Eduard Štorch

Doceněnej spisovatel, nedoceněnej pedagog a archeolog.
Zřejmě i sám se cejtil být hlavně učitelem. A že měl a má v pedagogice co předat! Chcete-li se dozvědět víc o jeho kritice tehdejšího (ale bohužel i současnýho) školství, o jeho vizi, ale hlavně učitelský praxi, klikněte na jeho dílo "Dětská farma". Velmi mě potěšilo, že v oblasti alternativního vzdělávání nemusíme vzhlížet jen k zahraničním jménům. Zároveň mě mrzí, že Štorchův odkaz je v týhle olbasti dost neprávem pozapomenutej.

Jeden z NEJLEPŠÍCH spisovatelů.

Spolu s Josefem Augustou byl pan Eduard Štorch mým nejoblíbenějším autorem v letech dětství a dospívání. Nepřečetl jsem určitě vše, ale podstatnou část jeho díla ano. Štorchovy knihy byly plné dobrodružství, statečnosti, lidského odhodlání i tajemného neznáma.
K některým jeho příběhům jsem se vracel i v dospělosti a ani na okamžik nepůsobily v mých rukách nepatřičně, či (vzhledem k věku) nevhodně. Ve spojení s ilustracemi pana Zdeňka Buriana, dosahovaly jeho romány nejvyšších pater dokonalosti.

Osobně jsem Eduarda Štorcha doslova znovuobjevil loni, kdy jsem si prostřednictvím volně stažitelných e-knih z "Databáze knih" přečetl i některé jeho tituly, ke kterým jsem se dříve nedostal. Vynikající, nyní již bohužel trochu polozapomenutý, autor. Ačkoli dnešnímu stavu poznání historie, již některá fakta z jeho děl stoprocentně neodpovídají - ve své době měl, kromě zcela mimořádného literárního talentu, i vynikající, někdy až téměř fenomenální, znalosti z oblasti archeologie a historie. Během svého života působil také jako skautský vedoucí a všestranný aktivní sportovec. Jeho díla si nesmírně vážím.

Úžasný autor. Patří do kategorie spisovatelů, které jsem v mládí hltal: Karl May, Jules Verne, Vojtech Zamarovský.
Bohužel, dnešním dětem tato nádhera a úžasná fantazie už vůbec nic neříká. A přitom jejich díla nemají konkurenci.

Jako kluk, pokud jsem zrovna nečetl "Májovky", nebo Rogla, Vosátka a Elstnera, četl jsem Štorcha. Rozvášněn dějem jsem pak za vesnicí ve svahu hloubil jeskyni (co na tom, že byla jen hliněná a málem mě to tam zasypalo), vyráběl oštěpy s kamenným hrotem a pak lovil, co se kde šustlo (v mém imaginárním pojetí). Krásné to bylo a skvěle jsem si užíval dětství.

Oblíbený autor mého dětství i mých dětí, občas se k jeho knihám vrátím letmo i v současné době. Trochu mě mrzí, že u mých vnoučat jeho knihy již žádné velké nadšení nevzbuzují. A poslední ránu mi dal komentář jednoho z nich, kterého jsem přesvědčil k přečtení alespoň jedné ( Lovci mamutů), ve stylu: " Stačilo, bylo to dobré, ale další už nebudu".

Knihy Eduarda Štorcha mě provázejí celým mým životem.Jako kluk jsem je četl sám,pak jsem je četl se svými dětmi a teď jsem je četl s mojí vnučkou a pořád mě to baví.Mám doma skoro všechny a tak je občas otevřu i sám.Letos v červenci jsem přes dovolenou dal znovu Lovce mamutů a určitě dám i další.

Skoro abych se to styděla přiznat, ale až teprve předloni jsem si v pokročilém věku přečetla celé Lovce mamutů, i když je u nás v knihovně pilně půjčuju a doporučuju. Bylo mi líto Kopčemovy maminky a pořád jsem Lovce odkládala, zato všechny ostatní tehdy dostupné štorchovky jsem znala v dětství velice dobře a s chutí bych se k nim vrátila, hlavně k Minehavě. A jak jsem teď konečně četla ty Lovce, málem jsem nad tím ani nedýchala. Pan Štorch byl opravdu podivuhodný autor a jistě i člověk, stejně jako ilustrátor Zdeněk Burian.

Štorch evidentně ve mě vzbuzoval vztah k našemu národu, a to bez ohledu na náboženství nebo kulturu. Ať si každý strčí keci o normalizaci nebo tělesné výchově do archivu blbostí. Jako malý kluci jsme si stavěly boudy ze dřeva rozbořených domů, chytali jsme čolky a mloky a taky pstruhy v sádkách u lesa. Oštěpy z osiky jsme pronásledovali v lese králíky. Pomáhali jsme skládat uhlí do sklepa starým lidem. Měli jsme jiné pravidla a od dospělých více pochopení. V hlavě jsme měli filmy Osada havranů, Vinetou, Jan Žižka nebo Záhada hlavolamu. V 68 jsem četl knihy "Hoši od boří řeky", "Pobožný střelec" a nebo"Buffalo Bill". Termín rudo šedá plíseň použije????? .... člověk, který v životě nic nedokázal nebo nemá vůbec žádnou fantazii....

V rudošedé plísni normalizačních let mi dětství zpestřovali mj. dva čeští autoři, Foglar a Štorch. Nevěděl jsem, že ne každá doba je tak tupá a zapšklá, jako byl počátek 70. let, nerozuměl jsem tomu. Ale knihy Foglara a Štorcha mi pomáhaly tu dobu přečkat, a udržet si v sobě něco cenného, co ta doba jinak nesnášela, tupila a ničila. Jsem jim za to neskonale vděčný.

Štorch si uvědomoval nutnost a důležitost zdravého tělesného pohybu v přírodě. Proto kromě lyžařství propagoval již ve dvacátých letech turistiku, o čemž svědčí jeho slova: „Pusťte mládež do přírody, na trávník, pamatujte i v městech na to, že dětem je nutně potřebí volného vzduchu a slunce!“ Štorch sám organizoval zájezdy dětí k moři do Jugoslávie, kde si najímal různé budovy k rekreačním účelům. Těchto zájezdů se zprvu účastnily celé rodiny s dětmi. Dospělí spolu s dětmi sami vařili a snažili se zde vést zdravý a harmonický způsob života podle zásad tzv. eubiotiky (eubiotika -nauka, jak dobře a správně žít). Při všech svých výpravách si Štorch čím dál více uvědomoval, jak prospěšné by bylo uskutečnit jeho dávnou myšlenku - učit v přírodě.

Pro mne spolecne s J. Foglarem jeden z nejdulezitejsich autoru pro detskou cetbu. 100 hodin vyuky nenehradi cetbu napr. Lovcu mamutu, aby si dite dokazalo trochu predstavit a uvedomit jak zili v praveku. Cast znalosti pochycenych z jeho knih vyuzijvam dodnes :-). Nebyt p. Storcha nebylo by zrejme ani tolik skvelych cz archeologu ....

Pro mě osobně nejlepší autor dobrodružných knih mého mládí. Jeho knihy pro mě navždy budou jako vzpomínka na v pravěkých dobách strávené dětství. DĚKUJI VÁM MOC, PANE ŠTORCHU.

Štorch byl velký autor mého dětství. Vděčím mu za mnoho znalostí a svým rodičům vzdávám velký dík za to, že mi kupovali knihy (tím byl ode mně pokoj). Trojce Petiška, Štorch a Zamarovský mi dali do života hodně.

V roce 1936 dostal Rambouskovu cenu za literaturu pro mládež.

V dubnu 1948 získal cenu Boženy Němcové hlavního města Prahy pro rok 1948 za zásluhy o zvýšení kulturní úrovně československého lidu a jeho mravního povznesení.

Jako dítě jsem jich přečetla..., každá trochu jiná a všechny mi přišly jako úžasné a napínavé okénko do pravěku. Možná tam je i někde prvopočátek mého zájmu o historii.
Škoda, že dnes už to pro děti není takový trhák, jako byl pro naši generaci...

V dětství jsem jedním dechcem přečetla všechny jeho knihy z období dávných lovců jedním dechem. Obrovské množství fantazie které vkládal do úchvatných příběhů musí bavit každého malého i velkého čtenáře

Jeho příběhy z doby lovců mamutů jsem hltala. Do dneška si pamatuji jména jeho postav: Kopčem, Mamutík, Veverčák....