Sůl moře

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se sv...celý text

V roce 1945 se druhá světová válka chýlila ke svému konci a poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich měla co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Donuceni okolnostmi drží při sobě, ale když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, které jste národnosti a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: chtějí přežít.

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž vrhá světlo na jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/299441/sul-more-i7c-299441.jpg 4.7428
Originální název:

Salt to the Sea (2016)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, CooBoo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (130)

Přidat komentář
LuCyMcLy
22. dubna

Velmi výjimečný a smutný příběh z období druhé světové války, který vás donutí se nad některými věcmi zamyslet. A vážně mě kniha ohromila. Knihy s tématikou válek moc nevyhledávám, ale tato byla vážně úžasná, bavila mě, a hlavně jsem pochopila poslání celé této knihy. Poukazuje totiž na největší námořní tragédii v dějinách lidstva. A ne, není to o Titaniku, pokud jste si to mysleli, jen to dokazuje, že o této tragédii vážně moc lidí neví, a přitom to byla daleko větší pohroma, než kdy Titanik byl.

paisr
21. dubna

Dost sugestivní, výborná.

Acquenta
21. dubna

Silná kniha, nedovedu si představit tu hrůzu, co se tenkrát odehrála....

rareh
21. dubna

Kniha se čte lehce, zajímavé pojetí vyprávění z pohledu každé z hlavních postav. Chvílemi kruté, chvílemi nadějné, chvílemi "přeslazeně" dojemné (pardon). Ale za mě spíše plus....

keksik4
19. dubna

Chcete u knihy zároveň přemýšlet a raději nemyslet, brečet a radovat se, vzteky zatínat ruce v pěst a dojímat se nad lidským dobrem, dýchat zrychleně anebo nedýchat napětím vůbec? Pak sáhněte po této knize. Něco tak smutného a zároveň něco tak pěkného jsem snad ještě nečetla. Kniha o tom, jak se z válečného utrpení rodí čisté lidské dobro, o lidech dobrých a zlých, o životě tak jak je. O tom pravém a nepřikrášleném životě. O tom, že ani hrdina není pouze bílý a padouch není pouze černý. Zároveň se také dozvíte o úseku dějin, o kterém se příliš nemluví. Možná by někomu mohl vadit zvláštní styl psaní, takový ten deníkový, kdy každá postava píše stejné zážitky a události sama za sebe a rychle se to střídá, ale díky poutavému ději si rychle zvyknete. Jen do poslední stránky jsem doufala, že se i polská dívka Emilie zachrání...............Jedna z mála knih, o které přemýšlíte, i když už je dávno dočtená a kdy jste rádi, že žijete teď a tady.

Jiitush
17. dubna

Zbytečně dlouhý rozjezd, kniha má být věnována námořní katastrofě a přitom je to kniha spíš o tom, jak utíkali před Rusákama a putovali do přístavu. Samotná nehoda stroze popsaná a konec useknutý.

SPOILER: A ten konec jsem stejně nepochopila. Co se teda stalo s Emilií, setkala se potom ještě se svým prckem nebo ne?

1casper
13. dubna

Knihu jsem si půjčila na doporučení a i proto, že vyhledávám knihy a dokumenty o 2.sv. válce.
Byla jsem ale zklamaná.

Asi jsem se netrefila do období, nebo nevím, ale tahle kniha mi přišla děsná. Špatně se mi četla, těžko jsem se orientovala kdo je vlastně kdo, přeskakovala jsem stránky. Dočítala jsem ji velmi těžko.

šneki
12. dubna

Sůl moře pro mě nebyla tak čtivá jako V šedých tónech, ale přesto hodnotím velmi kladně. Nejvíce mě zasáhla část, kdy ženy házely malé děti na palubu lodi... Tam jsem se opravu na chvilku zastavila a přestala číst.

takodilXXL
09. dubna

Velmi dobrá knížka čtivá a napínavá až do konce.

Globuska
06. dubna

O válce už bylo napsáno mnoho a z různých pohledů. Sůl moře je plná utrpení, zimy a strachu těch, kteří se snaží zachránit. Ale před čím vlastně prchají? V situaci, kdy jak utlačovatel, tak "zachránce", plení zemi, je těžké vybrat si menší zlo. Zvlášť pro děti, které musejí během několika let zestárnout o celá desetiletí.

Příběh Joany, Emilie a Floriana chytá za srdce a přesvědčivě dokazuje, jak hrozná doba to byla díky jejich svědectví. A ve chvíli, kdy se záchrana a lepší budoucnost objeví na obzoru, nastane katastrofa větší, než si kdo vůbec dokázal uvědomit.

Za mě perfektní příběh, protože na pozadí války, kterou všichni "známe" zleva zprava, proběhla katastrofa, o které jsem vůbec nevěděla. Síla vyprávění a skládačka jednotlivých postav - to je Ruta Sepetys.

Ivana255
05. dubna

Ano, čte se jedním dechem. Výborně napsaná kniha.

Burák
01. dubna

Byť se kniha čte moc dobře a díky mozaice příběhů mi odkrývá dosud nepříliš známé evropské historické události, musím bohužel říci, že jsem byla docela zklamaná. A vlastně moc nechápu, jak to, že se okolo té knihy byl takový humbuk. Na druhou stanu nechci vůbec snižovat životní utrpení, které musely prožívat hlavní postavy knihy - protože příběhů z dob válečných zvěrstvech páchaných na obyčejných lidech není nikdy dost. Od Ruty Sepetys to byla moje první knížka, a i když jsem čekala lepší čtenářský zážitek, dám ji ještě jindy šanci.

Toffee
26. března

Výborná a nesmírně čtivá knížka. Z těch příběhů opravdu mrazí. Spádu vyprávění pomáhaly i krátké kapitoly - jako rychlý střih ve filmu. Ruta opravdu umí psát a nepodbízet se. Možná se o téhle události neví, protože i když tam zahynulo tolik lidí, v kontextu války je to kapka v moři. Jsem ale ráda, že ji Ruta našla a připomněla, stejně jako téma exodu z Východního Pruska.

amysa
26. března

Válečné příběhy si čas od času ráda přečtu, jen si musím to lidské utrpení pomalu dávkovat... Ruta mi tentokrát nedala šanci, okamžitě mě vtáhla do děje a knížku jsem od začátku až do konce přelítla kosmickou rychlostí a na nějaký oddych jsem neměla ani pomyšlení...
Jen jsem si zpočátku musela trochu zvykat na velmi krátké, strohé kapitoly a pobíhání mezi jednotlivými postavami, pro počáteční začtení to pro mě mělo spíš rušivý efekt, ale bylo mi jasné, že když budu trpělivá, postupně se mi všechny ty jednotlivé příběhy propojí... Dokonce natolik, že se vrátím i k Lině... to mě hodně potěšilo:-)
Velmi se mi líbilo, že se děj odehrává na základě skutečných reálií a že autorka čerpala z historických pramenů a nechala se inspirovat jednotlivými lidskými osudy... tak jako v Šedých tónech a je dobře, že nám pomáhá na tyto příběhy nikdy nezapomínat...
Doporučuji!

Tanja00
22. března

Jestli přemýšlíte o čtení této knihy, tak přesťaňte přemýšlet a čtěte...stojí to za to.

kayla8
15. března

tak tohle bylo něco. Už douho se mi nestalo, že bych knihu přečetla za tak krátkou dobu, ale tady to šlo, možná díky krátkým kapitolám. Ruta umí vtáhnout do děje, umí vykreslit charaktery a na pozadí takové katastrofy se ji to tedy podařilo bravurně. Neskutečně emotivní příběh, možná je to částěčně dáno tím malým, v tuto chvíli spicím drobečkem doma, ale opravdu mě ten příběh dostal. Trpěla jsem s každým nebohým dítětem či matkou, s nadějí jsem doufala v dobrý konec, který nemohl přijít a tolik jsem doufala, že Emília obejme svou Halinku... takže plný počet.

JessyPitt
14. března

Když jsem začala knihu číst, prvních 50 stran bylo poměrně utrpení...Nemohla jsem se zacist a odskakovani k jednotlivým dejum me rusilo. Za to tedy od poloviny knihy jsem byla naprosto bez dechu a ten závěr...Behal mi mráz po zádech...Skvělé zatáhlo do děje a pořád nad tím musím přemýšlet. Smutný ale zároveň krásný..

AnnieMarie
11. března

Této knihy jsem se nemohla dočkat. Nikdy jsem neslyšela o Wilhelmu Gustloffovi, takže jsem si říkala, že se aspoň něco nového dozvím. Styl psaní jsem už znala díky Potrhaným křídlům, takže nic nestálo v cestě.
Když jsem ji začala číst, bylo to pro mě jako droga. Nemohla jsem se jí nabažit. Líbilo se mi, jak autorka postupně odhalovala vše okolo postav.
Musím říct, že jsem naprosto nesnášela Alfreda. Od začátku mi přišel jako sociopat a pak se mi to i potvrdilo. Sice bylo zajímavé nahlédnout do jeho mysli, ale když přišlo na katastrofu, doufala jsem, že se utopí jako první. A to nejsem zlomyslná. :D
Nejbližší mi byla Joana. Samozřejmě.
Celkově bych knihu označila jako naprostou bombu. Líbí se mi, že na konec Ruta přidala i kapitolu, ve které najdeme fakty o katastrofě. Podle mě zkrátka nemá chybu. :)

26Mirka
05. března

Kniha byla naprosto úžasná, mám moc ráda knihy z druhé světové války a Sůl moře mě obohatila o jiné informace z 2. světové války o kterých se moc nemluví, já osobně jsem o lodi Wilhelm Gustloff nikdy neslyšela, skvěle vypsané "charaktery" postav, kniha se četla sama, konec bych trošku rozšířila o osudy postav co přežili
, ale jinak paní autorce tleskám a těším se na další její díla.

blankaa89
05. března

Knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů - slyšela jsem na ni samou chválu a proto, že jednoduše miluju příběhy, které se odehrávají za 2. sv.války. Kniha mě však ale bohužel nenadchla. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit, a ani po jejím přečtení jsem se necítila nijak obohacená. Kdybych si ji nepřečetla, nic by se nedělo. Proto bohužel zklamání.

Nielada
01. března

Sůl moře mi pomohla odhalit jeden z méně známých kusů skládačky zvané 2. světová válka. Jsem za tu knihu moc ráda - je skvěle napsaná. Její čtyři výrazné hlavní postavy poukazují na události pokaždé z jiného úhlu pohledu a mají svá tajemství - ta udržují napětí čtenářovo až k prasknutí. Vřele a obzvláště doporučuji vyzrálým dětem na druhém stupni (četla ji i moje dcera už v 7. tř. a byla nadšená) - pokud jim nevadí vážná témata a zajímá je trochu historie. Ovšem i dospělý si na knize přímo pošmákne.

Hvězdinka
01. března

Tak ja budu totalne vybocovat z rady. Mne se kniha proste nelibila... Jedine plus byly kratke kapitoly. Cele mi to ale prislo takove uspechane, osudy osob rychle vylicene, nemluve o samotne katastrofe, ta zabrala minimum. Proste mi tato kniha nesedla.

KatnissLavender
28. února

Nikdy jsem nečetla knihy z období válek a podobně, neměla jsem na to žaludek. Bylo mi to ale trochu líto, tak jsem se rozhodla začít s knihou pro mládež a doufala jsem, že to ustojím. Nemohla jsem si vybrat lépe a jsem autorce velmi vděčná za to, že se rozhodla přiblížit nám tragédii o které mnozí z nás ( včetně mě ) neměli ani ponětí!

Dandy1
28. února

Osud určuje kdo se s kým setká a kam dojde. Tady se protly životy čtyř různých lidí, jejichž povahy se projevily ve stínu katastrofy. Kéž by Ruta napsala další díl, jak se postavám dařilo po té. Ten závěr byl jen náznakem.

cace
25. února

Čtení dobré. Dozvěděla jsem se hlavně něco o dějinách, co mi dosud bylo neznámé.

julythreemosen
24. února

Tohle byl jedinečný a vskutku srdcervoucí zážitek. Nejsem zastáncem válečných knih, zkrátka si tu beznaděj v nich neumím spojit s požitkem ze čtení. Občas ale není na škodu si připomenout, jaké zvrhlosti se v naší historii děly, že není radno nic z toho opakovat. A že i v nejtemnějších časech lze nalézt lidskost, sílu a víru ve šťastný konec... Tahle knížka byla neskutečně čtivá, nádherně napsaná a zaslouží si 5 hvězdiček a můj nekonečný obdiv ke spisovatelce a hlavně lidem, kteří si touto tragédií prošli.

Martooni
23. února

Jak to, ze se o takové válečné námořní tragédii, větší než Titanik, skoro neví?!
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Zpočátku jsem byla rozladena z krátkých kapitol dle osob, ale brzy jsem si na styl zvykla. Kniha stojí za přečtení.. "A pak už ze mne bude jen sůl moře."

intelektuálka
22. února

Je nutné si připomínat hrůzy války, my, kteří žijeme v míru bychom to měli chápat. Hodně silné osudy, každý z hrdinů si nese trauma."Válka je katastrofa. Rozbíjí rodiny na kousky, které už nikdy nikdo neposkládá dohromady." Doporučuji!

hajrys
21. února

Opět další válečné téma z pohledu tragédie obyčejných lidí. Styl autorky se mi líbí. Plus je i za přiblížení málo známé historie. Přestože jsem ji nemohla odložit, V šedých tónech se mi líbilo více.

Terinka14
19. února

Tahle kniha mě naprasto uchvátila. Od autorky jsem už četla knížku V šedých tónech a ta se stala mou srdcovkou. Proto když jsem na obálce spatřila autorčino jméno, nemohla jsem jinak, než si knihu pořídit. A jaké to překvapení, když jsem ji shledala svou další srdcovkou! Emilia se mi okamžitě a jako první ze všech těch propracovaných postav dostala pod kůži. Miluji autorčin styl psaní i její smysl pro nalézání světla v těch nejtemnějších dobách. Ráda bych citovala jednu větu z knihy, která mi utkvěla v mysli. „A uprostřed toho všeho plivl život smrti do obličeje." Vřele doporučuji.