John D. Barrow

Přidat do oblíbených Koupit knihy

anglická, 1952 - 2020

Populární knihy

/ všech 13 knih
Teorie všeho
Teorie všeho
Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)
Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)
Vesmír plný umění
Vesmír plný umění
Pí na nebesích
Pí na nebesích

Nové komentáře u autorových knih

Nové teorie všeho Nové teorie všeho

„"Angličané nejsou příliš duchovně založení lidé. Proto vynalezli kriket, aby jim dával jakousi představu o věčnosti." G.B. Shaw Mno, i když je knížka už dost vousatá, koukám, že jsem pěkně zaspala, co se týče poznatků z výzkumu vesmíru. Budu si muset doplnit ještě něco novějšího. Dozvěděla jsem se zase spoustu nového, s dovolením si na konec komentáře urobím pár výpisků... Jednu vesmírnou ale strhávám za přílišný filozofický nádech díla. Když už fyzika, tak na plném počtu stran! "Dobrý způsob, jak si představit prostor a čas celého vesmíru..., je pohlížet na ně jako na jakýsi sloupec prostorů..., kde každá vrstva sloupce představuje celý prostor vesmíru v určitém čase. Časový údaj je nálepka odlišující jednotlivé vrstvy sloupce. ... Ale souvislost mezi hmotou a prostoročasovou geometrií znamená, že "čas" může být definován jistou geometrickou vlastností, třeba křivostí, pro každou vrstvu, a tudíž pomocí gravitačního pole hmoty ve vrstvě, která ji zakřivuje." "...zavádějí strunové teorie základní entity, které jsou čarami či smyčkami energie, vybavenými jistým napětím. Roste-li teplota, smyčky se roztřesou a vibují způsobem, který stále více připomíná strunu, ale když teplota klesá, napětí roste a smyčky se stávají stále podobnějšími bodům." "Částice hmoty a jejich pohyb určují místní topografii prostoročasu, v němž se nacházejí. Pohyb každého tělesa vytyčuje nejhospodárnější cestu, jaká je možná ve zvlněném prostoročase vytvořeném všemi částicemi vesmíru. Tak Slunce vytváří v prostoru velikou jámu a Země se pohybuje kolem dokola podél stěny této jámy. Tuto cestu nazýváme její oběžnou drahou. Nejsou zde žádné tajemné gravitační "síly", které by působily mezi vzdálenými objekty. Každá věc čerpá svůj "jízdní řád" z prostoročasové topografie ve svém bezprostředním okolí." "Poselství mimozemšťanům, která nesou naše kosmické lodě za hranice sluneční soustavy, aby tím dovršily své poslání, stejně jako frekvence, na nichž jsou vysílány do prostoru rádiové signály v naději, že je někdo přijímá, vycházejí ze základních standardů diktovaných zákony fyziky. Mlčky se předpokládá, že je každá technická pidlivizace (neodolala jsem) pozná. Takový způsob uvažování je však mylný. Byla-li naše matematika či fyzika vynalezena hlavně k tomu, aby vyjádřila jakousi mnohem hlubší pravou realitu, pak bychom vůbec neměli očekávat, že mimozemšťané museli jít stejnou cestou." "Pouze ty (oblasti), v nichž inflace překročí určitou speciální hranici, mohou existovat dost dlouho, aby dovolily životu se rozvinout. Obýváme jednu z takových oblastí prošlých inflací. Za horizontem našeho viditelného vesmíru existuje mnoho dalších oblastí... a ty se od oblasti námi pozorované mohou podstatně lišit. A tak vidíme, proč ani teorie všeho nám nemůže řadu věcí vysvětlit." "Vůbec nepřeháníme, odvažujeme-li se tvrdit, že jistá vlastnost hmoty, například vysokoteplotní supravodivost, nejspíše přirozeně nevznikla během celé vesmírné historie. Byla skryta v zákonech přírody, ale mohla se vyjevit teprve tehdy, až se vyskytly velmi zvláštní umělé podmínky, a pouze tehdy, když hmota byla organizována podivným a "nepřirozeným" způsobem." "Život, jak jej známe a jak mu částečně rozumíme, je klasickým příkladem toho, co může nastat, je-li dosaženo dostatečně vysoké úrovně složitosti. Vědomí je patrně projevem ještě vypracovanější úrovně organizace. Proto jsou oby tyto fenomény velmi citlivě vyladěny na podmínky prostředí, které je obklopuje." "Biologové se neshodli na žádné obecné definici života." "Je zde sugestivní paralela mezi pohyblivostí každé životní formy a její inteligencí." "Když do diskuze o jejich vlastnostech (černých děr) vtáhneme kvantovou mechaniku, pak je možné, aby energie z povrchu černé díry unikala a aby ji zaznamenal vnější pozorovatel. Změny intenzity gravitačního pole poblíž plochy horizontu jsou natolik silné, že mohou spontánně rodit páry částic a antičástic. Energie k tomu potřebná se čerpá ze zdroje gravitačního pole, a jak tento proces pokračuje, hmotnost černé díry se odčerpává. Čekáme-li dosti dlouho, černá díra se úplně vypaří." "Ještě zajímavějším problémem je rozsah, v němž je mozek kvalitativně přizpůsoben tomu, aby pochopil vesmír. Proč by měly být jeho kategorie myšlení a chápání schopny zdolat rozsah a povahu reálného světa? Proč by měla být teorie všeho zapsána v "jazyce", který naše mysli dovedou rozluštit?" "Mozek je zázračný orgán; začíná pracovat ve chvíli, kdy vstanete z postele, a nepřestane, dokud nedorazíte do úřadu." Robert Frost“... celý text
— Vidlička

Kniha vesmírů Kniha vesmírů

„Kniha vesmírů je jednou z mnoha vědecko populárních knih, která se věnuje kosmologii a matematicko-fyzikálním modelům vesmíru. John. D. Barrow v ní popisuje, jakým způsobem se utvářely naše představy o vesmíru. Začíná u modelů Ptolemaia, Koperníka, Tycho de Braha a přechází k modelům založeným na řešení rovnic obecné teorie relativity. Jedním z nich je v současné době nejvíce uznávaný kosmologický model tzv. Lambda-CDM, jehož matematický popis vyjadřuje Friedmanova rovnice. Zajímavostí je, že v tomto roce uplynulo přesně 100 let od doby, kdy ruský matematik Aleksandr Friedman toto řešení nalezl a publikoval. V mezičase vědci prostudovali mnoho dalších modelů např. cyklické vesmíry, ale nakonec se vždy vrátili k Friedmanově rovnici. A o tom všem a o mnoha dalších zajímavých objevech je tato kniha. Obecně mám tento druh literatury velmi rád a pokud se nejedná o vyložený nonses, tak je hodnotím věsměs kladně. Částečně je to dáno i tím, že je píší lidé, kteří mají rádi vědu a jsou motivováni snahou přiblížit vědecké poznatky ostatním lidem. V případě této knihy jsem byl velmi spokojený, protože mi srozumitelnou formou dala přesně to, co jsem od ní očekával a co uvádím v textu výše. Neurazil bych se, ani kdyby v ní byla špetka matematiky navíc. :-) Na závěr bych ještě dodal, že v této knize nenaleznete mnoho informací o teorii strun ani o jiných teoretických konceptech jako je např. kvantová smyčková gravitace nebo Verlindeho entropická teorie gravitace. Případným zájemcům o teorii strun bych doporučil knihu "Tajemství skyrtých dimezí vesmíru" od Lisy Randall. O kvantové smyčkové gravitaci vyšlo několik knih od Carla Rovelliho. Věsměs jsou čtivé, ale mne osobně moc nezaujaly. O Verlindeho entropické teorii gravitace bych doporučil přednášku od Petra Kulhánka s názvem "Je gravitace pouhou fikcí?", která je volně přístupná na youtube.“... celý text
— parxel

Kniha vesmírů Kniha vesmírů

„Zajímavé, ale místy dost těžké čtení. Určitě to není kniha vhodná pro ty, kteří o tématu ještě nic nečettli.“
— hnatlubo

Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte) Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)

„Spousta zajímavých věcí, ale je to většinou psáno povrchně. Někde to nevadí, ale něco by si hlubší rozbor zasloužilo. Strašně moc kapitol má pouze jednu stránku. Ale celkově ok. Co se mi třeba líbilo: americký prezident, který vymyslel nový důkaz Pythagorovy věty, hledání optimálního způsobu, jak skládat různě velké věci do krabic, jak vybrat nejlepšího uchazeče, když na okamžité rozhodnutí je pouze jedno setkání atd. Některé kapitoly se ale doslova opakují v následující autorově knize (např. počet hlídačů).“... celý text
— eltondo

Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte) Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)

„Fůra krátkých kapitol. Něco obecně známé, něco jen do počtu, ale většina věcí zajímavých ba i užitečných. Bohužel skoro vše jde víceméně po povrchu, bez hlubších rozborů či důkazů.“... celý text
— eltondo

Přejít na knížky autora