V šedých tónech

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, ...celý text

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

První vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.7948
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (269)

Přidat komentář
hajrys
předevčírem

Tak tahle mně naprosto dostala. Velmi emotivně psaná historie, o které se bohužel nemluvilo. Pohled na válku z druhé strany. Obdivuji statečnost a houževnatost lidí, kteří tohle museli podstoupit.

MartinaF
19. února

Asi bych jenom opakovala to, co bylo napsáno v komentářích níže. Je to nádherná kniha se silným příběhem.

barus_78
17. února

K téhle velmi emocionální, silné knize musím něco napsat, jinak bych si to neodpustila. V knihkupectví jsem uvažovala nad její koupí. Říkala jsem si : Bude mě bavit toto téma? Válka? Hitler a Stalin? Nebudu litovat? Mám nebo nemám koupit? Ano!! Jsem tak moc ráda, že jsem si ji koupila a mohu ji zařadit do mé knihovničky. Každá stránka hrozně ubývala a mně bylo hrozně líto, že už byla pryč. Tak silný příběh až mi z toho šel mráz po zádech. Kdo o této knize uvažujete sáhněte po ní a nezklame vás!

tkometka
15. února

Tato kniha byla od Ruty Sepetys má druhá. Velmi čtivým způsobem přibližuje historii o které se moc nemluví. O tom že Hitler a němci nebyli jediní kdo vyhlazoval národy v Evropě ve velkém.
Za mě pět hvězdiček a doufám že si budu moci přečíst i další knihy. Je to skvělá spisovatelka!

šneki
13. února

Stránky ubíhaly přímo světelnou rychlostí a celkově byla knížka velmi emocionální.

ken-zo
12. února

Naprosto jasných pět hvězdiček, není co dodat.

katerina.sto
11. února

Díky předchozím recenzím jsem si knihu půjčovala s opravdu velikým očekáváním. Románů z válečné doby jsem přečetla nespočet, nicméně ještě žádný, ve které by byl utiskován nějaký z pobaltských národů - o to více mě lákal, neboť se mi toto téma, stejně jako autorce, jeví opravdu zanedbávaným. První strany byly zklamáním. Autorka užívá velmi prostý jazyk, sestávající především z jednoduchých vět. Čtenář má pocit, že se hned v prvních třech kapitolách odehraje snad vše podstatné. Opak se ale postupně stává pravdou. Právě ona autentická obyčejnost vtáhne čtenáře do děje velmi silně, že se odtržení od knihy stane téměř nemožným. Všechny strasti hlavní hrdinky, s nimiž je během svého nelehkého osudu konfrontována, jsou navíc prokládány retrospektivními vzpomínkami na šťastné chvíle života, což ještě více umocňuje pocit lítosti nad těmi, kteří nedobrovolně přišli během pár minut o vše, co měli - o to, čehož my si často nevážíme a stává se nám samozřejmý. Konec má rychlý spád, je do jisté míry opravdu otevřeným a je pravda, že by příběh býval mohl mít obsáhlejší dohru. Nicméně v nejlepším se má přestat. Doporučuji! Já, čtenář velmi loudavý, jsem ji přečetla během necelých dvou dní - to nechť je důkazem, že opravdu stojí za to jí listovat.

Roselunda 1928
08. února

Do knihy jsem se téměř okamžitě ponořila, ale opravdová bomba to byla až tehdy,kdy jsem si uvědomila, že se tohle opravdu dělo. To jsem pak jen seděla a přemítala, jak vůbec někdo mohl takové věci dělat.
Musím vyzdvihnout nádherný vztah mezi Linou a Andriusem. Fascinovalo mě, jak se dá v tak nehostinných podmínkách zažít něco tak krásného (u "krasívaja" jsem se málem rozbrečela, to bylo tak sladké). A proto mě zklamal konec, který mi přišel strašně otevřený. Četla jsem, četla, a najednou už nezbývaly žádné stránky , a já tolik chtěla vědět, co se s hlavními hrdiny dělo dál, a epilog mi nestačil. Nicméně to nebylo na strhnutí hvězdičky a knihu si určitě ještě znovu přečtu.

P.S.: Jo, "odtušil" tam bilo do očí...

Elen telemna
08. února

Moc hezká knížka. Už od 1. stránky jsem se do ní absolutně ponořila...
Kniha dobře popisuje to, jak se někteří lidé dříve měli špatně. Je pravda, že je mnoho jiných knih z války, ale na téhle se mi líbí, že nejde ani tak o krutý popis nelidského zacházení s člověkem, nýbrž jde spíš o boj, který se v každém takovém člověku odehrává. Co asi někdo v takové situaci cítí? Strach, bolest, vztek, utrpení,... Ale přes všechno tohle existuje i malá naděje, že je možné se z toho dostat, a útěcha, jako třeba Lině byly útěchou její kresby...
Moc se mi líbil vztah mezi Linou a Andriusem...
Podle mě je tahle knížka úžasná a krásná, čtenáři se do ní mohou rychle začíst a rychle ji přečíst, a všem ji vřele doporučuji, protože to podle mého názoru STOJÍ ZA TO!!!
P.S. Je zajímavé, že autorka používá dost často slovo Odtušit... :D

ibrahimgilbert
07. února

Ze začátku jsem se do knihy nedokázala vůbec začíst. Trvalo mi více jak sto stran, než se mi to donečně podařilo a dočetla jsem ji za dva dny. Nejvíce na mě zapůsobil příběh Liny a Andriuse, ale zbytek knihy mi tak nějak prošel před očima bez povšimnutí. Je psaná tak zvláštním způsobem, tak nějak vzdáleně od toho všeho, a proto se mi vůbec nedostala pod kůži. Hned při půjčení v knihovně jsem byla varována, že to nebude moc veselé čtení a taky že nebylo. Ale čekala jsem, že mě kompletně zasáhne, rozpláče a rozbije na milion kousků. Krásná (jak se to vezme samozřejmě) kniha to určitě je a doporučuji každému, ale mně osobně moc nesedla.

Seina
05. února

Krásná a velice emotivní kniha. Přečtená jedním dechm.

GrasselováL
01. února

Konecne kniha, která vypovídá o Stalinových hrůzách. Silná kniha.

Tynulda
01. února

Doslova mi při čtení šel mráz po zádech. Velmi emotivně laděný příběh, který by měl znát každý.

wrut
31. ledna

Kniha, jejíž děj je zasazen do počátku 50.let minulého století, do doby, kdy Evropu sužovala 2.světová válka. Poté co SSSR anektoval pobalstké státy, započal se zbavováním se svých domnělých nepřátel, které pro něj představovali inktelektuálové, umělci, ale i třeba kněží.
Hlavní hrdinka, teprve patnáctiletá Litevka Lina, je s matkou a mladším bratrem (a s tisíci dalšími obyvateli republik v Pobaltí) vytržena ze svého domova a v dobytčáku převezena do jednoho z mnoha kolchozů na jihu ruské Sibiře. Již cestou začíná její boj o přežití, Lina se musí vypořádávat s ponižováním, nedostatkem jídla, ale i utrpením lidí okolo sebe, smrtí někoho z nich nevyjímaje. Jakmile si na pracovní režim v táboře "zvykne", přijde další rána a to přesun takřka až na severní pól, kde mají pro sovětské vojáky stavět vyhřívané příbytky, zatímco ona a jí podobní postupně umírají v sibiřských mrazech.
Lina sama zhodnotila jejich snahu udržet si své životy takto: "Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe"...
Děsivá, úžasná kniha.

kowy2003
30. ledna

kniha je neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej

Lauralex
29. ledna

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? Já ano, po celou dobu čtení této knihy. A nějak mi asi došla slova. Zase. Vzali jim všechno, ale oni jim nesměli dát nic. Ani svůj strach.

Asi už bylo řečeno vše, ale já to zopakuji. Ta kniha si to zaslouží.
Četla jsem o tomto tématu hodně knih, ale stejně nikdy nebudu připravena a smířena s tím, co se stalo. A i když skoro o každé takové knize říkám, že je to jedna z těch nejlepších, musím to říct i o této. Ono se na to ani jinak nahlížet nedá. My o tom sice akorát čteme, ale byli lidé, pro které to bylo realitou. Hodně krutou realitou. A mně to zůstalo hluboko pod kůží.

Pokaždé si myslím, že už mě nic nepřekvapí, ale opak je pravdou. Opět jsem cítila tolik bezmoci, bolesti, strachu, nenávisti a znechucení, ale na druhou stranu i síly, odvahy, oddanosti, naděje a snad až laskavosti. Místy jsem se přistihla, že bezděky držím ruku před pusou nebo na hrudi, abych uvěřila tomu, co vidím. Tolik emocí. Každý příběh, každá myšlenka, každá skutečnost, každá postava jsou jedinečným a unikátním střípkem, který tvoří dějiny.

Život nás učí mlčet a jsme svázáni právě tím jediným, co by nás mohlo osvobodit - ano, sami sebou. Je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Já prosím a doufám, že se o tomto mlčet nebude a stále se o tom bude psát. Nemá to jen šedé odstíny, je potřeba víc. Jsou to zvěrstva, naprosto nelidská, ale lidé by před tím neměli zavírat oči a nesmí se na to zapomenout. Jen tak můžeme alespoň uctít památku všech, pro které to bylo posledním nadechnutím.

Krasívaja, Ruto, krasívaja...

Pivka1
29. ledna

Tuto knížku jsem téměř celou probrečela. Kolik hrůzy, bezmoci, beznaděje, ale i touhy přežít se v ní skrývá. Každému doporučuji, na tuto část dějin se nikdy nesmí zapomenout a je dobře, že se o tom píše.

hmmmm
29. ledna

Dokonalá kniha! Úplně mě z toho mrazí :(

Zlá-Ňufie
28. ledna

Naprosto úžasná kniha! Velmi čtivě a živě napsaná. Několikrát mi bylo špatně, brečela jsem, ale přesto jsem nechtěla, aby příběh skončil. Klidně bych knihu zařadila do povinné četby, protože o tomhle se tolik nemluví. Zvlášť, když autorka čerpala ze skutečných příběhů.
Konec příběhu mě příjemně překvapil, nevěřila jsem, že by se to mohlo stát :). Kniha ve mně zanechala mnoho pocitů, určitě se k ní vrátím!

Klarisska1
27. ledna

Naprosto úžasná kniha..... nemám slov jak byla nádherná... Vyvolávala ve mě mnoho pocitu a nebudu lhát, ale dokonce jsem i brečela a jak.... :-D

Arella
25. ledna

Tohle byla moje druhá kniha, kterou jsem přečetla, od této autorky a mám čím dál intenzivnější pocit, že by obě měly být povinnou četbou pro všechny a pro jistotu jak v rámci jazyku českého tak dějepisu. Opět se mi velice líbil jazyk (děkuji i za překlad), ktery je čtivý, bohatý, barvitý a vykresloval události takovým způsobem, že mi bylo nejednou těsno a nejraději bych hlavním hrdinům donesla uvařený silný vývar a všechny deky, kabáty, čepice, přikrývky, pokrývky, ....no prostě všechno co bych doma našla. Kniha ve mě zanechala spoustu inteznivních pocitů, krásných i smutných. Takže tuhletu si určitě přečtěte!

EvaEmma
25. ledna

Příběh lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domu, z vlasti. Každý den bojují o svůj život....... Silně emotivní kniha. Přečetla jsem ji za večer. Doporučuji všem!

katerina5863
25. ledna

Nádherná knížka, která vyvolá husí kůži na dlouho......

wesulle
23. ledna

Přečteno během jednoho dne a dočteno s otevřenou pusou! Nemyslím, že by konec byl špatný. Ba naopak, přesně to tam zapadlo a lépe to skončit nemohlo. Tohle nemělo být romantické dílo o zamilované šestnáctce. Mělo nám to alespoň trochu přiblížit dobu, ve které byli všichni vděční za jakýkoli projev lidskosti a porozumění. Opavdu hluboký příběh, který se mi vryl pod kůži.

Dandy1
22. ledna

Žít jako v koncentračním táboře 15 let? Hrozné. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže člověk vydržet. Trochu mě mrzelo, že autorka nepopsala setkání Liny se svým Andriusem. Mohlo to to smutné čtení trochu rozradostnit.

Kamil2
21. ledna

Při čtení této knihy, jsem marně mezi řádky vyhlížel alespoň to pomyslné světélko v podobě naděje na konci tunelu. Těžký a krutý příběh, který by se měl stát povinnou četbou. Pod dojmem této knihy si musím položit otázku proč má zlo tolik podob a proč je člověk člověku schopen přinášet tolik bolesti a utrpení. Poučení pro ty, kteří si denně stěžují na to, jak špatně se mají.

asanita
21. ledna

V pořadí již druhá válečné kniha, kterou jsem četla. Tato je ovšem tak trochu z opačné strany barikády - totiž že v knize na rozdíl od Hitlera vystupuje Stalin. Ruta zde velmi živě a přesvědčivě líčí osudy pobaltských zemí a odvod lidí nepohodlných režimu do gulagů rozptýlených po Sovětském svazu.

Tady začíná příběh Liny, Jonase, jejich matky a otce a Andriuse. Linu si nelze neoblíbit, je silná a přes obrovské riziko kreslí, píše a dokonce i krade jídlo, dřevo a další věci u srubů NKVD. Na knize se mi líbí právě to, že rozhodnutí všech postav nejsou jen černá a bílá, je to právě naopak. Lina například odsoudí matku Andriuse a následně i Andriuse samotného, protože mají jídlo a jsou čistě oblečení, takže tolik netrpí. Potom se ale ukáže, že je situace ve skutečnosti trochu jiná, než jaká se na první pohled zdála. Takových situací je v knize více a občas ani nevíte, co si o tom všem máte vlastně myslet.

Příběh plynul velmi rychle a než jsem se nadála, tak už byl konec. Málem jsem i uronila pár slz, což se mi normálně nestává, ale nakonec jsem se ovládla. Postavy byly vykresleny vážně skvěle a například i vedlejší postavy (pan Stalas) dostaly v knize svůj prostor. Epilog a dodatek autorky už jen nasadil knize pomyslnou korunu.

notsohappyanny
18. ledna

Nádheré emotivní dílo! Dýchalo na mě utrpení, naděje, smutek a vztek. Tuhle ÚŽASNOU knížku mi půjčila kamarádka s tím, že si ji prostě musím přečíst, a že mě to dostane:) Kdybych mohla dala bych ale pouze 4,5 hvězdičky za ten konec, moc mě mrzelo že to Ruta nezakončila lépe. (Mluvím o konci v té polární oblasti, dopis který psala Lina byl skvělá varianta na zakončení)
V šedých tónech mě navnadilo na pořízení si vlastního výtisku a už se chystám na Sůl moře a Potrhaná křídla..

Ketrin.TR
17. ledna

Neskutečně silný a emotivní příběh! Z každé stránky na vás dopadá těžké utrpení lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domova a bojovali o holý život v krutých podmínkách, které si člověk v dnešní době jen těžko dovede představit.... Jak lehké je otočit kolečkem a mít příjemné, hřejivé teplo, zatímco z knihy na vás dýchá mráz a led ze samotné Sibiře....

TerkaM
14. ledna

Doporučuji! Je to skvělý příběh a Ruta Sepetys má obdivuhodný talent takové příběhy vyprávět, to se jen tak nevidí. Já se jen divím, že se o táborech na Sibiři moc neví a od té doby, co jsem V šedých tónech přečetla, si stále říkám: "A co když se to ještě děje? Když to Rusové dokázali utajit tehdy, proč ne dneska?" Je děsivé, že se něco takového dělo, umřelo tolik lidí... a takřka nikdo o tom nic nevěděl. Jedním slovem: doporučuji. Přečtěte si ji. Je podaná jednoduše a rozhodně to není jako vytržené z učebnice dějepisu.