1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
933
153
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Druhý díl (vlastně třetí) mě vůbec nezklamal, spíše příjemně překvapil - nudné mi to nepřipadalo vůbec. Asi se mi Murakami trefil do nálady, ale kniha je skvělá.
Nikdy som si nemyslela, že raz napíšem toto: Bola to nuda! Kapitoly s Ušikawom ma dokonale uspávali. Ani Tengo, či Aomame ma ničím nenadchli. Ich príbeh končí akosi prázdne, a ostatné postavy sa stratili niekde na konci cesty s otazníkmi, ktorých je aj na môj vkus priveľa. A popri tom je v hrubých rysoch ten príbeh dobrý, ale škoda, že ho Murakami nedotiahol do lepšieho konca. Chcelo by to menej zbytočných slov a viac odpovedí na nezodpovedané otázky, milý Haruki. 3/5
Uzavření (?) příběhu Aomame a Tenga. Musím přiznat, že jsem očekával vysvětlení a rozluštění i některých dalších dějových odboček a náznaků. Kniha se četla dobře, i když musím přiznat, že zpětně pohlíženo na celý příběh a vztaženo k počtu stránek, je Murakami poněkud upovídaný a některé pasáže jsou snad až příliš rozvláčné. Nemůžu se navíc zbavit dojmu, že bude následovat kniha 4. Ale možná se mýlím a taky dobře.
Poslední část románu 1Q84, kterou si autor přál vydat odděleně od prvních dvou, nás vrací do hlubin podivuhodného světa se dvěma měsíci na nebi.
Murakami téměř rezignoval na dějovost a posouvá příběh pomalým vyprávěním pomocí náhledů několika málo postav na totožné situace. K dichotomii Aomame / Tengo, známé z předešlých částí, přidává Ušikawu, bystrého, avšak společností opomíjeného muže. Jeho „pátrání“ pomáhá nahlížet na oba hlavní protagonisty z odlišných úhlů pohledu, což je po téměř osmi stech stranách úsporně zalidněného románu nejspíš potřeba. Zajímavé je vnímat příběh jako zdvižený prst (japonské) společnosti: náboženská zaujatost, odcizenost lidí a neschopnost najít společnou cestu apod. Autor pravděpodobně úmyslně balancuje na samé hraně banálnosti, postavy jsou nuceny čelit stále stejným situacím, na které opakovaně nahlížíme očima více postav. Vznikne z toho ucelený labyrint příběhů a motivů, které do sebe (i díky pregnantně vykreslené psychologii postav) postupně zapadají a obrušují se. Protože 1Q84 je bezesporu velmi mnohovrstevnatý, libovolně vyložitelný román, který nemůžete dvakrát za sebou přečíst stejně. Je to zajímavá metoda (Murakami ji využil např. už v Kafkovi na pobřeží), ovšem více než kdy jindy v tomto případě platí, že kniha nesedne každému, a poté, co dočtou 1Q84 nejvěrnější fanoušci a nadšenci prvních dvou dílů, začne hodnocení knihy klesat (ovšem, nechejme se překvapit). Už jen proto, že dvanáct set stránek je mnoho a těch odboček je v textu dost na to, aby ne každý dokázal udržet pozornost. Mně kniha vyloženě sedla do vánoční nálady, přinesla klid a několik spokojených večerů k tomu. Co je možná nejdůležitější myšlenkou románu, je přítomnost lásky, schopnost milovat někoho, mít pro co žít. S tímto je pak všechno okolo barevnější, i kdyby okolí bylo jen pustou prázdnotou, jedno jak rozsáhlou. A i když se všechno zdá podivně nepochopitelné, nebalte to ještě, máte-li toto. I kdyby třeba po nebi plul celý tucet měsíců.
A jen tak na okraj, Janáčkova Sinfonietta je půvabné dílo :)
Děkuji databaziknih.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
(25. prosince 2012 – 29. prosince 2012)
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku a svět, jak ho známe, by jednou provždy skončil?
Ten den už nastal...
Kde je světlo, musí být i stín, a kde je stín, musí být i světlo. Není stínu beze světla a není ani světla beze stínu. Nevíme jestli jsou Little People dobří, nebo zlí. Oni totiž v jistém smyslu stojí nad veškerým naším chápáním a defnicemi. My s nimi žijeme již odedávna. Od dob, kdy ještě pořádně neexistovalo nějaké dobro a zlo. Od dob, kdy ještě bylo lidské vědomí před svým úsvitem.
Geniální Murakamiho literární labyrint, kterým se můžete procházet donekonečna a stále objevovat něco nového.
Věci nejdou a nebudou, čím se zdají být. Okolní svět vždycky je a bude konstruktem, ze kterého se musí - pokud o to stojí - vymanit každý sám na vlastní pěst.
A magický fantaskní realismus pokračuje.
Skvělé zakončení trilogie. Méně komplikovanější, ale romantičtější než první dvě knihy. Práce s jazykem je stále úžasná. Spolu s Norským dřevem top dílo od Murakamiho.
Neočekávejte - nechejte se překvapit! Pak vás Murakami nemůže nikdy zklamat :-) Této trilogii dávám čtyři hvězdy, člověk si musí přece jen nechat nějakou rezervu - co kdyby mistr napsal něco lepšího :-D
Stejně jako u knihy 1-2 mi trochu chyběl ten typicky melancholický Murakami, ale člověk se prostě vyvíjí. Několik malých příběhů v jednom velkém, do sebe krásně zapadá, pohled třetí osoby na život dvou hlavních hrdinů knihu příjemně zpestřuje. Hluché místo zde téměř nenajdete. Se závěrem jsem také docela spokojená, jen bych se ráda dozvěděla trochu více o Eriko Fukadě.
Pěkně napsané, gradující děj i díky Ušikawovi, ale závěr mne trochu zklamal jako když ujde balónek. Čekal jsem trochu více. Ale i tak jedna z lepších knih. Sbohem Tengo, Aomame i tobě dík Fukusuke..........
1Q84: Kniha 1-3 jsem přečetl doslova na jeden zátah a vůbec nelituji toho, že jsem na Knihu 3 čekal skoro rok. Nádherný příběh se spoustou podnětů k zamyšlení - Murakami ve skvělé formě.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1Q84: Kniha 3 je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 1 347x |
| Čtenářské výzvě | 79x |
| Doporučených | 80x |
| Knihotéce | 536x |
| Chystám se číst | 270x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 12x |
Narozdíl od ostatních, kteří zde píší, mě Ushikawova linie bavila a postava si našla i moje sympatie. Naopak linie Aomame pro mě byla místy hodně nezáživná. Po prvních dvou dílech mírné zklamání- především konec. Chápu příběhy, které mají v člověku zanechat ten hlodavý pocit, že něco nebylo vyřčeno. Tady to ale na mě působilo spíš nedotaženě. Zavřela jsem knihu a říkám si: Hmm, tak to je celé...