řádky, že práce na těchto tématech je prací celoživotní - a to i pokud člověk opustí "toxické" prostředí "krajností"). Se zájmem jsem se nořila do autorčina líčení o hledání sebe samé, vlastního bratra, bratrově vlastním hledání. Knihu hodnotím jako brilantní - a balet už nikdy nebudu vnímat tak idealisticky, jako dosud. Miřenko, děkuju!
"Ty chceš tančit a bejt sama sebou, objevit sebe v tomhle příšerným zmatku, ze kterýho trčíš jenom trochu nad zemí, jako kdybys věděla, že nesmíš sjet dolů. Namísto vysněnýho řádu vyrůstáš v chaosu, pořád na hraně a bez hranic, pořád jednou nohou nad propastí a s hlavou v oblacích, žiješ si ten svůj sen a většinou se potají modlíš, abys to zvládla." (str. 100)
I když jsem od Baletek nic nečekala, jsem nadšená a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Příběh o dospívání, snech, vůli, píli, drilu, ale také o hledání sama sebe. Surové vyprávění bez příkras. Konec si zasloužil možná trošku více prostoru, ale i tak to bylo skvělé čtení.
Zajímavé čtení - trochu prvoplánově skandaliózní (ale věřím tomu!). Taková výrazná knižní jednohubka, odbočka od hlavních směrů literatury v současnosti vydávané (a čtené). Není to knížka, ke které se budu po letech vracet, ale k přečtení ji doporučím. Hodnotila bych ji za tři a půl, zaokrouhlím směrem nahoru - balet mám moc ráda!
Zajimava knizka, ktera nechava ctenare nahlidnout do sveta baletu, do fakt hodne tezkyho sveta, kdy jsem deti opravdu litovala, co musi na skole zazivat. Bavily me devadesatky a nulty leta, knizka se cetla hezky, ale konec mohl byt lepsi, rada bych se dozvedela, co bylo s hlavni predstavitelkou dal.
Příběh se četl dobře (přečten za jeden den) ale úplně mne nevtáhl. Psán syrově, vedlejší efekt ale pro mě byl, že chvílemi vyzníval až nezúčastněně... Každopádně zajímavá sonda do světa baletu.
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
BaletkyKniha Baletky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 198x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 13x |
"Tvůj život je zaplivaná skutečnost, zaplivaná svoboda, můžeš všechno, ale nemůžeš nic, jsi v pubertě a nikdo ti neukázal, jak doopravdy na to. Vždycky jdeš na dřeň, hltáš život v extrémních podobách, všechno je přece třeba vyzkoušet, je to jak voňavkovej tester v drogerce, nastříkáš se vším možným jenom proto, že je tu ta možnost, ale nikdy si nic nekoupíš, protože to k životu nepotřebuješ. Bejt k někomu nebo něčemu blízko, cejtit důvěru, to ti chybí. Je to tak strašně těžký."
Skvělé čtení! Velmi osobní, přesně pojmenovávající, nemilosrdné, syrové a zároveň s nadějí a katarzí. Pro ty, co se zřítili mezi udřenou a dřoucí se (prý) elitu - a to dříve, než měli na to ji zvládnout (někteří v deseti letech, v jiných oborech třeba ve třinácti). Ztrácení domova a bezstarostného života, později svobody a individuality ve jménu talentu. Beznadějí z uzavřeného kruhu touhy (vydržet, obstát, vyniknout) a (ne)možnosti tu touhu naplnit, ať už z důvodu absence síly, disciplíny, orientace v lepším případě, v tom horším z rozmaru baletního boha... Užila jsem si každý řádek. A vzpomínala. Díky.