Martin Škop
česká, 1977
Nová kniha
Právní argumentace - Martin Škop
Připravený text poskytuje nejen významné a užitečné informace o právní argumentaci, které budou reálně využitelné v právní praxi; kniha výrazně přesahuje případ... detail knihy
Populární knihy
/ všech 10 knih
Nové komentáře u autorových knih
Kreativita v právu 2014
„Vcelku zajímavý sborník, obsahující rovněž tak zajímavé spektrum příspěvků, nikoliv vyloženě právně teoretických, jak tomu v případě Law and Humanities bývá.
Jistě, první články jsou v zásadě výhradně právně teoretické. Kreativita v právu, Kdo pokládá ženskou otázku? (Velice zajímavý příspěvek o feministické kritice v právu), Kreativita podmienka úspešnej výučby práva, Na počiatku bolo Slovo, K hodnoticiam zákonom, Právní kýč (Ach, ty Kundero), Argumentace krásnou literaturou, případně Právo a hudba. Několik z nich je interpretačního charakteru, některé jsou kritické, jiné méně zajímavé. Všechny patrně stojí za přečtení. Některé jsou přirozeně poněkud komplikovanější (Kýč, feminismus), ale o to jsou zajímavější.
Další články však zacházejí do poněkud praktičtějších sfér práva. Je ti Relace motivace autorů k tvorbě a možnosti používání veřejných licencí, Přetváření mechanismů rozhodování mimosoudních sporů pomocí internetu a softwaru a Kreativita v právu veřejných zakázek. I tyto články jsou mimořádně zajímavé (třebaže se nezdají mít tak všeobecný charakter jako výše vyjmenované).
Obecně je to sborník, který má svou hodnotu (ostatně je zdarma, takže výsledná hodnota je mimořádná) a který může být zajímavým zdrojem podnětů. Neobsahuje však natolik jednotné prvky, abych se tu k němu mohl obšírněji rozepisovat.“... celý text
— Set123
...právo, jazyk a příběh
„„Linguistic turn“ se tomu říká. Společnost, hlavně ta zabývající se filosofií, poznala cosi strašně důležitého – všechno to o co se snažíme, všechno to, co děláme je naprosto marné a zbytečné, neprozkoumáme-li v prvé řadě nástroj, který nám k tomu pomáhá – jazyk. Společnost sama je vázána jazykem, díky němu je a bez něj by býti nemohla. Nepoznáme-li jazyk, nepoznáme sebe samé. Právo je navýsost společenská disciplína. Právo postrádá svůj význam, nemůže ani existovat, nemá-li společnost. Proto se i právo musí s jazykem vypořádat.
A tak tu je. Právo a literatura, rozumějte právo a jazyk (a právo a film, drama, hudba… tedy právo jako performativní fenomén), poměrně nový směr v právu, který má poměrně jasný charakter. Jedná se o interpretační fenomén. Právě to je nejdůležitější myšlenkou publikace – právo nefunguje, není-li interpretováno. A interpretací se zabývá tato kniha. Na rozdíl od předešlé autorovy publikace „Právo a vášeň“ se tato zabývá primárně interpretací, nikoliv deskripcí průniků práva a literatury.
Interpretace je mimořádně komplikovanou záležitostí a není proto divu, že tato kniha je výrazně komplikovaná. Docent Škop si musel vytvořit poměrně solidní filosofickou bázi, od které se odrazil. Velice solidně si nadefinoval výchozí pozice a ty pak proplétal. Není překvapením, že se v publikaci střetáváme s Foucaultem, Derridou, Ecem, Barthesem, ale i Dworkinem (ten se nacpe všude), Tamanahou, ba dokonce se setkáme jmény Slavoje Žižka, či Habermase. Filosofické zázemí je opravdu solidní, navíc pak takové, jaké mám osobně rád. Kniha se tím však stává komplikovanou, musíte-li pro její čtení pochopit pojetí diskurzu Michela Foucaulta (z čehož nám vyplývá pojetí práva jako mocenského nástroje, schopného manipulovat světem – v nadsázce je právo sedmou funkcí jazyka), či dekonstrukce Jacquese Derridy (čili interpretace se stává primárně subversivním fenoménem), mimochodem, právě k postavě Jacquese Derridy, který je mi možná bližší, než Michel Foucault, si docent Škop dovolil taková zlá, falešná slovíčka! To já vetuji!
Nu a jak říkám, kniha vrcholí dekonstrukcí. Podvratnou funkcí lidského myšlení, která odkrývá falešné vrstvy textů (nejen textů), velice dobře využitelnou nejen u legislativy, ale i u judikatury. Od dekonstrukce se ostatně odvíjí i moderní směry jako feministická analýza práva, či kritické analýzy práva vůbec. Kdybych chtěl být zlý, řeknu, že i ekonomická analýza práva vychází z dekonstruktivního myšlení.
Nu a to já rád! Takže knihy kvituji s povděkem a musím uznat, že její kvality jsou naprosto vynikající, z textů docenta Škopa je tento, myslím, nejzajímavější. Upřímně se podivuji nad nedobrým hodnocením, které tu knihy schytala, upřímně by mě zajímalo, co si o ní hodnotící myslí a proč jí dali tak nízké hodnocení.“... celý text
— Set123
Tvorba práva - empirické studie
„Přátelé, nyní již druhým rokem studuji práva na Masarykově univerzitě, mám za sebou v těchto dnech nějakých 15 předmětů. Z nich 2 byly nazvány Teorie práva – první a druhá. Rovněž na Palackého a Karlově univerzitě mají takto pojmenované předměty. Předpokládám, že i na Západočeské, ale... Ovšem, existuje důvod, proč jsem rád, že teorii práva studuji právě na Masarykově univerzitě. (Obecných důvodů, proč práva studuji právě na Masarykově univerzitě je více až mnoho.) Demonstrujme – Teorie práva I je na všech fakultách stejná – obecné konceptuální otázky teorie, termitologie a tak podobně. Dvojka je však výrazně odlišná. Dal jsem si tu práci, že jsem prolezl sylaby Karlovky i Palacha abych se dozvěděl z čeho přesně se jejich TPII skládá. Dokonce Gerlochovu přednášku jsem si pustil (dvojnásobnou rychlostí). Na Karlovce je zkrátka teorie práva v jejích obecných koncepcích roztažena do dvou semestrů. Budiž. Na Palachovi druhá teorka vlastně obsahuje jen dějiny právního myšlení (u nás a věřím že i na Karlovce samostatný předmět). Promiňte, ale to je vcelku o ničem. U nás Teorie práva II obsahuje, mimo aktivity, o kterých se tu nebudu šířit, rovněž velice podrobné diskuse o jednotlivých metodách interpretace (na interpretaci je u nás vůbec kladen větší důraz, díky bohu), o metodách aplikace práva a právní argumentace atd. Mimo jiné na Masaryčce proberete, tatatadá! I obsah této knihy. V rámci primárně jazykového (nejen!) výkladu, tedy jednoho semináře a jedné přednášky, proberete mimo jiné i problematiku tvorby právních předpisů a související interpretační problémy, zjistíte jak absurdní je subjektivní historický výklad a mnoho dalšího – a to vše tato kniha obsahuje, vlastně by mohla být učební pomůckou pro daný předmět.
Proto: jsem z knihy až tak moc neměl, ale zároveň: jsem ji pročetl spíše rychle a zběžně, nikoliv pečlivě, čili mi toho jistě mohla více dát, kdyby se neblížil semestr a já se nesnažil co nejvíce z mých 13 rozečtených knih dočíst.
Každopádně, kniha je velice sympaticky napsaná, možná trošičku roztažená, ale to je předpokládatelné – je to akademický text a ty vždy jsou roztahané. Kniha je poměrně zajímavá pro témata, které přednáší. Legislativa je vždy a všude řešena na úrovni parlamentní. Málokdo se zamýšlí nad poměrně rozsáhlou úřednickou mašinérií, která nadto musí snášet šikanu stran politických vůdců této země. A to kniha řeší na základě rozhovorů – analýzy empirie. Proto je kniha zajímavá a přínosná.
Navíc se v knize objevuje i stálice pana docenta Škopa – jazykový výklad, jeho důležitost, zkrátka obhajoba. I v této věci jsem si dal tu práci a hledal jsem v materiálech ostatních univerzit spojení „noscitur a socii“, „in pari materia“ a „eiusdem generis“. Nikde! Nikde nic! Ani slůvko! U Palackého univerzity jsem to čekal, důležitou postavou tam je docent Melzer a, pardon, teoretické postřehy pana docenta občas nekorespondují s moderním přístupem – ať je to očerňování pojmové jurisprudence, či právě odsuzování jazykového překladu, u Karlovky jsem nicméně alespoň slůvečko čekal. A aby bylo jasno, já považuji za mimořádně důležité použití teologického překladu, ostatně jako všech ostatních metod (včetně některých běžně nepřijímaných), snad krom subjektivně historického přístupu, ale je nutné věnovat pozornost i jazyku, coby primární komunikační složce práva.
Ale co, jelikož tento komentář očividně překlápím ve svatořečení Masarykovy univerzity a pomluvu zbylých tří (jistě kvalitních a v mnoha ohledech lepších než je Msarykova univerzita – pouze na ústavním právu a teorii práva (a filosofii) si budu stát za tím, že naše univerzita hraje prim), nastal čas tento komentář ukončit – a případně smazat. Uvidíme.“... celý text
— Set123
Základy právní nauky
„Základy právní nauky jakožto „učební pomůcka“ pro neprávní obory se stala snad úplně hlavní oporou pro přípravu ke zkoušce z teorie práva v mém ročníku. Dostala jméno „Škopova skripta pro bohaté“. Jestli na přípravu stačila, uvidíme, komentář píši několik dní před zkouškou samotnou.
Jedná se o překvapivě informačně hodnotnou publikaci – překvapivě hlavně vůči jejímu rozsahu ani ne dvou set stran – která je ještě k tomu napsaná velice příjemným a „lidským“ jazykem, její pochopení je naprosto neproblémové. To je ovšem, zdá se, obecná charakteristika publikací pana děkana.
Nelze snad tvrdit, že zkoušku pokrývá kompletně, to asi ne, ale na druhou stranu v ní chybí podivuhodně málo informací. Problém pro studenta programu „právo a právní věda“ bude ležet spíše na tom, že neposkytuje informace v kdovíjak těsném propojení a bez detailů. Ale to na druhou stranu je mimořádné plus pro počáteční pochopení problematiky. Navíc se v knize nachází mimořádné množství příkladů, které pěkně ilustrují problematiku.
Kdo mne už trochu zná, vidí, že tento komentář je relativně krátký. To se stává v zásadě tehdy, když jsem:
A) knihu nepochopil,
B) na ní neshledal nic zajímavého, nebo
C) nemám jí co vytknout, protože perfektně dělá co dělat má.
V případě Základů právní nauky se jednoznačně jedná o polední možnost. Bravurní věc, jsem rád, že jsem si ji přečetl.
P.S. Nestačila. Co do obsahu zkouška přesahuje (dost) tuto učebnici, o to více pak specifičtěji zaměřenou zkoušku Teorie práva II. Ale jako základ dobré.“... celý text
— Set123
Právo a vášeň
„„Pojem „právo“ nelze snadno popsat, či definovat. Jedná se o multidimenzionální fenomén, který musí být zkoumán ve více rovinách, respektive aspektech.“
To píše Aleš Gerloch ve své Teorii práva. Má bezesporu pravdu, ať si o něm samotném myslíme co chceme. Někdo by jednodušeji použil termínu polysém, ale to je vedlejší. Pokračuje výčtem různých pohledů na právo. Nu a tato kniha (ač nejen tato kniha) se nám snaží poskytnout další náhled. Náhled na právo jako jazyk, jazyk sui generis, se svým specifickým setem kódů a pravidel. Jedná se, myslím, o nejrozsáhlejší text zabývající-se touto problematikou v českém jazyce a autor je jednoznačně, pokud mne mé chabé znalosti neklamou, nejvýraznější postavou daného směru v českém prostředí. Nechci tím nijak upozadit například doktorku Štěpáníkovou, či Smejkalovou, případně další, které neznám.
O čem tedy publikace je? V prvé řadě o vztahu práva a umění, respektive o právu coby umění. Konkrétněji se pak zaobírá hlavně vztahem práva a literatury (tedy směrem Law and Literature, potažmo odvětvími tohoto směru Law as Literature a Law in Literature), dílčím způsobem vztahem práva a hudby (ne, nelžu) a nakonec též vztahem práva k filmu, respektive sdělovacím prostředkům (třeba Matrix tu potkáte).
Z výše napsaného je vám nejspíše patrné, že se v textu setkáte s lidmi jako je Jean Baudrillard, Ronald Dworkin, Roland Barthes, či, co já vím, Michel Foucault. To je fakt. Na straně druhé narazíte v hojné míře také na Kafku, méně pak na Čapka, ale i na Dostojevského, či Camuse. A přes to, zdůrazňuji, je to jedna z nejčtivějších odborných publikací, které se mi zatím dostaly do ruky. Už to samotné by o knize mohlo lecos vypovědět.
Další, co vyplývá, doufám, z výše napsaného je, že de facto hlavním tématem knihy není nic jiného, než interpretace. Tohle slovo dokáže, myslím, leckomu umrtvit mysl, ale ve skutečnosti je to téma nejen zajímavé, ale v právu také krajně důležité, možná dokonce nejdůležitější. Když dojdeme ad absurdum, můžeme říct, že kvalitní legislativa je nevýznamná oproti kvalitní interpretaci. Se správnou interpretací dokážeme z mizerné normy udělat ledacos, ale špatnou interpretaci ani kvalitní norma nezachrání. Je proto dobré hledat další a další náhledy na interpretaci práva. To je ostatně důležité poselství nejen autora, který se dlouhodobě snaží očistit dobré jméno jazykového výkladu, ale i poselství celé právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Když jsem nastupoval na fakultu, ptala se mě maminka, zdali mi k něčemu budou ty stovky přečtených knih teď, když nastupuji na práva. Tvrdil jsem tehdy, že přímo možná k ničemu, ale reálná hodnota je jistě i v právu zuživatelná. Když jsem toho času narazil na první články o hnutí Law and Literature, byl jsem spokojený. Tato kniha mne činí šťastným.
Je to skvělá publikace, kterou rozhodně má smysl číst a která nabízí další témata k rozboru. Například vztah práva a filmu je tu spíše nastřelen. Člověk má rozhodně co z jejího čtení získat. A pokud snad i ne, při nejmenším je to celkem prča. Docent Škop je garantem předmětů Teorie práva. A hádejte, z čeho si v knize několikrát dělá prču? Áno, uhodli.“... celý text
— Set123
Martin Škop - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Filozofie Právo Učebnice a slovníky Věda
Štítky z knih
Škop je 1x v oblíbených.
Osobní web autora