V šedých tónech

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnu... celý text

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

První vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.71057
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (295)

Přidat komentář
Mercatino
26. dubna

Knížka z které mám pocit, jakoby jsem jel v chladném vlaku dlouhým temným tunelem bez světel a věděl, že nemá žádný konec. I když kniha neměla moc veselých okamžiků, bavila mě. Dozvěděl jsem se mnoho o smutném osudu mnoha Litevských intelektuálu, kteří byli jako všude v Evropě v období 2. sv. války nespravedlivě odsouzení k nekonečnému utrpení, bohužel které neskončilo ani po konci druhé světové války a poté začalo nanovo.

Kniha mi přišla krátká, ale zase proč se dlouze rozepisovat o tak šílených věcech? Kniha skončila tak jak začala. Smutným osudem, který mi přijde neuvěřitelný, nespravedlivý. Co udělat pro to, aby se toto nestalo znovu? Dost možná prvním krokem by bylo přečíst tuto knihu a jí podobné.

klokan.1905
24. dubna

Ruta Sepetys tuto knihu napsala jistě i z důvodu, abychom si uvědomili, že k takové brutalitě, zastrašování, krutosti a hrůze skutečně docházelo... Jsem strašně rád, že jsem si tuto knihu od ní mohl přečíst a skutečně by si ji měl přečíst opravdu každý... Stejně tak i Sůl moře...

kerstyn
22. dubna

Bezmoc a beznaděj... Velmi silný příběh, téma, které vám vhání slzy do očí. Napsáno lehce, do krátkých a zároveň čtivých kapitol.

Brambu
22. dubna

Moje první zkušenost s tématikou světové války a upřímně nechápu, jak to může být pro někoho oblíbený žánr. Mě se tedy jen velmi těžce četlo o utrpení druhých lidí. Taková brutalita, zastrašování a krutost, no hrůza. Nebýt té špetky naděje na přežití a té vzkvétající lásky, tak je to pro mne jeden velký strašák. Díky bohu, že žijeme v této době...

sporran
19. dubna

Smutná kniha. Je smutné, že takové věci se ve skutečnosti staly a stávají. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných knih, jsou v této rozepsané pocity hlavních hrdinů. A to právě dává knize ten hluboký dopad. Děsí mě ta realita, ta skutečnost tohoto příběhu.

Kif
15. dubna

Tahle kniha bolí. Opravdu bolí. Od začátku až do úplného konce. A právě proto je tak skvělá. Má citlivá duše plakala od první stránky až do poslední téměř v kuse. I přesto, nebo právě kvůli tomu, bych ji dala jako povinnost snad všem lidem světa, kteří nějak rychle zapomínají na zvěrstva, která se děly. A nám Čechům umožní náhled na tuhle problematiku z jiného úhlu, alespoň dle mého mínění. Pro mě je celé to dění tak šíleně nepředstavitelné...
Prostě - přečtěte si ji. Všichni. Povinně. Budete plakat, budete nenávidět svět, nebudete moci pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. Ale je to třeba. Nesmíme zapomínat.

Anna 13
12. dubna

Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.

Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.

Tyto slova vyjadřují tuto knihu.

Příběh je tak silný, že vás bude bolet.


Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...

SeverusSnape
11. dubna

Velice silný příběh plný emocí.Jsem ráda,že jsem si knihu přečetla i z toho důvodu,že se častěji baví o nacistických koncentračních táborech,ale ruský gulag si málokterý autor vezme za své téma.Naše mladá generace je zvyklá na hrůzy hororů z TV.Ale málokdo si z nás mladých dokáže představit hrůzy války,která nebyla fikce nýbrž holá a syrová realita,za kterou spousta lidí nesmyslně položila své životy a nebo si je vybojovala za velkou psychickou újmu na celý zbytek života.V této knize je nádherně vidět čeho všeho byli lidé schopni,aby si zachránili holý život,jak umírali hlady a na nemoce.Podle mne by se kniha měla přidat do ,,povinné četby " pro střední školy

bgott
04. dubna

V šedých tónech je kniha strhující i zdrcující. Příběh o ceně lidského života, o lidské důstojnosti, cti, odvaze a touze žít. Příběh o tom, že historii nepíší jen "velké a silné" národy, že nic není černobílé.
Bohužel ani Sůl moře, ani tato kniha (mj. propojené postavou Joany) nejsou jen fiktivním příběhem. Tak nezbývá než splnit autorčino přání a i o této části historie mluvit a nezapomínat.

Tofinka
04. dubna

Právě jsem knížku dočetla a naprosto mě uchvátila... Chvílemi se mi chtělo brečet, chvílemi jsem pociťovala naději... Myslím, že mnoho z nás si ani nedokáže představit, projít si takovou hrůzou, jakou zažívali lidé v tomto příběhu.

Musím souhlasit s komentářem od uživatele Chytuš, lépe bych to sama nepopsala...

A nakonec obálka. Obálka sama o sobě je nádherně zpracovaná, ale až po tom, co si knihu přečtete, si uvědomíte, jak úzce s příběhem souvisí...

Calibra
03. dubna

Velmi smutný a silný příběh. Jsem matka tří dětí a děj jsem si představovala velmi živě. Jaké by to bylo...? Jak bych své děti ochránila...? Bylo mi z toho tak hrozně, že jsem myslela, že knihu radši odložím. Vydržela jsem, jsem za to ráda, kniha byla velmi čtivá, takže pokud nejste velké citlivky, doporučuji.

Chytuš
01. dubna

Na začátku knížky jsem vůbec nevěděla, jestli jí dokážu dočíst, působila mi až fyzickou bolest.. Tolik hrůzy, do které spadnete rovýma nohama.. Ale mezi všemi těmi hroznými věcmi je ukrytý opravdový poklad - poselství o lásce, soudržnosti a pomoci druhým. Nádhera, na kterou je pět hvězdiček málo. Knížka, která se mi dostala hodně hluboko pod kůži a cítím, že se mnou hodně dlouho zůstane. Slovy autorky: "Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha." A o tom Ruta Sepetysová umí nádherně psát.
V neposlední řadě musím i vyzdvihnout krásnou obálku, kterou jsem plně docenila až po přečtení...

Ráčkajda
29. března

Přečteno jedním dechem. Silný příběh.

Brace
24. března

Před čtením jsem měl obavy, že kniha bude spíše zaměřena na ženské čtenářky, ale kdepak, i chlapa dokáže naplno dostat. Příběhy podle skutečnosti mají vždy tu největší sílu. Zvlášť o skutečnosti, o které se tolik ve světě nemluví. Samozřejmě, že jsem věděl, že Stalin byl padouch a páchal na lidech zvěrstva, ale nikdy jsem se po tom hlouběji nepídil, jako kupříkladu po těch německých zlech. Proto jsem velice rád za tuto knihu, která mi více otevřela oči. A teď hybaj googlovat přesnější fakta o litevcích za dob druhé světové války.

whiolet
22. března

Velmi silně napsaný příběh o hrůzách, které se děly,když vládu převzal Stalin (i když nenechte se zmást Gulagy byly oblíbené i předtím). Bohužel o pracovních táborech po celém Rusku se tolik nemluví a nepíše jako o koncentrácích, které pro změnu měli na starosti Němci.
Ať tak či onak doufám, že se tyto hrůzy už nikdy nebudou opakovat a pevně věřím, že se poučíme chyb z minulosti a nebudeme je opakovat.
Knihu jsem přečetla za jediný den a zanechala ve mně silný dojem. Jsem ráda, že takové knihy existují a já si díky nim uvědomím jak jsou některé starosti malicherné a některé bolesti malé ,oproti tomu co ještě nedávno zažívali jiní lidé.

PetullaN
21. března

"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek".
"Snazili jsme se ze dna oceanu dosahnout na nebe. Doslo mi, ze kdyz si navzajem podrzime, treba se k nemu dostaneme bliz."

Smutny pribeh o opomijemem tematu - anexi pobaltskych statu k Sovestskemu svazu a krutych praktikach stalinismu. Kniha je psana ctivou vcelku jednoduchou formou, ale tizivy dojem zanecha.

nase_zuzu
17. března

Asi jsem četla už moc knížek s podobnou tématikou a depresivním nádechem. Sůl moře od této autorky mi připadá mnohem lepší, děj více plyne. Tady se koncentrujeme pouze na utrpení postav a téměř jjistou smrt. Nehledě na to, že bych jako čtenář ocenila, když bych svoji duši utěšila nějakým pozitivnějším závěrem.

Эva
17. března

Knihu jsem dočetla před pár minutami a nějak mi chybí slova... Ne, že bych nikdy nečetla nic na toto téma. Naopak, coby rusistu mě vždy zajímala vyprávění z gulagů a doby stalinských deportací. Pravda je, že se tomuto tématu již dlouho vyhýbám, protože zkrátka už nic dalšího ani vědět nechci. U knihy jsem několikrát brečela, četla jedním dechem a žila osud hlavních postav. Bála jsem se s nimi a doufala stejně jako oni ve šťastný konec. Nádherně napsaný syrový příběh. Přesto neuvěřitelně lidský. A s poselstvím pro nás všechny v jakékoli době - i v té největší tmě je kousíček světla.

intelektuálka
14. března

Další emotivní výzva autorky, aby se nezapomnělo na hrůzy války. Obdivuji nezlomnost litevčanů přežít v takových podmínkách. A prosím s autorkou: nezapomente na utrpení jiných!

Chodilicka
05. března

Výborná kniha. Jedna z nejlepších, které jsem kdy četla.

sioux
03. března

Naprostá špička. Dech beroucí, uvěřitelné, poučné, nezapomenutelné, atmosferické. V knize sice nejsou žádné hluboké myšlenky nebo stylistické perly, ale vyznění je nakonec hlubší než u intelektuálních knih. Jedna z mála autorek, která mě jako chlapa dokáže zaujmout.

misickabl
02. března

Nemohla jsem se odtrhnout, velmi čtivé...

Nielada
01. března

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.

michaela7087
01. března

Knížka přečtená jedním dechem, krásný - smutný příběh.

Anoell
26. února

Moc krásná a moc smutná kniha, netřeba víc komentovat. Prostě si ji přečtěte.

Beruska18
23. února

Kniha mě naprosto pohltila hned od první stránky ,,,, emotivně laděný příběh odehrávající se za podmínek pro život nepředstavitelných ,,,,

hajrys
20. února

Tak tahle mně naprosto dostala. Velmi emotivně psaná historie, o které se bohužel nemluvilo. Pohled na válku z druhé strany. Obdivuji statečnost a houževnatost lidí, kteří tohle museli podstoupit.

MartinaF
19. února

Asi bych jenom opakovala to, co bylo napsáno v komentářích níže. Je to nádherná kniha se silným příběhem.

barus_78
17. února

K téhle velmi emocionální, silné knize musím něco napsat, jinak bych si to neodpustila. V knihkupectví jsem uvažovala nad její koupí. Říkala jsem si : Bude mě bavit toto téma? Válka? Hitler a Stalin? Nebudu litovat? Mám nebo nemám koupit? Ano!! Jsem tak moc ráda, že jsem si ji koupila a mohu ji zařadit do mé knihovničky. Každá stránka hrozně ubývala a mně bylo hrozně líto, že už byla pryč. Tak silný příběh až mi z toho šel mráz po zádech. Kdo o této knize uvažujete sáhněte po ní a nezklame vás!

tkometka
15. února

Tato kniha byla od Ruty Sepetys má druhá. Velmi čtivým způsobem přibližuje historii o které se moc nemluví. O tom že Hitler a němci nebyli jediní kdo vyhlazoval národy v Evropě ve velkém.
Za mě pět hvězdiček a doufám že si budu moci přečíst i další knihy. Je to skvělá spisovatelka!