Baletky
Miřenka Čechová
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432297/bmid_baletky-RAU-432297.png
4
858
256
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou, předpisový úsměv jim spadne a tvář se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemůžou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve Zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na Taneční konzervatoři a pražského života v divokých 90. letech.... celý text
Přidat komentář
Odvrácená tvář baletu. Jak se stát odbornicí na udržení si váhy, projímadla a zvracení. Autobiografie Miřenky Čechové, která jako desetiletá odešla studovat na pražskou konzervatoř a vydržela až do konce. Což se ale nedá říct o všech jejích spolužačkách, který v mnoha případech skončily značně nevalně a doslova poznamenaný na celej život. Fyzicky i psychicky. Nic éterickýho a pohádkovýho. Zdeformovaný chodidla, strhaný nehty, kyčle zničený extrémními rotacemi, artróza a stav, kdy třicetiletá tanečnice má klouby a vazy jako běžná šedesátnice. Bolest, dřina i léta tvrdých diet. Co se týče knížky samotný, byla jsem ráda, že jsem u konce. Všechno to baletní martyrium bylo popsáno dost okrajově a podstatná část byla jen o paření, “smažení” a ládování se kdejakým sajrajtem. Knižně pod očekávání, v podstatě se mohlo jednat o život na jakýmkoliv jiným intru v Práglu.
Hodně realistická a drsná zpověď baletky. Tušila jsem, že studium baletu nebude žádný med, ale tohle mi dokonale sundalo růžový brejle.
Drsný svět studentek konzervatoře v divokých devadesátkách. Tohle se nečetlo lehce. Nikdy jsem neměla naivní představy o tom, že stát se baletkou není procházka růžovou zahradou a tato kniha mě v tom víceméně utrvdila. Já jsem si v tom věku ještě hrála s Barbie a tam už se pomalu rozjížděl alkohol, drogy a sex. Moje dcerka rozhodně baletka nebude..
Silný příběh z baletní školy... Jako matce se mi to četlo těžce, i když je to velmi dobře napsané.... Černá strana baletních bílých dresů je opravdu zvrácená, proti přírodě a lidskosti...
Kniha dokáže upoutat hned po pár stránkách. Naprosto mě pohltila a já se od ní nemohla odtrhnout. Dala mi možnost nahlédnout do drsného zákulisí tak ladného a křehkého stylu tance, jako je balet. Představila mi hrůzy, o kterých jsem neměla ani ponětí. Přinutila mě vžít se do hlavní postavy a cítit s ní, díky stylu psaní. Autorka totiž promlouvá přímo k vám, předstírá, že to právě vy jste ta baletka, která dobrovolně snáší tolik bolesti každý den, aby si splnila svůj největší sen. Celé mě to naprosto uchvátilo a já se jenom ptám, proč to má zatraceně tak málo stran. Nejraději bych si hned teď přečetla knihu znovu. Pravděpodobně to stejně v nejbližší době udělám. V příběhu je skrytých mnoho emocí, až jsem si říkala, že to autorka určitě musela prožít na vlastní pěst, protože něco tak fascinujícího, ale zároveň bolestivého, si přece člověk nemohl jen tak z patra vymyslet. Avšak stejně nechápu, že se toto prostě děje. Že tak mladé dívky plné života dokážou tak rychle zlomit. Vtlouct jim do hlavy, že nejsou a nikdy nebudou dost dobré. Že váha 50 kg při 165 cm je moc. Že mají držet pusu a poslouchat rozkazy, jinak to nikam nedotáhnou. Na závěr - nenajde se zde snad nic co bych knize vytkla. Jednoduše nemám slov...
,,Seberou ti víru, seberou ti odvahu, sebevědomí, osobnost. Zredukujou tě na výkonnou robotickou hračku. Stejně jako všechny ostatní."
Nevěřím, že kdyby si tuhle knihu přečetla jakákoliv matka malé holčičky, ještě by ji někdy chtěla dát na ten krásný a vznešený balet. Ale rodiče jsou různí, pravda, a dítě může mít i člověk, který by ho možná vůbec mít neměl. Syrová výpověď o bolesti, beznaději, nenávratnému pokřivení dětské duše, předčasné dospělosti a zároveň nevyzrálosti až do dospělého věku. Slova se sypou přímo a naléhavě, bez kliček a jinotajů, autorka nikoho nešetří, a nejmíň ze všeho sebe. Jak to, že takové dílo uniklo pozornosti Magnesie Litery???
Z jedné strany vtipná a svěží, z druhé surová a kapku vyčerpávající. Baletky jsou i nejsou o baletu. Je to hlavně o dospívání, hledání vlastní cesty, sebe sama, experimentování. Ano, balet v tom hraje důležitou roli, ale i tak je spíš pozadím, možná snad jevištěm, kdy ve skutečnosti sledujeme život obyčejné dívky (baletky), která se snaží zjistit, kdo doopravdy je a co od života vlastně chce. Balet vlastně nenávidí a zároveň miluje. Je to bolest a úspěch. Sebenenávist a dokonalost. A nakonec snad rovnováha?
Kniha se mi četla velmi dobře, prakticky jsem se od ní nemohla odtrhnout. Určitě ji doporučím dál.
Kniha Baletky je jednou z mála knih o baletu a baletním prostředí jako takovém a o tom jaké to prostředí dokáže být a jak ho vnímá citlivá dospívající duše.
Dokud ji člověk nepřečte, neměl by soudit! Po vydání této knihy se v baletní obci strhla obrovská vlna nevole “co si to Miřenka Čechová dovoluje, takto mluvit o své Alma Mater”... ale popravdě, četl někdo z těchto “stěžovatelů” tuto knihu? Obavám se, že nikoliv. Protože v této knize je vystihnuto přesně to, co se na konzervatoři děje. Co se děje v člověku, když studuje tento obor, co prožívá dospívající duše pod tlakem a stresem z neustále omílaných chyb. Po neustálých výtkách ohledně špatné postavy, nedostatečných dispozic, malého talentu či slabé vůle... člověk se může přetrhnout a pořád je to málo. Na jednu stranu to člověka posune a zocelí, ale nenesou si pak všichni nějaké (jakékoliv) následky a jisté pochyby o sobě samých?
Přečetla jsem knihu jedním dechem, je napsána opravdu strhujícím způsobem.
Za mě je to jeden z kandidátů na Knihu roku a určitě stojí za zmínku i obálka, kterou jsem bez váhání nominovala na Obálku roku!
Gratuluji Miřenko Čechová! Well done!!!
Baletky mě opravdu příjemně překvapily. Knížka mapuje cestu jedné slečny v 90. letech za snem stát se baletkou. Líčí, co všechno to obnáší, dobré i špatné, také tehdejší dobu. Přestože knížka popisuje 90. let a oblast baletu, v mnohém se dá přenést i na dnešní dobu a sny úplně jiného rázu, za kterými se mnohdy ženeme. Tahle knížka přiměje čtenáře k zamyšlení nad sebou samými. Jako náctiletá jsem hltala knižní série o mladých baletkách a i takhle knížka se mi moc líbila, takové baletky pro dospělé, kde si každý můžeme najít to své. Knížka je skvěle načtena v audioverzi Terezou Dočkalovou, od této interpretky jsem poslouchala už více knih, ale v u této vyloženě zazářila. Baletky vřele doporučuji všem, co právě hledají samy sebe.
Silné čtení, zajímavý záznam, co všechno stojí za baletním uměním, které hraničí s bojem o život, o svou vlastní existenci.
Tak trochu na téma "Lesk a bída baletního života". Dost deprimující pohled na to, čím je vykoupen úspěch, obdiv, pocit naplnění - pokud tedy přijde, což, jak kniha ukazuje, nemusí být pravidlem. Autorčin styl je neotřelý, vypravování v různých podobách se střídá s deníkovými záznamy. V nich je obsaženo z mého pohledu to nejděsivější - pocity odloučenosti, vnitřního osamění a urputná snaha (desetiletého dítěte) nevzbudit u rodičů pochyby o bezstarostnosti a duševní pohodě. To je podle mě alarmující víc než popisované metody výuky a způsoby jednání s budoucími baletkami.
Doufám, že je kniha srozumitelná a stejně ohromující i pro nezaujatého čtenáře. Popisované reálie jsem zažila na vlastní kůži a čtení ve mě vyvolávalo detailní vzpomínky, o kterých jsem se domnívala, že jsou nadobro pohřbené. Často jsem knihu musela kvůli nervovému vypětí na chvíli odložit a jít si poplakat do koutku, občas se mi dokonce udělalo fyzicky nevolno. Na konzervatoři jsem studovala až na začátku milénia a doba zjevně už nebyla tolik nakloněná experimentům s omamnými látkami (možná jsme jenom byli málo "rebelantští"). Ale jinak stoprocentní ztotožnění. Celkový dojem je pro mě mimo klasické škatulky, vyprávění je surové, nepřikrášlené, trefné, zvráceným způsobem krásné. Rozhodně si nemyslím, že se kniha snaží prvoplánově šokovat, případný šok je bohužel odrazem reality. Klobouk dolů za promyšlenou a dynamickou kompozici textu.
Skvělá kniha, která se ke mně dostala v pravý čas a snad proto jsem jí uchvácena(tedy vyjma alkoholu a drog, ale to k tomu asi prostě, navíc v té době, patřilo/?/).
Skvele napsana knizka, ktera nadchla tematem, otevrenosti, popisem bez obalu. Pripomela jsem si dospivani v 90. letech. Vypraveni v 2. os. j. c. bylo pro me uplne nove a chvilku mi trvalo si na nej zvyknout, ale dodalo to textu spad.
Baletky se dobře četly, způsob vyprávění mi vyhovoval a deníkové zápisky byly příjemným zpestřením. Sama jsem mámou dcery v podobném věku jako hlavní hrdinka a z představy, že by měla ve svém věku prožívat to, co Miřenka popisuje, je mi fakt na nic.
Naprosto skvělá! Tenhle styl psaní prostě můžu. A jestli byla autobiografická alespoň desetina z toho, tak.. uuuf. Neskutečný. Doporučuju.
Klobouk dolů! Drsný příběh, syrový popis, břitký styl, vyprávění ve druhé osobě, “tohle tě vezme”.. Kniha tak akorát dlouhá, navzdory mému obdivu by se asi na dalších 100 stranách “očetlo”. Linie s nevlastním bratrem už tam byla jaksi navíc, autorka mohla vynechat, jakkoliv vychází ze skutečného života, život není kniha:)
Pro mě osobně byla kniha zvláštní, ačkoliv jsem ji přečetla vcelku rychle. Hodně mě rušil styl psaní v "DU" formě, který mi není moc blízký. V rámci názvu knihy "Baletky" mi trochu v knize neseděly i některé vedlejší dějové linie - jak bych to nazvala (např. o jejím bratrovi). Nicméně je zřejmé, že osudy baletek nejsou vůbec jednoduché a spousta z nás si jistě neumí představit, jaké to je každý den si ničit nohy, zdraví, nejíst a doufat, že zrovna já budu ta nejlepší a přitom nakonec většina odpadne... a co pak, že?
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
BaletkyKniha Baletky je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 198x |
| Čtenářské výzvě | 293x |
| Doporučených | 51x |
| Knihotéce | 271x |
| Chystám se číst | 400x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 13x |
Vždy ma zaujímali príbehy baletiek, ktoré zažívajú brutálne peklo s neistým výsledkom, a väčšina z nich končí ako trosky. Tešil som sa na nejakú drsnú jazdu, keďže autorka zažila tento dril na vlastnej koži už od detstva, takže je to príbeh dosť autobiografický. Napokon to nebolo až také peklo...Celé je to písané viac menej akoby denník mladej baby, ktorá prichádza do Prahy na konzervatórium študovať balet už od veku 11 rokov... okrem zákulisia baletného študia a sebetýrania, na mňa zavanuli aj "pure devadesátky", a Praha tých časov... To bolo príjemné...Celkovo to ale nie je nejaká vysoká literatúra, skôr dobrá sociologická sonda do pokriveného baletného sveta... Je to písané jazykom rozprávačky- teenagerky; tento štýl a "cool" jazyk ma postupne trochu otravoval... Myslím, že by si to mali prečítat hlavne mladšie ročníky, a teenagerky ako výstrahu, že život baletiek je v podstate dosť veľký shit...