V šedých tónech

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, ...celý text

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

První vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.7867
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (242)

Přidat komentář
notsohappyanny
18. ledna

Nádheré emotivní dílo! Dýchalo na mě utrpení, naděje, smutek a vztek. Tuhle ÚŽASNOU knížku mi půjčila kamarádka s tím, že si ji prostě musím přečíst, a že mě to dostane:) Kdybych mohla dala bych ale pouze 4,5 hvězdičky za ten konec, moc mě mrzelo že to Ruta nezakončila lépe. (Mluvím o konci v té polární oblasti, dopis který psala Lina byl skvělá varianta na zakončení)
V šedých tónech mě navnadilo na pořízení si vlastního výtisku a už se chystám na Sůl moře a Potrhaná křídla..

Ketrin.TR
17. ledna

Neskutečně silný a emotivní příběh! Z každé stránky na vás dopadá těžké utrpení lidí, kteří byli násilím odvlečeni z domova a bojovali o holý život v krutých podmínkách, které si člověk v dnešní době jen těžko dovede představit.... Jak lehké je otočit kolečkem a mít příjemné, hřejivé teplo, zatímco z knihy na vás dýchá mráz a led ze samotné Sibiře....

TerkaM
14. ledna

Doporučuji! Je to skvělý příběh a Ruta Sepetys má obdivuhodný talent takové příběhy vyprávět, to se jen tak nevidí. Já se jen divím, že se o táborech na Sibiři moc neví a od té doby, co jsem V šedých tónech přečetla, si stále říkám: "A co když se to ještě děje? Když to Rusové dokázali utajit tehdy, proč ne dneska?" Je děsivé, že se něco takového dělo, umřelo tolik lidí... a takřka nikdo o tom nic nevěděl. Jedním slovem: doporučuji. Přečtěte si ji. Je podaná jednoduše a rozhodně to není jako vytržené z učebnice dějepisu.

pikoa
10. ledna

Velmi čtivý, emotivní příběh...sice vymyšlený, ale na základě mnoha vzpomínek různých lidí. Smekám před nimi, že takové hrůzy přežili, ale také proto, že o nich dokáží vyprávět dál. Je mi z toho smutno, vždy když čtu takvou knihu, je mi těžko na duši, ale nedokážu po dalších takových knihách nesáhnout...Děkuji Rutě za tuto knihu, lidé by neměli zapomínat. Není to tak dlouho...bohužel, mám strach, že v dnešní době by se to klidně mohlo stát znovu...můžeme jen doufát, snad ne...

AllyKumari
09. ledna

Vynikající kniha o strašlivé době a nelidských zločinech, které skrývá minulost. Bohužel i dnešek ukazuje, že k masovým genocidám jsme slepí, dokud není příliš pozdě. Příběh Liny a její rodiny je zcela uvěřitelný, a proti realitě pravděpodobně ještě značně uhlazený. Jedinou výtkou je pro mne tak náhlé ukončení vyprávění, jako by někdo rozsvítil v kině před skončením filmu. Formátem i provedením mi kniha velmi připomínala "Studenti, láska, Čeka a smrt" od Alji Rachmanovové, i když ta je poněkud "dospělejší".

gladya
04. ledna

Nebudu opakovat chvalozpěvy. Dodám něco, co snad nezaznělo. V Šedých tónech je skvěle vyjádřeno, jak ošidné je někdy hodnotit lidské činy. Lina několikrát s radikální jistotou mládí někoho odsoudí, aby později pochopila, že vše je složitější, než se jevilo. A dokonce i pro jednoho z dozorců má nakonec člověk trochu pochopení. Ovšem režimu, který tohle dělal a strůjcům zvěrstev se odpustit nedá.

Bránolog
04. ledna

Přečteno těsně před Solí moře. Ta jemná provázanost byla příjemná. Co bych o tom napsal, by bylo jen opakování toho, co už přede mnou napsali jiní. Strhující, kruté, dojemné i posilující.

beveron
03. ledna

Nádherná kniha, silná, dekuji za provázanost se Sul more ac byly ty knihy tak odlisne. Nevěděla jsem, ze se ty zvěrstva tahly az do roku 1954, kdo z nasi generace by tam přežil jediný rok... ?....
Takové knihy ma smysl cist.

pajafich
01. ledna

Čtenáři pochopí: "краси́вая"

InstanTia
01. ledna

Kniha plná smutku, nenávisti, ale i lásky a síly v lidech, kteří zažili pravé peklo. Člověk si po přečtení knihy náhle uvědomí, jaké má štěstí a jak jsou jeho problémy malé a nepodstatné. Je to neskutečné, kam až jsou schopní někteří jedinci zajít. Tato kniha si zaslouží víc, než pět hvězd. Obsahuje informace, které nejsou hodny toho, aby byly nějak opomíjeny či zapomenuty. Naopak by měly být šířeny dál, protože spousta lidí nemá ani ponětí o tom, co se na tomto světě všechno děje.

monarichter
01. ledna

V šedých tónech je kniha, která dokonale ukazuje, že 2.světová válka se netýká jen Německa a SSSR (Ruska),ale že se dotýkala i takových zemí jako je Litva. Tahle kniha je neuvěřitelně silná, dokonale ukazuje jak se válka dotýkala mladých lidí a jak ji vnímali. Co mě trochu překvapilo byl fakt, že za celou dobu knihy (netvrdím, že se tohle za celých dvanáct let nestalo) Lina ani jednou neonemocněla. Knihu můžu jenom doporučit a jsem ráda, že jsem na knihu narazila.

Dousabel
30.12.2016

Nádherná kniha, která by si zasloužila deset hvězd! Kniha o neuvěřitelné lidské síle a touze přežít, o nadlidské síle mateřské lásky, o přátelství, i lásce, ale i o lidské sobeckosti a krutosti.
Jak autorka sama píše, o osudech pobalstkých zemích je toho napsáno opravdu málo a já jsem za tuto knihu neskonale vděčná. Hlavně už jen proto, že aspoň na malý čas si člověk uvědomí, co všechno má, co normálně bere zcela automaticky - plné břicho několikrát denně, horké topení, teplé oblečení, neskutečné možnosti a vše na dosah ruky, a hlavně těch spoustu banalit, kterým říká problémy, i když to žádné nejsou...

Ta kniha je... krasívaja...

Azmodan
29.12.2016

Ze začátku mě to moc nevtáhlo. Důvodem ale není to, že by kniha byla špatná, ale spíš, že mám teď období těchto knih (a tím to bylo dost podobné jako ty jiné).
Někdy od poloviny jsem knihu začal hltat. Její výjimečnost je v tom, že se příběh odvíjí na nejhlubší lidské rovině a člověk se daleko lépe a hlouběji vcítí do prožitků zmíněných osob.
Například zde již zmíněná vynikající(!) kniha Krvavé jahody mi tohle nezprostředkovala.

Knihu doporučuji především lidem, kteří hledají velmi silný lidský příběh a kontrast nejodhalenější lidskosti s tupostí a naprostou absencí soucitu a empatie.

Nikdy nepochopím, proč člověk někoho vytrhne z jeho domova, z jeho života a uvrhne ho do naprosto nelidských podmínek kde ho bez kouska slitování nechá umřít nemocemi, hlady a parazity :o(

Urbana
28.12.2016

Krásně napsaný příběh, skutečný z kterého mrazí, neuvěřitelné, co zvládne někdo přežít, přetrpět ... knihu V šedých tónech jsem nedokázala odložit, tak mně pohltila, emoce, obdiv a husí kůži, tohle vše ve Vás zanechá, jednoznačně doporučuji si knihu přečíst.

hanka0706
28.12.2016

Neskutečně drsné a dojemné.

vendy6619
25.12.2016

Ne tohle je kniha, kterou nemůžete odložit, i kdybyste sebevíc chtěli.
Stejně jako Potrhaná křídla jsem knihu nemohla odložit.
Úplně jsem se do chytlavého stylu Ruty Sepetys zamilovala a myslím, že jsem si našla novou oblíbenou autorku! :) její krátké kapitoly vám říkají, že si musíte další přečíst, vždyť je to jedna stránka, ale pak zjístíte, že vám zbývá deset stránek a čtete a čtete a čtete!
Bože to byla tak šílená a zároveň okouzlující knížka.
Pořád přemýšlím jakou cenu by měl můj život nebo mých blízkých. Byl by to taky ten kapesních hodinek paní Lino Arvyrdasová?

jarrmilla
20.12.2016

Velká síla, dostala mě, tak jako před pár měsíci kniha Krvavé jahody nebo Osvětimská knihovnice. Uf.

Tiffany
20.12.2016

Na podobné téma Stalinových čistek, jsem četla už „Sašenku“ . Přesto mě opakovaně zaráží, jak tohle může udělat člověk člověku… ??? Vytrhnout ho z jeho běžného života. Kdo mu dal právo ??? Jak slušnost a intelekt se nechá převálcovat hrubostí, násilím a primitivismem…. Strašidelné .... Krátké kapitoly a věty ještě tu bezmoc u mě stupňovaly . Vzpomínky na domov, které celý příběh prokládají, navozují bolestnou ztrátu normálního života…. Je mi to tak líto…. Konec byl pro mě slzavé údolí. A jen chci věřit, že to nikdy nezažijeme.., že se poučíme.. Nebo ne ??

DominaCZ
16.12.2016

Četla jsem ji znovu a je prostě dokonalá.
Nepochopím, jak s ní může mít někdo problém.
Asi tomu někomu nedošlo, že to je reálie, o které se neví, což psala i autorka.
Druhá světová nejsou jen ohraný koncentráky.

Nevím, co byste vy, kteří říkáte, že je to málo rozepsaný a nedotažený a bez detailů, jako chtěli. Bližší popisy vzhledu mrtvých? Detailněji popsané zdr.potíže nebo nákresy myší, rejdících ve vlasech těch chudáků ?!
Se vzpamatujte, je to prokreslený až až a kdo není úplnej trotl, umí si vybavit ty hrůzy úplně živě. Proto je tahle kniha výborná, ač vypovídá o velkých hrůzách, o kterých jsem já osobně doposud nevěděla nic.
Náhlé ukončení, nedotažené, jak to bylo dál? No problema. Věta v Linině dopise nalezeném v roce 1995 odpovídá na to, jak se dostali ven, kdo je zachránil a to mi stačí. Hlavně že se za sebe dostali oba dva.
Čekala jsem však, že přežije celá rodina. Maminčina dobrota mi nedělala potíže, byla laskavá a víte..kdo nechápe její chování, tak by si měl dát otázku, jak by se v takový chvíli choval on sám.

Lapět na zadku a číst něco je jedna věc.....zažívat boj o život druhá.

Elcrysis
14.12.2016

Bylo to krásné a ona krása spočívala v mrazivosti celého příběhu. Ve válečných románech moc zkušená nejsem. To co jsem doposud četla, se týkalo Židů a Hitlera. Nechci říct, že jsem o Stalinovi neměla "ani páru", ale pravdou je, že jsem se o něj nezajímala a nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, co se v období 2.sv.v. dělo s Litvou, Lotyšskem, Estonskem...
V celém příběhu panuje mrazivá atmosféra, už od toho momentu, kdy Linu a její rodinu vytáhnou z domu a dají jim dvacet minut na zabalení až po samotný konec. I mé slzné kanálky zareagovali.

Manyna
12.12.2016

Několik knížek s podobným tématem už mám za sebou, takže už jsem malinko otrlá, přesto mě nepřestane udivovat, že takhle mohli jednat lidé s lidmi. Lidé, kteří přežili nedobrovolný pobyt na Sibiři jsou pro mě hrdinové, ne zločinci.

Kokesar13
11.12.2016

V šedých tónech je prostě knižní klenot. :-) Ruta Sepetys je úžasná spisovatelka a hlavně velmi empatická žena. Zajímavé je, že autorka v této knize pohlíží na 2. světovou válku z "druhé strany". Kdepak, žádný Hitler... ale Stalin! Příběh je velmi čtivý, postavy v knize mají duši a celý průběh války je přesvědčivě popsaný.
Tato kniha prostě stojí za přečtení! Vřele doporučuji!
P.S. Jo a nezapomeňte si koupit kapesníky... hodně kapesníků :-)

Ažinka
11.12.2016

Právě jsem dočetla... Nečekala jsem tolik emocí, hrůzy, bolesti. Člověk ví, že se takové věci děly, ale neumí si to vůbec představit. Jaké utrpení ti lidé prožívali - hlad, nemoc, zima, strach! Myslím, že máme neuvěřitelné štěstí, že žijeme právě teď a ne tehdy (i když to nikdy nebude dokonalé)!!! Brr, ještě jsem z toho taková celá otřesená...

„Přemšleli jsem někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek…“

Adele02
10.12.2016

Běžte mi někdo koupit další kapesníky, prosím...
Спасибо.

Joges
08.12.2016

Výborná věc! Autorka napsala knihu záměrně, aby se o Estoncích, Lotyších a událostech na Sibiři během války vědělo, zapomínat by se totiž nemělo. Indície vyplývající z knihy jako: nakladatelství CooBoo, krátké věty v textu, patnáctiletá Lina mimoto oznamují , že se jedná o literaturu pro mládež. Námět knihy je zásadní, lidí deportovaných na Sibiř mi bylo líto a literatuře pro mládež fandím. Dokonce jsem si oblíbil Linu a osatní postavy, jenom styl autorky mi nesedl. Nijak jsem ho během četby neprožíval. Daleko bližší je mi například Remarque, Solženicyn, Follett apod. Ti píšou pro dospělejší čtenáře a v tom je zásadní rozdíl. Málem jsem za ten autorčin styl ubral z hodnocení jednu hvězdu. Když mi ale o něco později „strýček Google“ přežvýkal zadaný název a vyplivl informace o Trofimovsku a já pak četl a viděl ty hrůzy na Sibiři během války, musím uznat, že Ruta Sepetys napsala skutečně důležitou knihu a je dobře, že „Šedé tóny“ spatřily světlo světa.

Jo a ještě něco. Docela se bavím reakcemi některých ublížených uživatelů. Knize s VIP námětem jsem naložil plný počet bodů, přesto jsem na pranýři. A to jen proto, že jsem vyjádřil svůj názor. Když mi na DK strhají oblíbenou knihu, nepouštím se do vášnivých a uražených diskuzí a nejdu málem skandovat na Václavák. Možná by to chtělo více pokory.

destak
04.12.2016

Napsala jsem už dva komentáře. Pokaždé je smazala. Neumím dostatečně přenést své pocity do písmen, ale i tak do třetice...
Bolest, utrpení a bezmoc jako nástroj "mocných". Nelidské podmínky, strach, hlad a zima sužující děti, ženy, muže i starce. Pracovní tábory a v nich obyčejní lidé vytržení ze svých obyčejních životů. Člověk by řekl, že v takových podmínkách nemůže nic přežít. Ale přesvědčení, touha po životě, podpora a především láska jsou tu o to silnější, čistší a bezpodmínečnější než kde jinde. Ačkoli smutný příběh, pro mě byl ztělesněnou láskou, silou a pozitivní energií lidí, kteří i přesto, že neměli nic zvládli všechno.
Kniha je psána velice lehce a čtivě a proto je ideální jako odstrašující příklad konkrétních zvěrstev z minulého století...

klokan.1905
01.12.2016

V šedých tónech...
Tuhle knížku by si měl přečíst úplně každý... Ta doba na Vás z těch stránek doslova mrazivě dýchá...
"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek"....
V roce 1939 obsadil Sovětský svaz pobaltské státy - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Krátce poté Kreml vytvořil seznamy lidí, které považoval za odpůrce Sovětů a které chtěl zabít, poslat do vězení nebo odvléct do pracovních táborů na Sibiři. Lékaři, právníci, učitelé, vojáci, spisovatelé, podnikatelé, muzikanti, výtvarníci, a dokonce i knihovníci byli považováni za nepřátele režimu a jejich jména přibyla na rozšiřující se seznam lidí určených k hromadné likvidaci...
Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí... Litva, Lotyšsko a Estonsko přišly během sovětských čistek o věc něž třetinu obyvatel...

Neváhejte a čtěte... Dal bych 10 hvězdiček...

SaraL
29.11.2016

Silný příběh....mráz po zádech...neskutečné....

Rosana
27.11.2016

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Skvělá knížka, i když hrozně smutná. Měla jsem co dělat, abych místy nebulela.

Lesewurm
25.11.2016

Hluboce obdivuji autorku, jakým způsobem dokázala téma uchopit. Realita byla totiž tak šílená, že člověku z těch hrůz vstávají vlasy na hlavě a bojí se cokoli vyjádřit. R. Sepetys je ten správný člověk, který se do látky pustil. Je pokrevně propojená s reálnými osobami, ale zároveň už má odstup. Jen si sama říkám, jestli takové zlo vůbec mohlo být nějak potrestáno?!? Ale možná ano, třeba bych se divila...