1. Domů
2. Autoři
3. Nelson DeMille
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 22
• Bazar 43
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 22 knih

Nové komentáře u knih Nelson DeMille

Zářivý anděl / Dívka, kterou jsi opustil / Druhý život / Co mě naučil tučňák

„Skvělé 4 knihy v jednom svazku. Ovšem jako vždy.“
— rumund

---

Panter

„Dobrý trénink obsahuje rozcvičení pro zahřátí, intenzivní výkon, a nakonec i závěrečné vydechnutí a strečink pro relaxaci. Panter ma 700 stran rozdělených jako: 650 stran zahřátí, 45 stran výkon, 5 stran strečink. Pochybuju, že by to jakémukoli jinému autorovi čtenáři tolerovali. DeMille v zahřívání ovšem exceluje. Chcete-li se dozvědět o Blízkém a Středním východě a mentalitě tamnějších obyvatel maximum, zapomeňte na internet, cestopisy a průvodce. Sáhněte po Karlu Mayovi a jeho vícedílné sáze Z Bagdádu do Cařihradu a po Panterovi od DeMilleho. A to myslím naprosto vážně. V Panterovi k naučné části slouží těch prvních neskutečných 650 stran, čímž se DeMille nepochyně zapsal do historie jako autor s nejdelší předehrou. Ale bez obav, proplujete tím jako nic a ještě se skvěle pobavíte, protože je to nejen zajímavé, ale i vtipné. S Mayem má tahle knížka mnoho společného, prakticky všechno, jen je to posunuté o století dopředu. Spoustu se toho dozvíte a i když se tam vlastně zase až tolik neděje, je to napínavé jak kšandy. Mezi dobrem a zlem je jasně vymezená linie (alespoň se to tak zpočátku jeví) a všechny postavy jsou senzačně napsané. Trochu otravuje DeMilleho vášnivé zaujetí proti islámu a trochu otravuje jeho oslava všeho amerického. Na druhou stranu mu musím nechat, že - podobně jako v jeho dalších knihách - z toho vyjdou jako největší zmetci právě Američané. Takže to rozhodně nevyznívá jako jednoznačná agitka a nasadí vám to zaručeně brouka do hlavy, jak ten náš svět vlastně funguje. Naše místní politická scéna se v tomto kontextu jeví jako banda prosťáčků, hrající si neškodně na poli za vsí. Až po přečtení Pantera shledáte, jak je to uklidňující...“... celý text
— work

---

Noční pád

„Za vlahé letní noci roku 1996 se milenci Jill a Bud uchýlí do zátiší prázdné pláže, spolu s vínem a kamerou, kterou hodlají nahrát své sexuální hrátky. V polovině lechtivé scény je však vyruší jasný záblesk a zvuk srážky. Zatímco ze strachu před policisty odjíždějí z pláže, na videu jsou nahrány poslední okamžiky Letu 800 společnosti TWA. O pět let později se John Corey s manželkou Kate objevují na zádušní mši za oběti letu 800. Podle CIA šlo o závadu paliva v nádržích a 200 svědků vidících raketu stoupající od moře přímo k Boeningu 747-131 mělo jen vidiny. Jenže Kate tohle vysvětlení nesedí a když se do vyšetřování vrhne i John, situace se začne přiostřovat a na světlo vylézá skutečnost, že do snahy o utajení pravdy o letu 800 jsou zapleteny i státní služby. Román Noční pád vychází ze skutečné události, což je dost ožehavý nápad, protože přece jenom je potřeba si všechno důkladně prostudovat, promluvit si s pár svědky a celkově strávit většinu času na internetu v knihovně. A tohle Nelson DeMille opravdu udělal. Na knize jde vidět, že se snažil odvést co nejlepší práci a opravdu dal do psaní všechno (což je v dnešní době, kdy hodně autorů píše hlavně kvůli financím úžasné). Nelson DeMille se spolehl na typickou představu bývalého New Yorského policisty a vybavil Johna Coreyho ironií, sarkasmem a statečností přiostřenou trochou vulgarismu (takže nic pro citlivé povahy nečekejte). Ačkoli bychom ho netoužili v reálném světě potkat, v knize působí jeho hrubost skutečně jediněčně a přitažlivě, přičemž je hlavním prvkem, který Noční pád odděluje od obyčejných kriminlních románů. Samozřejmě, kde je skvěle kladný hrdina, tam musí být i typický padouch, který by mohl ve vhodných okamžicích popohnat dějovou linku. A kdo by se této role mohl zhostit lépe, než agenti FBI? Přimíchejme trochu tajemné zmrtvýchvstání a přímo před našima očima vznikne nová hranice krimi thrilleru. Čtenář neznalý letadel či raket by mohl mít malý (ale opravdu malý) problém se zkratkami a celkovou terminologií, které se vyskytují především u výslechů a samozřejmě, že mají zásadní význam, jen mohou být trochu matoucí. I přesto je Noční pád kniha, od které je téměř nemožné se odtrhnout. Způsobí Vám v hlavě chaos, každou chvíli budete přemýšlet nad konspiračními teoriemi a jestli mohl pravý let 800 skončit ze stejné příčiny jako ten románový. Kniha vyvolává silnou paranoiu a neúctu k policijním orgánům. Zčínající čtenáře nevědící, co číst nebo zastánce konspiračních teorií by mohl Noční pád zaujmout, byť už jen kvůli tématu a čtivému stylu napsání. Děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí e-knihy.“... celý text
— Chris13

---

---

Hra se lvem

„Číst Hru se lvem ihned po knize Odpuštění Lawrence Osborna (viz má recenze na tomto serveru) je tak trochu… přízračné. Je jedno, zda jsme zrovna v Maroku, nebo kousek vedle v Libyi. Je jedno jestli shazuje bomby zrovna ten nebo onen stát. Na každé straně fronty umírají lidé, kteří netuší proč. V každém boji ztrácí lidé své blízké, a potom ve smutku zatínají zuby a přísahají pomstu. Dokonce svatá písma některých náboženství to doporučují – oko za oko, zub za zub… Spravedlivá válka? Svatá válka? Kdo si zaslouží stát se obětí pomsty? Kdo má právo se mstít? A kdy se tenhle kolotoč zastaví? Svět se divoce točí ve vývrtce nekonečné bolesti a následné odplaty. Lidem totiž chybí jedno jediné - to prazákladní – to, co je společností "upozaděno" ve jménu moci a bohatství – ODPUŠTĚNÍ! (Anotace) Duben 1986. Americké letouny bombardují sídlo plukovníka Kaddáfího v Libyi. 16-letý Asad – což v arabštině znamená lev – ztratí při náletu matku, dva bratry a obě sestry. Cítí se povolán k tomu, aby pomstil nejen svou rodinu, ale i celý národ, své náboženství a Velkého vůdce – Kaddáfího. Oko za oko, zub za zub. O dvanáct let později přilétá Asad do New Yorku odhodlán k tomu, že zabije všech pět zbývajících pilotů, kteří se zúčastnili náletu, jednoho po druhém. John Corey – postava z předchozího bestselleru Ostrov Antrax – již není zaměstnán u newyorské policie, ale v protiteroristické jednotce. Je to právě on, kdo musí Asada zastavit. Ale než tohle udělá, musí najít sám sebe. Asad Chalíl přilétá do Spojených států jako anděl pomsty. Libyjský džihádista. Neústupný, krutý, dobře vycvičený, s dobrým motivem a beze strachu ze smrti. Přilétá znovu roztočit kolotoč násilí. Nemilosrdně a s požitkem zabíjí nejen ty, kvůli kterým se léta v tomto „umění“ cvičil, ale také další nevinné. Znovu kypří půdu vzájemné nenávisti mezi křesťany a muslimy. Znovu zavdává svému nepříteli důvod jeho krutost oplácet… A John Corey se – na popud čtenářů – také vrací. Nikoliv už jako detektiv New Yorské policie, ale jako člen Protiteroristické operační skupiny (POS). Je stále stejně užvaněný, nebo vlastně – je ještě ukecanější a nesnesitelnější, ale svým vděčným čtenářům za to přináší zajímavý pohled do centra všech bezpečnostních složek Ameriky. Pohled sarkastický a nezatížený zbytečnou úctou. Pohled vcelku erudovaný. A pohled občas také děsivý zejména pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že si za své daně žijí v bezpečí – to když se jednotlivé složky mezi sebou haštěří a když fungují na bázi Hlavy XXII. A to zrovna v té nejvypjatější chvíli, kdy by bylo třeba jednat. Příběhy obou hlavních protagonistů se v knize střídají a děj je pomalu, ale jistě přivádí k sobě… Lev loví a je loven, ovšem lovci klopýtají mezi paragrafy a jsou ozbrojeni sotva oštěpem. Kniha Hra se lvem je výborný thriller, dobře a svižně se čte a Nelson DeMille ještě navíc přidá velmi dobře zpracované informace o historickém pozadí konfliktu, a také – jak jsem již naznačil – velmi dobře a čtivě zpracované informace o pozadí práce všech možných i nemožných bezpečnostních složek. Napětí se postupně stupňuje až do malinko „umolousaného“ konce. Kniha v Čechách vychází podruhé – tentokrát v nakladatelství Kniha Zlín, v novém a lepším překladu Pavla Bakiče, a především v „plném znění“ (839 stran namísto předchozích 496) i když občas tedy máte pocit, že by nějaké to zkrácení možná neškodilo. V předmluvě k novému vydání (za oceánem vyšla kniha poprvé v roce 2000) píše Nelson DeMille, že se rozhodně necítí být prorokem 11. září, ale že když tento příběh psal, už prostě něco „bylo ve vzduchu“. A já říkám, že ve vzduchu to je a bude pořád, dokud se mezi sebou nějak nedomluvíme a dokud si bez jakýchkoliv podmínek neodpustíme… Petr Čmerda, DriftBooks“... celý text
— DriftBooks

---

Ostrov Antrax

„(oficiální anotace) John Corey, detektiv z oddělení vražd newyorské policie, se po zranění ve službě zotavuje ve venkovském domě svého strýce na Long Islandu. Právě v té době zde dojde k vraždě atraktivního manželského páru, s nímž Johna pojí přátelské vazby. Oba manželé pracovali jako biologové ve výzkumném zařízení na Plum Islandu, o němž kolují fámy, že se tam ve skutečnosti vyrábějí zbraně pro biologickou válku. Najednou to začíná vypadat, že lokální případ dvojnásobné vraždy by mohl mít otřesné globální důsledky, což Coreyho přivádí k nebezpečnému hledání tajemství, která skrývá Plum Island… Titul se držel v žebříčku nejprodávanějších knih v USA na prvním místě po dobu dlouhých pěti týdnů. Ukázka z knihy: http://issuu.com/knihazlin/docs/ostrov_antrax/1 Než začnete tuto knihu číst, doporučuji vám pořídit si vlastní soupravu OPZHN (ochranu proti zbraním hromadného ničení). Případně zalovte ve skříni a vytáhněte staré pomalované „žebradlo“ s plynovou maskou, nakupte chirurgické rukavice a tabletky na úpravu kontaminované vody. Mezi řádky se totiž skrývají spory sněti slezinné, v písmenech je zakódovaná ebola, z věčných keců detektiva Johna Coreyeho dostanete kopřivku a na závěr si k tomu všemu ještě uženete mořskou nemoc. Vystrašil jsem vás? Tak to mě těší. Velmi dobře si rozmyslete, jestli se do této tlusté knihy začtete, protože se vám nebude chtít přestat… Kniha Ostrov Antrax, kterou vydalo nakladatelství Kniha Zlín, je důkazem toho, jak je důležité pro autora a pro knihu samotnou mít dobrého nakladatele. Říkám to proto, že s příchodem e-knih se na internetu rozhořela debata o tom, zda je nutné nějakého nakladatele mít, že si autoři přeci dokážou vydat své knihy sami, a že nakladatelé jsou „paraziti“, co okrádají jak spisovatele, tak čtenáře. Chápu, že se v případě e-knih jedná o malinko jiný trh, ale princip je stejný. Dostat dobrou knihu mezi čtenáře není vůbec jednoduché a málokdy platí, že to dobré se prodává samo. Kniha Zlín znovu ukazuje, že umí úspěšně resuscitovat to, co trhem prošlo bez povšimnutí díky odfláknuté práci jiného nakladatele. Dokázali to s Joem Nesbøm a nyní to určitě dokážou i s Nelsonem DeMillem. Jeho knihy totiž nejsou na českém trhu novinkou, ale pamatujete si je? Zaujaly vás? Četli jste je? Já myslím, že spíše ne. Vyšlo jich několik na konci devadesátých let pod hlavičkou několika nakladatelství, v nevábných obalech, bez jakékoliv mediální podpory, skoro bez povšimnutí. Samotný Ostrov Antrax vyšel v roce 1998 pod názvem Nebezpečný ostrov (Alpress), ovšem ořezaný o 170 stránek textu. Nové vydání má chytlavou obálku, velmi dobrou podporu (jak už jsme u tohoto nakladatelského domu zvyklí), a hlavně vychází v zrevidovaném nezkráceném překladu. Máte tak možnost si užít tohoto trochu upovídaného spisovatele takříkajíc „v plné palbě“. Ačkoliv by se tedy podle názvu a podle mého malinko expresivního úvodu mohlo zdát, že vás čeká další novodobý dystopický román, plný teroristických hrozeb, biologických zbraní, krve a milionů mrtvých opak je pravdou. Kniha Ostrov Antrax (Plum Island) je detektivka jako ze staré školy. Detektiv John Corey je další do party nezávislých a nezkrotných tvrďáků typu Phila Marlowa. Staromilsky zábavný ovšem s názory, které dnešní genderový svět těžko polyká. Neomalený jako Colombo. Požitkářský jako Nero Wolf. Občas nesnesitelně ukecaný a za každou cenu vtipný. Drsně romantický. Čestný, neústupný a jak jinak - neúplatný. Ústředním motivem je skutečně tajuplný ostrov s ještě více tajuplnou státní laboratoří, kde se vědečtí divousové rejpou v roztodivných breberkách, co až jednou skutečně utečou, tak nám nepomůže ani Superman, ale který krom toho také skrývá něco daleko zajímavějšího, kvůli čemu se lidé vraždí již tisíce let. Zlato… Kde se tam vzalo? No to si nechte vyprávět! Nelson DeMille je skvělým vypravěčem. Je vidět, že zná místo o kterém píše, zná jeho historii, zná lidi, kteří tam žijí a vše to umí spojit do čtivé podoby. Tu a tam je upovídaný až moc, tu a tam máte chuť hlavního hrdinu nakopat do… no však víte kam, a samotný závěr je malinko utahaný. Ale kladnému drsoňovi rádi držíte palce a slizkému záporákovi přejete spravedlivý trest. Prostě tak, jak tomu má být v dobrém příběhu. A ještě si přihřeju svou e-polívčičku. Kniha takovýchto rozměrů (myslím počet stránek) je přímo určená k tomu státi se e-knihou. Šesti set stránková bichle se vám v tašce pěkně pronese. A proto kvituji, že Kniha Zlín je i v tomto směru průkopníkem na českém trhu. Většinu knih vydává současně v tištěné i elektronické verzi. Pokud se tedy bojíte, že by se na vás ze stránek knihy mohlo vysypat něco neidentifikovatelného bílého prášku, objednejte si raději e-knihu a předtím, než ji začnete číst ji prožeňte antivirem... Petr Čmerda, DriftBooks“... celý text
— DriftBooks