Friedrich Wilhelm Joseph Schelling

Životopis

Na tübingenském učilišti, do kterého nastoupil již v patnácti letech, uzavřel přátelství se svými krajany Hölderinem a Hegelem.

Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798), se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a medicíny v přírodněfilozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.
V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“(1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).

Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mystickonáboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813) nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.

Zdroj životopisu: Wikipedia