Atlas mraků

Atlas mraků https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137803/bmid_atlas-mraku-RNK-137803.jpg 4 1617 330

Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

Cloud Atlas , 2004


více info...

Přidat komentář

Aleen
15.03.2017 4 z 5

Velmi karmická kniha. To je největší poselství, které mi předala - vše se Ti vrátí, ať už v tomto, nebo jiných životech. Poslouchala jsem jako audio, kde každého vypravěče načetl jiný herec, nebo herečka. Bylo to moc fajn. Sice dost komplikované, dlouhé a rozhodně ne odpočinkové, ale fajn.

barlow
11.03.2017 4 z 5

Kniha má zajímavou výstavbu děje/ů. Každá část je psána jiným jazykem, ale nádherně se doplňují a postupně odhalujete jednotlivé vrstvy příběhu. Film si mohl pomoct dynamickým střihem, zatímco knížka na to jde spíše z přemýšlivější roviny.


boxas
03.03.2017 5 z 5

Jedna z nejoriginálnějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Přečetla jsem téměř na jeden zátah a neodradilo mne ani množství stran, ani že jsem zpočátku nic moc nechápala. Ale nebojte se, ono to nakonec všechno do sebe lehce a nádherně zapadne a vy budete na tuhle knihu myslet ještě hodně, hodně dlouho.

Msourkova
27.02.2017 5 z 5

Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.

Karnager
26.02.2017 4 z 5

Atlas mraků je sextet. Je to jako když otevřete šest knih, vložíte do sebe - a pak čtete od začátku na konec a od konce zase na začátek. Má to svou logickou strukturu, která se Vám postupem odkrývá a uceluje a své k tomu řekne i autor sextetu Robert Frobisher. V knize jsem našel dost podnětných myšlenek a závěr tomu všemu korunuje :) přesto jsem se nevyhnul srovnání s filmem (film obecně nemůže shrnout a zobrazit všechny myšlenky z knihy). Některé scény jsou akčnější ve filmu, jinde zase v knize. Také struktura filmu je jiná (a pro někoho může být dost těžké se orientovat). Přesto mi však přijde film o hvězdičku optimističtější a často se k němu vracím :) PS: ve filmu mi zcela unikla souvislost mezi příběhy Luisy Reyové a Timothyho Cavendishe. Ale je tam, když jsem se na to soustředil, objevil jsem pojítko - stačilo se jen dívat :)

OneBas
04.02.2017 4 z 5

Před několika lety jsem viděla film a jediné, co si vybavuji je, že jsem příběh vůbec nepochopila. Oproti tomu knížka je napsaná srozumitelně a rozdělení příběhů mi vyhovovalo. Ze začátku jsem knihu nijak zvlášť nehltala, ale do druhého příběhu jsem se naprosto ponořila. Chytla mě i Sonmi a Cavendish, u kterého jsem se mnohokrát musela smát. Každý příběh mě něčím zasáhl a posledních pár stránek jsem si už jen vychutnala.

Iljaajli
31.01.2017 4 z 5

Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.

mika251
15.01.2017 4 z 5

Knihu som asi na pol roku rozcitanu odložila a vratila sa k nej po tom, čo som videla film. Aj keď som ju citala na etapy a nie je to úplne moja salka kávy, oceňujem autorov štýl a niektoré myšlienky boli skutočne pozoruhodné. Chystám sa ju prečítať ešte (aspoň) raz, pretože mi určite uniklo mnoho detailov a prepojení.

Makropulos
12.01.2017 5 z 5

„Slabí jsou masem, které silní pojídají.“
Ano, o tom je tahle úžasná kniha. Hovoří o moci v různých dobách a různých prostředích, o jejím zneužívání i o touze těch slabých nějak se z područí moci vymanit. Navíc je to mistrně napsané dílo, každá dějová linie je psaná v jiném stylu, používá jiný jazyk, hlavní postavy jsou velmi srozumitelné, i když jsou tak odlišné a přitom vlastně něčím propojené. Není to žádné čtení „na pohodu“, ale určitě to stojí za to. Film mi připadal příliš zkratkovitý a tím možná i trochu nesrozumitelný.

Padfoot
30.12.2016 5 z 5

Pro mě další bichle přečtená v rekordním čase (asi 4 dny). Některé příběhy nebo postavy nebo styly psaní mi byly příjemnější než jiné, ale o to právě jde. Každá kniha je psaná úplně jiným způsobem, v jiném žánru, o jiných lidech, přesto je to všechno provázané. Deníkově vedený cestopis, román v dopisech, detektivka v krátkých úderných kapitolách, absurdní komedie v ich formě, román v rozhovoru a nakonec vypravování ovčího dědečka… Vlastně moc nechápu, jak se mu podařilo všechno tohle a ještě mnohem víc nacpat do jediné tlustoknihy. Navíc se všechno prolíná, historie se opakuje,… it just works. („Turns out it’s a flawless masterpiece.“)

„Strávil jsem dva týdny v hudebním salonku a zpracovával jsem fragmenty zkomponované za poslední rok do „sextetu pro překrývající se sólisty“: klavír, klarinet, cello, flétnu, hoboj a housle, každý s vlastním jazykem tóniny, rozsahu a barvy. V první řadě každé sólo přerušuje sólo následující, ve druhé každé přerušené sólo zase postupně pokračuje. Revoluční dílo, nebo jen opičárna?“

...Hlasuju pro první možnost.

čtenářka4
29.12.2016 3 z 5

Viděla jsem nejdříve film, kteréý mě absolutně nadchnul, obdivuji autory za to, jak nádherně dokázaly propojit příběhy, které postupně gradovaly v krásný a nezapomenutelný konec. Těšila jsem se na knížku, ale ta mě nezaujala tak, jak jsem čekala. Místy byla nudná a někdy jsem nebyla úplně v obraze, kvůli množství postav a rozpůlení příběhu a jeho dokončení později. V tom je film opravdu nádherný, strhující a neztratíte se v něm. Knižní předloha je ale krásná, obdivuji autora za tak bravůrní a nadčasový nápad, který ale až film dovedl do úplné dokonalosti.

patron
27.12.2016 5 z 5

Četlo se to samo. Film jsem viděl až následně a rozhodně doporučuji nejprve přečíst knihu.

akdar72
19.12.2016 5 z 5

Určitě se ke knize za pár let vrátím.

IchLiebeLesen
21.11.2016 5 z 5

Po celou dobu, co jsem tuto knihu četl, jsem byl příjemně překvapen. Ani ne tím, jak na sebe navazují jednotlivé příběhy, ale jejich čtivostí. Tempo některých částí bylo takové, že když jste se začetli, nepustilo a četli jste několik hodin bez vnímání času.
Co ještě stojí za pochvalu je styl jednotlivých příběhů. Každý měl svůj specifický styl, proto na začátek to pro vás bylo pokaždé takové tlumené částečné ukončení děje.Stejně tak na konec. Většina příběhů končila napínavě a akčně a potom navazovalo klidnější pokračování dalšího příběhu, které zase končilo napínavě, atd... Úplně mi to připomínalo crescendo a decrescendo.
Rozhodně tedy klobouk dolů. Všem doporučuji

angloumene
30.10.2016 5 z 5

Jednotlivé příběhy jsou čtivé a i samostatně by dobře fungovaly. Díky jejich elegantnímu propojení ale čtenář získává něco navíc a má tak příležitost zamyslet se nad předkládanými tématy z tak nějak všeobímajícího pohledu. Linky týkající se základních pravd o lidské existenci jsou relativně hluboké a překvapivě nepůsobí nijak na sílu. Celkově kniha jednotlivými příběhy zaujme i bez hlubšího propojení, kterým jsou jednotlivé povídky svázané. Hlubší smysl je příjemná třešnička na dortu.

Leome
18.10.2016 4 z 5

Atlas mraků jsem dostala před pár lety, kdy mi bylo asi dvanáct nebo třináct. První pokus o přečtení se tedy samozřejmě nezdařil, protože ač už jsem něco načteno měla, tohle bylo něco úplně jiného a neznámého. Když jsem si knihu četla znovu před pár měsíci, jako bych ji najednou chápala mnohem lépe a samozřejmě jsem ji i dočetla do konce. Nejlépe se četl příběh Cavendishe, který byl úplně jiný, než všechny ostatní. Kniha se mi každopádně moc líbila. Musím ale také říct, že si jsem jistá, že pokud si knihu přečtu za pár let, budu tomu rozumět zase o něco lépe. S každým a každým přečtením si uvědomujete více a více spojitostí... Atlas mraků bych rozhodně doporučovala někomu staršímu, kdo má něco načteného, protože tohle rozhodně není jednoduché četba, kterou můžete číst po večerech; tohle chce plné zapojení a čistou mysl :).

lerozka
17.10.2016 4 z 5

Hodnotím s odstupem měsíce a dvou dalších knih,a pořád ve mně zanechává hluboký dojem. Rozhodně to není lehké čtení a pro osoby, kterým není lhostejný běh světa mírně depresivní. Sci-fi není zrovna můj žánr, ale tato kniha se ale zcela vymyká běžnému škatulkování. Některé pasáže mě trochu nudily, přesto vřele doporučuji k přečtení a zamyšlení.

achilles
13.10.2016 5 z 5

Kniha si mne získala a film kvalitu díla umocnil. Nádhera, obdivuji autory, kteří přijdou s něčím novým.

robin6576
04.10.2016 5 z 5

Hodně zajímavá, ale složitá kniha.

Po jejím přečtení, mi srovnání s filmem přijde nevhodné. Film totiž neukázal tolik co kniha, v obouch je zachycena stejná skutečnost, ale trochu jinak. Chápu, ze většina čtenářů nechytne hloubky těch příběhu, ale mě přišly příběhy velmi pěkné a hluboké.

Stejně jako u filmu mne bavila nejvíce část Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, byla to jediná kapitola, která byla založena na vtipnosti a ne na vážnosti.

withoutchild
19.09.2016 4 z 5

Než jsem se ke knížce dostal, viděl jsem několikrát filmové zpracování, takže jsem věděl, do čeho jdu. Respekt autorovi, že to dal dohromady a dovedl to vzájemně propojit. Líbilo se mi, že každá povídka je psaná jiným stylem podle toho, v jaké době se odehrává. Oproti filmu je to klasicky o dost obsáhlejší, ale například Orison Sonmi~451 byla až moc dlouhá a komplikovaná. Nejlepší pasáž jednoznačně Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, naopak Poločasy rozpadu jsem přečetl docela s nezájmem.