Alois Bejblík životopis

česká, 1926 - 1990

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Životopis

* 2. 1. 1926, Praha
† 23. 6. 1990, Praha

Překladatel, anglista, literární historik

Bejblíkův otec byl po návratu z ruských legií členem hradní stráže. Alois Bejblík maturoval na gymnáziu v Praze (1945). Studia anglistiky, bohemistiky a srovnávací literatury na FF UK (zde na něj působil zejména Otakar Vočadlo) ukončil 1950 (PhDr. prací John Webster. Tři pohledy na jeho dílo). Poté byl vyslán na gymnázium do České Lípy jako učitel matematiky a tělocviku, ale záhy se vrátil do Prahy. Zaměstnán byl ve Státním ústavu důchodového zabezpečení (později ministerstvo práce), 1960 byl tři čtvrtě roku zástupcem Československa v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. 1967 absolvoval roční stipendijní pobyt v Cambridgi. Jako spisovatel a překladatel z povolání pracoval od 1970. Působil v Shakespearově společnosti při Kruhu moderních filologů ČSAV. Od 1987 byl dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci a přednášel na DAMU dějiny anglického divadla. Během krátkodobého pobytu v Anglii 1989 projektoval se Susan Bassnettovou práci Shakespeare a Čechy. 1990 se ve funkci předsedy akademické rady zásadním způsobem podílel na vypracování nové koncepce DAMU. Zemřel na následky autonehody.

Přispíval do různých časopisů a deníků: Divadlo, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Literární noviny, Rudé právo, Plamen, Listy filologické, Slovenská veda (Bratislava), Časopis pro moderní filologii, Slovenská literatúra (Bratislava), Slovenské divadlo (Bratislava), Slovo a slovesnost, Světová literatura, ze zahraničních časopisů mj. do International Social Security Review (Velká Británie). Byl pořadatelem pozůstalosti Jozefa Gregora Tajovského. Užíval šifer: A. B., ab., b., bej., Bej.

Jako náš přední překladatel z angličtiny se zabýval pozdně středověkou a renesanční literaturou, zvláště pak dramatem. Jeho cenné převody Bouře, Othella, Komedie masopustu (= Večer tříkrálový), Snu noci svatojánské aj. inspirovaly nový divadelní pohled na tvorbu Williama Shakespeara, především v inscenacích Jana Kačera a Jana Grossmana. Stejný zájmový okruh (rozšířený o českou literaturu) charakterizuje i jeho ediční činnost a práce odborné. V 60. a 70. letech využil svých hlubokých znalostí anglické literatury nejen v řadě doslovů k překladům z anglosaské literatury, ale též v komentářích a poznámkách k překladům Shakespearových dramat do slovenštiny.

Bejblíkovy knižní studie o Shakespearovi navazují formou a poutavým způsobem podání na tradici anglického eseje a stojí na pomezí vědy a literatury faktu. Směřují od analýzy dramatických postupů a strukturní výstavby textů k novému výkladu díla, jehož součástí je rovněž interpretace veřejných i soukromých historických dokumentů ve vztahu ke stylu doby, k její kultuře a atmosféře (Shakespearův svět, Život a smrt renesančního kavalíra), jakož i k postižení souvislostí anglické, evropské a české kultury daného historického období (Shakespeare a dobrá královna Anna). Významná je také Bejblíkova účast na trojdílné reprezentativní práci Alžbětinské divadlo, na níž se spolupodílel jako překladatel, editor i autor řady studií (Anatomie alžbětinského kosmu, Ekonomické a společenské pozadí alžbětinského dramatu, Nárys specifických znaků řeči a syžetu alžbětinského dramatu) a monografických kapitol. (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/)

Ocenění