Ernest Hemingway

Sbohem, armádo, Stařec a moře, Komu zvoní hrana a Zelené pahorky africké. Důvody, proč jsem četl Hemingwaye a knihy, díky nimž je jeden z mých oblíbených autorů.

Ernest Hemingway přežil antrax, malárii, zápal plic, úplavici, rakovinu kůže, hepatitidu, anémii, diabates, vysoký krevní tlak, dva pády letadel, protržené ledviny, protrženou slezinu, protržená játra, frakturu lebky a mnoho dalšího. Nakonec zemřel na výstřel ze své zbraně.

Divné, jak jsou jeho díla odlišné. Málem jakoby je nepsal jeden a týž autor. Mistr stručnosti, pár tahy pérem načrtne hrozně moc a jste tam - a pak kecá a kecá o pitomostoch jako je nezajímavé šoustání v Komu zvoní hrana; napíše fantastickou knížku o lovu ve východní rovníkové Africe (Zalené pahorky africké) a také nevěrohodnou rudou krávovinu pro Vasile Bilaka (Mít a nemít); silný román mohutné konstrukce (Ostrovy uprostřed proudu) a také román o klácení mladinké naivky, sentimentální a nanicovatý; úžasnou novelu Stařec a moře, ve které ukázal, jak se to dělá, napsat něco dlouhýho a dobrýho z materiálu sotva na povídku. Pár hezkých povídek, a také pár povídek o sobě a o ničem. Až na výjimky má víceméně jenom jednoho hlavního hrdinu, cynického chlápka ve středním věku. Mám Hemingwaye moc rád; miluju jeho opisy pŕírody a lovu zvěře i rybolovu.

Stařec a moře, krásné čtení

http://www.youtube.com/watch?v=6HpgtW8tGfA&t=1m6s

Komu zvoní hrana a Sbohem armádo byla má povinná četba k maturitě. A právem. Ať se mládež dozví, o čem může být život. Jak se dají určité situace vnímat.

"Komu zvoní hrana" je jednou z mých "zásadních" knih. Četla jsem ji jako dospívající holka a tehdy mi poprvé došlo, že vztahy, které jsou zde popisovány a prožívány, vůbec mohou existovat.... A že vlastně smyslem života může být je chtít prožít... Být vevnitř opravdový, ne jen pozér... Diky, papá...

Byl to šílenec, vrahoun a alkoholik, ale zároveň brilantní literát.
Ps. Jeho smrt podle mého nebyla sebevražda, byl opilý a čistil si pušku, ze které nevyndal náboje.

Hemingway s oblibou volil za názvy svých knih citáty z děl známých nebo alespoň povědomých anglicky mluvícímu člověku, takže titul navodí atmosféru. Již název prvního románu "Vychází slunce" je citátem z biblické Knihy Kazatel, 1,5. "Mít i nemít" připomene alespoň vzdáleně větu z monologu Hamletova; "Komu zvoní hrana" je úryvek z textu alžbětinského básníka Johna Donna a "Přes řeku a mezi stromy" jsou podle vojenské tradice poslední slova umírajícího generála z války Severu proti Jihu Stonewalla Jacksona. Také "Sbohem, armádo!" (A Farewell to Arms) je kombinací citátů: "A Farewell" je titul básně alžbětince George Peela, obsahující verš "Adiewe: to Armes, to Armes, to glorious Armes" (Adieu, armádo, armádo, skvělá armádo). Je to patheticky patriotická báseň, kterou Peele věnoval veliteli anglického loďstva Siru Francisi Drakeovi po porážce španělské Armady. Její téměř šovinistický tón tvoří ovšem kontrast s obsahem Hemingwayova románu a působí proto na čtenáře, který báseň zná, ironicky. - tento text jsem pro čtenáře DK opsala z doslovu Josefa Škvoreckého k jeho překladu románu Sbohem, armádo!, vydaném v Odeonu v roce 1958.

Nejbližší jsou mi povídky E.H., knihy o jeho životě a především jeho bilanční vypravování - Pohyblivý svátek.