Daniel Kehlmann

německá, 1975

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Tyll
Tyll
Vyměřování světa
Vyměřování světa
Já a Kaminski
Já a Kaminski
Mahlerův čas
Mahlerův čas

Nové komentáře u autorových knih

Tyll Tyll

„Tohle je něco tak zvláštního, ale né jako divnýho, prostě odlišného a absolutně vybočujícího. Každá kapitola je o něčem jiném v jiným časovým úseku a s jinou zápletkou a postavami. A mně to skutečně vyhovovalo, to skákání, vzpomínání na předchozí pasáže a pro čtenáře pomalu dávkující věci, které s námi Enšpígl prožil. Tyll není prvoplánový hajzlík, umí být jedovatý, sarkastický a drzý, ale dle svého jména nastavuje hlavním postavám zrcadlo. Musím říct, že při závěrečných řádcích u kapitol o Fr. Falckém nebo po odchodu Nele mi naskakovala husí kůže. Jazyk je skvostný a překladatel si dal skutečně záležet. Prostě je to zcela něco jinýho a mě se to fack líbilo.“... celý text
— Jochen77

Tyll Tyll

„Cernohumorny, jizlivy, kruty, magicky pribeh prostych i "velkych" lidi v silenych casech. Kehlmann pise s neuveritelnou lehkosti o neuveritelne tezke dobe, vystavuje groteskni zrcadlo jak lidem nizkym i dobobym velikanum, tak absurdite doby/spolecnosti samotne. Dlouho jsem nemel tak povznasejici ctenarsky zazitek, byt mi prislo, ze zhruba ve 3/4 ztratilo vypraveni (na okamzik) prehlednost. Genialni dialogy, doba pover a skutecne tmy (vzpomnel jsem si na Narrenturm a tanec muchomůrek), valka, tmarstvi, absurdita absurdit - opravdova vez blaznu. "Tak je to ve světe zařízené. Žije několik skutečných lidí a pak jsou ti ostatní: armáda postav v pozadí, národ mravenců, hemžících se po zemi. Narodí se a umřou, jsou jako skvrny třepotavého života, ze kterých se skládá hejno ptáků - zmizí-li jeden, skoro se to nepozná. Lidí, na nichž záleží, je málo."“... celý text
— Archie

Tyll Tyll

„Čekal jsem víc - buď víc o třicetileté válce, o té hrůze mezi středověkem a novověkem, nebo o samotném Thyllovi Ulenspieglovi. Bylo tam vlastně oboje, možná ještě víc o Fridrichu Falckém. Dalo se to číst, ale nějaké nadšení se nedostavilo. Asi reklama na knihu byla větší, než její reálný dopad na mne. Ale alespoň ty souvislosti se tu objevily, zvlášť o vlivu stavovského povstání na třicetiletou válku, na význam Albrechta z Valdštejna, na Švédy, na Rakušany, na dopady na obyvatele. Takže možná lepší průměr?“... celý text
— kuruteku

Vyměřování světa Vyměřování světa

„Moderní literatura, dokonce (v některých zemích) bestseller, a k tomu ještě německá? Ale ono je to dobré. Vážně dobré. Navzdory tomu, že v USA šlo o nejprodávanější knihu roku 2006. Zdánlivě jednoduché „paralelní životopisy“ dvou německých velikánů se na konci vpíjejí jeden do druhého. Hranice mezi cestovatelem (Humboldtem) a zapřisáhlým odpůrcem veškerého harcování (Gaussem) se ztrácí v mlze jejich smutného, lehce zmateného, dohasínajícího stáří. Kompozice (kapitolu Gauss, kapitolu Humboldt) tedy může vypadat primitivně, ale vlastně není. Už v první části, kde Alexander von Humboldt cestuje po Amazonii, si autor pohrává s jakousi imanentní „magickou realitou“ Jižní Ameriky. Příšera v moři, přízrak badatelovy matky v jeskyni duchů, stíny papoušků na hladině Orinoka, přičemž ve vzduchu žádní ptáci nejsou, vidiny při výstupu na Chimborazo... Halucinace, optický klam? Nebo něco ještě jiného? Čtenářova nejistota perfektně kontrastuje s postojem samotného Humboldta: dědic pozdního osvícenství, jak taky jinak, chápe svět prostřednictvím měření. (Líbí se mi i způsob, jakým Kehlmann svoje invence roubuje na Humboldtův deník.) Od chvíle, kdy Humboldt opustil obě Ameriky a setkal se s Gaussem, jsem litovala, že v Amazonii nezůstal. Bylo deprimující (a trochu nudné, i když poučné) přihlížet jeho životu mezi formalitami Berlína... a pak katastrofální "expedici" do carského Ruska. Z té mám chmury. Opravdu. Jaký větší horor by vědce vůbec mohl potkat, než že se stane vězněm a smutným šaškem svojí slávy? Také se přiznávám, že linka s Gaussem mi přišla jen jako (milý) přívažek k Humboldtovu příběhu. Může to být proto, že život tohoto děsivě geniálního matematika, astronoma, fyzika a málem-klasického-filologa byl totálně neepický (de facto bildungsroman). Nebo tím, že nerozumím matematice. Nebo tím, že mám odjakživa slabost pro Humboldta (i u Kehlmanna je neuvěřitelně roztomilý) a vůbec by mi nevadilo číst román jen o něm, bez kontrastního prvku. Každopádně "Vyměřování" odteď patří mezi moje knihy oblíbené. Slučuje dobrodružství (skvělá scéna se ztroskotáním mezi krokodýly orinockými), humor (velmi jemný, ale je tam), poučení (doteď jsem neměla ani tušení o ptácích orientujících se podle echolokace - gvačarech jeskynních) a nesporné literární nadání autora.“... celý text
— JulianaH.

Tyll Tyll

„Výborně napsané, čte se samo. Pokud jde dobu, je to dost povrchní, což je škoda a za mě jediná větší výtka. Podobné knihy: Bloudění (Durych), Kladivo na čarodějnice (Kaplický), Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (Grimmelshausen)“... celý text
— janamaluveckova

Přejít na knížky autora