1. Domů
2. Autoři
3. Sophie Anderson
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 19
• Diskuze

Nová kniha Sophie Anderson

Zlodějka s bouří na rtech

Dá se zlomené srdce zase spojit? Ostrov Morovia má tvar zlomeného srdce. Na jedné polovině žijí lidé a na druhé alkonostové, ptakolidé. Ovšem nebylo tomu tak ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Sophie Anderson

Dívka v medvědí kůži

„Moc milá knížka, která se ke mně dostala nějakou záhadou. I jako dospělá jsem si ji užila. Čte se to samo, kniha je krásně zdobená, příběh rychle odsýpá a chování postav je uvěřitelné. Moc se mi líbilo originální pojetí tradičních příběhů a jejich zakomponování do celkové atmosféry.“... celý text
— Turmee

---

Dívka v medvědí kůži

„„Člověka nedělá člověkem tělo, nýbrž duše.“ (str. 156) Od autorky jsem četla Chaloupku na muřích nožkách, která se mi líbila, a tak jsem si chtěla přečíst i její druhou knihu, která mě zaujala nejen anotací, ale i obálkou a názvem. Oproti předchozí jsem s ní strávila hodně času, ne, že by děj neměl spád, naopak tam bylo dost zvratů (možná až příliš), ale zkrátka jsem se k ní nevracela tak rychle a často jako k Chaloupce na muřích nožkách. Hlavní hrdinkou je dvanáctiletá Janka, která ve vesnici, kde žije se svojí pěstounkou mamočkou, moc nezapadá. Je silná jako medvěd, odtud její přezdívka „Medvědice Janka“, statná a vysoká. Jejím jediným kamarádem je chlapec jménem Saša. Jednoho dne se Janka probudí a zjistí, že má medvědí nohy místo lidských a rozhodne se najít odpovědi v lesích Sněžného hvozdu, do kterých ji to táhne. (V této části příběhu se mi vybavila kniha Medvěd a Slavík). Z postav jsem si oblíbila hodnou mamočku, trochu záhadného Anatolije, vtipného lasičáka Myšilova, mladou jagu Jelenu a starého vlka Ivana. Oceňuji provázání s chaloupkou na muřích nožkách, zprvu to vypadalo jen na zmínku o ní, ale později v příběhu sehrála několik důležitých rolí. Zajímavé bylo i prokládání příběhu Anatolijovými vyprávěnkami, na kterých bylo vždy alespoň zrnko pravdy a které byly pro příběh důležité. Autorka to měla celé dobře promyšlené. Stejně jako v předchozí knize, ani zde nechybí slovníček, a po grafické stránce je to opět hezká podívaná – černobílé ilustrace, obvodové ilustrace stránek, na kterých jsou vyprávěny Anatolijovy příběhy, ilustrace na obálce knihy nebo mapa Sněžného hvozdu. SPOILER: Janka si ve chvíli kdy o něco přijde uvědomí, že to co měla, pro ni bylo cenné. Zjistí, že není třeba čelit všemu sama, najde si několik opravdových přátel, porazí nepřítele a odhalí pravdu o své rodině. „Vždycky jsem byla přesvědčená, že opravdová síla je čelit všemu sám. Ale možná jsem se mýlila. Možná, že síla opravdu vychází ze spolupráce s ostatními.“ (str. 274) Zajímavost pod čarou: …„Tak to stojí v Průvodci jagy. Vlastně se tam píše, že úplně první chaloupka na muřích nožkách vypučela ze zatoulaného kořene kouzelné lípy.“ (str.253) I když mě Dívka v medvědí kůži neoslovila tolik jako Chaloupka na muřích nožkách, doporučuji ji k přečtení a nevylučuji, že si od Sophie Anderson přečtu ještě další její titul.“... celý text
— Luciluc

---

Zámek z pavučiny kouzel

„Moc hezké čtení o síle rodiny a přátelství.“
— kolacky

---

---

Zlodějka s bouří na rtech

„Krásná pohádka. Do světů Sophie Anderson se člověk lehko ponoří, ale dostat se z něj? To už tak jednoduché není. Knížka plná fantazie, ale zároveň občas celkem aktuálních problémů, které řešíme. Doporučuju - stačily dvě stránky a sourozenci už chrápali jak zabití.“... celý text
— Lvhrss366

---

Chaloupka na muřích nožkách

„Na knize se mi hrozně moc líbí, jakým stylem je zde zobrazené téma života a smrti, které je podané opravdu s citem k menším dětem. Určitě pár poznatků využiji a nechám se inspirovat, až toto téma začne rezonovat v naší domácnosti. Bohužel pro mě jsem si hodně nesedla s hlavní hrdinkou. Nějak logicky chápu, že jako dvanáctiletá dívka je popsaná dokonale a její chování naprosto odpovídá jejímu věku. Avšak i to vědomí mě nedokázalo přenést přes osobní postoj k jejímu odmítání skutečnosti a tomu, jak se zasekla ve své pravdě s klapkami na očích. Věřím ale, že dětem by to bylo blízké a dokázaly by se do Márinky snadno vcítit. I přes zjevné kvality knihy, jako jsou krásné a decentní ilustrace, přijímání smrti jako součást koloběhu života nebo dětský pohled na svět, jsem se nedokázala naladit na vlnu příjemného, emocemi nabitého příběhu, který nepostrádá empatii, lásku a nezištnost. Konec mě ale pohladil po duši. Rozjela se mírná akce a přišlo to krásné smíření a hlavně nalezení vlastní cesty v onom kouzelném světě Jag a Chaloupek na muřích nožkách. Člověk nemusí opustit své sny, jen aby splnil očekávání blízkých, naopak je žádoucí si za nimi jít a kdo ví, třeba nás dovedou zpět k tomu, co nám bylo předkládáno jako jediná možná cesta. Kniha je to krásná, autorka umí dětem předložit těžké otázky s citem na jejich věk (četla jsem i Sněhurečku), ale uznávám porážku, že pro styl vyprávění prostě nejsem dělaná a další knihy od autorky vynechám.“... celý text
— Vjeerus