Poslední aristokratka

od: Evžen Boček

Poslední aristokratka

František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která ...celý obsah knihy

František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene.

Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře! méně textu

http://img.databazeknih.cz/images_books/13_/134832/posledni-aristokratk-134832.jpg 4411
Série: Aristokratka (1.)
Žánr:Literatura česká - Humor
Rok vydání: 2012, 1. vydání originálu: 2013 ...více

Komentáře

Nejprve se musíte přihlásit.
Sparkvčera

Knihu jsem četla na doporučení kamarádky a musím říct, že se mi líbila. Oddechová četba, která je vtipná, místy jsem se smála i nahlas. Pokud se mi do ruky dostane i druhý díl určitě si ho přečtu.

mdracekpředevčírem

Asi první kniha od českého autora, u které jsem se smála nahlas. Vtipné situace vyvolané charaktery postav a prostředím zámku Kostka, včetně navážení se do knížete Schwarzenberga s Helenkou Vondráčkovou, tvoří skvělou knihu na předvánoční odlehčení situace a únik od shánění dárků (alespoň v mém případě). Těším se na čtení 2. dílu!

zp8719.12.2014

Výborná knížka! Moc mě pobavila. A okamžitě po dočtení jsem ji předala dalším členům rodiny, aby se před Vánoci taky naladili na tu správnou strunu. Když už jsme u těch Vánoc - i děj se zpočátku odehrává v tomto období.
Poslední aristokratka je vlatně deník Mary Kostkové z Kostky - respektive Marie III. - budoucího strašidla. Marie svérázně a trefně komentuje den za dnem situaci kolem navrácení Kostky její rodině, první dny a z finančního hlediska boj o přežití její rodiny, zvířectva a "poddaných".
Opravdu není nejlepší nápad číst knihu na veřejnosti (pokud nepatříte k těm, co jim je jedno, že trpí výbuchy smíchu při čtení).
Abych byla objektivní, musím přiznat, že asi v polovině knihy se nachází "oblast", která mi přišla zábavná méně, zkrátka ne všechny dny na Kostce byly stejně vtipné a zajímavé. Pár stránek mi přišlo sepsaných trochu tzv."na silu" - ale v tom množství bezkonkurenčních hlodů to skoro ani nestojí za zmínku.
Velmi jsem si oblíbila paní Tichou. A ač byl Josef na kopnutí do holeně, moc mě bavil. :)

Rozhodně nemůžu vůbec souhlasit s Mermaid. Kniha vyšla roku 2012, ale DĚJ JE Z 90. LET! Celé je to přeci o tom, jak Kostkové dostali v restituci Kostku zpět! A restituovalo se především v 90. letech.
Proto je víc než správné, že autor popsal např. právě scénu na letišti tak, jak to probíhalo ve sladkých devadesátkách (omlouvám se za ten výraz, ale je to doba mého dětství a myslím, že celkově méně strastiplného období), tedy bez zpřísněného protiterotistického režimu na letištích atd.
Myslím, že jednou byl v textu zmíněn rok příběhu - 1996. Tak to jen k vaší připomínce mimo mísu :)

No a co se týče toho, jestli tomu něco chybí - myslím, že vaše přirovnání ke štrůdlu je docela trefné, protože někdo v němu "musí" mít i ořechy a rozinky, aby mu chutnal. A někdo zase rozinky nesnáší. S příběhy je to podobné...
Myslím ale, že tento příběh je napsán tak, jak má být. Kdyby byl překombinovanější, už by to nebyl deník - z pohledu Marie - ale mohl by to být přímo román (s několika dějovými liniemi) - a spíše z pohledu nezaujatého vypravěče.
A troufám si tvrdit, že kdyby se v příběhu vyskytlo více linií, více rovin, autor by sklidil kritiku za překombinovanost.
V každém případě - forma, v jaké je Poslední aristokratka sepsaná (tzn. Mariin pohled, její popis situací), mi přijde ideálně vyrovnaná.
Jediné, co bych uvítala by bylo více zážitků, více stran.
A klidně ne jen z pohledu Marie. Mohl by být zajímavý i pohled dalších postav. I když myslím, že Mariin pohled/nadhled je nejzajímavější. :)

Snad jen malé mínus - konec přišel zčistajasna... dopis Maxovi a buch, konec. Plusem je, že má kniha pokračování, už se na něj těším. A pan spisovatel mi je o to sympatičtější, když jsem se dočetla, že vychodil základku, na které momentálně učí moje teta a vystudoval gympl, který navštěvoval i můj taťka... no jo, Kyjov :)

Mermaid18.12.2014

Pěkné, čtivé, ale oba díly jsou napsané takříkajíc "na jeden zátah" (viz můj komentář u knihy Aristokratka ve varu). Jsem trochu překvapená, že je kniha až z roku 2012, někdy jsem si říkala (například u scény z letiště), že ji autor psal v 90. letech. Nejen z tohoto důvodu by to chtělo asi trochu upravit, protože námět i děj má velký potenciál, autor je humoristicky nadaný, ale něco tomu chybí.
...Asi, jako kdybyste dělali štrůdl a dali do něj jen jablka. Těsto se Vám povedlo, jablka v něm jsou výborná, ale jíte a jíte a jsou to pořád jen jablka. Někomu to bude chutnat i tak, ale v podstatě je jasné, že přidat rozinky, skořici a ořechy, tak z toho teprve bude excelentní dezert :-)
Osobně doufám, že pan Boček stále píše a někdo mu tam ty další ingredience nakonec pomůže přidat.

Favolek18.12.2014

Knihu jsem dostala k vánocům a musím říct, že mi už dlouho nic neudělalo takovou radost. Smála nebo tedy spíš, brečela jsem smíchy, od začátku do konce. Vřele doporučuji i druhý díl.

aktak120317.12.2014

Parádní čtení na pobavení. Po dlouhé době kniha, která vás neustále nutí alespoň k úsměvu, když už se nechechtáte na celé metro :-) jako já.

aktijnov17.12.2014

Asi jsem od té knihy čekala víc. Někdy hodně vtipná, jindy vyvolala spíše smutný úsměv...

Anya63617.12.2014

Řekla bych Saturnin v sukních. Od posledního přečtení knihy Zdeňka Šmída jsem se tak nebavila.

Šánka16.12.2014

To nemělo chybu, senzační oddechovka.
Upozoznění : nečíst na veřejnosti!!! Nejde se přestat smát (řechtat)nahlas.

evamilo16.12.2014

Paráda, dlouho jsem se u knihy tak nahlas nenasmála :-))

gatear11.12.2014

Já jsem se fakt bavila. Knihu jsem si vzala nic neočekávajíc, prostě takovou mezihru po drsné krimi knížce. Pokračování druhé knihy bylo naplánováno "zas někdy". Všechno jinak - hned po přečtení jsem si dala pokračování. Mě tato kniha rozhodně nezklamala a autora si budu hlídat :-)

wiix05.12.2014

Ľahká oddychovka, vtipná, trefná a nevtieravá, ale niekedy až príliš jednoduchá.

Jihorka28.11.2014

Byť jsem se snažila od knihy vzhledem k oceněním a nadšeným komentářům neočekávát podobné pocity, ráda přiznávám, že jsem se skvěle bavila. Nekomplikovaný vyjadřovací styl humoru mi sedl. Bez zbytečných vytáček mě zasáhl přímo na komoru. ;)
Při čtení některých situací jsme se smála nahlas tak, že jsem nebyla schopná druhému text přečíst. Každá z postav si průběžně získávala mé sympatie, přestože mi kolikrát svou osobitou povahou lezla na nervy - zejména Josef. ;)

Vřele doporučuji.

Cella23.11.2014

Uživatel Jakear, můj blízký přítel, mi z očí do očí řekl, že jsem literární snob. No, nepopírám to, ale například Poslední aristokratku vážně nelze označit za četbu pro snoby. Je to oddechovka a ne že by občas nesklouzla na hranici trapnosti, ale tenhle typ humoru mi naprosto sedne. A tu cenu si dílo zaslouží. Ono pomyslné, prosté zjednodušení nálady je někdy stokrát užitečnější než to nejhlubší mravní povznesení. Až zase jednou přijdu zničená z našeho osobnost ubíjejícího gymplu, tak nesáhnu po Vojně a míru, ale po Aristokratce.

FreshPatty22.11.2014

Hodně dlouho jsem se u žádné knihy takhle nepobavila! Za mne jednoznačně pět hvězdiček a vřele všem doporučuji. Parádní oddychovka. :)

SalomeH22.11.2014

Příběh se mi líbil, ale humor mi někdy přišel poněkud násilný a opakující se.

Mikik18.11.2014

Neskutečně vtipná kniha, ale ke konci už i ten humor trošku stagnuje a spíše se opakuje a veze se po tom, co bylo vtipné na začátku. Ale je to oddechová kniha a pokud člověk nečeká hlubší děj a nějakou zápletku, tak vřele doporučuji.

Haldasha18.11.2014

Uprimne me kniha vubec nenadchla. Po par dnech po precteni uz ani clovek nevi o cem ze to bylo.

honzakral15.11.2014

No tak šlo to...

andream15.11.2014

Dobře se čte, v první části knihy jsem se musela smát nahlas, viz přeprava kočky letadlem-))))) . Vtipné,nenáročné,oddychové čtení.žádnou hloubku ani myšlenku v tom nenajdete,ale za přečtení určitě stojí

Vivienca14.11.2014

Vtipné, moc jsem se bavila. Jako oddechovku doporučuji.

tinkal11.11.2014

! Knizku jsem si poridila na dovolenou a naprosto splnila svuj ucel. Oddychove cteni , u ktereho jsem se docela pobavila.

HannyEs11.11.2014

Na tuhle knihu jsem se neskutečně těšila ale jak už to tak bývá nic není podle představ. Stalo se, že jsem se párkrát i nahlas zasmála ale kniha byla na 244 stran až moc zdlouhavá. Knihu jsem párkrát odložila a nakonec i úspěšně přečetla ale jen tak tak.

bosorka08.11.2014

Tak tohle nebyl můj šálek kávy. Uznávám, že to je semtam vtipné, ale prostě mě to vůbec nechytlo. Možná zprvu, ale pak je to pořád kafemlejnek dokola a ve chvíli, kdy se člověk seznámí s osazenstvem, vlastně už ho nemá co překvapit. Sice jsem se během celé knihy semtam i pousmála, ba i uchechtla, ale nic to nemění na tom, že mě to vlastně moc nebavilo a na to, jak je kniha krátká, jsem se s ní párala hodně dlouho. A ani nevím, jestli chci číst pokračování.

nicandra06.11.2014

Nějak jsme se s Poslední aristokratkou nesešly. Jsem vcelku na rozpacích, co na tom tak skvělého všichni vidí. Ano, občas jsem se zasmála, ano, postavy jsou velmi dobře napsané. Ale nějak mi to přišlo takové pořád dokolečka dokola. Četla jsem v autobuse - a nevím, jestli by se mi to chtělo dočíst jinde; takhle mi to zkrátilo cestu, tak aspoň tak. A nějak nemám ráda knihy, které chtějí od počátku být první z mnohadílné série (a já na ty série prostě nějak nejsem, už jak to má dva díly, tak je mi to podezřelé... :-) ).

Vlkova.kristyna03.11.2014

Neuvěřitelná kniha, smála jsme se od začátku do konce:)

Haldasha23.10.2014

Kniha me obcas rozesmala, ale ze bych ji musela cist znovu, to ne. Jako oddychovka na vecer ujde.

VePe23.10.2014

U této oddychové knihy bez většího děje (prostě jen plyne čas dle zápisků v deníku) jsem se zasmála, a to i nahlas. Líbí se mi autorův smysl pro humor (není přeironizovaný), vypíchnutí specifických událostí na zámku a taky zvláštnosti jednotlivých postav. Moc fajn kniha, kterou jde číst i po kouscích.
Škoda jen, že to nemá hlubší děj, ale to by asi uškodilo lehkosti této knihy.

MarkDesy22.10.2014

Chápu, že je to nejhumornější knížka roku. Průměrný český člověk prostě potřebuje, aby mu byl přinesen humor přímo pod nos. Žádné překvapení, pointa, něco nečekaného, vtip odhalený čtenářem až později. Čeho je moc, toho je příliš a "dávat humor" takřka do každé věty mně teda přijde spíš na škodu. Radši bych méně humoru, ale zato pořádného. Děj a zápletku v knížce nehledejte. Co se ale povedlo jsou postavy. S každou se ztotožníte, každá je jiná, osobitá a vyniká něčím jiným. Knížka vám dá jenom jedno, vykouzlí vám úsměv na rtech, což je ale v dnešní době docela dost důležité a někomu to stačí. Třeba mně.
upr.: komentář pod sebou jsem vážně nečetl:))

Majdule22.10.2014

S tímhle hodnocením mám trochu problém. Ve své podstatě je to docela slabá kniha, příběh nehledejte, smiřte se s útočením na "nižší" pudy v podobě sprostých slov a prvoplánovitých vtípků. Jenže, autor má současně neuvěřitelný cit pro situační komiku. A já se několikrát smála nahlas nehledě na situaci, v níž jsem se nacházela. Možná to není dost na skutečně dobré hodnocení, ale já jsem se vlastně dobře bavila. A to někdy docela stačí. (@Majdule_1)

Autor knihy:

E. Boček

Evžen Boček

(Česká republika, 1966)

Další knihy autora: