Jak to děláte, že vidíte budoucnost pozitivně?
Richie1: ten středověk je dobrý přirovnání. V antice už učenci věděli, že země je kulatá a když nastoupil křesťanský středověk, tak šup a země byla rázem opět placatá. :-D Nejen, že se celý vývoj lidstva zastavil, ale v mnoha oblastech se vrátil o stovky let zpátky. Pořád máme více svobody než ve středověku, ale v budoucnu by se to mohlo díky EU negativně změnit. Jinak každý den do Evropy vstupují lidé, kteří do dnešního dne žili ve středověku.
Jenže ono, woodwarde, je těžké zcela oddělit církev od náboženství. Právě církev to náboženství po dlouhá staletí utvářela k obrazu svému - takže pokud přijímáš a věříš v křesťanské náboženství, tak chtě nechtě přijímáš a věříš i v církev (ačkoliv ty sám si to nepřipouštíš). Nakolik jsi zmanipulovaný samozřejmě nemohu posoudit, neznám tě.
Zapomeň na církve, ty člověka jenom oblbujou. Tohle napsal už v roce 1840 James Fenimore Cooper. Lovec Nathaniel Bumbpoo, kterému v té knize říkají Stopař, tam o svém náboženství říká jednoduše toto:
"Narodil jsem se jako křesťan a jako křesťan zemřu. Moravští bratří mě chtěli získat a jeden vojenský kaplan mě začal přemlouvat, přestože tihle kaplani se moc do těchto věcí nehrnou. A taky jeden misionář z Říma se mnou dlouho mluvil, když jsem ho vedl lesem. Všem jsem odpověděl stejně: Já už křesťan jsem, a nechci být ani Moravský bratr, ani anglikán, ani papeženec. Ba ne, já svůj původ a svou krev nezapřu.“
Církev je politika. Už od časů Konstantina Velikého, který ji do politiky zatáhl. Ale víra není o politice, ani o teologických disputacích, ani o tom, jak často kdo chodí do kterého kostela.
Woodwarde, hudbu z Posledního Mohykána jsem poslouchal celý tento týden.
Dovolím si připodotknout pár věcí, nikoliv z vlastní hlavy: Nepleťme si Boha a jeho fanklub, jak říká kamarádka. (Hillaire Belloc tedy o církvi říkal, že musí být od Boha, jinak by nepřežila činy těch pitomců, kteří ji spravují.)
A k těm nekřesťanům, toto káže Desmond Tutu: This family has no outsiders. Everyone is an insider. When Jesus said, "I, if I am lifted up, will draw..." Did he say, "I will draw some"? "I will draw some, and tough luck for the others"? He said, "I, if I be lifted up, will draw all." All! All! All! – Black, white, yellow; rich, poor; clever, not so clever; beautiful, not so beautiful. All! All! It is radical. All! Saddam Hussein, Osama bin Laden, Bush – all! All! All are to be held in this incredible embrace. Gay, lesbian, so-called "straight;" all! All! All are to be held in the incredible embrace of the love that won’t let us go.
Česky asi takto (omlouvám se, jako překladatel bych se neuživil): „Nikdo nestojí mimo tuto rodinu. Všichni jsou jejími členy. Když Ježíš řekl „A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu –“, řekl „některé“? Řekl „Přitáhnu všecky k sobě.“ Všecky! Všecky! Všecky! Černé, bílé, žluté; bohaté, chudé; chytré, ne tak chytré; hezké, ne tak hezké. Všecky! Všecky! Je to radikální. Všecky! Saddáma Husajna, Usámu bin Ládina, Bushe – všecky! Všecky! Všechny bude držet ve svém neuvěřitelném objetí. Gaye, lesby, takzvané heterosexuály; všecky! Všecky! Všechny bude držet ve svém neuvěřitelném objetí lásky, která nás nepustí.“
1) Koukám, že Desmond Tutu zapomněl na ateisty. to od něj není hezké. ;)
2) Kamarádka, to vystihla.
3) A Hillaire Beloc taky.
Text příspěvku byl upraven 24.01.16 v 20:06
Myslím, že ti taky spadají pod „všechny“. – Ostatně soudí se podle skutků, nikoliv podle příslušnosti k církvi, domnívám se.
Určitě máš pravdu. Mimochodem, "příslušnost k církvi" - to je dobrý. Ateisti neradi slyší už to, že oni také věří - tomu, že bůh není. Kdyby je někdo označil za "příslušníky církve vyznavačů Ničeho", to by zas bylo keců. ;)
Máme svobodnou vůli, ať si tedy říkají co chtějí, ale – podotýkám, Lectore, že tohle není narážka na vás – třeba Dawkins, to je vyložený křížák. Úplně mi tím zkazil svou jinak moc dobrou a nádherně vypravenou knihu Magie reality – mimochodem, první překlad populárně vědecké knihy od skvělého Viktora Janiše.
Text příspěvku byl upraven 24.01.16 v 20:20
To sedí. Já jsem se pustil do Slepého hodináře a určitě by se tam člověk dočet spoustu zajímavých věcí, ale ty ideologický tlachy mě znechutily po prvních pár stránkách.
Ano (a omlouvám se ostatním za odbíhání od tématu), schválně jsem si Magii reality srovnával s Cestou za Adamem, která taky odmítá náboženství, ale u RD cítím něco až patologického (a nejsem v tom sám).
Cestu za Adamem neznám. V anotaci tady čtu že je spíš pro mladší čtenáře. Stojí to za přečtení?
Ano, rozhodně ano. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih už asi od mých tří let. Navíc se asi na rozdíl ode mne neleknete starého obrázku pitekantropa. O pravěkém umění se z ní člověk dozví skutečně hodně a historie paleoantropologie je protkána skvěle popsanými milými příhodami, třeba když měl jít Raymond Dart za svědka na svatbě a zrovna mu přivezli Taungské dítě. Navíc jsou tam skvělé obrázky (a dá se sehnat i za pětikorunu).
koukám, že ji mají v městské knihovně, už jsem si ji dal do seznamu a zítra jdu do knihovny, tak se po ní podívám.
1. objetí, 2. pokud to nevíte, dle křesťanství máte svobodnou vůli. Nikdo vám nic nevnucuje.
HTO: Obávám se, že v tomto případě nemáš co do činění jen s ateismem, ale navíc i s hypertrofovanou levicovou orientací, pro kterou je boží láska jen prostředkem ideologické diverze. ;)
Text příspěvku byl upraven 24.01.16 v 21:20
Binysku, křesťané byli oběťmi za římské říše (staletí genocidy), a naposledy například můj strejda nesměl na medicínu, protože jeho rodiče chodili do kostela. Navíc jsem hned v druhém příspěvku řekl, abyste si nepletli Boha a jeho fanklub.
Lectore: díky. Ostatně i díky mně od října víte, že jste mistr jazyka – language master. *mrk*
Dědečka je mi líto.
Ano, třeba Isaac Asimov, archetyp ateisty, byl nesmírně slušný člověk. Záleží na tom, co má člověk v hlavě a v srdci: je mnoho křesťanů (a věřících jiných náboženství), kteří mají plnou pusu lásky a skutek utek, a je mnoho ateistů, kteří pro bližního obětují první poslední.
Neříkám, že víra je víc než nevíra (a ani netvrdím, že říkáte, že to tvrdím); jen mi přijde, že život bez jakékoliv spirituality postrádá jednu důležitou dimenzi, stejně jako například vědec, kterého nezajímá umění, se ochuzuje v mnoha rovinách.
Text příspěvku byl upraven 24.01.16 v 21:57
HTO: Asimov jako archetyp ateisty... no, nevím. Má jednu takovou delší povídku o tom, jak lidské bytosti, přes dočasné soužití s počítači, postoupí do další fáze, kdy jejich materiální schránky budou uložené kdesi ve vesmíru, zatímco duše (mysli, osobnosti, už si nepamatuju, jak tomu říkal) se budou volně prohánět, až nakonec ty schránky přestanou být důležité, duše se zcela osvobodí od hmoty, posléze začnou splývat v jednu velikánskou kupu vševědoucího vědomí, které se bude vznášet v prostoru a až zanikne vesmír a ta kupa se začne nudit, začne vymýšlet, co by se dalo podniknout a když konečně dojde k závěru a pojme konkrétní záměr, odstartuje jeho realizaci slovy LET THERE BE LIGHT! Na ateistu mi to připadá dost zvláštní. Bohužel si už nevzpomenu, kde jsem na tu povídku narazil a jak se jmenuje.
Woodwarde, ta povídka se jmenuje Poslední otázka, vyšla třeba v knize Sny robotů. Z memoárů plyne, že Asimov v posmrtný život nevěřil.
Lectore, ano, to lidi posuzujete správně, řekl bych. Museli bychom prodiskutovat, co vlastně myslíme spiritualitou: já do ní výše zahrnul (což jsem nenapsal, mea culpa) třeba i dojetí z hudby, dojetí z lesa nebo uměleckého díla... Tedy věci jaksi neměřitelné. Možná mám příliš širokou definici. Kdysi jsem v diskusi s jedním člověkem řekl, že třeba báseň se nedá změřit, na což mi opáčil tím, že spočítal řádky; tak tam jsme se v diskusi minuli, ale rozhodně mu právo na jeho názor neupírám. Ano, máte pravdu: kdo to posoudí? Petronius je mrtvý a Paul Simon říká, že každý z nás je ostrov.
HTO: děkuju za informaci. o tom, čemu věřil nemám ponětí, memoáry jsem nečetl, ale docela určitě se touhle tématikou zabýval i v dalších textech, bohužel neznám tituly. Ta moje hlava děravá - nic si nepamatuju. Jednou použil zvláštní paralelu, když vyzýval čtenáře, ať si představí rozehranou partii kulečníku, kde je třeba kouli X dopravit do místa Y. Lze to v zásadě udělat tak, že tu kouli vezmu do ruky a přemístím ji tam, anebo v souladu s pravidly vezmu do ruky tágo, a provedu strk, který uvede všechno do pohybu, ta koule se odrazí od spousty jiných koulí a od mantinelů, až nakonec dojde tam, kam má. Ten "šťouch" byl podle logiky toho textu velký třesk a kdo jiný mohl být tím hráčem...?
Vložit příspěvek