Glivuska
komentáře u knih
Rychlé šípy
Jaroslav Foglar
Přečetla jsem asi milionkrát :) Na komiksech jsme doma vyrostli, dodnes s tátou citujeme naše oblíbené hlášky (např. když někdo z nás jede na dovolenou "a piš často, víš, že sbírám známky":). Kniha, co mě naučila, jak se správně chovat, nevzdávat se, hrát fér, sportovat, mít zájmy, dobré rodinné vztahy a kamarády. Doporučuji začít se čtením co nejdříve!
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Odpočinková kniha pro ženy. Lehké čtení, někdy vtipné, jindy dovede k zamyšlení. Nádherné ilustrace. Když k tomu člověk bude přistupovat jako k souboru fejetonů, které byly původně publikovány v magazínu ELLE, nemůže být zklamaný (tím knihu neshazuji, jen odhaduji ideální čtenářku :).
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Jedna z nejlepších knih Petry Soukupové. Musím říct, že vlastně už ten název knihy hovoří za vše. Fráze, která v knize zazní, je jen alibistické řešení nastalých situací. Příběh svobodné matky, která nezvládá výchovu svého syna, návrat k nefunkční rodině, snaha realizovat se nehledě na své závazky (v podobě dítěte), hledání řešení, která se stejnak ukážou jako provizorní. Stojí za přečtení, už jen proto, že témata v ní probíraná budou stále aktuální.
Pod sněhem
Petra Soukupová
Jedna z mých nejoblíbenějších od této autorky. Naprosto jsem se našla v komplikovaných rodinných vztazích, naprosto přesně byl pro mě vykreslen onen společně strávený čas, kdy nikdo z nich nemůže uniknout a kdy je každý zavřen ve své vlastní hlavě, kde si "mele" tu svou :)
K moři
Petra Soukupová
Moje první knížka od Petry Soukupové, která mě hned okamžitě zaujala svým vypravěčským stylem (který nesedí asi úplně každému). S odstupem času trochu slabší než knížky, co následují, ale pořád kvalitní začátek skvělé spisovatelské dráhy.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Knížka se mi v zásadě líbila. Odpočinkové čtení plné komediálních rysů. Když humor v knize někomu sedne, dokážu si představit, že je knížkou nadšen. V opačném případě se občas zasměje, ale po čase začne být trochu znaven opakujícím se humorem. Určitě zajímavý a originální počin, ale stále jsem si nenašla čas a chuť sáhnout po dalším díle.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Od autorky jsem četla Žítkovské bohyně (které mě na rozdíl od okolí moc nenadchly). Tato knížka ale patří k mým nejoblíbenějším. Úžasný popis českého pohraničí. Příběh o tom, že kdysi Němci a Češi dokázali žít pohromadě, a jak to události 20. století natrvalo změnily. Knížka by měla být povinnou četbou pro všechny, kteří mají tendenci vidět svět černobíle. Neuvěřitelně čtivá.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Knížka je opravdu zvláštní. Když jsem si ji na doporučení kamarádky půjčila, byla jsem dost překvapená, jak moc knihu chválila, když já jsem se do ní vůbec nemohla začíst. Možná to bylo kvůli velkému množství italských jmen, které jsem si nedokázala zapamatovat. Částečně to bylo i stylem vyprávění, kdy téměř chybí přímá řeč. Knihu jsem tudíž odložila a až po čase se k ní vrátila. Jakmile jsem překonala prvních pár desítek stran, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji jedním dechem. Těším se na pokračování. Nutno ale dodat, že kniha opravdu není pro každého. Když už se pro ni ale rozhodnete, dejte ji šanci.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Kniha mě doopravdy nadchla. Musím říct, že jsem dlouho nečetla nic tak emotivního, smutného, ale svým způsobem i krásného, kdy ve všech těch hrůzách vždy člověk dokáže spatřit i světlo na konci tunelu. Neustále dokola se podivuji nad tím, jak takhle velký příběh dokázal dát dohromady tak mladý člověk, tou dobou osobně neposkvrněný. Popisy té doby, jednotlivých situací, vztahy mezi lidmi, které byly tvořeny samotnou válkou, jsou naprosto jedinečné.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Kniha se mi líbila. Na začátku trvalo poměrně dlouhou dobu, než jsem se začetla, ale vzpomínkové pasáže na koncentrační tábor jsem zase přečetla jedním dechem. Musím se přiklonit k některým názorům, že nedostatkem knihy je taková jakoby poslepovanost několika námětů/témat, které na konci netvoří úplný celek. Knih o pracovních/koncentračních táborech je spousta, v téhle je dle mého unikátní zpracování tématu člověka (nacisty), který všechny ty hrůzy (na kterých se více či méně (spolu)podílel) přežil a musí jim čelit dnes a denně po zbytek svého života. Navíc nyní v přímé konfrontaci s lidmi, kterých se to osobně týkalo. Určitě stojí za přečtení.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
Knížka se mi moc líbila. Četla jsem na základě doporučení na dobrý stejnojmenný seriál (ten jsem ale neviděla). Příběhy tří žen, které se protnou. Drama o tom, že působí-li zvenku něco ideálně, ještě to tak nemusí být i ve skutečnosti. Knížka je velmi čtivá.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Četla jsem až po V šedých tónech a Sůl moře. V zásadě se mi líbila, ale dle mého nedosahuje kvalit dvou knih předchozích. Možná je to volbou tématu (není tak černobílé jako 2. sv. válka), příběhy lidí v ní nejsou tak osudové (všudypřítomná otázka života a smrti) jako příběhy hrdinek z knih předchozích. Přesto věřím, že si v ní čtenář/ka najde zalíbení. Knížka je čtivá a umístění dějové linie do New Orleans je originální.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Knížku jsem četla poté, co jsem dočetla V šedých tónech. Stejně jako první knížka mě uchvátila a přiměla si přečíst historii potopení lodi Wilhelm Gustloff, kterou jsem předtím vůbec neznala (reálná událost je taktéž součástí knížky). Příběh je vyprávěn z pohledu několika lidí, jejichž osudy se v různých fázích příběhu protnou. Co postava to jiná minulost, přesvědčení, jiné smýšlení, cíl cesty. Knížka je velmi čtivá.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Knížka byla fantastická. Četla jsem ji jedním dechem od začátku do konce. Přiměla mě dokonce si načíst historii Litvy, zvláště pak ve 20. století, kterou jsem do té doby neznala. Doporučuji všem, co se zajímají o druhou světovou válku a tematiku koncentračních/pracovních táborů a jaké měly dopad na konkrétní jedince. Příběh je vyprávěn patnáctiletou dívkou Linou, která líčí osudy své a své rodiny při deportaci do pracovních táborů na Sibiř.
Hana
Alena Mornštajnová
Skvělá knížka. Přečetla jsem ji jedním dechem. Smutné osudy lidí, kteří se po hrůzách koncentračních táborů nedokázali vrátit do reality všedních dnů a dělat, jako kdyby se nic nestalo. Silný příběh.
Jedna želva za druhou
John Green
Od knížky jsem čekala mnohem víc. Příběh, do kterého jsem se nedokázala začíst, mapuje část života hlavní hrdinky, která zřejmě trpí OCD a s tím i spjatými úzkostmi. Příběh se zápletkou jako kdyby se odehrával kdesi v pozadí a v centru dění byla vlastně hrdinka sama a její každodenní uvědomování si toho, že není "normální" a v "normálním" světě neumí fungovat tak, jak by to od ní okolí očekávalo.
Rybí krev
Jiří Hájíček
Jeden z nejlepších českých románů, které jsem v poslední době četla. Příběh lidí, kterým navždy změnila život výstavba jaderné elektrárny v bezprostřední blízkosti jejich domova. Autor opět dle mého mistrně vykreslil rozdílné myšlenkové pochody jednotlivých obyvatel, jakým způsobem se smiřují s tím, že jim stát sebere své domovy (někdo se s tím smířit nedokáže, někdo chce co nejrychleji zapomenout atd.). Příběh vlastně retrospektivně nahlíží na to, co se stalo s obyvateli jihočeských vesniček, jak žijí dnes a proč skončili tak, jak skončili. Vše pohledem hlavní hrdinky, která se do rodné vlasti vrací na návštěvu ze zahraničí, kam kdysi odešla ve snaze změnit svůj dosavadní život. Knížka se mi moc líbila a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Půjčila jsem si na základě románu Rybí krev, který jsem četla jako první. Musím říct, že Rybí krev se mi četla i líbila víc (proto pouze 4 hvězdičky), ale i tak jsem Selský baroko se zájmem přečetla. Nedokázala jsem se rozhodnout, zda je mi hlavní hrdina sympatický, anebo mi ho bylo spíš líto. Autor skvěle popsal vztahy na vesnici, jejich úskalí, mentalitu lidí, co se snaží zapomenout v kontrastu s těmi, co si minulost navždycky nesou v sobě a neumí se ji zbavit. Na závěr skvělá zápletka, která vlastně celý vyprávěný příběh pozvedla. Osobně jsem měla trochu problém s rodinnými vazbami několika rodů, které byly v knize postupně odhalovány, je potřeba se víc soustředit a klidně se v knížce vrátit.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Knížka se mi moc líbila. Četla jsem na základě četby předchozích dvou dílů (Doporučuji knížky číst v návaznosti na sebe. Ačkoliv hlavní detektivní zápletka je vždy pro každou knížku jiná a není závislá na předchozím ději, vztahy mezi detektivy a život hlavní postavy se v knihách vyvíjí). Je velmi čtivá, čtenáře rychle vtáhne do děje, ideální četba na dovolené, kde člověk vypne a chce si odpočinout.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Knížka se mi líbila, přiblížení tématu sběru bylin a jejich využití bylo zajímavé zejména s odkazem na dědění této činnosti z generaci na generaci. Autorka trefně vystihla i život na venkově, jeho krásu (příroda) a úskalí (sousedské vztahy, nemožnost uniknout své minulosti atd.). Líbila se mi snaha hlavní hrdinky si na všechno vystačit sama, i když postupně mi ji bylo spíš líto. Kniha byla z těch těžších především kvůli stylu vyprávění a malému počtu dialogů, resp. přímé řeči.