Jaroslav Benák

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká

Populární knihy

/ všech 6 knih
Listina základních práv a svobod - Velký komentář
Listina základních práv a svobod - Velký komentář
Jak na spolkový rejstřík
Jak na spolkový rejstřík
Církev a stát
Církev a stát
Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích
Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích

Nové komentáře u autorových knih

Církev a stát 2020 Církev a stát 2020

„Vzhledem k bravurnímu stavu veřejné dopravy v Pardubickém kraji a následné cestě Českými drahami, octl jsem se dnes na Hané. Nepřeju vám to. Každopádně jsem dnes na cestě do Brna byl… čtyři hodiny. Tyto čtyři hodiny byly více než dost na pročtení tohoto sborníku. Ten obsahuje osm více či méně zajímavých příspěvků ze stejnojmenné konference. Schopen posoudit onu míru zajímavosti jsem pouze u šesti, zbylé dva jsou slovenské a nechť se na mě kolegové Slováci nezlobí, já prostě nejsem schopen psanou slovenštinu vnímat. Mě z toho bolí hlava, to se raději koukám od latinského textu. Nehodlám se tu nijak zvláště rozepisovat o jednotlivých příspěvcích, snad jenom stručně. Zmiňme společně příspěvek docenta Záboje Horáka, Význam a účel duchovní péče náboženských společenství ve prospěch policie, obětí trestných činů a přírodních katastrof a příspěvek Duchovní služba v prostotu Policie ČR, od plukovníka Jiřího Laňky (tedy pokud se jedná o toho samého Laňku a tehdy bych musel konstatovat, že tento člověk je asi tak pozoruhodně paradoxní, jako třeba Marek Vácha). Osobně plně souhlasím s tím, že v rámci některých skupin by náboženská služba měla být právě tak zaručena, jako služba psychologů. Samozřejmě myslím vězení, armádu, sociální služby, ale právě i policii, čili tak jako docent Horák lituji absence smlouvy mezi Policií ČR a ČBK a ERC. A jsem naopak potěšen, že alespoň na základě interního pokynu jsou jakés takés služby duchovních uvnitř policie poskytovány, ačkoliv ne za podmínek ideálních. Nemám tedy připomínek. Příspěvek od doktora Tuzy Duchovní péče u policie v USA považuji osobně za velice zajímavý, bylo milé nahlédnout do poněkud jiného prostředí a popatřit jak kaplanská služba funguje v tak odlišných podmínkách, než jsou ty naše. Nechť je tu coby zajímavý zaznamenán i zmíněný příspěvek slovenského kolegy, doktora Maroše Pavloviče, Služobná zbraň u duchovných v ozbrojených silách a v ozbrojených zboroch Slovenskej republiky. Povahu čistě srovnávací pak pro mne mají příspěvky Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu v souvislosti s pandemií Covid-19 od Jiřího Dvořáčka a Odluka Štátu od církvi? Limity štátnej moci vo vzťahu k církvám vo svetle pandémie koronavírusu, od Romana Bistáka a Ľudovíta Máčaje (Časnačaj, mrk, mrk), což je tedy ten druhý příspěvek od slovenských kolegů. Obzvláště rozhodnutí Spolkového ústavního soudu (všechna tři probíraná) byla zajímavá. Obdiv pak má doktorka Kamila Abbasi, která se pustila po hlavě do šílenství francouzského práva v příspěvku Roušky, burky, nikáby: zákaz zahalování tváře a pandemie covid. V příspěvku se, jak patrno, pozastavuje nad pro mě osobně nepochopitelným zákazem burek a nikábů ve Francii a to s obdivuhodnou lehkostí, nadhledem a racionalitou, kterou nelze očekávat ve všech výše popsaných příspěvcích. Ale to mne dovádí k poslednímu, podivnému už názvem: „Právní rozbor prostoru kostela jako prostoru veřejného / soukromého z pohledu platného práva ČR a kanonického práva“. Tento příspěvek je dílem doktora Ronalda Němce. Ten jakoby zapomněl, že v českém právu existuje superficiální zásada a podivuje se nad postavením kostela z pohledu občanského zákoníku - pardon, ale tady je buď blbec on, nebo já a mám pocit že on, vzhledem k tomu, že považuje za relevantní při určení právního statusu kostela pracovat s tím, že podle kanonického práva to vlastně ani není kostel, ale oltář, kostel vlastně ani jako není důležitý…. Co to má být? Mu za Západočeské zapomněli vysvětlit, že pro právní řád ČR má kanonické právo asi takový vliv jako právní řád mormonů? Šmarja… Ale to bych se tu nad obsahem musel vztekat delší dobu. Zakončím tímto, ač souhlasím, že by stát neměl zasahovat do svobody vyznání (tak jako by neměl zakazovat nosit burku a nikáb), nemohu se ztotožnit s tvrzením, že tato svoboda má například větší význam (jak autor explicitně tvrdí), než právo shromažďovací (které on vulgarizuje toliko na demonstrace) a je mi blivno z toho jak blízko má toto tvrzení k touto odpudivému prohlášení Svatoplika Holce „A platí také, že skutečně praktikující věřící (kterých u nás zase není tak mnoho!) patří k té slušnější části našich občanů, byť i oni jsou lidé chybující. Rozhodně si zasluhují mnohem víc úcty než tzv. ateisté, kterým se jedná jen o to, aby měli doma teplo, plný břich a mohli u piva nebo na pavlači nadávat na poměry.“ Ano, jistě, křesťané jsou zkrátka lepší lidé a jejich víra je důležitější než přesvědčení ateistů. To je ta pravá, křesťanská, láska. Nelze brát za racionální ani náznaky toho, že svoboda vyznání (třeba matlání desítek a stovek lidé v jedné nádobce s vodou…) by snad měla být důležitější než veřejné zdraví, které takto věřící ohrožovali. Nejen oni samozřejmě, ale nikdo tu, myslím, neobhajuje magory na Václaváku, nevidím důvod proč obhajovat jiné magory ve Svatovítsáku (sem si právě vymyslel). Znovu bych tu vyzdvihl křesťanskou lásku, která doslova srší z velkou částí autorů použitého spojení „čínský virus“, které rozhodně nemá potenciál rozpoutávat rasistické pnutí ve společnosti, to rozhodně nééé! Ne, toto opravdu nebylo rozumné označení a je to poslední věc, které knize (příspěvkům) vyčítám a zároveň poslední věc, kterou tu komentuji. Já jsem snad čím dál tím horší, juj...“... celý text
— Set123

Církev a stát Církev a stát

„Asi takto to řeknu, kniha samotná stojí přesně padesát korun a obsažené články dokážete s trochou snahy sehnat i zdarma na internetu, nezdá se tedy být vůbec relevantní otázka, zda se kniha vyplatí. Ano. Obsahuje zajímavá pojednání, která se, pravda, točí hlavně na otázce kaplanství ve věznicích a zdravotnických zařízeních. Nic proti tomu, až se jednoho krásného dne zapíši na předmět „konfesní právo“ jistě se ke knize rád vrátím a příspěvky si znovu projdu, nyní mi ovšem problematizovaná témata nepřišla pro mé postavení zajímavá. Maličko nepříjemný zážitek, který mne donutil na chvíli litovat té padesátikoruny, byl okamžik zjištění, že některé články jsou napsány slovensky. Ačkoliv by mě z logiky věcí neměl tento fakt překvapit, překvapil mne, a to dosti nepříjemně. Aniž bych chtěl kolegy Slováky urazit, já a slovenština se rádi nemáme. Nakonec se to zvládnout přirozeně dalo, ale rozbolela mne při tom hlava. Přes to některé články shledávám velice zajímavými. Hned první byl dokonce mimořádně zajímavý. „Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Hosanna-Tabor Evangelical Lutheran Church and School v. Equal Employment Opportunity Comission“, jenžto popisuje spor mezi ženou která byla ze své práce dost nelegitimně vyhozená církevní organizací, což bylo Nejvyšším soudem legitimováno (po mém soudu, abych to slovíčko neopakoval málo, nelegitimně) v rámci svobody vyznání. Spor a jeho vyústění mne upřímně šokovaly. Naprosto nesouhlasím, že by pro církevní organizace měla platit zákonná exempce. Všichni lidé a všechny organizace by měly právu stejně podléhat. Svoboda vyznání by měla platit toliko na úrovni garance samotné individuální svobody. No, ale to by bylo na dlouho a není pro to zde patrně prostor. Článek to byl každopádně zajímavý a podnětný. Zmíním snad ještě článek, respektive příspěvek „K otázke (ne)vypovedatelnosti Zakladnej zmluvy so Svätou stolicou“. Zaobírá se potenciální možností Slovenské republiky jednostranně vypovědět Základní smlouvu se Svatou stolicí. Zajímavý článek je už z toho důvodu, že Svatá stolice není smluvní stranou Vídeňské úmluvy o smluvním právu a přes to je na Úmluvu smlouvou referováno. Osobně se mi to zdá jako menší problém než autorovi článku, ale stejně… Je to rozhodně článek zajímavý, mohu nesouhlasit s jeho argumentací a do té či oné míry i s jeho závěrem, ale nic to nemění na tom, že mi přinesl zajímavý materiál k úvahám. Už pro tyto dva články se přečíst knihu rozhodně vyplatilo a velmi to doporučuji. A to nejen studentům práv, či právníkům samým. Nezdá se mi, že by příspěvky byly natolik teoreticky obtížné, že by je nemohl pochopit takřka každý.“... celý text
— Set123

Podáváme ústavní stížnost Podáváme ústavní stížnost

„Příjemná knížka, která mi rozhodně se sepsáním ústavní stížnosti pomohla.“
— MagdalénaD

Přejít na knížky autora