Jak to děláte, že vidíte budoucnost pozitivně?

Je to jednoduché. Jen u negativní zprávy změnit znaménko na +. Všechno špatné je přece vždy časem na něco dobré. Negativní zprávy jsou mnohem lepší, protože jsou inspirativní a ženou lidstvo vpřed. Jsou katalyzátorem pokroku. Nutí lidstvo k přemýšlení, vymýšlení, kdežto pozitivní zprávy vyvolávají spokojenost, stagnaci a spánek.

Text příspěvku byl upraven 18.01.16 v 12:07

Já to nedělám nijak. Poslední dobou vidím budoucnost černě.

"Z pohledu mládí je život nekonečně dlouhá budoucnost; z pohledu stáří připomíná velmi krátkou minulost."
"Veselost a bezstarostnost našeho mládí částečně vyplývá z toho, že stoupáme po svahu života a nevidíme smrt, jež leží na úpatí druhé strany kopce."

Kdo ví, ten ví...

Kdo by se bál smrti? Já se bojím, že se dožiju věcí, o které nestojím.

Snažím sa riadiť heslom "Všetko zlé je na niečo dobré". Čím som staršia, tak zisťujem, že je to naozaj pravda. A samozrejme sa teším z každej maličkosti.

moserova: Já se smrti nebojím, ale v každé rodině jsou malé děti a pro ně připravujeme jejich budoucnost. Naši rodiče nám zabezpečili bezpečný život, ale obávám se, že my našim dětem moc pěknou a bezpečnou budoucnost nezajistíme.

naši rodiče... jak se to vezme. Já měl svoje rodiče rád. ale generace mých rodičů nám "zabezpečila" bolševickou diktaturu na 40 let...

k wodwardovi - ja som mala svojich rodičov a prarodičov nesmierne rada /to čo mi z nich súdruhovia zachovať ráčili/- ale neniesli zodpovednosť za zriadenie. Všetci svorne sedeli v 50 rokoch po rôznych basách po celom Československu pod heslom:"poznaj krásy bás po celej vlasti".

však já to nemyslel osobně na moje rodiče. ale když se tady mluví obecně o tom jak nám naši rodiče zabezpečili bezpečný život a my dětem tu jejich nezajistíme, měl jsem pocit, že je řeč právě o generacích. a na tu minulou má ta naše všechny důvody si stěžovat.

Teď jedna kacířská myšlenka. Nejsem komunista, nikdy jsem komunisty nevolil a nikdy je volit nebudu, ale jsem rád, že jsem dětství prožil v komunismu. Bylo to naprosto bezpečné dětství.

Ani moji rodiče nebyli komunisti.

hm, moji vrstevníci v šestnácti, sedmnácti letech jezdili stopem přes půl světa - tenkrát byl totiž svět bezpečnější i jinde, nejen u komoušů. sedět za plotem střeženým ozbrojenci, tomu neříkám bezpečí.

Uvědomujete si, že žijete v luxusu, který je dán jen asi 15% obyvatel Země? Pitná voda z vodovodu, elektřina, špatný, ale přece jenom školský systém, špatná, ale přece jenom zdravotní péče, veřejný internet zdrama v každé knihovně! :-)
A čeho se bojíte? Že umřete, Ale to je přeci součást "zadání".
Kdo se bojí, ať nečte noviny, neposlouchá rádio, nesleduje televizi. A kdo si myslí, že to nejde, protože by o něco přišel, tak ať si uvědomuje CO prodává.
Vyrostla jsem za reálného socíku a nikdy nepřestanu být vděčná, že moje děti NEMUSÍ!
Svoboda je mi mnohem cennější než teplíčko.
HOWGH.

Text příspěvku byl upraven 18.01.16 v 21:21

Ten LUXUS tady máme, protože jsme si ho tady vybudovali. Naši předci v minulosti taky trpěli hladem. Stejný LUXUS může mít i zbytek světa, ale musí se o to přičinit prací. Ale pro mnohé je pohodlnější místo práce a budování natáhnout ruce a zavolat Evropo postarej se o nás.

dej už pokoj s tím, jak naši rodiče a naši předci "zabezpečili" a "trpěli". My jsme tu teď a dělat ramena kvůli tomu, že se máme líp než někdo jinej, to je chvástání, který si koleduje o malér.

Keď sa mi zdajú podmienky života neznesiteľné, idem si zabehať.Celkom sa mi slušne zlepšila kondička a dávam dlhšie a dlhšie trate. Napríklad aj pred voľbami.

TakySimona: Bát se hrozby je, nebo by měl být, přirozený lidský pud. Jestli Vy žijete s vizí šťastných svobodných zítřků, buď toho více málo nebo onen pud postrádáte, ale budiž Vám to přáno.
I strach ze smrti je normální, ale to že umřeme není zdaleka tak děsivé pomyšlení jako to, čeho bychom se mohli dožít my i naše děti. A není to myšlenka že jednou neseženu svoji oblíbenou čokoládu, to mi věřte...

Myslíte, že se musíme bát více my než naši předci? Víc než obyvatelé Afriky?

Neříkám, že žiju s vizí tolik opěvovaného "klídečku a pohodičky", ale vadí mi, jak média systematicky, řízeně a promyšleně zasévají ZBYTEČNÝ strach do našich myslí.

já bych spíš řek, že média zasévají paniku kvůli věcem, které za to nestojí a o skutečných nebezpečích se mluví mnohem míň.

Média zasévají strach, protože lidi se rádi bojí. Na nebezpečí lidi slyší, katastrofy je zajímají, hrůzy je fascinují. Proč je ve zprávách stále tolik vražd, katastrof či jiných hrůz? Protože to lidi chtějí číst, chtějí to vidět. Tak jim to média dávají - to je byznys.
Otázka je, proč tedy lidi preferují špatné zprávy? Proč radši nedávají přednost zprávám o něčem pozitivním?
Na tuhle otázku jsem zatím nenašel uspokojivou odpověď.

Eicherik: „My, co jsme si ten luxus vybudovali“ již pár desítek let radíme rozvojovým zemím, ale pořád nějak bez úspěchu. Co desetiletí, to nová teorie aplikovaná metodou pokus - omyl (když to nevyjde, tak jenom vzroste počet negramotných, hladovějících, uštědří se rána životnímu prostředí atd.). Ono to asi bude tím, že časy se změnily. Globální dělba práce dává rozvojovým zemím na frak a udržuje status quo, což je pro nás výhodné – o kolik by výrobky zdražily, kdyby pracující dostávali odpovídající mzdu, dodržovala se bezpečnost práce, děti chodily do školy a ne do práce… Lidé pracovali a pracují všude na světě, ale luxus (třeba i ta pitná voda) je dopřán jen některým. A pokud se vyspělé státy a korporace budou nadále chovat stejným způsobem, tak se ty rozvojové nedopracují k slušnému životnímu standardu nikdy

Bude po nástupu kulturního obohacení u nás existovat ještě DK? Kulturní obohatitelé čtou jen jedinou knihu. Jak jednoduchý bude výběr knih ! Mysl našich čtenářů se zklidní, nebude rozháraná četbou všeho možného. Čtenáři se ponoří do hlubin duchovní literatury a budou se víc věnovat výchově dětí. Pozitivní zpráva nikdy neuaškodí ani neurazí. Po vytažení hlavy z písku se nám otevřou dosud nevídané obzory.

Text příspěvku byl upraven 19.01.16 v 02:16

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Lector: Máš recht - do jisté míry. Ale co se Afriky týče je tam pořád velikej balvan, s kterým se zatím nehnulo. Už je to pár let, když jsem pracoval v jedné tiskové agentuře a překládal jsem velmi zajímavé závěrečné usnesení z jakéhosi mezinárodního lékařského kongresu. Bylo to dlouhé a dost odborné, ale v zásadě šlo o to, že by si svět měl rozmyslet zásadní lékařský problém: Na jedné straně se investují obrovské prostředky do léčby chorob, jejichž výskyt je víc než vzácný a jejichž léčba sice pacientům život prodlouží, ale s jeho kvalitou je to spíš slabší. Na druhé straně jsou zde obrovské oblasti v tropech, sužované celou škálou chorob - samozřejmě, že první na řadě je malárie - které v těch zemích působí jako závažná brzda ekonomického rozvoje. Potíž je v tom, že pacienti v tropech nebývají natolik solventní, aby se vyplatilo kvůli nim rozvinout intenzivní a nákladný výzkum, zatímco když někdo objeví lék na Huntigtonovu nemoc, stačí když se v Americe najde tu a tam pár pacientů a zaplatí se to.
A v návaznosti na toto je tu ještě jedna věc. Velké tropické oblasti Afriky by se hodily k produkci základních potravin mnohem líp než Evropa; dá se tam sklízet minimálně dvakrát ročně. Ovšem Evropani si dovoz potravin hlídají a svoje zemědělce si "pěstují" dotacemi. Přitom evropští zemědělci tvoří jenom zlomek obyvatelstva.
Pokud by se zájem západu zaměřil na léčbu nejrozšířenějších chorob v tropech a dal Africe šanci abys se stala jeho zásobárnou potravin znamenalo by to ekonomický vzestup pro Afriku i levnější potraviny pro Evropu. Neznamenalo by to likvidaci zemědělství v Evropě, jenom by se tu nadále pěstovaly a vyráběly čistě místní speciality. Obilí, brambory cukr, rajčata atd.atd. - to všechno by se dalo dovážet.
Z toho plyne jedinej závěr: řečí o pomoci rozvojovým zemím máme my, Evropani, jako Palackej. Ale skutečná pomoc vypadá jinak.

Text příspěvku byl upraven 19.01.16 v 09:19