Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450942/bmid_alzbeta-a-nina-D5k-450942.jpg
4
564
156
Tajemství mojí babičky. Nevyřčená slova kopou ty nejhlubší propasti. V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.
Má první kniha od Poncarové. Styl je Jednoduchý, čtivý a bylo tam i několik hezkých pasáží. Ovšem na druhou stranu jsem od takto protéžované autorky čekala přece jen něco víc. Příběh mi v závěru nepřipadal natolik silný a uchvacující, aby vystačil na 350 stránek. Nina mi od začátku lezla krkem, taková ufňukaná ťunťa, u které za celou knihu došlo jen k minimálnímu rozvoji. Alžběta už byla zajímavější, ale i válečné osudy byly zpracovány dříve a zajímavěji.
Skvěle a velmi citlivě napsaná kniha, člověka to skoro inspiruje k výletu s vlastní babičkou a jejím tajemstvím. Poncarová se celkově velmi dobře čte, autorka s každou další knihou zraje. Vřele doporučuji!
Jana Poncarová není mezi českými spisovateli žádný nováček. Bádání po historii našich předků je něco, co mě fascinuje. Životy našich příbuzných nebyly vždy snadné a jejich cesty můžou za to, kde jsme se my právě teď ocitli. Sama jsem si své babičky neužila, protože umřely dřív, než jsem se na tom světě rozkoukala. A právě proto si ráda o vztazích s prarodiči čtu. Alžběta a Nina mají k sobě zpočátku ne velmi osobní vztah. Ani ony si nebyly celý život blízké.
Kniha se prolíná v časech od roku 1926, kdy se narodila Alžběta, až do současnosti. Konkrétně tedy vyprávění z minulosti končí v 50.letech minulého století. V knize se postupně vracíme do dob dávno minulých a poznáváme těžké osudy Alžběty, která zažila válku a její útrapy. Dost mě mrzí, že se autorka nerozhodla vyprávět i o dalších letech, které mi podle závěru přišly opravdu zajímavé.
Tajemství mojí babičky, což je podtitul knihy mě velmi zaujal, bohužel ale musím zkonstatovat, že jsem čekala asi něco víc. Autorka píše opravdu krásně a poutavě, její styl si určitě zamilujete. Co se ale obsahu týká, nestalo se tam nic velkého, nic co bych neznala z jiných příběhů. A celé to tajemno kolem jednoho tajemství bylo daleko větší než tajemství samo.
Za mě krásných 3,5/5*
Nádherná kniha. Čekala jsem tedy, že dle popisku bude život Alžběty drsnější, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo, spíš naopak. Je to příjemná změna číst příběh z doby Sudet, když víme jaká hrůza se děla, ale nečíst přímo o ní. A to dává knize takový milý podtón, že kniha o druhé světové válce a židech nemusí být jen hrůzu budící.
Ve stínu knih s podobným námětem (tedy historie 20. století na pozadí života ženské hrdinky) od jiných autorek tato kniha trochu pokulhává, příběh je trochu jednoduchý a naivní. Na druhou stranu tak příliš nejitří historické jizvy a jedná se o odpočinkové čtivo.
Opět krásný čtivý příběh od této autorky, který mě docela uchvátil. V ději se střídá vyprávění Niny a její babičky Alžběty, která měla docela složitý život ,který právě Nině při chvilkách u kávy a dortíku vypráví. Ta ji za to vezme na výlet do míst, kde babička strávila dětství a mládí, aby spolu pátrali po minulosti co tenkrát rozdělilo rodinu na dlouhá léta. Život v Sudetech tenkrát nebyl jednoduchý a válka velmi ovlivnila zdejší obyvatele. Vůbec mi v knize nevadilo ,že je psána ve dvou časových linkách ve ,kterých se příběh odvíjí.
A jak říká babička "Každý jsme nějaký. Každý máme svůj osud".
Již se těším na další knihu od této mladé nadějné autorky.
Alžbětina linie se mi líbila, i když jsem asi očekávala více zvratů vzhledem k době, v níž se odehrávala. Mohly být také podrobněji rozvedeny osudy Františka a jeho rodiny, i když chápu, že Alžběta žila střídavě ve městě a na venkově. Osudy Niny ze současnosti mě moc nezaujaly, naopak mě její postava místy rozčilovala, přece jen bych od třicetileté ženy očekávala, že už bude vědět, co chce od života. Jinak se to moc pěkně četlo, za to dávám o hvězdičku více.
Tato kniha se mi četla lépe než Podbrdské ženy. Jednoduchý příběh, lehká orientace v osobách. Vlastně ani děj nebyl nijak zavrátný a akční. Přesto to bylo příjemné čtení, o životě a tajemství babičky a hledání sebe sama v případě vnučky. Podobné příběhy zná asi každý, kdo měl babičky a dědečky, kteří zažili válku a rádi vyprávěli.
Knihu jsem přečetla za tři večery, nutila jsem se po půlnoci přestat číst a jít spát. Stejně jsem se těšila na pokračování příběhů Niny a její babičky Alžběty. Četla jsem všechny tři knihy Jany Poncarové - byly čtivé a výborné, ale tahle poslední byla skvělá!
Nejkrásnější a opravdu výstižné komentáře mě napadají vždy a zásadně před spaním, jenže já už nemám sílu si je zapsat :).
Jelikož je to už má třetí přečtená kniha od této autorky, mám již celkem jasnou představu o její tvorbě, stylu, formě….., a asi už dopředu vím, co mohu čekat. Nejinak tomu bylo i zde. Ano, velice ráda si přečtu i další knihy, které snad autorka napíše. Není to špatné, není to ani úplně výborné…., ale určitě se to dá číst opakovaně a třeba si i člověk vytvoří lepší vztah s hrdinkami a pochopí, co zůstalo nepochopeno.
Prozatím je pro mě celá tvorba zastřena jakoby mlhou, či jemným oparem. Příběh opět nemá ten drive, který bych čekala. Místy to hodně drhne a místy jsou skoky v ději a čase příliš velké. Mám prostě raději akčnější a průbojnější hrdinky, i když Alžběta se o to během života aspoň pokouší. Také bych uvítala více informací o jednotlivých postavách. Nina pro mne zůstává záhadou. Myslím, že se příběhem mohla jen mihnout a vyprávění mohlo zůstat jen na Alžbětě, ale to by byla asi jiná kniha.
Paní Poncarovou určitě řadím mezi nadějné a zajímavé české spisovatelky. Její tvorba není tuctová a stojí za podporu. Takže držím pěstičky a jen tak dál ;)
Od autorky jsem přečetla již druhou knihu ( v obou případech šlo o dar) a stále jsem se nezbavilo pocitu, že autorčin styl, z poloviny jen popisny balast, mi opravdu nesedí. Srovnání se Šikmým kostelem neni na místě, úplně jiná úroveň. Doufám, že další knihu již nedostanu, čtu vždy všechny darované knihy.
Kniha se čte velmi dobře, styl psaní Jany Poncarové je mi blízký. Trochu zklamání na konci, čekala jsem od nakousnutého tajemství babičky asi trochu více..
Příběhy rodin, které u nás prošly minulé století a došly až do dneška, jsou vždy zajímavé. Navazují tak nějak na normální lidské vyprávění o osudech bližních a tak je rádi čteme, i když mnohdy nic příliš až ta atraktivního neobsahují. Taková je i tato kniha, nostalgické vyprávění o minulých těžkých dobách a těžkých rozhodnutí, které mnoho lidí muselo udělat. Pro mne o to zajímavější, že jsem v oblasti a době vyprávění sám žil.
Zajímavý příběh, ale mrzelo mne, že příběh končil už v 50.letech - ještě tolik toho mohlo být řečeno.. Více o Františkovi, o rozvodu s Jiřím, o vztahu s tchýní a švagrovou, s dětmi..
Kniha se mi moc líbila a pěkně se četla, silný příběh, na který bychom neměli zapomínat.
Čilá babička i její okolí si šušká o jakémsi tajemství, které vlastně žádným tajemstvým není. Podobnými náměty se zabývá více autorů, ale o podrobnějších osudech židovských sousedů, kteří mizí i z přátelského okruhu malé Alžběty, posléze pak i o odsunu německých obyvatel a ztráta dalších spolužáků. tam mnoho neni. Na tak objemnou knihu vlastně mnoho slov o ničem postatném. Škoda.
Kniha mě hned od začátku vtáhla do děje a já si při čtení přála, abych ji ještě dlouho, dlouho nedočetla. Jana Poncarová i tentokrát předvedla, že psát umí naprosto báječně a jsem pyšná, že tak dobrou knihu dokáže napsat česká autorka.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Kniha Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 809x |
| Čtenářské výzvě | 219x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 232x |
| Chystám se číst | 336x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 7x |
Návrat do minulosti v podání Alžběty se mi líbil víc než popis současnosti. Stejně tak mi byla sympatičtější Alžběta než Nina. Tato autorčina kniha není špatná, ale Podbrdské ženy mě bavily víc.