Pavel Kolmačka

česká, 1962

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Canto ostinato

Canto ostinato - Pavel Kolmačka

Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situa... detail knihy

Populární knihy

/ všech 10 knih
Canto ostinato
Canto ostinato
Setkání
Setkání
Jedna věta
Jedna věta
Wittgenstein bije žáka
Wittgenstein bije žáka

Nové komentáře u autorových knih

Moře Moře

„Kolmačka je silný básník, mj. svými jazykově vcelku uměřenými morálně-metafyzickými momentkami - či jak to opsat -, které se nezřídka odehrávají v krajině, v exteriéru, kdesi bokem, ale přesto zažité a prožité, krajině silně pod kůží nebo - chcete-li - v srdci. Jako by to byl domov, v důvěrné známosti, odvěkosti či dávnověkosti přeci jen čímsi zneklidnělý. Zrcadlící daleké i nejisté. Ostatně i ono titulní moře, ve sbírce tolikrát a v mnoha podobách a ohledech přítomné (podobně je tam silný i motiv spánku - viz mj. působivý oddíl Kodrcá Velký vůz), je tu v jednom příměru "jako rybník z dětství", "pět minut za Kolínem"... Podotknu ovšem, že nejde o zdůvěrnění nijak sentimentální, ba ani nostalgické. Je zkrátka kolmačkovsky básnivě mužné, ukotvené, leč nesamozřejmé. Jedinou drobnou - ale zcela subjektivní - slabinou sbírky je, že na mě nepůsobila tak mocně a jednolitě jako před mnoha lety jeho román Stopy za obzor nebo některé verše ze starších sbírek (Vlál za mnou směšný šos), které si však v určitosti už dnes nevybavím. Tím lehce zklamala má očekávání. To nicméně bude spíš otázka proměny mne coby čtenáře a člověka, nikoli signál nějaké sestupné tendence Kolmačkova díla. Mnohé čtenářské zážitky jsou prostě neopakovatelné, silně podmíněné věkem a osobním naladěním a nastavením v době četby. Sbírku Moře - a spolu s ní i Kolmačkovu tvorbu jako celek - tedy s čistým svědomím a jednoznačně doporučuju. V ZAPOMENUTÉM čase pouštěli jsme se lesem po indiánské stezce k rokli, kde byl kdysi lom. Přitisklí k černé skále se zatajeným dechem vnímali jsme celým tělem chladnou nehybnost.“... celý text
— V_M

Canto ostinato Canto ostinato

„Civilně nasvícené okamžiky ze života několika postav. Střídmé, ale přitom lyrické popisy střídají velmi dobře napsané rozhovory. Je to dobrý román.“
— puml

Moře Moře

„„V TRAFICE visí portrét nezvěstného. Má malou jizvu, odešel odtud v létě. Zima už dotírá, cesta se ztrácí ve sněhu. Jestli ho uvidíte, dejte nám prosím vědět. Obličej s kopírky tmavý, povědomý, komu je podobný? Nevím, nevzpomínám si. Dlouhý pruh ulice se vpředu svírá, úží, obloha míhá se nad soutěskami.“ Líbilo se mi, jak se „vodní tématika“ v různých podobách na stránkách celé sbírky vrací, aniž by to působilo nudně nebo nuceně. Nekonečnost mořské plochy je místy lákavá svojí vznešenou tichou krásou, jindy zneklidňující jako síla, která člověka přesahuje tak, že po setkání s ní nezbývá než bezmocně sčítat ztráty a sledovat, že na holých březích našich životů je „drť ulit, medúza, lastura s trnem“. Souznění s venkovskou krajinou je přirozené a věrohodné, daleko vzdálené nějaké prvoplánově okouzleně vzdychající přírodní lyrice. A všechno poctivě odpozorováno, poctivě odvyprávěno, v dobré symbióze smutku a naděje, všedního a přesahujícího. „BEZHLAVĚ řítí se rychlík. Přivřené dveře kupé, kufry nad sedadlem. Děti u trati v bezděčném souznění zdvihly ruce. Cestující rozmlouvají, spí, listují časopisy. Necha- jí mávající bez odpovědi v krajině s vepřínem. A přece! Viděli jste? To byl skoro jistě pohyb dlaně! Na poslední chvíli. V předposledním okně.““... celý text
— mirektrubak

Wittgenstein bije žáka Wittgenstein bije žáka

„Má druhá kniha od tohoto autora; subjektivně se mi více líbila sbírka Moře, možná je to i "efektem pořadí". Člověk musí být na duchovně zaměřenou lyriku naladěn, a to vždy nelze. Přesto ke mně některé verše promluvily, na slova dalších básních si musím počkat...“... celý text
— mahdal

Moře Moře

„Chtěl jsem vyzkoušet něco nového, autora, se kterým jsem se ještě nesetkal. Samozřejmě o P. Kolmačkovi ti, kteří se zajímají o současnou českou literaturu (poezii), slyšeli, v českém literárním kontextu toto jméno není nové. Musím říct, že mě sbírka příjemně překvapila. Jistě, že mě neoslovily všechny jeho verše (myslím, že to ani nebyl úkol jeho poezie), ale jistým způsobem něco z té sbírky ve mně rezonovalo (rezonuje). Jeho básnické vidění je přinejmenším zajímavé. Velmi sympatické mi bylo spojení vyššího a nižšího slohu, uvádění entit do vzájemných kontrastů, vždyť život je asi takový: v jedné básni čteme, že si lyrický subjekt "ve sprše pere spodky", o pár stran dál se již ale zamýšlí nad zrozením lidského života. To dokáže jen poezie...“... celý text
— mahdal

Přejít na knížky autora