Atlas mraků

17.03.2013

Atlas mraků je naprosto nesrovnatelné dílo. Něco, co tu ještě nebylo. Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení a coby jedinečný unikát vás obohatí a určitě ve vás nenechá špatný dojem.
Množství postav a stylů umožňuje každému najít si v příběhu "to svoje" - v mém případě to byl nejprve Robert Forbisher a po té Timoty Cavendish, jehož příběh jsem přečetla jedním dechem. Problém ovšem je, že pokud vás nějaká část příběhu nechytne, nemáte na výběr a musíte se tím "prokousat", abyste se dostali dál (pro mě Luisa Reyová).
Hodně mě zaujal pohled do budoucna. Jídlonošky, duše, "pornodisneye" :D, ale hlavně doba po úpadku - to, kam náš svět pravděpodobně směřuje a jak to dopadne, když se hodně věcí nezmění. Propojení příběhů a hlavních postav je perfektní myšlenkou na knihu a lépe to snad ani dopadnout nemohlo.
Sextet se vydařil, uvidíme, zda pro nás má David Mitchell něco do budoucna.

Poslední věc - Kniha je (jako ve většině případech) o mnoho lepší než její filmové zpracování.

16.03.2013

Knihu jsem si koupil zcela náhodou, když jsem šel pro skoro vyprodaného Netopýra. Kniha mě zaujala "zvláštními" a hodně rozpolcenými recenzemi na film. A jelikož jsem film neviděl a věděl jsem, že má za chvíli vyjít, tak jsem se skoro ihned po zakoupení s libostí do knihy pustil.
Kniha sama o sobě, asi jako každá jiná má lepší, ale i hosrší části. Každá povídka měla zajímavý děj, až na jednu a to s Luisou Reyovou. Tato povídka byla pouze jednoduchou a nudnou kriminálkou (a možná ani to ne). Jinak pointa knihy? No na to jsem celou dobu nemohl přijít až jsem si domyslel, že skoro žádná není, až na místy zajímavou provázanost mezi jednotlivími ději.
Jinak skvělá četba. Jinak jak píše Disease, to hold je v tomto světě, jak s hudbou (např. Open your eyes od Guano apes, dokud nebyla píseň ve S.W.A.T, nikdo si jí nevšiml, a když ano, tak byla strašná, po filmu..... nejlepší :-X), tak s knihami.

14.03.2013

Třetí místo jako "kniha roku 2012" u nás :-D
Vyšla tu poprvé 2006 a téměř nepovšimnuta skončila v Levných knihách.
Těžko se ubránit sarkastickému úšklebku a myšlenkám o národu ignorantů...

Patřím k těm, kteří nejprve shlédli film - a podotýkám, že s nadšením třikrát za sebou, aby mi neunikl ani vláseček děje - a potom jsem přečetla knížku. Rozhodně nelituji, že jsem viděla nejprve film - možná bych se v knize někde uprostřed Nového Soulu ztratila... Film byl úžasný a knížka mi dokreslila, dovysvětlila, doplnila (i poupravila) děj. Vím, ve skutečnosti je to opačně, ale bojím se, že by nadšení z knížky bylo mnohem menší, kdybych dřív neviděla ten film. Tak si myslím, že kdo máte obavy shlédnout film po přečtení knihy, se bojíte zbytečně.. Film má u mě lepší známku než kniha..

06.03.2013

Taková malá bible...

24.02.2013

Neuvěřitelně krásně a promyšleně napsaná kniha. A i přes to, že autor nad příběhy musel zajisté nemálo přemýšlet, na výsledku to nezanechalo žádné následky a vše působí velmi přirozeně. Dějové linky se rozpojují a zase spojují jindy a jinde a postupně v člověku zanechávají zvláštní pocit. Osobně jsem si nejvíce zamilovala dopisový příběh a jak už to tak u mě bývá, můj oblíbený hrdina nepřežil. I když, kdo četl, ví, že jeho kometa stále září...

23.02.2013

Atlas mraků je bezesporu velmi chytře napsaná knížka. Struktura povídek je opravdu zajímavá, stejně tak jako příběhy samé (některé tedy méně, jiné více). Jako červená nit se skrze kapitoly vine téma nesmrtelnosti duše a kritika části společnosti. Čtení to ale náročné není a pokud se člověk dostane přes některé (aspoň pro mě) rozvleklé části, užije si to. Těším se, až se dostanu k filmové adaptaci :)

21.02.2013

Knihu jsem četla až po tom co jsem viděla film a bohužel musím říc, že tady vyjímka potvrzuje pravidlo. Film je mnohem mnohem lepší než kniha. Pro mě byla kniha napsaná né přiliš poutavě a v určitých chvílích moc zdlouhavě. Musím se přiznat, že jsem se do čtení víceméně nutila. Nicméně pointa tohoto příběhu je úžasná a ukazuje jak jsou v podstatě osudy všech lidí propojeny napříč časem. Kdyby byla kniha napsaná pro mě víc čtivou formou hodnotila bych jí mnohem lépe.

14.02.2013

"Duše plujou věkama, jako plujou oblaka po obloze, a i dyž tvar ani barva ani velikost mraků nezůstane nikdá stejná, porád je to mrak – a s duší je to zrovna tak. Kdo dokáže říct, vodkaď to kerej mrak přifouklo nebo kam se duše zejtra poděje? Jen Sonmi na východě a západě a kompas a atlas mraků."

Jednotlivé příběhy se odvíjejí od roku 1850, kdy se seriózní notář píše deník při své cestě po Tichém oceánu, jeho deník se dostane do ruky vyděděnému, nepříliš morálnímu hudebnímu skladateli obstarávající si své živobytí u postaršího skladatele v Belgii ve 30. letech 20. století. Jeho dopisy se dostanou do ruky mladé novinářce, která bojuje s mocnou korporací v Americe 70. let.. Kniha o ní se dostane do ruky vyděšenému nakladateli, který se před vyděrači omylem ukryje do domova důchodců, kde vrchní sestra poněkud připomíná vrchní sestru z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Dokončit shlédnutí filmu o něm je posledním přáním geneticky modifikovaná jídlonošky čekající na smrt. A právě ona se stává mytickou bytostí, ke které se modlí mladý Zachry, ostrovan žijící za soumraku civilizace.
Kromě tohoto posledního příběhu jsou všechny rozděleny na polovinu, takže kniha se nese jakýmsi obloukem od roku 1850 až do vzdálené budoucnosti a zase zpět. V náznacích pozdějších příběhů odhadujeme jak dopadne ten příběh předchozí, abychom pak zjistili, nakolik bylo naše tušení správné.
A duši putující dějinami a nejrůznějšími těly a bytostmi pak můžeme poznat jen podle drobného mateřského znamení ve tvaru komety.
Každý z příběhu je jiný, psaný jazykem "své" doby a svého vypravěče. Přesto jsou spolu hluboce propojeny.

14.02.2013

Kdo chce toho tato kniha přivede k zamyšlení nad společností, lidskými vlastnostmi atd. rozhodně se těším, až si tuto knihu přečtu znovu a příjdu na věci, kterých jsem si nevšiml...po shlédnutí filmu jsem si říkal, proč jsou příběhy, tak obyčejné a neokořeněné, ale po přečtení knihy, jsem zcela pochopil autorovy úmysly...libí se mi přirovnání, že Atlas mraků je moderní Bible mládeže x)

11.02.2013

Román, který je jedinečný. V životě jsem nečetla něco podobného. A právě díky své jedinečnosti je kniha krásná. Každý příběh si mě k sobě připoutal odlišným způsobem a nedokážu ani říct, který se mi líbil nejvíce, protože na každém se našlo něco, co bylo krásné a zase něco, co bych možná vynechala. Nejvíc mě ale zřejmě dostal příběh o Sonmi 451. Jak stylem psaní (příběh je psán pomocí výslechu), tak konečnou pointou...
Moc se mi líbila myšlenka knihy, jak naše životy ovlivňují nás, lidi okolo nás, ale hlavně naše životy budoucí. A, že všechno, co uděláme se nám vrátí. Vrátí se nám to ale jiným způsobem. Jste vrah, v příštím životě budete hodní, abyste odčinili svoje hříchy ze života minulého.

05.02.2013

Každý z příběhů mě nadchl a čtení mě neskutečně bavilo!
Dokážu si představit 6 knih s každým příhěm zvlášť, ale jako celek je to ještě lepší!
Pro mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední době četl a už teď se těším, až se zase někdy do ní pustím znovu.
Stále přemýšlím, jestli jít či nejít na filmovou adaptaci, aby mi film nezkazil pocity z této vynikající knihy.

05.02.2013

Dočteno. A hodí se poznamenat, konečně!
Na tuhle knížku jsem se opravdu těšila. Myslela jsem si, že v sobě skrývá silný a zajímavý příběh od kterého se nebudu moci odtrhnout.
Pche!
Tak jak tu bylo už psáno, celé je to sestavené ze 6 příběhů a na pomyslné 2 poloviny kniny. Kde v druhé půlce děj začíná posledním z té první. Když jsem nad tím těsně po dočtení přemýšlela, uvědomila jsem si, že některé z příběhů si nemůžu vůbec vybavit. Tak moc nezajímavé to pro mě bylo.
Několikrát jsem chtěla knížku odložit. Nejintenzivněji jsem to vnímala hned na začátku, kde děj odehrávající někdy v historii (omlouvám se, už ani nevím kdy) mě opravdu nudil. Navíc díky výše zmíněnému pořadí jsem zapoměla, kdo je kdo a tak mi trvalo, než jsem si dala dohromady souvislosti. Což na kladném zážitku ze čtení taky nepřidá. Jediný důvod, proč jsem to nevzdala, byl ten, že jsem si slíbila nejdřív kniha a pak film.
Znova jsem chtěla knihu odložit, když přišel na řadu příběh nakladatele. Ten mi tam přišel naprosto zbytečný. Ono vlastně to bylo celkově takové opravdu o ničem. Děj byl předvídatelný, snadno odhadnutelný.
Posledních asi 40 stránek se mi nechtělo dočítat vůbec.Celkový dojem, který to ve mě zanechalo je rozpačitý, až trapný. Jedna hvězda za příběh o Sonmi. Tady by se mohlo velmi trefně konstatovat, že to byl jednooký král mezi slepými.

05.02.2013

Není to zase taková bomba, aby autor dostal nobelovou cenu. Kniha má však dva velké plusy, čímž se liší od běžné komerční literatury - nestandardní formu a myšlenku.

Co se týče formy, povídkové schéma působí trošku roztříštěně. Jakoby se autor nemohl rozhodnout, jakým stylem bude psát svůj další román, a tak si pohrává s různými, někdy velmi odlišnými styly psaní. Rovněž si pohrává s různými žánry, od starosvětského deníku po akční thriller. Povídky jsou sice propojené, ale ne natolik, aby se jednotlivé děje prolínaly. Občas to propojení je dost křečovité - proč by se třeba hejsek Frobisher sháněl zrovna po deníku nudného patrona Ewinga? Nebo proč se ze všech kultovních starých filmů zachoval zrovna film s podřadnou zápletkou, kterou by nejspíš nikdo ani nezfilmoval?

Myšlenky dává román na přetřes závažné, ale mám raději, když si mohu utvořit názor sama, protože autor ke konci zbytečně moc mentoruje a multikulturalismus smíchaný se zelenou agitkou nám vtlouká do hlavy palicí. Občan státu, který nekolonizoval a nezotročoval, se pak cítí bezdůvodně provinile.

Přestože žádná část knihy není nudná nebo rozvleklá, nejvíc mě pohltilo vyprávění Somni, a pak příběh Zachryho. Dopisy Frobishera mi nesedly jako spojující útvar, protože se jednak neodehrávají v Tichomoří, jednak z nich nečiší kritika společnosti.

Atlasu mraků se není třeba bát, je to nenáročná literatura s myšlenkou. Na to, jak temně vidí autor naší budoucnost, konec jednotlivých povídek je většinou povzbudivý.

26.01.2013

viděl jsem film a naprosto mě dostal, líbilo se mi jak zpracování tak i myšlenka filmu, ze kterou se duševně ztotožňuji, moc hezké....knížku jsem četl, ale neměl jsem z ní takovej zážitek jako z filmu...

04.01.2013

Příběhy, které spolu souvisejí a které se prolínají ... jedna z mála knih, která se dá bez újmy číst po shlédnutí filmu. Vím o čem mluvím, mé první setkání s těmito příběhy bylo v kině, láska na první pohled a poté se mi do rukou dostala kniha, naprosto strhující kniha u které se těším až ji budu číst znova :)

Nebudu se vyjadřovat ke všem příběhům, vše už tu bylo řečeno, ale Orison Sonmi si prostě zaslouží odkaz. Je to dle mého názoru nejkrásnější, nejživější a nejbližší téma. Je plné naděje, touhy po svobodě a boje za spravedlnost a rovnoprávnost a přestože v očích Svornosti prohrála, tak ve skutečnosti její prohra byla výhra: Její deklaraci zná každý ...

Koukněte na film a budete přemýšlet a ptát se, vemte knihu a budete mít i odpovědi, které vás donutí znovu přemýšlet...

03.01.2013

Nudné? Zdlouhavé? Unylé? Ani omylem!

Na knihu mě nalákal úchvatný a strhující trailer. Myšlenka "To musím číst!" jednoznačně přesprintovala myšlenku "To musím vidět!" David Mitchell nabízí přímo skvostné literární menu. Úplná bomboniéra čtiva. Jeho kniha není jen atlasem mraků ale i atlasem prostředků a stylů toho (pro mě) nejkrásnějšího z uměních. Já jsem si rozhodně přišel při četbě na své. Dokonce mě napadalo srovnání i s takovým gigantickým skvostem jako je Simmonsův Hyperion. Dobře, to už s tím chvalozpěvem přeháním. Hyperion je přeci jen ještě o pár stupínků výš.

Trailer (nevím jak film celkově) poněkud zveličil celou propojenost díla. Rozhodně se vám příběhy neposkládají do pevného řetězce. Jsou to jen nitky, malé odkazy prostupující napříč knihou. I zde se autor snažil o co nejrozmanitější prostředky zaznamenávající příběh té či oné postavy. Staré známé klasiky - dopis, deník. Poněkud netradiční - kniha, film (ten film mě teda dostal, to už jsem si říkal, že je moc :D) až zcela ojedinělý druh záznamu - orison.

A co se týče kvality jednotlivých střípků skládačky? Nemám výhrady, všechny osudy by se daly rozpracovat na samostatné 200 stránkové knihy. Čtenář se občas nestíhá sžít s prostředím, nebo spíš, sotva se do něho opravdu dostane, musí jej opustit. Proto domov důchodců nepůsobí tak děsivým dojmem, jak by mohl, kdyby tam Timothy živořil delší dobu. I útěk a svoboda Sonmi je příliš krátká, byť její osud je bezesporu nejdojemnější ze všech. Prozíravě si autor počínal i s konci jednotlivých úseků. Jako by je psal život, vyloženě tragické střídají šťastné, i takové, o kterých se nedá s jistotou tvrdit ani to, ani ono. Možná bych snesl o jeden zmařený osud na úkor naplněného více ale což. Myslím, že tenhle autor muže ještě mnohým lidem pozměnit jejich žebříček nejlepších knih :) (netvrdím, že zrovna Atlasem Mraků, spíš tím, co teprve napíše. Inspirace ani talent mu rozhodně nechybí!)

31.12.2012

Velmi podnětné čtení. Málokterá kniha Vás donutí přemýšlet nad více ději najednou (5 je opravdu extrém a přídavkem ještě jeden vrcholový příběh bez konce) a snažit se co nejdříve dostat k vrcholu, aby si lidský mozek mohl konečně některý z dějů uzavřít a trošku si oddechnout.
Přiznám se, že jsem knihu nečetl jedním dechem, ale o to to bylo zajímavější to číst po dobových kouskách. Stejně tak při čtení od začátku k polovině jsem ne zcela našel pro všechny přechody to slabé vodítko spojující dané.
Mohu jedině doporučit a jestli se podívám na film? Nevím, parvděpodobně spíše kvůli ztvárnění, ale určitě ne kvůli příběhu, ten patří jinam než na plátno či obrazovku.

29.12.2012

Přečetla jsem za tři dny, přesto mi některé pasáže přišly strašně těžké a táhlé. Ale líbilo se mi to. Poločasy rozpadu mě zaujaly nejvíce a nejlépe se mi četl příběh Sonmi. Naopak nejvíc jsem si užila a dost se nasmála u Cavendishe a nejpozornější jsem byla u Adama Ewinga. U Zachryho příběhu mě nejvíce mrzelo, že jsem dříve viděla film (dvakrát) a až potom četla knihu; a nejsilnější konec měl dle mého Zedelghem (přestože se můj názor na sebevraždy nezměnil). Přišlo mi strašně zajímavé seskupení: 1-2-3-4-5-6-5-4-3-2-1 a jak se vždy do druhého příběhu prolínal ten první, do třetího druhý atd. atd. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale už teď můžu říct, že se v budoucnu k Atlasu mraků určitě vrátím.