Jean-Pierre Goiran
Jean-Pierre Garen, Hyde Garen · pseudonymy
francouzská, 1932 - 2004
Diskuze (5)
Přidat příspěvek
Nebudeme si nic nalhávat, žádný velký spisovatel to nebyl. O to víc fascinuje, jak dobře se jeho dílo ujalo. Kdybychom z každé knihy vymazali ty části, které se neustále opakují (kromě začátku také popis jednotlivých postav, techniky a předchozích událostí), moc toho nezbude. Takže kdo chcete něco hlubokého a blízko žánru, zkuste Dunu, nebo Pevnost.
Tohle je zkrátka a dobře relax čtení. Pár zápletek, které se opakují v různých obměnách. Občas návrat k postavě či planetě. (Teranie už jsem se přestala snažit rozlišit :D.)
Co rozhodně zaujme, je podivné pořadí, ve kterém knihy vycházely - dokonce ani ve Francii nedodrželi chronologii (mimochodem, tady je to taky blbě, doporučuji Wikipedii). Díky tomu ale všechno to neustálé opakování stejných informací dává dokonalý smysl.
Mark je takový agent 007 ve službách jeho generálstva. Atlet, inteligent, bojovník, letecké eso, a (oproti 007 přece jen trochu milejší a galantnější) neodolatelný svůdce žen. Ty mu prakticky samy lezou do postele (dokonce i ty, které ho ze začátku nemohly vystát). Autor si mazaně ušetřil práci a možná i obvinění ze sexismu tím, že středověk je zkrátka středověk.
Občas se vyskytne nějaká blbost či nelogičnost - třeba pás generující silové pole, ten zázrak pozemské techniky, není tak úplně pozemský. Také stern mění místo svého vzniku častěji, než Ray svůj generátor.
Zajímavé je i to, že jeho série má pokračování od různých českých autorů.
Je pro mne nepochopitelné, jak to někdo může číst. Co jsem postřehl, autor má dvě primitivní dějová schémata, která používá stále dokola. A nejen schémata - v pozdějších dílech jsou (pouze s velmi nepatrnými změnami) překopírovány celé odstavce z těch předchozích. Nicméně autorovi vděčím za to, že jsem začal psát (byť jen na internetu a do časopisů). Když jsem totiž přečetl pár jeho knih, dospěl jsem k závěru, že pokud může takto mizerný autor uchytit a dočkat i překladů, nemůže to být těžké, a že minimálně tak dobře, jako on, dokážu tvořit i ve stavu opilosti...
(SPOILER)
Vřele doporučuji všem sci-fi fanouškům, příběhy Marka Stouna se snad dají čist dokola, já to teda nedělám, ale když jsem nevěděla co-by vzala jsem si jeden díl a listovala si v něm a vyhledávala oblíbené scény.
Ti kdo četli Marka Stouna se podle mě dělí na ty, kdo mají raději Marka nebo Raye.
Já mám raději Raye, Mark je taky dobrej, ale na můj vkus až moc velkem frajer a kdekoliv se objeví tam musí svést každou ženskou až se divím, že mu to jeho přítelkyně Elsa trpí, ale pochybuji, že o tom ví :))
Navíc je velice zvlášťní vycházení jeho knih, mám jich pár doma, no víc než pár, ale nemám je seřazené podle čísla na obálce, ale podle sebe, takže moje knihovna Marka Stouna nezačíná knihou V zelené pasti Rhulů, nebo Poslední obyvatel z planety Zwor ale Gladiátor z venusie.
Vřele tohoto autora doporučuji, i když se může zdát že každý díl začíná stejně, a většinou se v každé knize stanou velice podobné věci, stojí za to si to přečíst, i když mi někdy vadí přehnaná touha hlavního hrdiny po ženách, nebo opakované znásilnění, nemám tomu co vytknout.
Jean-Pierre Goiran - knihy
| 1986 |
 Týždeň na obhajobu |
| 1991 | V zelené pasti Rhulů |
| 1998 | Poslední obyvatel z planety Zwor |
| 1992 | Astronef Merkur |
| 1993 | Zajatci démona |
| 1995 | Železný král |
| 1993 | Pekelný lov |
| 1995 | Pád bohů |
| 1992 | Lágr vyděděnců |
| 1997 | Gladiátor z Venusie |
Žánry autora
Literatura světová Detektivky, krimi Romány Sci-fi Fantasy
Štítky z knih
androidi gladiátoři paralelní světy
Goiran je 31x v oblíbených.
Osobní web autora
Vesmírný rodokaps. Vcelku čtivé, po pár dílech se to ovšem omrzí. Vše jede podle stejného mustru, ale narovinu, kdo by nechtěl být Markem a mít za zadkem Raye? Já teda určitě ano.