V šedých tónech

V šedých tónech

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnu... celý text

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

První vydání. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/16_/164866/v-sedych-tonech-s1c-164866.jpg 4.71172
Originální název:

Between Shades of Gray (2011)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, CooBoo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (318)

Přidat komentář
Láďa92
včera

Úžasná kniha s velice silným, ale děsivým příběhem. U jejího čtění se nebude cítit příjemně, jelikož z každé stránky na vás dýchá bezmoc a zoufalství Liny a její deportované rodiny. Po dočtení knihy si alespoň na chvíli uvědomíte, jak se máte dobře, když Vás nikdo neponižuje, máte vlastní střechu nad hlavou a máte co jíst...

Mirime13
včera

Přečteno za jeden den. Neskutečně úžasná kniha

Monicka12
včera

Příběh mě zaujal,. Jen bych ten konec napsala delší. Přišlo mi to tak nějak useknuté. :)

gigi77
17. června

Hluboké, citlivé, bolestné a přesto dojemně povedené dílo. Doporučuji všem, kteří cítí, že osud k nim nebyl dost milostiv.

SlamLenka
14. června

Parádní vyprávění! Klidně bych uvítala detailnější popisy některých postav a situací, ale na druhou stranu má ta jednoduchost a přímočarost s ohledem na téma a prostředí svůj význam a ještě víc jej podtrhuje. O této době jsem četla dosud spíše jen v souvislosti s hitlerovskými hrůzami, ale tyhle jsou minimálně stejně děsivé, ne-li snad i více, když vezmeme v potaz tu naprostou izolovanost a vzdálenost.
Kniha se jinak četla skvěle, občas se slzou v oku, to k tomu prostě patří. Rozhodně doporučuji!

Raszkulce
14. června

Nádherná knížka, víc takových knih popisujících historii o které nemáme velké zdání. Podle mě by tato kniha měla být povinnou na středních školách, kde by si žáci mohli přečíst jak komunistický režim v Rusku zacházel s nepohodlnou buržoazií. Doporučuji!

Kikuše007
12. června

Tato kniha, se mi velmi velmi líbila, od začátku až do konce jsem byla naprosto zažraná do děje, cítila jsem jejich smutek, jejich nejistotu, jejich strach, a nedokážu si představit něco takového zažít, ale díky této úžasné spisovatelce, která to napsala uplně perfektně, nás tato kniha vtáhne do děje takovým způsobem, že to ani nečekáme, a díky tomu, to působí, jako kdybychom to zrovna prožívaly. Až takový na mě má knížka vliv a proto má odemně jak jinak než pět hvězd.

ivulka15
11. června

Skvělá kniha. Tato autorka prostě umí stvořit reálné postavy,které se Vám prostě dostanou pod kůži. Navíc píše o věcech,které nejsou až tak známé.Jsem ráda že se těmto zemím podařilo získat zpět svou samostatnost.Dovede si vůbec někdo z nás představit,že prožije 15 let v příšerných podmínkách pracovního tábora na Sibiři? Jak už zde bylo řečeno,mohla by tato kniha patřit mezi doporučenou četbu. Nelze než doporučit.

lulu0605
11. června

Beznadej, zoufalstvi, slzy. V knizce je vse. Po precteni mi bylo do place.

Lucopatka
05. června

Takový příběh o lásce se šťastným koncem, chtělo by se jednomu napsat.
Akorát by v pozadí (nebo v popředí spíše) nesměla být ona zvěrstva.
Takový jiný pohled na válku.
Protože nejen v koncentračních táborech.
A nejen Židé.
Více takových knih.

Petra186
05. června

Velmi silný příběh. Při čtení se mnou cloumaly emoce, nedokázala jsem ale přestat číst. Takové peklo snad už nikdo nikdy nezažije. Jak tohle mohl vůbec někdo přežít nechápu a smekám.

Vladísek
31. května

Kniha se mi velmi líbila. Je to příběh, který by nikdo z nás zažít nechtěl. Hrozné ovšem je, že toto všechno se skutečně dělo. Myslím, že dnešní zhýčkaná mládež by v takových podmínkách nepřežila ani týden. Hluboce obdivuji každého, kdo tyto hrůzy přežil. Lituji dětí, které musely svůj nejkrásnější věk, který by měl být správně naplněn smíchem, hraním a bezstarostnými dny, prožít (pokud vůbec měly to štěstí a přežily) v takové hrůze, obklopeny všudypřítomným strachem, nemocemi a smrtí, která denodenně dýchala lidem na krk. Doporučuji přečíst a přestat remcat, pokud se nám zrovna nedaří podle našich představ.

vysokaa
28. května

Absolutně nejlepší kniha co jsem kdy četla! Po dočtení knihy jsem se cítila velice bezmocně, utrápeně a smutně. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla zažít na vlastní kůži. Hodně doporučuji přečíst:-)

Anonymka1
28. května

Knihou jsem byla naprosto ohromena! Bylo mi Liny velice líto (hlavně tedy u konce). Úplně jsem z této knihy cítila bezmoc, ponižování a smutek. Vůbec si nedovedu představit, že bych tohle zažila. Mít rozdělenou rodinu, každodenně být hladová a ponižovaná a přitom všem se ještě zamilovat. Určitě knihu doporučuji!

brabofka
27. května

Opět skvělá kniha. Dovedete si v dnešní době představit, že Vám je 5, 10, 15 nebo 35 a více let ( ostatně na věku nezáleží), do bytu Vám vrthne tajná policie, která Vás odvleče kamsi. Rozdělí Vaši rodinu a pošle Vás a vaše děti do pracovního tábora kamsi na Sibiř? Jediným podepsáním papíru Vás odsoudí na 25 let nucených prací aniž byste se dozvěděli proč. Je to kruté, děsivé a i toto je společná historie. I my Češi jsme mohli spadnout do této Stalinovy mašinérie. Myslím, že tak jako se svět věnuje historicky fašistické diktatuře i na toto bychom neměli zapomenout.

bábuška
25. května

Silně emotivní román. Násilné vyhnání, hlad, bída, ponižování a na druhé straně víra a hrdost a naděje. Přestože obyvatelé pobaltských států měli být zapomenuti a po návratu z gulagů se stali lidmi druhé kategorie, dočkali se po čtyřiceti letech opět svobodnými národy. Přes všechnu bolest a slzy - ať jim to vydrží. Tato kniha by měla být zařazena do povinné četby pro střední školy. Málo lidí ví o osudech malých států a v nich o obyčejných lidech.

Avielin
23. května

Nestkutečné, neobešlo se bez kapesníku a výkřiků zášti do ticha.. Všem doporučuji přečíst.

Denika
21. května

Nerozumím, proč zrovna takové knihy nejsou v povinné četbě pro všechny. Až doteď jsem nevěděla o hrůzách, které Sověti páchali na obyvatelstvu Litvy, Lotyšska, Estonska a Finska. Jako by se na ně úplně zapomnělo, přitom trpěli stejně jako ostatní věznění lidé. Perfektně popsaná zlost, nenávist, hnus, beznaděj a zoufalství, ale také záblesky lidskosti a neumírající lásky ve vypjaté situaci. Po dočtení knihy jsem si více uvědomila význam výjevu na obálce. Je to úžasná kniha.

"V některých válkách se bojuje bombami. Lidé od Baltu v téhle válce bojovali vírou. V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Prosím, čtěte o nich. Povídejte o nich někomu. Tyhle tři státečky nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k Bohu, nebo třeba k nepříteli - láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha."

fruitbueno
18. května

Kniha, která vám strašně rychle uteče, i díky poměrně čtenářsky přitažlivém členění na kratičké kapitolky a doopravdy mimořádné čtivosti. Vypravěčka, mladičká Lina, nemilosrdně zachycuje osudy Litevců deportovaných do Sovětského svazu. Hrůzou, děsem, nejistotou a beznadějí prosvítá dobrá nálada, vzpomínky na lepší časy i naděje. A budu asi jediná, ale hrozně mě zaujala postava Kreckého. Škoda jen, že mu nebyla věnována větší pozornost...

Magriva
12. května

Krásné a otřesné. Krásně psáno o otřesných zkušenostech. Je to lidské, plné touhy, bolesti, lásky, naděje, strachu, umírání, a přitom pořád tak naléhavé a aktuální.

Len04
09. května

Skoro nemam slov. Docitala jsem v noci, protoze jsem proste nemohla prestat. Krasny styl + silny pribe nabity emocemi je to, co dela skvelou knihu. Kdyz se diky knize navic dovim neco noveho, je to uplny ideal. Je skvele, ze existuji spisovatele jako pani Sepetys, kteri nam takove zapomenute, nebo spis malo zname udalosti priblizuji, navic tak krasnym zpusobem. Jen me desi, jak se historie porad opakuje a jak je lidstvo nepoucitelne.
Opravdu doporucuji.

OliP
08. května

Moc hezká kniha, silný příběh o obrovské tragédii tisíců lidských životů, smutné dějiny Pobaltských států, pro které peklo s druhou světovou válkou přišlo, ale po válce neodešlo. Je velice dobře, že o těchto, pro řadu lidí zcela neznámých, událostech někdo napsal, navíc tak dobře.. velice doporučuji

katallinka
07. května

Krásný příběh o naprosto strašném období dějin. Autorka ličí druhou světovou válku na pro mne neznámých událostech a jsem za to moc ráda. Na velmi krátkých kapitolách mne příběhy dětí naprosto zdrtily a ještě dlouho na ně budu myslet. Klobouk dolů před autorkou.

Mercatino
26. dubna

Knížka z které mám pocit, jakoby jsem jel v chladném vlaku dlouhým temným tunelem bez světel a věděl, že nemá žádný konec. I když kniha neměla moc veselých okamžiků, bavila mě. Dozvěděl jsem se mnoho o smutném osudu mnoha Litevských intelektuálu, kteří byli jako všude v Evropě v období 2. sv. války nespravedlivě odsouzení k nekonečnému utrpení, bohužel které neskončilo ani po konci druhé světové války a poté začalo nanovo.

Kniha mi přišla krátká, ale zase proč se dlouze rozepisovat o tak šílených věcech? Kniha skončila tak jak začala. Smutným osudem, který mi přijde neuvěřitelný, nespravedlivý. Co udělat pro to, aby se toto nestalo znovu? Dost možná prvním krokem by bylo přečíst tuto knihu a jí podobné.

klokan.1905
24. dubna

Ruta Sepetys tuto knihu napsala jistě i z důvodu, abychom si uvědomili, že k takové brutalitě, zastrašování, krutosti a hrůze skutečně docházelo... Jsem strašně rád, že jsem si tuto knihu od ní mohl přečíst a skutečně by si ji měl přečíst opravdu každý... Stejně tak i Sůl moře...

kerstyn
22. dubna

Bezmoc a beznaděj... Velmi silný příběh, téma, které vám vhání slzy do očí. Napsáno lehce, do krátkých a zároveň čtivých kapitol.

Brambu
22. dubna

Moje první zkušenost s tématikou světové války a upřímně nechápu, jak to může být pro někoho oblíbený žánr. Mě se tedy jen velmi těžce četlo o utrpení druhých lidí. Taková brutalita, zastrašování a krutost, no hrůza. Nebýt té špetky naděje na přežití a té vzkvétající lásky, tak je to pro mne jeden velký strašák. Díky bohu, že žijeme v této době...

sporran
19. dubna

Smutná kniha. Je smutné, že takové věci se ve skutečnosti staly a stávají. Líbilo se mi, že na rozdíl od jiných knih, jsou v této rozepsané pocity hlavních hrdinů. A to právě dává knize ten hluboký dopad. Děsí mě ta realita, ta skutečnost tohoto příběhu.

Kif
15. dubna

Tahle kniha bolí. Opravdu bolí. Od začátku až do úplného konce. A právě proto je tak skvělá. Má citlivá duše plakala od první stránky až do poslední téměř v kuse. I přesto, nebo právě kvůli tomu, bych ji dala jako povinnost snad všem lidem světa, kteří nějak rychle zapomínají na zvěrstva, která se děly. A nám Čechům umožní náhled na tuhle problematiku z jiného úhlu, alespoň dle mého mínění. Pro mě je celé to dění tak šíleně nepředstavitelné...
Prostě - přečtěte si ji. Všichni. Povinně. Budete plakat, budete nenávidět svět, nebudete moci pochopit, jak se takové věci mohly vůbec dít. Ale je to třeba. Nesmíme zapomínat.

Anna 13
12. dubna

Autentické. Opravdové.
Zoufalství i naděje.
Láska, která s sebou přináší víru.
Strach i odvaha.
Boj.

Hrůza, děs, ale i krása.
Lidství, zima, hlad.

Tyto slova vyjadřují tuto knihu.

Příběh je tak silný, že vás bude bolet.


Ještě jedno slovo ke knize: Krasívaja...