Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1541
406
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Přestože se kniha jmenuje Anežka, je o Agnes. Matka Julie si vysnívá adoptovanou Agnes právě ve vymazlenou Anežku. Skoro si říkám, kam spisovatelka chodí na tak výživná témata. Začátek příběhu je náročný a říkám si, že by ho neměly číst ženy v očekávání. Život s adoptovaným dítětem musí být psychicky náročný. Bylo to opravdu hutné čtení a Viktorie snad ani jinak neumí.
Moje druhá knížka od Hanišové, ikdyž Rekonstrukce má celkově horší hodnocení, mně se líbila a četla určitě lépe. Celkově nemám ráda v knížkách tématiku sekt, šikany a týrání dětí. A v tomhle případě se okolo šikany točí podstatná část knihy. Osobně mi chybí víc prokreslená postava Agnes, babičky, rodinných známých. Vše se točí jenom kolem Julie, která mi se svým fňukáním ke konci už vážně lezla na nervy.
Vztah rodič-dítě může být sám o sobě komplikovaný, natož když se jedná o vztah rodič-adoptované dítě. Kniha poskytuje náhled ze strany náhradní matky Julie, sleduje její příběh od budování kariéry přes neplodnost k adopci a rodičovtsví. Ukazuje i pohled romské dívky Agnes, která, ač netuší proč, cítí, že je něco jinak, než má být. Ukazuje, že to můžete myslet jak chcete dobře, a stejně to nakonec dopadne špatně. Že i podvědomé předsudky ovlivňují hrozně moc. Že u adoptovaného dítěte můžeme přisuzovat naprosto běžným věcem vážnější význam. Že dítě není kus hlíny, který si vymodelujeme, jak chceme... Hodně témat k zamyšlení, stojí za to.
Viktorii Hanišové moc fandím a právem by měla patřit mezi nejprodávanější autorky. Tuto knížku si dovedu představit ve zfilmované podobě a byl by to jistě hezký počin. Knížka je bolestivě pravdivá, otvírá hodně 13.komnat a po přečtení máme o čem přemýšlet.
Viktorii Hanišovou díky Rekonstrukci a Anežce přidávám na svůj seznam oblíbených českých autorek. Hanišová mi přijde opravdová, líbí se mi čeština, kterou píše, její čeština je totiž neskutečně plná. Líbí se mi, že si některé věci musíte domyslet sami. Líbí se mi, že se striktně nedrží stereotypů. Líbí se mi, že když dočtete její knihy, zůstane ve vás ještě plno otázek a díky tomu pak nad knihami klidně ještě třeba několik dní přemýšlíte. Hanišová je přesně můj šálek kávy.
Kniha není napsaná špatně, jen je asi bolestné toto téma vidět z tohoto podhledu. Oceňuji ji jako protipól ke knihám, které vidí jen chyby na straně adoptovaných nebo pěstounských dětí. Tady se obnaží hlavní postava až na kost a není to hezké. Prostě nestačí zabezpečit, je potřeba i mít doopravdy rád.
Vyborne napsana kniha! Vztah Agnes a Julie mohl vypadat uplne jinak, kdyby se Julie nechovala, tak jak se chovala..
Rodinné vztahy, navíc ty komplikované, vždycky zaberou. Jako matka jsem při čtení dost trpěla, jako čtenářka si uzivala s napětím každou stránku.
Trochu mi ale neseděl věk, datum a trochu zvláštní konec
Moje první kniha od téhle autorky, a - uf, velice silný čtenářský zážitek. Příběh je perfektně poskládaný z řady zdánlivě všednodenních situací, které ale na život obou hrdinek mají zcela destruktivní dopad. Jako by se jejich vztah, už na samém začátku postavený na chatrných základech, s každou náročnější epizodkou drolil na menší a menší kousky.
Často jsem si vzpomněla na knihu T. Boučkové (jejíž síla je především v její autenticitě). Ta je v románu ostatně také vzpomenuta, nicméně těžiště románu V. Hanišové spočívá trochu jinde - ve vykreslení Juliina vztahu k adoptivní dceři, v její projekci vlastních představ do dítěte, ke kterému přistupuje jako k hmotě, z níž si vymodeluje svou dokonalou dceru. Vlastně je tu ten motiv adopce spíš druhotný, Julie by se stejným způsobem dost možná chovala i k vlastní dceři.
Poutavé, intenzivní, drsné čtení.
Julie: tikání biologických hodin, chorobná touha po dítěti, šílené snažilkovství, kdy partner dál nechce vytrvávat ve vztahu v roli plemenného býka, otěhotnění, potrat, adopce romské holčičky, pochyby, snaha o přetvoření malého človíčka k obrazu svému... Kam až taková situace může zajít? No veselé čtení to rozhodně není.
Vrstev a problémů, do kterých se Viktorie Hanišová pustila, je v románu strašně moc. Rozhodně to není odpočinková četba, která se po pár dnech vykouří z hlavy, spíš vám do hlavy zasadí dost otázek...
Může se zdát jednoduché svalit veškerou vinu na Julii - špatná perfekcionistická matka... Ale měla vůbec sama jinou výchovu? Ano, měla možnost chovat se jinak, ale vzorce výchovy od svých vlastních rodičů člověk zpracovává těžce. A co teprve Agnes? Bylo by jí u jejích biologických rodičů líp? Neřešitelné otázky. Ale odpověď je jasná - dítě (jakékoli, nejen adoptované) je samostatná osobnost, kterou máme možnost milovat, nikoli osekávat na obraz vyhovující našemu vidění světa...
Knížka je dobře napsaná,ale není to příjemné čtení,je to dost škaredé téma z kterého je člověku úzko
Adopce.
Očekávání se vrší, ale nenaplňují.
Výborné téma. Ne zcela jasný závěr-zkratkovitý.
Kniha mě vedla k zamyšlení nad sebou, nsd svými očekáváními a stereotypy.
(2015)
Docela dobrá, v každém případě velmi čtivá kniha, i když s předvídatelným koncem. Nejzajímavější se mi jevil úvodní vhled do psychiky ženy, které tikají čím dál silněji biologické hodiny, do psychiky nastávající matky a do poněkud infantilního prostředí "těhu a mimísků" (brrr...), do dnešního kultu dítěte. A do duševních pochodů adoptivní matky, která není schopna se srovnat s tím, že dítě nebude věčně malé, milé, poslušné, bezmezně důvěřivé a snadno zvladatelné. Ne každá žena je schopna být matkou, ovšem příroda a mnohdy i okolí ji k tomu nutí, pak to může dopadnout fakt špatně. Takové ženy nelze soudit, spíše jen si přát, aby měly dost síly překonat mateřský pud a tlaky prostředí a věnovat své síly něčemu, co bude mít smysl. Houbařka od této autorky se mi líbila daleko víc, tohle je malinko prvoplánové.
Ponurý a smutný příběh zmařeného štěstí mladé dívky kvůli matce, která do ní promítá své ambice a sny.
Opět, kdybych mohla, dám 3 a 1/2 hvězdy, na 4 to v mém osobním hodnocení není. Trochu jsem se v ději ztrácela, než jsem si zvykla na styl psaní. A nevím, není to úplně můj šálek kávy. Ještě ale další knihu této autorky vyzkouším :-)
Po přečtení knihy Rekonstrukce mi bylo jasné, že si musím přečíst i další knihy od Viktorie Hanišové. Měla jsem za to, že Rekonstrukci nemůže už nic trumfnout, ta kniha byla prostě skvělá. Anežka mě ale zasáhla ještě o něco více.
Tato kniha je pro mě příkladem toho, že né všichni mají na to, být rodičem. Hlavní postava - Julie se tak moc snaží, aby sama sebe přesvědčila, že Agnes je ve skutečnosti její vysněná Anežka, až zapomene být matkou. Kniha se opírá o témata jako je komplikovaný vztah mezi matkou a dcerou, předsudky, rasismus nebo neplodnost. Hodně silný příběh..
Hodně silný příběh. Otevřeně a bez příkras popsáno, co by si někdo ani nedokázal nebo nedovolil představit.
Pro nás bezdětné je to děsivé čtení. Hlavní téma celé knihy pro mě totiž není adopce jako taková, ale projekce matčiných představ do dítěte. Julie by se myslím chovala stejně, i kdyby byla Agnes její biologická dcera. Nepřijala Agnes jako hotového, byť malého člověka. Julie totiž nepřijala nikoho: v celé knize nenajdeme jediný funkční a opravdový vztah.
Snaha toho dítěte fyzicky bolí. Mami, poslouchej, něco se mi děje, nezavírej před tím oči! Ale ne, Julie radši trénuje sfouknutí svíček na dortu a dovolenkovou fotku fotí devětkrát, aby byla dokonalá.
Poslední hřebíček do rakve je věta adopční úřednice na konci knihy: "Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." (str. 221) A z toho mrazí.
Velmi drsné čtení. Autorčin úsporný styl mi velmi seděl.
Tahle kniha není jen o špatném vztahu matky a adoptivní dcery, ale i o všem, co tomu předcházelo - pocit, že času na děti je dost i uvědomění si, že v 35 to zkrátka už nejde. A že náplast v podobě adopce ne vždy funguje.
Fantastických a čtivých prvních 80 % knihy je sraženo na zem utnutým koncem, který působí, jako by autorce někdo řekl: "Přestaň už psát, musíme to honem vydat!"
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potrat Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dcery
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knížka se četla dobře, je napsána takovou čtivou češtinou. Ze začátku mne hodně bavila , ke konci už jsem si někdy říkala , ať už je konec. Téma je takové těžší . Vztah matky a adoptivní dcery. Čekala jsem ,že se knížka bude pak vyvíjet trošku jinak. Přišla mi místy dost depresivní......