Gabriel García Márquez

Přidat do oblíbených Koupit knihy

kolumbijská, 1927 - 2014

Nová kniha

Uvidíme se v srpnu

Uvidíme se v srpnu - Gabriel García Márquez

Každý rok v srpnu se Ana Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou p... detail knihy

Související novinky

Žebříček nejprodávanějších knih (15. týden)

Žebříček nejprodávanějších knih (15. týden)
Žebříček nejprodávanějších knih (beletrie) minulého týdne (08.04. - 14.04.) je právě tady. Očekávaný závěrečný díl trilogie Šikmý kostel od Karin Lednické je ne... celý text

Populární knihy

/ všech 22 knih
Uvidíme se v srpnu
Uvidíme se v srpnu
Sto roků samoty
Sto roků samoty
O lásce a jiných běsech
O lásce a jiných běsech
Kronika ohlášené smrti
Kronika ohlášené smrti

Nové komentáře u autorových knih

Uvidíme se v srpnu Uvidíme se v srpnu

„Poslední literární počin kolumbijského laureáta Nobelovy ceny za literaturu mě vysloveně nadchnul, zahřál na srdci a potěšil. Přenesl jsem se s hlavní hrdinkou do Karibiku a úplně cítil atmosféru jednoho z jeho srpnových ostrovů s dobrým jídlem, pitím, výtečnou hudbou a všudypřítomnou láskou a vášní, jež visí ve vzduchu. Krásná tečka za jednou bohatou literární kariérou.“... celý text
— sachista

Sto roků samoty Sto roků samoty

„Po Lásce za časů cholery (1985) jsem si znovu přečetl i Sto roků samoty (1967), nejslavnější a vrcholný román kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927 - 2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982). Taktéž třetí četba po třiceti letech. Potvrzení, že jde o jedno z mých nejmilovanějších děl. Kdybych měl jmenovat deset mých nejoblíbenějších románů, Sto roků samoty by mezi nimi bylo určitě. Sága šesti generací rodu Buendíů, odehrávající se ve fiktivním tropickém městečku Macondo, je gejzírem šťavnatého jazyka, pestrých příběhů, barvitých epizod, bohatého děje, výjimečné obraznosti, svérázných postav a jejich tragikomických osudů; slov, nápadů, barev, chutí, vůní, pachů, které jsou z nádherného vyprávění přímo cítit; fantastických událostí, které se tu dějí zcela přirozeně (a naopak reálné jevy jsou považovány za fantastické); propletenec rodinných a jiných vztahů, kdy čtenář musí být trochu ve střehu, aby se v těch vztazích a opakujících se jménech vyznal (naštěstí dnes se dá na internetu najít rodokmen, který to usnadňuje). Nenašel jsem ani jedno slabé místo, román proudí jako bohatá, široká, chvílemi divoká a jindy poklidná řeka s mnoha přítoky - fantastickými, půvabnými i krutými příběhy, rodinnými aférami, přírodními katastrofami, vzestupem i pády, které zrcadlí staleté dějiny jihoamerického kontinentu s jeho občanskými válkami, diktátory či vykořisťovatelskou banánovou společností. Příběhy o různých formách samoty Buendíů (osobní, společenské i samoty moci) a o všech možných podobách lásky a vášně. Román, v němž pokaždé najdete něco nového a jiného. Kongeniální český překlad.“... celý text
— milan.valden

Uvidíme se v srpnu Uvidíme se v srpnu

„Můj milovaný Gabo. Jeho příběhy mě provází už pěkně dlouho. Ani nevím, kdy jsem poprvé četla jeho knihu, ale asi to bylo někdy na gymplu v minulém století. Ovšem vím velmi dobře, že to byla Kronika ohlášené smrti a že si mě získal už napořád. Jeho magický realismus mě nepřestával uchvacovat. Takže tato posmrtně vydaná kniha byla pro mě prostě povinností. Nevěděla jsem co čekat a trochu se i bála, ale ukázalo se že zbytečně. Jasně, tato útlá novelka nedosahuje na jeho největší díla, nicméně jsem dostala přenádherně napsaný ucelený příběh. V kontextu Márquezovy tvorby by se možná mohl zdát až prostý, ale za tím jednoduchým příběhem se toho ve skutečnosti skrývá poměrně dost, je živoucí a plynoucí. Krásná pocta autorovi a díky jeho synům, že tuhle knížečku nechali vyjít.“... celý text
— bosorka

Na paměť mým smutným courám Na paměť mým smutným courám

„Taková velmi příjemná jednohubka, která ve mě ovšem zanechala takový trošku nedokončený pocit. Inu, jako bych strávil noc s mladičkou pannou a nakonec nic :) Ale přiznejte si, kdybyste se se takhle v devadesáti letech zamilovali do spící dívky, neměli byste strach z toho, jaká bude, až se se probudí a promluví? Nebude nakonec lepší nechat ji spát?“... celý text
— Finn69

Láska za časů cholery Láska za časů cholery

„Třetí četba, po třiceti letech, slavného románu Láska za časů cholery (1985), který je čtenářsky asi nejoblíbenějším dílem kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze (1927 - 2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982). Vedle románů Sto roků samoty (1967) a Podzim patriarchy (1975) a novely Kronika ohlášené smrti (1981) je to autorovo nejznámější dílo. Garcíu Márqueze řadím mezi své nejoblíbenější spisovatele. Tento román jsem poprvé četl asi v 17, pak ve 20; ve stejné době jsem dvakrát četl i Sto roků samoty, takže i k tomuto milovanému románu se teď vrátím. Co napsat o tak slavném díle? Skvěle se tu projevilo Márquezovo vypravěčské umění a bohatý a šťavnatý jazyk, díky nimž povýšil poněkud sentimentální příběh na velký čtenářský zážitek. Je to autorův nejdelší román a já jsem si ho i potřetí velmi užil, navíc po tak dlouhé době a ve zcela jiném, zralém věku, s jinými osobními zkušenostmi a zážitky a také se znalostí celého Gabova díla. A ocenit je potřeba i vynikající český překlad. Hlavní postavy jsou tři. Florentino Ariza, jeho dávná láska Fermina Dazová a její manžel Juvenal Urbino. Když doktor Urbino zemře, osloví Florentino po 51 letech Ferminu s tím, že ji nikdy nepřestal milovat. Naplní se konečně jejich láska? A co všichni tři za ty desítky let prožili? O tom je tento nádherný román, o lásce, vášni, touze, manželství, čekání, stárnutí a stáří...“... celý text
— milan.valden

Přejít na knížky autora