Vyhnání Gerty Schnirch

Vyhnání Gerty Schnirch

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika­měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených... celý text

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika­měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.

Více na http://www.jontes.info/2009/11/15/vyhnani-gerty-schnirch-katerina-tuckova/ . méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29103/vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg 4.51475
Žánr:
Romány, Válečné, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (344)

Přidat komentář
lushi
dnes

Silný příběh, který mě skutečně dojal a zasáhl. Nicméně měla jsem velký problém s tím, jak byla kniha napsaná. Některé věty mi vůbec nedávaly smysl, nesedělo mi přeskakování v čase, odkazy na to, co se teprve stane. Zkrátka přišlo mi to hodně zmatené a kvůli tomu jsem měla dojem, že se vůbec nikam neposouvám.

Michalka98
21. června

Úžasná, čtivě napsaná knížka, která mě rozhodně vzala za srdce. Silný příběh je ukázkou toho, že nejen válka sama o sobě, ale i doba po válce byla nesmírně krutá. Gerty mi bylo líto, bohužel v té době se poprávu rozzlobení Češi nezajímali o to, kdo byl a kdo nebyl nacista. Myslím, že kdybychom 2. světovou válku zažili ať už jako Češi nebo Židé, vnímali bychom Němce také jako zlo, kterého se musíme zbavit. Proto si myslím, že si dnes nedokážeme udělat objektivní úsudek. Jsem ráda, že nám tuto knihu zařadili do povinné četby a nám zbývá si jen uvědomit, jak dobře se máme dnes.

vikaa
20. června

Příběh Gerty a ostatních německých žen žijících za války v Brně se řadí mezi příběhy, na které bychom chtěli zapomenout. Hrozné je, že po válce se obyčejní lidé chovali jako zvířata. Částečně proto, aby se pomstili za ztráty, které od Němců utrpěli, ale hlavně proto, že jim to bylo povoleno a nečekal je za to žádný trest. Nevím, jestli by Gertu čekal lepší osud, kdyby nezažila to, co zažila těsně po válce a co zažívala dalších 45 let. To nemůže vědět nikdo. Ono ani někteří Češi neměli v té době na růžích ustláno. Z knihy mám velmi rozporuplné pocity, ale jsem si jistá, že zločiny proti lidskosti u civilního obyvatelstva by neměly být nikdy promlčeny a měly by se připomínat. A to bez ohledu na to, kdo je obětí a kdo agresorem. Za to patří autorce díky.

Chytuš
19. června

Stále ještě přemýšlím, co k tomu říct. Tak hlavně - pět hvězdiček je pro tuhle lahůdku opravdu málo. Čekala jsem román o těžkém údělu Němců při odsunutí, ale dostala jsem mnohem, mnohem víc. Děj se točí kolem Gerty, ale rozhodně není pouze o odsunutých Němcích, řekla bych, že šikovně nastavuje zrcadlo celé době, počínaje druhou světovou válkou až po porevoluční období, kdy největší důraz je kladený na dobu poválečnou a období 50tých let. Čtení jsem si dávkovala, protože námět je opravdu hodně těžký a bolestný, nicméně zpracování je výtečné a velice čtivé. Rozhodně doporučuji všem k přečtení. A pokud znáte Brno nebo oblast Pálavy, bude pro Vás čtení velice příjemná třešnička na dortu. Děkuji paní Tučkové za nádhernou knihu, která pro mě osobně stojí v žebříčku ještě výš, než Žítkovské bohyně (i když i ty hodnotím velmi vysoko).

Kerberos
17. června

Težká doba,kdo byl vlastně oběť.

petra.kind
10. června

Kniha ponurá, depresivní, ale krásná. Ještě dlouho po dočtení jsem se k ní v myšlenkách vracela. Nabízí trochu jiný náhled na dobu, která rozhodně nebyla lehká a už vůbec ne černobílá. Co všechno s lidmi dokáže udělat válka...

monte
09. června

Silný, moc hezky a citlivě napsaný román. Strašná doba. Kniha mě velmi zasáhla a dlouho mi zůstane v hlavě.

sramkovamichala
05. června

Kniha se mi líbila více než Žítkovské bohyně. Děj je ucelený, obsahuje i vsuvky vyprávěné jinými osobami. Je dobré trošku znát historické souvislosti, pro lepší pochopení.

Tessina
05. června

Jsem velmi ráda, že se mi tato kniha dostala do rukou. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je čtivá a ukazuje nám část českých dějin, o kterých se v hodině dějepisu moc nemluví. Za což jsem velmi vděčná.

michaela7087
01. června

Přečteno, ale bylo to opravdu náročné čtení, všem doporučuji.

arket
29. května

Tuto knihu by si měl přečíst každý.

Ričí
26. května

Odporně nádherná.

urla
22. května

Vynikající kniha, od začátku do konce jsem četl jako přikován, ačkoliv velmi smutný děj. Autorka se rozhodla zpracovat velmi pohnuté období našich dějin, za mě naprosto palec nahoru.

petrn
02. května

Moc silný příběh, který kromě samotného odsunů Němců a toho, co tomu předcházelo, popisuje celkovou atmosféru poválečné doby, okrajově i období před a během války. Moc se mi líbilo citlivé popsání všech situací, kterým čtenář cítil vnitřní pohnutky daných osob. To, jak a proč se chovali a měnili lidé, jak se někteří snažili o neutralitu, nebo bojovali proti fašismu a stejně s nimi doba zametla úplně nespravedlivě a naopak, jak někteří páchali svinstva a prošlo jim to, stačilo jen šikovně změnit plášť. Zajímavé bylo popsání situace na vesnici, kde statkáři, kteří přežili válku, byli buď odsunuti za to, že byli Němci, nebo o něco později zavřeni do dolů za to, že, ač Češi, mohli by být na obtíž režimu). Musím přiznat, že po dobu čtení mě přepadal pocit beznaděje, hlavně pro to vědomí, že po válce, kdy by člověk čekal, že bude konečně optimismus a síla posunout se vpřed, přicházely jedna rána za druhou pro celý národ - další totalita, další vyvolávání strachu atd..
Ještě nesmím zapomenout vyzdvihnout tu perfektní zpracovanost knihy, co se týče reálií, i popisu Brna před válkou a jak se Brno postupně měnilo.

Markéta137
20. dubna

Některé lidské osudy jsou bohužel neveselé, ale je dobré to vědět, nezapomenout na to a poučit se z toho...Moc dobře napsáno.

Culina68
18. dubna

Na tuhle knihu nezapomenu, opravdu silny pribeh...

ZVymetalova
12. dubna

Krasny pribeh

arthera
11. dubna

1) Autorka jako by navazovala na tradici kultivovaného jazyka generace velkých českých spisovatelů. Jedna z nejlépe napsaných knih, od moderních českých autorů, co jsem četla.
2) Příběh je velice silný a poučný. Osobně se stydím za to, že jsem byla tak omezená v otázkách odsunu sudetských němců.
3) Knihu bych zařadila na seznam povinné literatury k maturitě.
4) Také cítím velkou vděčnost a pokoru za to, v jaké době mám možnost žít ve srovnání s popsanou historií. Stejně jako lehkou bázeň z osudu, protože kniha ve mně znovuotevřela polemiku nad tím, zda opravdu máme tak svobodnou vůli jak si namlouváme ;-)

gossipavlina
10. dubna

Páni, tak to byla hodně silná káva. Na začátku jsem i přemýšlela, jestli jsem já natolik silná, abych vydržela až do konce. :-/
Pro mě to je kniha roku. Kniha, na kterou jen tak nezapomenu.

Magdalena5
09. dubna

Paní Tučková opět nezklamala. Povědomost o pochodu Němců na Pohořelice jsem měla hodně dlouho a Tučkové fabulace mi ji hodně přiblížila. Nic není černobílé ...
29.5. už jsem viděla i představení Hadivadla - opravdu síla

Susan94
06. dubna

Už dlouho jsem nečetla tak velmi silný příběh, který se mi vryl hluboko pod kůži. Co se stalo, nedá se už odestát, ale pořád se můžeme zamyslet a vyvarovat se chyb. Přečíst si tuto knihu však žádná chyba rozhodně není.
Kateřinu Tučkovou mám ráda, díky tomu jak dokáže skloubit realitu a svoji fantazii a zpracovává do svých knih tak zajímavá témata.

Afolena
03. dubna

Příběh Gerty by si měl přečíst každý!

marcela4160
23. března

Úžasná kniha. Velmi silná. Byla to první kniha tohoto typu, kterou jsem četla a velmi mě zasáhla. Nabízí mi nový pohled na město, ve kterém žiji. Je to děsivé, jaké hrůzy se zde odehrávaly. Kolik osudů jako byl ten Gertin bylo zpřetrháno. Muselo to být neskonale těžké nemít nikde své doma, nebýt nikde a nikým přijat, protože máte "špatnou" národnost a nikoho nezajímá, že zrovna vy jste se ničím neprovinili, jenom jste se prostě špatně narodili. Měli bychom být vděční v jaké době žijeme a za problémy a starosti, které máme.

kubla111
22. března

Velmi silná kniha. Opravdová. Nepřikrášlená skutečnost. Je jedno, že chápu naštvanost Čechů a kohokoliv po válce. Vždyť kolik lidí se nevrátilo z táborů, z války atd. Ale to bych chápal, že tito lidé by byli nelidští. Jenže tito to nebyli. Ti zničení, ti, kteří přišli třeba o celé rodiny, ti to nebyli. Ti byli na dně, ti neměli náladu se někomu mstít. Mě nejvíce štvou ti hajzlové a zrůdy, co jsou nejdříve češi, pak se převlíknou za přisluhovače nacistů a pak zase do kabátů strašnejch pravejch čechů a ti končili kopali do i nevinných němců. Případ hlavní hrdinky. S kácením lesa lítají třísky. To se neomlouvá. Ty zrůdy pak seděly na radnicích, rozhodovali a bytí a nebytí a nejen němců ... hnus, který byl, je a bude v každé době, protože lidi sami o sobě jsou v podstatě naprosto nedokonalí. Je mi líto, co všechno si hrdinka za ten život prožila. Dovedete se někdo do toho vcítit? My si můžeme na něco stěžovat? Zkuste celý život nikam a k nikomu nepatřit. Naprosto marný život. Díky za takovou knihu.

stavinohova
21. března

Vyborna knizka!!!

Market = )
20. března

Teda to byl masakr. Myslím, že jsem tématem nebyla úplně nepolíbená, ale absolutně jsem si nedovedla představit tu hrůzu. A tu šílenou nespravedlnost. Ona jedna věc je znát fakta nebo si číst smutný příběh holčičky, která v koncentráku přišla o celou rodinu, ale tenhle životní příběh plný zmaru a pořád dalších pohrom, to člověku, co to nezažil, hlava nebere. Myslím, že je hrozně důležitý dívat se na všechny tyhle historický události z více pohledů. Zajímalo by mě, kolik životů takhle bylo v reálu minimálně na třikrát zničených. A to nemluvím jenom o Gertě ale i o všech dalších, o kterých knížka je. Klobou dolů, já tohle psát, mám deprese a noční můry.

book74worm
18. března

Četla jsem ji dvakrát a každému ji doporučuju. Kniha, která mi nabídla jiný pohled na město, kde žiju, na jeho historii. Skvěle napsané, strhující příběh, pro mě - zatím - nejlepší od K. Tučkové.

Bláža9
15. března

Klobouk dolů před Kateřinou Tučkovou, jak neskutečně dokáže psát o době, kterou sama nezažila a přesto jsem měla pocit, jako by to všechno musela prožít, protože ty emoce byly neuvěřitelné...Ani zdaleka jsem nebyla připravená na to, jak silná tato kniha bude a jaké hrůzy bude popisovat...Už párkrát jsem měla chuť nějakou knihu odložit, ale vůbec poprvé v životě to bylo proto, že jsem nevěděla, jestli mám ještě sílu to číst dál...nakonec jsem velmi ráda, že jsem ji dočetla, i když byla pro mě neuvěřitelně smutná. Nejen kvůli pochodu smrti a všeho co při něm musela Gerta prožít, ale i proto že ani poté neměla vůbec snadný a hezký život, protože nemít v životě domov, dívat se, jak vašemu dítěti ubližují, i když samo nic špatného neprovedlo...to je pro mě strašná představa a i když se pořád říká, že žijeme v hrozné době, máme se ve skutečnosti jako prasata v žitě a jen si toho nevážíme...

Majdule
11. března

Tak to mě rozsekalo. Četla jsem tuto knihu s poměrně dobrými informacemi o otázce divokého odsunu, ale nic mě nemohlo připravit na ty emoce.
U Žítkovských bohyň jsem autorce vyčítala malou hloubku, díky níž jsem se nedokázala bezvýhradně ponořit. Ve Vyhnání jí za to děkuji, neunesla bych ani písmenko navíc, než kolik bylo řečeno. A díky šíři vyprávění jsem nakonec mohla získat i nepatrný nadhled a snad i smíření.
Zaujalo mě, jak autorka vystavěla odstup mezi příběhem Gerty a Barbory. To, že Barbořiny části jsou jako jediné vyprávěny v ich formě, ještě více zdůrazňuje, jak úspěšná Gerta byla ve snaze odstřihnout svou dceru od své zátěže minulosti, jakou tíži musela nést sama. To nevyhnutelné neporozumění bylo dojímavé a velmi smutné.
Jak ráda bych se dozvěděla třeba konec příběhu Ully, nebo podrobnosti ze života Teresy, jenže co naplat, nedozvěděla se to ani Gerta, tak jaké právo na to máme my, pozorovatelé.
Gertu budu mít v hlavě ještě dlouho. A děkuji za to.

Moška
07. března

Bolavý příběh o bolavé době. Pohled na stejnou minci z druhé strany. O tom, že svět není zcela spravedlivý ani pro jednu stranu. O hořkosti, ponížení, zpackaném životě, o nenávisti. Také o pomoci nacházené nečekaně. O tom, že i tehdy existovali lidé zcela nepodléhající davovému šílenství.
Mrazilo mne, když jsem si představila tu hrůzu pochodu. Stejně jako hrůzy, kterým museli čelit příslušníci jiných národů, ať už před nebo po popisované době. Co všechno si umí a chtějí lidé navzájem udělat.
Opět děkuji za krásný autorčin jazyk. Občas jsem se ztrácela v popisu města, přesto, že jsem v té brněnské čtvrti vyrostla. Ale aspoň jsem to měla napínavé, když jsem si hledala na mapě...
Nevím, jestli to byl záměr autorky, ale z knihy si odnáším i naději, že i v nejhorších chvílích nám může někdo pomoci. Pokud cestou neumřeme...