Theodoric F. Addair citáty

Theo Addair · pseudonym

česká

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (14)

„...byla chvíle v mým životě, kdy jsem mohl cokoliv. (Mrně)“

„A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka.“

„Jeho maska se stala jeho vězením.“

„K čemu by mu byla platná společnost někoho, kdo si přeje odejít?“

„Konec konců, kolikrát člověk může zmizet z něčího života a vrátit se do něj, jako by se nic nestalo? I jednou je více než dost.“ — Čtyřměstí

„Moje slabost je moje síla.“

„Nedokázal bych tě získat a zase ztratit.“

„Někdy je jedno, že věci nejsou skutečné; záleží jen na tom, jestli je člověk jako skutečné vnímá.“

„Nemůžeš mít začátek, když nic neskončilo.“

„Přece nebudeme bez sebe jenom proto, že se bojíme, že bychom mohli, no. Být bez sebe.“

„Slyšíme slova, ale většinu času doopravdy neposloucháme. Někdy si už předem uděláš názor na to, co ti chce ten druhý říct, takže ho ani nechceš vyslechnout. Nebo ho sice necháš mluvit, ale slyšíš jeho slova přes filtr té svojí představy a ona pak lezou z druhé strany ven úplně překroucená a zkomolená. Každý by měl slyšet to, co druhý říká, přesně tak, jak to říká.“

„Svět, to jsme my. Dokud každý nezačne u sebe, nic se nezmění. Změníme sebe - a změníme svět.“

„Tak moc chceš s každým vycházet, až ztrácíš sám sebe.“

„Zvláštní, jak se i přes všechny vymoženosti civilizace upínáme ke slunečnímu svitu, pomyslel si Daniel. Noc přivolává naše strachy, paprsky slunce je plaší.“