1. Domů
2. Autoři
3. Óscar Martínez
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze

Nové komentáře u knih Óscar Martínez

Bestie: Na migrantech nesejde

„Další palčivé téma světa rozebrané na součástky a prozkoumané z mnoha úhlů a perspektiv. Další kniha, která vás nutí si dohledávat a zajímat se dále.“
— Penicuik333

---

Bestie: Na migrantech nesejde

„„Jsou to lidé, kteří jen hledají lepší život,“ říká americká pohraničnice Marroquín smířlivě o migrantech, kteří se pokouší z rozpadlých středoamerických států proniknout do USA. Její kolegové jich ročně zadrží stovky tisíc, jenže hranice s Mexikem je tak dlouhá a členitá, že ji nelze uhlídat ani za pomoci vysokých zdí a všech možných technologií. Lidská touha po lepším životě je univerzální a ve světě bohužel přibývá států, kde se kvůli drogovým gangům, převratům, korupci či přírodním katastrofám přestává dát žít. A lidé udělají cokoliv, aby tomu unikli. Migrace je proto největší výzvou současnosti a reportážní kniha salvadorského novináře z roku 2010 nijak nezestárla. Prochází cestu migrantů od drsného pralesa u hranic s Guatemalou přes riskantní jízdu na hřbetu ocelové Bestie a pak podél severní hranice Mexika od Tijuany na tichomořském pobřeží přes hornaté pouště do ďábelského Ciudad Juárez a dál na východ podél Rio Grande. Po celé té strastiplné pouti jsou odkázáni na různé převaděče a ohrožují je mafiáni a násilníci, pro které je kořistění na těchto zoufalých lidech živobytím a v Mexiku se jich bojí podnikatelé, novináři i policisté. Z knihy jsem si odnesl dva obecnější postřehy. Za prvé, zatímco USA nelegální migranty nekompromisně deportují do zemí původu, tak západní Evropa toho není schopna, ač je nabíledni, že se tam celá Afrika nevejde a tento lidskoprávní přístup není udržitelný. A za druhé, že Hobbes měl pravdu a lidé ve své přirozenosti nejsou dobří. Když nejsou obklopeni morálními pravidly vtělenými do zákona a vymáhanými státní mocí, ve vzniklém chaosu vítězí egoismus, násilí a lhostejnost.“... celý text
— kristleko

---

Bestie: Na migrantech nesejde

„Mám za sebou již asi tucet knih z této edice a tato se mi zatím četla nejhůře. Téma je tradičně těžké, naturalisticky syrové a budí v člověku pocit beznaděje a frustrace, ale je to psané velmi strojově, jako by se celou knihou táhla jedna statická linka bez jakékoliv progrese, dynamiky nebo narativního oblouku. Taky by docela bodla mapka, kvůli všem těm geografickým údajům. Po obsahové stránce není co vytknout. Pouze mě mrzí, že to nevyšlo o deset let dříve.“... celý text
— FiFoj

---

---

Bestie: Na migrantech nesejde

„*Ráno vycházejí z domova, jako by byli podnikatelé a mířili za svými kšefty. Vyrážejí z osad El Relicario, Buenos Aires, El Progreso, Cañaveral, El Espejo, Ejidos, na vhodném místě si zařídí stanoviště pro přepadávání a znásilňování, rozdělí si kořist a vracejí se domů čekat na další pracovní den.* Syrové, nekompromisní. Reportáže z pochodu smrti, protože ilegál bez papírů zločin na něm spáchaný nenahlásí. Můžete mít na nelegální migraci názor jaký chcete, ale podobné reportáže přímo z míst, byste si přečíst měli. Martínez dostane přímo do centra dění, on nejen že zpovídá migranty, převaděče, narcos kumpány, hlídky, obyvatele míst, kudy táhnou migrační vlny, on s dotyčnými migruje. Jezdí na tajňačku na střechách vlaků, schovává se před výběrčími i pořádkovými silami, putuje vyprahlou pouští, stejně jako prozkoumává, kde nejlépe přebrodit řeku či naopak jezdí s patrolou hlídkující hranici z americké strany. Díky tomu má k respondentům opravdu blízko, dostane se jim pod kůži k jejich skutečným myšlenkám a zážitkům. Což v prostředí odvrácené tváře Mexika plného korupce, drogových kartelů, války o drogy, převaděčů apod. nabízí silnou výpověď o humanitární tragédii, která by jinak zůstala pouze statistickou položkou. A že stovky tisíc zadržených, desítky tisíc deportovaných, tisíce znásilněných a okradených či stovky mrtvých každým rokem by ke statusu "je to jen statistika" sváděly. Martínez však té statistice dává konkrétní osudy, tváře, jména, příběhy a tedy osobní kontext. Navíc k tématu nepřistupuje jednotvárně. Chvíli popisuje strasti a nástrahy vnitrozemí, chvíli ho zajímají pohraniční městečka a byznys kolem migrantů "poptávka vytváří byznys, jindy úpadek", jednou příběh vyhoštěného, který hledá cestu zpět, jindy pohled americké strážkyně, která sama pochází z rodiny migrantů. Nabídne osudy běžných mladých hledající cestu z chudoby, stejně jako násilných členů gangů. Je to rozmanité i komplexní. A pokud si říkáte "popisuje to stav kolem let 2006 - 2010, to nyní o více jak dekádu později, již neplatí". Ano, došlo k výrazným proměnám na straně kartelů, hlídek, americko-mexických vztahů, technologií zabezpečení hranic i mnoha dalšího. Ovšem středobod; chudí, zoufalí či prostě lepší zítřky hledající lidé, kteří se touží (ať již z jakýchkoli pohnutek) dostat "na sever", tak ti zůstali.“... celý text
— DaViD_082

---

Bestie: Na migrantech nesejde

„"Pro pozorovatele je nejpodivnejší to, že si nakoniec zvyknou. Strach se promění v bezmoc, pak ve vztek, a nakonec v rezignaci. Jako by ohavnost životů těchto žen, které žijí bok po boku v nevěstincích jižního Mexika, dokázaly zmírnit otřesné příbehy jejich minulosti. Nic v nich nefunguje normálně- sex vypadal spíš jako znásilnení, rodina jako spolupáchatelé a tělo bylo propustkou z jednoho pekla do druhého. Tak žijí středoamerické migrantky lapené v síti prostituce, daleko od Severu, od úběžníku zvaného "americký sen". "Celkové počty tu neexistují. Každý si říka vlastní čísla, nikdo je nerozpočítává podle národností, pohlaví nebo věku. Mrtví sú mrtví. Zemřeli v poušti, na horách, v řekách. Jsou to mrtví migranti. Údaj, na kterém se shodují organizace na ochranu migrantů bez dokladů ve Spojených státech, mluví o 4500 mrtvých- tolik lidí zemřelo při pokusu o přechod hranic od roku 1994 (do roku 2009), kdy byla spuštěna akce Gatekeeper, první vojenská operace na ochranu hranic s Mexikem. Jde o těla nalezená a nahlášená jakožto "neznámi zemřelí migranti": Samotné nevládni organizace, které počty zpracovávají, je označují jako "částečná čísla", "konzervatívní odhady" nebo "neúplné údaje". "Odtajnené depeše uvádějí, že mezi 19. a 24. březnem roku 2011, témeř měsíc před objevením všech hrobů plných mrtvol, bylo na trase do Reynosy zastaveno několik autobusů a jejich cestujíci byli uneseni. Právě touhle trasou se Charli navzdory naléhání svého kojota rozhodl vydat. Právě touhle trasou se vydávají tisíce migrantů z celého světa, aby se na jejím konci ocitli před poslední zkouškou své cesty: před hranicí Spojených států. Únosy nebyly náhodné, v průběhu března k nim docházelo pravidelně. Autobusy byly zastavovány na federální čtyřproudé silnici 97, která vede do Reynosy a prochází rozlehlými planinami bez osídlení. Cestující, věčšinou migranty z Mexika a Střední Ameriky, vytahovali z autobusů a rozváželi do úkrytů v bočních ulicích San Fernanda. V případu dosud není nic uzavřeno. Mezirezortní komise, která má za cíl objasnit všech mrtvých, dosud pracuje, ale desítky těl už byly identifikovaný jako mexičtí a středoameričtí migranti díky tomu, že se přihlásily matky pohřešovaných migrantů a poskytly své krevní vzorky pro testy DNA. Jedna z těch matek byla Bertila. Jedna z těch mrtvol byl Charli." "Bylo by příliš troufalé snažit se popsat utrpení matky zmizelého člověka, matky zavraždeného, která nemá ani jeho kosti, jež by mohla pohřbít- ptotože do dneška, téměř tři roky po barbarském činu, se Bertila Charliho kostí nedočkala. Jaké slovo by mohlo popst její pocity? Jaké by tu bolest mohlo vystihnout? Dokážu k tomu napsat jen jediné: Bertila žije zčásti mimo tento svět, v hlavě se jí stále dokola přehrává smutný film, a ona se na něj dívá a odpojuje se od světa kolem sebe." Bestie je tuším moja už 17-sta kniha z Absyntu, ktorú som čítala a doteraz žiadna z nich nebola ľahké čítanie, no Ôskar Martínez napísal asi najťažšiu knihu, čo sa obsahu týka. Kto netúži po lepšom živote? No to, čo my považujeme za ťažké, je nič v porovnaní z tým, pred čím utekajú migranti zo Strednej Ameriky a Mexika. Napriek nástraham, ktoré ich čakajú a väčšina z nich si je plne vedomá, čo ich čaká, sa odvážne a odhodlane vydávajú na cestu, a častokrát aj niekoľkokrát, ak teda majú šťastie, že prežijú prvú cestu. Ženy-migrantky majú 99,9% istotu, že ich znásilnia a majú šťastie, ak "len" raz, o život alebo končatiny môže prísť každý, kto cestuje na Beštii- vlaku, kde stačí sekunda nepozornosti a ocitnete sa pod kolesami vlaku. No a do toho ešte prichádzajú kojoti, narcos a kartely ako Los Zetas, ktoré vás môžu pripraviť naozaj o všetko. Veľmi by som odporúčala prečítať všetkým, ktorí majú veľmi negatívny názor na migrantov. Snáď by im táto kniha mohla trochu otvoriť obzory, spoznať ľudské príbehy a možno dokonca aj prebudiť empatiu voči druhému. Obdiv pre autora a jeho fotografa, ktorí prejavili obrovskú dávku odvahy, že sa podujali na všetko to, čo prispelo k napísaniu tejto knihy. ODPORÚČAM!“... celý text
— Karcoolka2210