Vášně mysli – román o životě Sigmunda Freuda

14.12.2023

Objevování nových věcí je vždy svízelný proces. Dnes bereme Freuda spíš podle básničky „Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde.“ Ale nikdy jsem netušil, co za tím bylo práce a úsilí. Nikoli však fanatismu, mám-li věřit knize, Freud se pokoušel spíše lidi stmelovat. Čtenář hanpari má však pravdu – pro lidi s formální logikou, je jeho práce jen těžko zkousnutelná. Exaktní, nulová vágnost logiky se nesnáší s imaginací. Lidská povaha a její nemoci se exaktně sotva dají změřit. Výklad snů též ne. A totem a tabu? Haha! Pokud máte kladivo, každý problém vypadá jako hřebík, že? A Freud byl a je velkým problémem pro spoustu lidí (jak vidno). Mimochodem, i Einstein měl imaginaci.
Kniha je trochu přetížená, jiné opusy pana autora se čtou mnohem lépe. (Tím myslím Stonea, ne Freuda.) Ale za náhled do Freudova života to stojí.

30.09.2023

Pro příznivce formální logiky jde o nesnadné čtení. Čím déle jsem četl, tím více jsem pochyboval, že lékařské případy, které se zde prezentují, nutně potvrzují Freudovy závěry.

Když budete číst, vzpomeňte si na přísloví, že když má jeden kladivo, tak každý problém vypadá jako hřebík. Pokud víte, jak funguje placebo a jeho prokazatelné účinky, pak víte, proč mohla fungovat Freudova psychoanalýza, bez ohledu na svou správnost.

Ostatně, hned v prvních kapitolách se objevuje údajně smrtící injekce s léčivým účinkem. Sugesce podepřená notnou dávkou lékařské autority - ejhle, psychoanalýza v praxi. Pozorný čtenář si všimne, že na začátku mají psychosomatické potíže původ v traumatu, jako například pád z žebříku, ale to vše se vytratí, sotva Freud přejde na svou hlavní posedlost.

Lidé zoufale touží, aby je někdo poslouchal. Přidejme k tomu senzační vzpouru proti křesťansko-židovské morálce, která musela tehdejší společnosti lézt krkem, a máme zde zázrak nevědomí. Sotva budeme pochybovat, že prudérní výchova může způsobit hezké drama, ale tvrdohlavě za vším hledat sex je svým způsobem také diagnóza.

Je solidně zdokumentováno, že kdyby se Freud převlékl do třásní za šamana anebo se stal náboženským guru, lidé by od něj odcházeli stejně vyléčení, potlačená sexualita nebo ne. Neříká se, že víra tvá tě uzdraví?

Všimněte si prosím, jak krkolomný a násilný je Freudův výklad snů. Připomíná mi vtip: když ve slově FERNET změníte pět písmen a jedno smažete, dostanete slovo LÁSKA, a to rozhodně nemůže být náhoda!

Ten člověk se podle všeho nepokusil o žádný důkaz sporem. Nikdy se nepokusil přesvědčit pacienta, že jeho problémy způsobuje něco jiného než potlačená homosexualita či jiný komplex (Oidipus, méněcennost, cokoliv si poručíte) - a následným rozplétáním ho dovést k tomu, že jeho ochrnutou ruku způsobila prateta z druhého kolena, která urazila pacientovu inteligenci krajně nepravděpodobným tvrzením, že více než dva koláče prostě nesní.

Nemám nic proti knize pana Stonea, i když si pravděpodobně neuvědomil její celkové vyznění, ale bráno přísně logicky, celá ta konstrukce je nesmírně snadno napadnutelná - a co hůř, zdá se, že nesmírně vlivná.

Co chcete na tak chatrných základech postavit? Může snad pan Freud a jeho nejapný přístup k formální logice za dnešní LGBT hnutí? Pokud přijmeme za vlastní názor, že za našimi problémy stojí nepřiznaná homosexualita nebo zmýlená pohlavní identita, pak je problém vyřešen jednou provždy.

Nechápejte mne špatně. Nemám nic proti tomu, aby naše morové plemeno přestalo s heterosexuálními styky - a do jednoho vymřelo. Ale není už pozdě? Vždyť dokážeme pěstovat děti ze zkumavky. Přišel Sigmund Freud se svou revolucí pět minut po dvanácté? Teď už opravdu můžeme spoléhat jen na atomové bomby.

Čtyři hvězdy dávám, protože mne pan Sigmund Freud, i přes svou pracovitost, nepřesvědčil, že by nepatřil mezi ty, kteří věří, čemu chtějí věřit, ale nechci snižovat píli a talent pana Irvinga Stonea.

Více než o vědci, je to kniha o dalším mesiášovi.

Abyste pochopili, proč se tak rozčiluji. Freud pochází z konce devatenáctého století, zatímco logika se vyučuje od starověku, snad někdy od Aristotela. Dost dlouhá doba na to, aby se s ní lékaři seznámili. I Merleův Fogacar kojil Petra ze Sioraku z jalových struků Aristotelovy logiky, které, jak se zdá, možná nejsou tak jalové.

Ostatně, ke konci se jasně ukáže, jak málo je nová vědecká sekta tolerantní k těm, kteří nevyznávají jejich nové náboženství. Fanatismus se ostatně ve vědě zakořenil, jak nám dokazuje i naše doba.

A propos, když se bavíme o nových náboženstvích. Kdysi jsem na narazil na problém jedné Američanky. Trápilo ji, že ve svých erotických fantaziích nemá dost černochů, a jestli proto není rasistka.

A teď, Freude, raď!

01.02.2022

Vcelku čtivé, ale nesmírně podrobné a pomalé a dlouhé... Ta tisícovka stran přesahovala můj zájem a byla nad mé síly, psychické i fyzické.
Kdo má ale rád dlouhé romány o životě (začínáme ve Freudově dospělosti, po studiích) a každé maličkosti a myšlence v něm, a v tomto případě také o každém koutě Vídně a každém nemocničním zařízení v ní, a miluje tlusté bichle, může si to dlouho užívat a něco se dozvědět, poučit se.

27.12.2021

Keby to bol hokej, tak za mňa po tretinách 5, 4 a 3 body. Niekedy je proste menej viac a to platí aj o tejto knihe. Začína pekne a svižne, menia sa kulisy, mení sa aj mladý Dr. Freud, za mňa osobne veľké plus aj za mnohé reálie z vtedajšej Viedne a okolia. Potom ale už akoby sa autor nevedel rozhodnúť, čo je dôležité a čo nie, tak píše všetko... anamnézy x pacientov (všetky viac-menej na jedno kopyto...), každé stretnutie s každým a siahodlhé dialógy... stačilo by len vypichnúť to naozaj dôležité. K prekladu mám tiež výhrady - to "nevedomie" miesto podvedomia mi vadilo, aj určité nepresnosti vychádzajúce z neznalosti rakúskeho prostredia. No a čo ma šokovalo hádam najviac - napriek takmer tisíc stranám textu, biografia nie je celistvá :-O

26.12.2020

V zásadě souhlasím s Deliciem.

Zhruba první polovina je v něčem až strhující: líčí mladého Freuda jako poctivého badatele v teprve začínající neurologii a jako obětavého lékaře; Freuda, který objevuje nevědomí, jeho obsahy a mechanismy; Freuda, který o svých objevech obtížně přesvědčuje i nejbližší kolegy a který už zároveň pomocí rodící se psychoanalýzy pomáhá řadě pacientů... Kdyby se Stone u každé nové postavy nezdržoval podrobným popisem tvaru obličeje, barvy a střihu vlasů a vousů apod., četlo by se to skoro jako detektivka.

Někde v polovině kniha ztratí dech – začne líčit další a další sny a jejich další a další rozbory, aniž se dovíme co nového; a nakonec se bohužel stane málem kronikou psychoanalytického hnutí, kterou navíc vypráví bez odstupu: jako by Stone neviděl vůbec nic divného na pokusu založit společnost, která se má zásadně věnovat kritické vědě a zároveň být jakousi církví s vlastní ortodoxií; jako by upřímně smutnil nad každým Freudovým žákem nebo kolegou, který objevil taky jiné problémy a jiné metody...

A kvůli tomu všemu už nezbude místo skoro na nic z Freudových objevů a nápadů asi tak od r. 1910: koncepci Ono-Já-Nadjá zmíní Stone na dvou stránkách; o moc lépe nedopadne Freudův odklon od lékařství a biologie ke studiu kultury a náboženství, který přece vedl k tak výrazným (a tak problematickým) dílům jako Totem a tabu, Nespokojenost v kultuře, Muž Mojžíš...

Stone taky začíná vyprávět od Freudových asi šestadvaceti let, takže se nedovíme nic o tom, jak Freud vlastně vytěsnil náboženství (v mládí je horlivě praktikoval, pak se od něj náhle odvrátil – a nikdy o tom neřekl a nenapsal ani slovo); ovšem tady je asi na vině spíš nedostatek pramenů.

Přes tyhle výhrady bych nicméně na Vášně mysli asi odkázal každého, kdo se chce seznámit s Freudem a vůbec se vznikem toho, co pro nás dnes znamená psychologie a psychiatrie.

Navíc četba o Freudových pacientech a jeho terapeutických postupech může sama působit terapeuticky.

15.04.2020

Ďalšia pútavo napísaná kniha od Irvinga Stona. Román začína, keď Sigmund Freud končí štúdia a rozhoduje sa čo ďalej. Jeho snom bolo stať sa vedcom, pracovať v laboratóriách, ale jeho život sa uberal iným smerom......
Úžasný príbeh lekára, ktorý sa venoval neurológií, neskôr prešiel k psychoanalýze, objavil nové metódy liečenia, venoval sa výkladom snov, dokázal analyzovať ľudskú myseľ.... V knihe je veľa informácií o známych lekároch, s ktorými pracoval. Tiež významné prípady, ktoré zdokumentoval a veľa myšlienok a úvah, ktoré sa vyvíjali postupne ako získaval informácie a skúsenosti s prácou s pacientmi. Mal veľa kritikov - medzi lekármi, verejnosťou, ale aj medzi priateľmi. Určite odporúčam prečítať, veľmi sa mi páčila.

23.03.2018

Knížka zobrazuje 60 let života Sigmunda Freuda, rodáka z Příbora. Většinu života přežil hlavně ve Vídni. I proto jsem se po přečtení knihy do Vídně vydala a procházela se uličkami zmíněnýma v knize a hledala jeho dům na Berggasse 19. Jeho začátky jako výzkumný pracovník na univerzitě byly těžké, dlouho pracoval a nedostával téměř žádný plat. Postupně od neurologie přešel k psychoanalýze, věnoval se i výkladům snů a teorii hysterie. Proto také byl často kritizován. Důležitá byla pro něho jeho rodina, měl dokonce 6 dětí. V knize jsou zajímavě popsané i jeho případy. Kniha se mi moc líbila!

14.10.2016

Knížka je pro mě taková nevyrovnaná. Na jedné straně spousta omáčky (minimálně 50 stran by se mohla kniha zmenšit za pomoci proškrkání některých zbytečných popisů), na druhé straně spousta nedodělaných témat. Závěr knihy je hodně stručný, nejenom že kniha končí před Freudovou smrtí,ale celé období (víceméněod roku 1913) je jen tak rychle zběžně proběhlé.

Na gymplu jsme se učili, že Freud používal pojem podvědomí, tady se používá slovo nevědomí.

Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak Stone vykreslil Freuda, byl to v podstatě moc milý člověk, dřív jsem ho měl rozhodně za většího úchyla než ted...

Kniha ilustruje asi 60 let zivota nejznamejsiho psychoanalytika a lekare Sigmunda Freuda, ktery se dozil uctyhodně vysokeho veku. Na jedne strane uchvacujici pribeh jednoho mladeho lekare plneho nadejí a ambicí, ktery zkousi a zjistuje nove a nove metody od ucinku kokainu na lidsky organismus, pres teorie hysterie az po vyklad snu. Soucasne vsak musi snaset kritiku a nepochopeni z řad odborne verejnosti a mnohdy i pratel.
Na sve si prijdou nejenom fanousci a odbornici psychologie, ale i lekari. Kniha je naprosto preplnena informacemi o lekarich a jejich velmi dulezitych objevech napric odbornostmi a vse doplneno velkym mnozstvim kazuistik. Az se cloveku taji dech, jak pro nas dnes velmi snadno resitelna onemocneni dříve ohrozovala pacienty na zivotech.
Knihu doporucuji precist i pres jeji "rozmery" ;-)

26.11.2014

Naprosto souhlasím s poznámku k obálce knihy. Postupoval jsem stejně a také došel ke stejnému zjištění. Knihu jsem obdržel darem a tak mi nezbylo nic jiného než se do toho pustit. Nerad bybch se stal tím malým mnichem. Cesta to byla dlouhá a parkrát jsem si říkal, že to vzdám a odložím. Po šesté stovce už nebylo cesty zpět. Pojmul jsem to jako maraton a shromažďoval síly na další strany, ale finish byl opravdu strhující, nepopsatelná euforie střídalo urovnání myšlenek a názorů. Bohužel jsem našel pouze pár zmínek o snech a to bylo vlastně to co jsem celou dobu hledal. Každopádně nelituji času stráveného nad písmem této knihy.

22.06.2012

... další z děl Irvinga Stona, které dokáží zaujmout a neodložit rozečtenou téměř tisícistránkovou knihu stranou. Nakladatelství JOTA, s.r.o. bych však doporučila v případě tolika stránkových děl kvalitnější zpracování desek a hřbetu knihy. I přeš šetrné zacházení a použití vlastního obalu se kniha rozpadá stejně jako Freudovy naděje během emigrace do Londýna...

21.03.2012

Táto kniha je strhujúca. Odhliadnuc od množstva vaty na prvých dvesto stránkach (opisy budov, výzorov, ulíc, lokalít, miestností ...), román sa rozbehne a plynie závratným tempom. Pre introspektívnejšie zamerané povahy však môže čítanie tejto knihy priniesť značne neželaný efekt v podobe vytesnených spomienok z rôznych období života, búrlivých snov, depresií a vôbec.

Každopádne mám pocit, že Freud mal pri zameraní sa na sexuálny pôvod neuróz pravdu, táto však bola silne podmienená kultúrnym kontextom doby. Môžeme dnes hovoriť viac o noogénnej neuróze Viktora Frankla? Nenesie si každá epocha, kultúra či civilizácia svoje vlastné neurózy?