Zdeněk Veselovský

Profesor Zdeněk Veselovský mi v klukovském věku naprosto imponoval. Chtěl jsem být taky ředitelem pražské ZOO, pokud možno hned po něm. A stejně jako on jsem se hodlal specializovat na savce, zdáli se mi nejzajímavější, určitě víc než nějací láčkovci, prvoci nebo améby. Zajímavé je, že mne to pustilo až ve třeťáku na gymplu, kdy jsem naopak zatoužil jít po vejšce rovnou do důchodu.

Pan profesor byl vynikajícím popularizátorem světa zvířat, měl literární nadání, psal poutavé knihy pro děti a mládež, ale zároveň byl skutečným odborníkem. Jeho (tentokrát "dospěláckou") knížku "Sloni a jejich příbuzní" jsem považoval za vzor, jak by podobná literatura, dostatečně odborná a zároveň čtivá, měla vypadat... Byl to zkrátka ředitel ZOO, jak má být.