V šedých tónech

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, ...celý text

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

První vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.7997
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (281)

Přidat komentář
whiolet
předevčírem

Velmi silně napsaný příběh o hrůzách, které se děly,když vládu převzal Stalin (i když nenechte se zmást Gulagy byly oblíbené i předtím). Bohužel o pracovních táborech po celém Rusku se tolik nemluví a nepíše jako o koncentrácích, které pro změnu měli na starosti Němci.
Ať tak či onak doufám, že se tyto hrůzy už nikdy nebudou opakovat a pevně věřím, že se poučíme chyb z minulosti a nebudeme je opakovat.
Knihu jsem přečetla za jediný den a zanechala ve mně silný dojem. Jsem ráda, že takové knihy existují a já si díky nim uvědomím jak jsou některé starosti malicherné a některé bolesti malé ,oproti tomu co ještě nedávno zažívali jiní lidé.

PetullaN
21. března

"Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? To ráno měl ten bráškův cenu kapesních hodinek".
"Snazili jsme se ze dna oceanu dosahnout na nebe. Doslo mi, ze kdyz si navzajem podrzime, treba se k nemu dostaneme bliz."

Smutny pribeh o opomijemem tematu - anexi pobaltskych statu k Sovestskemu svazu a krutych praktikach stalinismu. Kniha je psana ctivou vcelku jednoduchou formou, ale tizivy dojem zanecha.

nase_zuzu
17. března

Asi jsem četla už moc knížek s podobnou tématikou a depresivním nádechem. Sůl moře od této autorky mi připadá mnohem lepší, děj více plyne. Tady se koncentrujeme pouze na utrpení postav a téměř jjistou smrt. Nehledě na to, že bych jako čtenář ocenila, když bych svoji duši utěšila nějakým pozitivnějším závěrem.

Эva
17. března

Knihu jsem dočetla před pár minutami a nějak mi chybí slova... Ne, že bych nikdy nečetla nic na toto téma. Naopak, coby rusistu mě vždy zajímala vyprávění z gulagů a doby stalinských deportací. Pravda je, že se tomuto tématu již dlouho vyhýbám, protože zkrátka už nic dalšího ani vědět nechci. U knihy jsem několikrát brečela, četla jedním dechem a žila osud hlavních postav. Bála jsem se s nimi a doufala stejně jako oni ve šťastný konec. Nádherně napsaný syrový příběh. Přesto neuvěřitelně lidský. A s poselstvím pro nás všechny v jakékoli době - i v té největší tmě je kousíček světla.

intelektuálka
14. března

Další emotivní výzva autorky, aby se nezapomnělo na hrůzy války. Obdivuji nezlomnost litevčanů přežít v takových podmínkách. A prosím s autorkou: nezapomente na utrpení jiných!

Chodilicka
05. března

Výborná kniha. Jedna z nejlepších, které jsem kdy četla.

sioux
03. března

Naprostá špička. Dech beroucí, uvěřitelné, poučné, nezapomenutelné, atmosferické. V knize sice nejsou žádné hluboké myšlenky nebo stylistické perly, ale vyznění je nakonec hlubší než u intelektuálních knih. Jedna z mála autorek, která mě jako chlapa dokáže zaujmout.

misickabl
02. března

Nemohla jsem se odtrhnout, velmi čtivé...

Nielada
01. března

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.

michaela7087
01. března

Knížka přečtená jedním dechem, krásný - smutný příběh.

Anoell
26. února

Moc krásná a moc smutná kniha, netřeba víc komentovat. Prostě si ji přečtěte.

Beruska18
23. února

Kniha mě naprosto pohltila hned od první stránky ,,,, emotivně laděný příběh odehrávající se za podmínek pro život nepředstavitelných ,,,,

hajrys
20. února

Tak tahle mně naprosto dostala. Velmi emotivně psaná historie, o které se bohužel nemluvilo. Pohled na válku z druhé strany. Obdivuji statečnost a houževnatost lidí, kteří tohle museli podstoupit.

MartinaF
19. února

Asi bych jenom opakovala to, co bylo napsáno v komentářích níže. Je to nádherná kniha se silným příběhem.

barus_78
17. února

K téhle velmi emocionální, silné knize musím něco napsat, jinak bych si to neodpustila. V knihkupectví jsem uvažovala nad její koupí. Říkala jsem si : Bude mě bavit toto téma? Válka? Hitler a Stalin? Nebudu litovat? Mám nebo nemám koupit? Ano!! Jsem tak moc ráda, že jsem si ji koupila a mohu ji zařadit do mé knihovničky. Každá stránka hrozně ubývala a mně bylo hrozně líto, že už byla pryč. Tak silný příběh až mi z toho šel mráz po zádech. Kdo o této knize uvažujete sáhněte po ní a nezklame vás!

tkometka
15. února

Tato kniha byla od Ruty Sepetys má druhá. Velmi čtivým způsobem přibližuje historii o které se moc nemluví. O tom že Hitler a němci nebyli jediní kdo vyhlazoval národy v Evropě ve velkém.
Za mě pět hvězdiček a doufám že si budu moci přečíst i další knihy. Je to skvělá spisovatelka!

šneki
13. února

Stránky ubíhaly přímo světelnou rychlostí a celkově byla knížka velmi emocionální.

ken-zo
12. února

Naprosto jasných pět hvězdiček, není co dodat.

katerina.sto
11. února

Díky předchozím recenzím jsem si knihu půjčovala s opravdu velikým očekáváním. Románů z válečné doby jsem přečetla nespočet, nicméně ještě žádný, ve které by byl utiskován nějaký z pobaltských národů - o to více mě lákal, neboť se mi toto téma, stejně jako autorce, jeví opravdu zanedbávaným. První strany byly zklamáním. Autorka užívá velmi prostý jazyk, sestávající především z jednoduchých vět. Čtenář má pocit, že se hned v prvních třech kapitolách odehraje snad vše podstatné. Opak se ale postupně stává pravdou. Právě ona autentická obyčejnost vtáhne čtenáře do děje velmi silně, že se odtržení od knihy stane téměř nemožným. Všechny strasti hlavní hrdinky, s nimiž je během svého nelehkého osudu konfrontována, jsou navíc prokládány retrospektivními vzpomínkami na šťastné chvíle života, což ještě více umocňuje pocit lítosti nad těmi, kteří nedobrovolně přišli během pár minut o vše, co měli - o to, čehož my si často nevážíme a stává se nám samozřejmý. Konec má rychlý spád, je do jisté míry opravdu otevřeným a je pravda, že by příběh býval mohl mít obsáhlejší dohru. Nicméně v nejlepším se má přestat. Doporučuji! Já, čtenář velmi loudavý, jsem ji přečetla během necelých dvou dní - to nechť je důkazem, že opravdu stojí za to jí listovat.

Roselunda 1928
08. února

Do knihy jsem se téměř okamžitě ponořila, ale opravdová bomba to byla až tehdy,kdy jsem si uvědomila, že se tohle opravdu dělo. To jsem pak jen seděla a přemítala, jak vůbec někdo mohl takové věci dělat.
Musím vyzdvihnout nádherný vztah mezi Linou a Andriusem. Fascinovalo mě, jak se dá v tak nehostinných podmínkách zažít něco tak krásného (u "krasívaja" jsem se málem rozbrečela, to bylo tak sladké). A proto mě zklamal konec, který mi přišel strašně otevřený. Četla jsem, četla, a najednou už nezbývaly žádné stránky , a já tolik chtěla vědět, co se s hlavními hrdiny dělo dál, a epilog mi nestačil. Nicméně to nebylo na strhnutí hvězdičky a knihu si určitě ještě znovu přečtu.

P.S.: Jo, "odtušil" tam bilo do očí...

Elen telemna
08. února

Moc hezká knížka. Už od 1. stránky jsem se do ní absolutně ponořila...
Kniha dobře popisuje to, jak se někteří lidé dříve měli špatně. Je pravda, že je mnoho jiných knih z války, ale na téhle se mi líbí, že nejde ani tak o krutý popis nelidského zacházení s člověkem, nýbrž jde spíš o boj, který se v každém takovém člověku odehrává. Co asi někdo v takové situaci cítí? Strach, bolest, vztek, utrpení,... Ale přes všechno tohle existuje i malá naděje, že je možné se z toho dostat, a útěcha, jako třeba Lině byly útěchou její kresby...
Moc se mi líbil vztah mezi Linou a Andriusem...
Podle mě je tahle knížka úžasná a krásná, čtenáři se do ní mohou rychle začíst a rychle ji přečíst, a všem ji vřele doporučuji, protože to podle mého názoru STOJÍ ZA TO!!!
P.S. Je zajímavé, že autorka používá dost často slovo Odtušit... :D

ibrahimgilbert
07. února

Ze začátku jsem se do knihy nedokázala vůbec začíst. Trvalo mi více jak sto stran, než se mi to donečně podařilo a dočetla jsem ji za dva dny. Nejvíce na mě zapůsobil příběh Liny a Andriuse, ale zbytek knihy mi tak nějak prošel před očima bez povšimnutí. Je psaná tak zvláštním způsobem, tak nějak vzdáleně od toho všeho, a proto se mi vůbec nedostala pod kůži. Hned při půjčení v knihovně jsem byla varována, že to nebude moc veselé čtení a taky že nebylo. Ale čekala jsem, že mě kompletně zasáhne, rozpláče a rozbije na milion kousků. Krásná (jak se to vezme samozřejmě) kniha to určitě je a doporučuji každému, ale mně osobně moc nesedla.

Seina
05. února

Krásná a velice emotivní kniha. Přečtená jedním dechm.

GrasselováL
01. února

Konecne kniha, která vypovídá o Stalinových hrůzách. Silná kniha.

Tynulda
01. února

Doslova mi při čtení šel mráz po zádech. Velmi emotivně laděný příběh, který by měl znát každý.

wrut
31. ledna

Kniha, jejíž děj je zasazen do počátku 50.let minulého století, do doby, kdy Evropu sužovala 2.světová válka. Poté co SSSR anektoval pobalstké státy, započal se zbavováním se svých domnělých nepřátel, které pro něj představovali inktelektuálové, umělci, ale i třeba kněží.
Hlavní hrdinka, teprve patnáctiletá Litevka Lina, je s matkou a mladším bratrem (a s tisíci dalšími obyvateli republik v Pobaltí) vytržena ze svého domova a v dobytčáku převezena do jednoho z mnoha kolchozů na jihu ruské Sibiře. Již cestou začíná její boj o přežití, Lina se musí vypořádávat s ponižováním, nedostatkem jídla, ale i utrpením lidí okolo sebe, smrtí někoho z nich nevyjímaje. Jakmile si na pracovní režim v táboře "zvykne", přijde další rána a to přesun takřka až na severní pól, kde mají pro sovětské vojáky stavět vyhřívané příbytky, zatímco ona a jí podobní postupně umírají v sibiřských mrazech.
Lina sama zhodnotila jejich snahu udržet si své životy takto: "Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe"...
Děsivá, úžasná kniha.

kowy2003
30. ledna

kniha je neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej

Lauralex
29. ledna

Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život? Já ano, po celou dobu čtení této knihy. A nějak mi asi došla slova. Zase. Vzali jim všechno, ale oni jim nesměli dát nic. Ani svůj strach.

Asi už bylo řečeno vše, ale já to zopakuji. Ta kniha si to zaslouží.
Četla jsem o tomto tématu hodně knih, ale stejně nikdy nebudu připravena a smířena s tím, co se stalo. A i když skoro o každé takové knize říkám, že je to jedna z těch nejlepších, musím to říct i o této. Ono se na to ani jinak nahlížet nedá. My o tom sice akorát čteme, ale byli lidé, pro které to bylo realitou. Hodně krutou realitou. A mně to zůstalo hluboko pod kůží.

Pokaždé si myslím, že už mě nic nepřekvapí, ale opak je pravdou. Opět jsem cítila tolik bezmoci, bolesti, strachu, nenávisti a znechucení, ale na druhou stranu i síly, odvahy, oddanosti, naděje a snad až laskavosti. Místy jsem se přistihla, že bezděky držím ruku před pusou nebo na hrudi, abych uvěřila tomu, co vidím. Tolik emocí. Každý příběh, každá myšlenka, každá skutečnost, každá postava jsou jedinečným a unikátním střípkem, který tvoří dějiny.

Život nás učí mlčet a jsme svázáni právě tím jediným, co by nás mohlo osvobodit - ano, sami sebou. Je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Já prosím a doufám, že se o tomto mlčet nebude a stále se o tom bude psát. Nemá to jen šedé odstíny, je potřeba víc. Jsou to zvěrstva, naprosto nelidská, ale lidé by před tím neměli zavírat oči a nesmí se na to zapomenout. Jen tak můžeme alespoň uctít památku všech, pro které to bylo posledním nadechnutím.

Krasívaja, Ruto, krasívaja...

Pivka1
29. ledna

Tuto knížku jsem téměř celou probrečela. Kolik hrůzy, bezmoci, beznaděje, ale i touhy přežít se v ní skrývá. Každému doporučuji, na tuto část dějin se nikdy nesmí zapomenout a je dobře, že se o tom píše.

hmmmm
29. ledna

Dokonalá kniha! Úplně mě z toho mrazí :(