Právo a vášeň

30.03.2022

„Pojem „právo“ nelze snadno popsat, či definovat. Jedná se o multidimenzionální fenomén, který musí být zkoumán ve více rovinách, respektive aspektech.“

To píše Aleš Gerloch ve své Teorii práva. Má bezesporu pravdu, ať si o něm samotném myslíme co chceme. Někdo by jednodušeji použil termínu polysém, ale to je vedlejší. Pokračuje výčtem různých pohledů na právo. Nu a tato kniha (ač nejen tato kniha) se nám snaží poskytnout další náhled. Náhled na právo jako jazyk, jazyk sui generis, se svým specifickým setem kódů a pravidel. Jedná se, myslím, o nejrozsáhlejší text zabývající-se touto problematikou v českém jazyce a autor je jednoznačně, pokud mne mé chabé znalosti neklamou, nejvýraznější postavou daného směru v českém prostředí. Nechci tím nijak upozadit například doktorku Štěpáníkovou, či Smejkalovou, případně další, které neznám.

O čem tedy publikace je? V prvé řadě o vztahu práva a umění, respektive o právu coby umění. Konkrétněji se pak zaobírá hlavně vztahem práva a literatury (tedy směrem Law and Literature, potažmo odvětvími tohoto směru Law as Literature a Law in Literature), dílčím způsobem vztahem práva a hudby (ne, nelžu) a nakonec též vztahem práva k filmu, respektive sdělovacím prostředkům (třeba Matrix tu potkáte).

Z výše napsaného je vám nejspíše patrné, že se v textu setkáte s lidmi jako je Jean Baudrillard, Ronald Dworkin, Roland Barthes, či, co já vím, Michel Foucault. To je fakt. Na straně druhé narazíte v hojné míře také na Kafku, méně pak na Čapka, ale i na Dostojevského, či Camuse. A přes to, zdůrazňuji, je to jedna z nejčtivějších odborných publikací, které se mi zatím dostaly do ruky. Už to samotné by o knize mohlo lecos vypovědět.

Další, co vyplývá, doufám, z výše napsaného je, že de facto hlavním tématem knihy není nic jiného, než interpretace. Tohle slovo dokáže, myslím, leckomu umrtvit mysl, ale ve skutečnosti je to téma nejen zajímavé, ale v právu také krajně důležité, možná dokonce nejdůležitější. Když dojdeme ad absurdum, můžeme říct, že kvalitní legislativa je nevýznamná oproti kvalitní interpretaci. Se správnou interpretací dokážeme z mizerné normy udělat ledacos, ale špatnou interpretaci ani kvalitní norma nezachrání. Je proto dobré hledat další a další náhledy na interpretaci práva. To je ostatně důležité poselství nejen autora, který se dlouhodobě snaží očistit dobré jméno jazykového výkladu, ale i poselství celé právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Když jsem nastupoval na fakultu, ptala se mě maminka, zdali mi k něčemu budou ty stovky přečtených knih teď, když nastupuji na práva. Tvrdil jsem tehdy, že přímo možná k ničemu, ale reálná hodnota je jistě i v právu zuživatelná. Když jsem toho času narazil na první články o hnutí Law and Literature, byl jsem spokojený. Tato kniha mne činí šťastným.

Je to skvělá publikace, kterou rozhodně má smysl číst a která nabízí další témata k rozboru. Například vztah práva a filmu je tu spíše nastřelen. Člověk má rozhodně co z jejího čtení získat. A pokud snad i ne, při nejmenším je to celkem prča. Docent Škop je garantem předmětů Teorie práva. A hádejte, z čeho si v knize několikrát dělá prču? Áno, uhodli.