Atlas mraků

19.12.2012

Líbí se mi zpracování. Několik různých příběhů mezi sebou určitým způsobem propojených a navíc v knize přeházených. Přišlo mi to zajímavé :) Knihu jsem četla velmi brzy po tom, co jsem viděla film, což má na mé hodnocení asi taky trochu vliv. Filmové scény mi samy nabíhaly v paměti a prostoru pro vlastní představivost bylo pomálu. Nicméně i tak se mi kniha líbila. Některé příběhy zaujaly více (deník a dopisy), některé méně (zbytek :), ale v každém lze najít něco, co stojí za zamyšlení. Nalákalo mě to i na další autorovy počiny.

09.12.2012

Velmi zajímavá kniha. I když po prvních pár stránkách jsem ji chtěl odložit, nakonec jsem se ale úvodem prokousal a kniha se mi líbila.

01.12.2012

(Po druhém přečtení a zhlédnutí filmu měním svůj komentář)

Mám-li někomu popsat děj, je to nepředstavitelný problém. Do toho se člověk prostě musí dostat sám.
Nevím čím to je, ale ne zcela srozumitelné příběhy mně fascinují - hledám pak lépe pointu.

A tak je jedno jisté - Atlas mraků se stal mojí Biblí...

30.11.2012

Jak knižní tak filmová verze je krásná.Film mě dostal hlavně dokonalostí masek.Nepoznala jsem v Příběhu Sonmi-451 asi tři herce.Příběh Sonmi-451 ve filmové verzi si mě získal nejvíce zato v knize se mi hrozně těžko četl.V knižní verzi si mě posleníma dvěma stranami získal právě první příběh Adama Ewinga.Násleně byl zajímavý příběh Zachryho a také Luisa Rey,ale v posledních dvou stranách knihy je tolik pravdy až mě to dohnalo k slzám.

Tahle zamračená záležitost mě už podle obálky (prvního vydání) i velmi netypickým formátem upoutala před několika lety. Pak dlouho nic, nesehnal jsem. Shodou okolností se před měsícem pod mým filmem na Youtube objevil odkaz na trailer Atlasu Mraků (doteď jsem nepochopil souvislost těch videí - jak symbolické) - trailer hodně zaujal a nakonec jsem se díky databázi a jejím uživatelům (díky, Maruško :-)) ke knize dostal.

Tolik úvod, co asi nikoho nezajímá. Co o knize samotné - bohužel těžko říct, takový kousek se nehodnotí lehce. Kniha je nesmírně zajímavá po formální stránce - skládá se z šesti na první pohled zcela odlišných příběhů, odlišných svojí literární formou, stylem, postavami, časovým obdobím. Od starého cestovatelského deníku, po dopisy, detektivní thriller, poněkud absurdní psychárnu, až po akční sci-fi a post-apo dystopii. Tyto příběhy jsou pak prolínány jako ruské bábušky (tohle slovo mě baví víc než matrjošky) - příběh končí v půli, následuje další a další (...) až se dostanete k poslednímu, od jehož konce se příběhy pak postupně začnou uzavírat stejně jako při skládání bábušek.

Je to sice zajímavé a nevšední, ale bohužel autor si tím tak trošku podkopal oblouk - ten tam prostě není a díky této formě ani být nemůže. Také na jednu stranu oceňuji pestrou různorodost jednotlivých příběhů , na stranu druhou vyňaté z kontextu celku už jsou trochu slabší (až na silně působící příběh klonu Somni) a jeden přímo nepovedený (Cavendishův příběh coby poněkud prázdně vyznívající variace Přeletu nad Kukaččím hnízdem napsaná unylým stylem s pokusy o suchý humor). Hovořím-li o celku, hledám v něm výrazný jednotící prvek - v tom se asi budu hodně rozcházet s ostatními, protože podle mě tam není v té explicitní formě, jakou nám dle trailerů a ukázek zřejmě vnutí tvůrci filmu (na který jsem zvědav, ale mám trochu strach, že se v něm sklouzne do zbytečné líbivosti), teorie inkarnací a putujících duší mně přijde prostě přitažená za vlasy. To už spíš jsem schopen přistoupit na teorii pojící jungovské synchronicity...

Mně po přečtení vyplývá jiná jednotící myšlenka: lidé nepřekonali své atavismy... jsou ze své podstaty nenažrané svině, umlaskané, kruté, bezohledné, lačnící, tak neuvěřitelně lačnící po makabrózní opulentnosti... netýká se vás tahle charakteristika? Týká se těch, kteří utváří váš svět. Vy jste pouze tvárnou hmotou která má držet hubu a krok, mravenci ve mraveništi, jehož strukturu a řád určili ti, kteří se toho neštítili, naopak, kteří bez toho nemohou být. Překonali jsme už tohle období? Ale kdeže. Tohle bylo, je a bude a nezbývá než vyjádřit naději, že vždycky bude existovat několik ostrůvků humanity, jejichž obyvatelé budou platit za své přesvědčení vysokou, převysokou cenu...

Nebudu dál nudit. Myslím, že kniha stojí za přečtení už jen svojí jinakostí a pestrostí. Jen z něj nevycházím polichocen, ani vámi, lidé světa, ani sám sebou.

24.10.2012

Hodně se mi líbilo, jak byly příběhy z různých dob provázané, ale jen tak lehounce náznakově, nijak okázale na "plnou hubu". Výborné pak bylo střídání stylů, kdy autor použil např. deníkový záznam, dopisy, rozhovor... Kniha se mi ale nelíbila stoprocentně, moc mě nebavil příběh Adama Ewinga, tedy deníkové záznamy, nemohla jsem se nejdřív do knihy včíst a pak mě zase díky nim nebavil konec. Za nejlepší považuji rozhovory se Sonmi v budoucnosti a dopisy Roberta Frobishera z meziválečného období. Celkově ale velice zajímavá knížka, doporučníhodná!

21.08.2012

Tato kniha byla výjimečná! Čím déle času uběhlo od přečtení, tím více na mě kniha doléhá a volá znovu po přečtení. PS: po zhlédnutí traileru k filmu, jsem 4 minuty nedýchal a bylo krasné vidět představu knihy v obrázkách

16.08.2012

Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.

26.07.2011

Právě jsem knihu dočetl a rád bych se podělil o své dojmy. První půlka knihy je k uzoufání nudná, kdy se čtenář seznamuje s jednotlivými hrdiny a jejich osudy (výjimkou je snad příběh Luisy Reyové, který však knihu nezachrání). Druhá polovina je kupodivu opět velice nudná, kde se nenápadně vynoří existenciální myšlenka - rasová diskriminace, pomíjivost náboženství, mír jako meziválečné údobí. Zároveň se čtenáři v každém příběhu dostane "šokujícího" závěru, který až tak šokující není. K tomu propojení, o kterém je v titulce psáno je, než cokoli jiného, úsměvné.. Ano, pozastavil jsem se po přečtení knihy na 5min nad tématy, které tato kniha nadhodila, ale to je vše. Nicméně způsob jakým je psána, jakým způsobem se ubírá příběh, který je spíše velmi nudným "dobovým" popisem než čímkoli jiným ji dělá, alespoň v mých očích, velice nezáživnou a ke čtení ji rozhodně nedoporučuju.