koupit knihy

William Shakespeare

anglická, 1564 - 1616

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (135)

Přátel si važ, a kdo se osvědčili, ty hákem z oceli si připni k srdci.


Přátelství jež nesvázala moudrost, může pošetilost snadno rozvázat.


Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžce.


Rány, které si člověk způsobí sám, se léčí těžko.


Rozum je sice lékař lásky, ale za rádce ho láska neuznává.


Růže, byť zvaná jinak, voněla by stejně.


Se zbraní v ruce mluvíš o míru ? Romeo a Julie


Skutečný děs tak hrozný není, jako přelud děsu.


Slova, slova, slova. (Hamlet)


Smím žádat o milost, však těžit z hříchu?


Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.


Smutnější příběh nikdo nevypoví než ten o Julii a Romeovi.


Smutným hodiny se zdají dlouhé


Snad uvede váš sňatek v mír a shodu, odvěké nepřátelství vašich rodů.


Soudnosti, k dobytčatům uteklas a lidi zblbli. (Julius Caesar- Marcus Antonius)


Špatný je svět a brzy celý zvlčí, když známe zlo, a přesto každý mlčí. (Písař, Richard III.)


Šťasten být neumíš, protože po tom, co nemáš, se ženeš, a co máš, na to zapomínáš.


Šťastný je paroháč, co nemiluje. Peklo však pozná ten, kdo láskou šílí, ač klamán, doufá, zoufale má rád.


Tak se má láska z hněvu zrodila - je příliš časná, přitom zpozdilá! Svět horší osud ještě neviděl: má první láska je můj nepřítel!


Takové smršti lásky hrozí ztroskotání, v největším vzletu zprudka končívají, jako když střelný prach a oheň vzplanou v ničivém polibku.


Ten, který umí srdce vyrvat lvu, též snadno srdce ženy nedobude.


Tím větší škoda, když blázen nesmí moudře říkat, co moudří bláhově dělají.


Ty líbáš jako z knih.


Ty, jenž jsi na nebesích, dej odpuštění a lásku špatnému, který pěje nebeskou chválu tak pozemským jazykem.


Ukaž mi ženu krásnou nad jiné a její krása mi hned připomene, že já znám krásu, co ji ve všem předčí.


Umřít v tuhle chvíli, umřel bych rád a na vrcholu štěstí, neboť mám strach, že nejistý můj osud mi nedopřeje další okamžik tak dokonalé radosti. (Othello)


Ušlechtilé činy lidské zapisujeme do vody.


Už mnohokrát se potvrdilo, že skromnost je mladé ctižádosti žebřík, k němuž se obrací ten, kdo nahoru chce stoupat. (Julius Caesar)


Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“


V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.


4